14, 15. Co nám výrazy „Svatý“ a „Tvůrce“ zjevují o Jehovovi?

¹⁴ Těm, kdo tyto námitky pronášejí, Izajáš předkládá Jehovovu odpověď: „Tak řekl Jehova, Svatý Izraele a jeho Tvůrce: ‚Ptejte se mě dokonce na věci, které přicházejí ohledně mých synů; a měli byste mi přikazovat ohledně činnosti mých rukou.

(Izajáš 45:11

¹⁵ Tím, že se o Jehovovi mluví jako o ‚Svatém‘, se zdůrazňuje jeho svatost. A tím, že je nazván ‚Tvůrcem‘, je kladen důraz na to, že jakožto Stvořitel má právo rozhodovat, jak věci dopadnou. Jehova je schopen informovat izraelské syny o tom, co přijde, a postarat se o dílo svých rukou, tedy o svůj lid.

Kýrův příchod, i když k němu dojde v budoucnosti, je tak jistý jako existence nebe a země. Který z izraelských synů by si tedy troufl kritizovat Otce, ‚Jehovu vojsk‘?

16. Proč by se Jehovovi měli jeho sluhové podřizovat?

¹⁶ V těchto verších knihy Izajáš je však ukázán další důvod, proč by se Bohu měli jeho sluhové podřizovat. Jeho rozhodnutí jsou vždy v nejlepším zájmu jeho sluhů. (Job 36:3) Vytvořil zákony, z nichž může mít jeho lid užitek. (Izajáš 48:17) Židé v Kýrově době, kteří uznávají Jehovovu svrchovanost, zjišťují, že to tak je. Kýros jedná v souladu s Jehovovou spravedlností, a proto je posílá z Babylónu domů, aby mohli znovu postavit chrám. (Ezra 6:3–5) Podobně i dnes zažívají požehnání ti, kdo v běžném životě uplatňují Boží zákony a kdo se podřizují Boží svrchovanosti. (Žalm 1:1–3; 19:7; 119:105; Jan 8:31, 32)