Vzhledem k tomu, že byl Kýros v tomto ohledu ustanoven předem, byl označen jako Jehovův ‚pomazaný‘ (tvar hebrejského slova ma·šiʹach, mesiáš, a řeckého slova chri·stosʹ, kristus). (Iz 45:1) To, že ho Bůh tak dávno ‚povolal jeho jménem‘ (Iz 45:4), neznamená, že by Bůh dal Kýrovi při jeho narození jméno, ale znamená to, že Jehova věděl předem, že se takový muž toho jména objeví a že ho on sám povolá — nikoli anonymně, ale přímo, výslovně a jmenovitě.

Král Kýros byl jako pohan pravděpodobě vyznavačem zoroastrismu a nevěděl, že Jehova Bůh obrazně ‚uchopil jeho pravici‘, aby ho vedl nebo posílil, aby ho opásal a připravil a urovnal mu cestu, aby Kýros splnil božský záměr: dobýt Babylón. (Iz 45:1, 2, 5)

Jak Kýros odvedl vody Eufratu?

Biblická proroctví, která se vztahovala na to, že Kýros dobude Babylón, předpověděla, že babylónské řeky budou vysušeny a brány Babylóna zůstanou nezavřené, že město bude napadeno náhle a že babylónští vojáci nebudou klást odpor. (Iz 44:27; 45:1, 2; Jer 50:35–38; 51:30–32) Hérodotos popisuje hluboký, široký příkop, který byl kolem Babylóna, a uvádí, že pro vstup vnitřními zdmi podél řeky Eufrat, která protínala město, sloužily bronzové (nebo měděné) brány. Hérodotos (Dějiny, I, 191, 192) píše, že když Kýros oblehl město, „řeku svedl příkopem do jezera [do umělého jezera, jež údajně dříve vybudovala královna Nitokris], které bylo bažinaté, a tím způsobil, že bylo možno staré řečiště přebrodit, když voda poklesla. Jakmile věc došla tak daleko, tu Peršané, kteří na to čekali u řečiště Eufratu, vešli jím do Babylónu, když už jim řeka sahala jen asi do půl stehen. Kdyby byli Babylóňané předem věděli, nebo se doslechli, co Kýros podniká, byli by Peršanům zabránili vstoupit do města a byli by je zle porazili. Kdyby byli uzavřeli všechny branky vedoucí k řece a kdyby byli vystoupili na zdi, zbudované na březích řeky, byli by je chytili jako do sítě. Takto však byli Peršané neočekávaně mezi nimi. Tamní obyvatelé vypravují, že pro rozlehlost města se obyvatelé bydlící uprostřed nedozvěděli o tom, že okraje města jsou v moci nepřátel; byl právě svátek, a proto tančili a dobře se měli, až se to ovšem náhle dozvěděli. [Srovnej Da 5:1–4, 30; Jer 50:24; 51:31, 32.] Tak bylo Babylóna poprvé dobyto.“

Xenofónova zpráva se v podrobnostech poněkud liší, ale obsahuje tytéž základní informace jako zpráva Hérodotova. Xenofón líčí, že Kýros považoval téměř za nemožné dobýt mohutné babylónské zdi útokem, a pak vypráví, jak Kýros město oblehl, odvedl vody Eufratu do kanálů, a zatímco se město oddávalo oslavě svátku, vyslal své vojsko řečištěm podél městských zdí. Vojsko pod velením Góbrya a Gadáta překvapilo stráže a získalo přístup přímo do bran paláce. Během jedné noci „město bylo dobyto a král zabit“ a babylónští vojáci, kteří zaujímali své postavení v různých pevnostech, se následujícího jitra vzdali. (O Kýrově vychování, VII, 5; srovnej Jer 51:30.)