Osmá kapitola

Je předpověděn náhlý zánik falešného náboženství

Izajáš 47:1–15

1, 2. (a) Proč se některým lidem zdá nepravděpodobné, že na poli světových náboženství brzy dojde k radikální změně? (b) Jak víme, že slova 47. kapitoly knihy Izajáš mají budoucí uplatnění? (c) Proč je „Velký Babylón“ vhodným označením pro veškeré falešné náboženství?

„NÁBOŽENSTVÍ se vrací.“ Tato zpráva byla uveřejněna v jednom článku v listu The New York Times Magazine. Článek ukazoval, že se zdá, jako by náboženství stále mělo silný vliv na srdce a mysl milionů lidí. Je tedy možná obtížné uvěřit, že by na poli světových náboženství mělo dojít k nějaké radikální změně. Na takovou změnu však ukazuje 47. kapitola knihy Izajáš.

² Izajášova slova se splnila před více než 2 500 lety. Ale slova zapsaná u Izajáše 47:8 jsou citována v knize Zjevení, a tudíž mají i budoucí uplatnění. Ve Zjevení předpovídá Bible konec světové říše falešného náboženství — organizace, která připomíná nevěstku a která je označena jako „Velký Babylón“. (Zjevení 16:19) Označit falešná náboženství tohoto světa jako „Babylón“ je příhodné, protože falešné náboženství vzniklo právě ve starověkém Babylóně. Odtamtud se rozšířilo na čtyři světové strany. (1. Mojžíšova 11:1–9) Náboženské nauky, které pocházejí z Babylónu, například nesmrtelnost duše, pekelný oheň a uctívání trojjediných bohů, zastávají v podstatě všechna náboženství, mezi nimi i křesťanstvo.a Můžeme snad na základě Izajášova proroctví nějak poznat, jaká je budoucnost náboženství?

Babylón je sražen do prachu

3. Popište, jak mocná byla babylónská světová velmoc.

³ Poslechněme si toto strhující božské prohlášení: „Sestup a usedni do prachu, panenská dcero Babylóna. Posaď se na zem, kde není trůn, dcero Chaldejců. Vždyť již nezakusíš, aby ti lidé říkali zjemnělá a choulostivá.“ (Izajáš 47:1) Mnoho let seděl Babylón na trůnu jako převládající světová velmoc. Byl ‚okrasou království‘ — vzkvétajícím náboženským, obchodním a vojenským centrem. (Izajáš 13:19) V době, kdy je Babylón na vrcholu své moci, jeho říše sahá na jihu až k hranicím Egypta. A když Babylón v roce 607 př. n. l. podniká dobyvatelské tažení na Jeruzalém, zdá se, že ani Bůh není schopen zabránit jeho vítězství. Babylón tedy na sebe pohlíží jako na ‚panenskou dceru‘, jako na území, které nikdy nezažije vpád cizinců.b

4. Co Babylón zažije?

⁴ Tato povýšená ‚panna‘ však má být jako nezpochybnitelná světová velmoc svržena ze svého trůnu a přinucena pokořeně ‚usednout do prachu‘. (Izajáš 26:5) Už nebude považována za ‚zjemnělou a choulostivou‘ jako hýčkaná královna. Jehova proto přikazuje: „Vezmi ruční mlýnek a namel mouku. Odkryj svůj závoj. Svlékni vlající suknici. Odkryj nohu. Překroč řeky.“ (Izajáš 47:2) Babylón si zotročil celý judský národ a nyní bude i s ním samotným zacházeno jako s otrokem. Médové a Peršané, kteří ho zbaví jeho mocenské pozice, ho donutí, aby pro ně dělal pokořující práci.

5. (a) Jak bude Babylón zbaven svého ‚závoje a vlající suknice‘? (b) Co může být myšleno příkazem: „Překroč řeky“?

⁵ Babylón tak bude zbaven svého ‚závoje a vlající suknice‘, a tím ztratí všechny známky své dřívější velikosti a důstojnosti. „Překroč řeky,“ přikážou mu jeho poháněči. Je možné, že některým Babylóňanům bude skutečně nařízeno, aby vykonávali otrocké práce venku. Nebo je tímto proroctvím myšleno to, že až budou někteří Babylóňané odváděni do vyhnanství, budou doslova vlečeni přes řeky. V každém případě Babylón už nebude cestovat vznešeně jako královna, která je přes vodní tok nesena na nosítkách či přepravována v nějakém voze. Naopak, bude jako otrokyně, která v případě, že chce přebrodit řeku, musí zapomenout na cudnost a musí si nadzvednout suknici a odhalit nohy. To je opravdu pokořující.

6. (a) V jakém smyslu bude odkryta nahota Babylónu? (b) Jak se Bůh ‚nesetká s žádným člověkem laskavě‘? (Viz poznámku pod čarou.)

⁶ Jehova si dál tropí posměšky: „Měla bys odkrýt svou nahotu. Také tvou pohanu by mělo být vidět. Vykonám pomstu a nesetkám se s žádným člověkem laskavě.“ (Izajáš 47:3)c Ano, Babylón zakusí hanbu a zneuctění. Otevřeně bude odhalena ničemnost a krutost, kterých se dopouští na Božím lidu. Žádný člověk nemůže odvrátit Boží pomstu.

7. (a) Jak budou židovští vyhnanci reagovat na zprávu o pádu Babylónu? (b) V jakém ohledu Jehova vykoupí svůj lid?

⁷ Po 70 letech zajetí v mocném Babylóně se příslušníci Božího lidu budou nesmírně radovat, až město padne. Budou volat: „Je Ten, kdo nás vykupuje. Jehova vojsk je jeho jméno, Svatý Izraele.“ (Izajáš 47:4) Pod mojžíšským Zákonem mohl Izraelitu, který se prodal do otroctví, aby splatil své dluhy, odkoupit neboli vykoupit nějaký výkupce (pokrevní příbuzný). (3. Mojžíšova 25:47–54) Židé mají být prodáni do otroctví do Babylónu, a proto musí být vykoupeni neboli osvobozeni. Pro otroky však vítězství obvykle znamená pouze změnu pánů. Jehova ale vítězného krále Kýra podnítí, aby Židy propustil z otroctví. Jako „výkupné“ za ně Kýros dostane Egypt, Etiopii a Sebu. (Izajáš 43:3) Je tedy příhodné, že jméno Izraelova Výplatce je „Jehova vojsk“. Ve srovnání s Jehovovými neviditelnými andělskými vojsky je zdánlivě velká vojenská síla Babylónu nicotná.

Cena za krutost

8. V jakém smyslu Babylón ‚vejde do tmy‘?

⁸ Jehova pokračuje ve svém otevřeném prorockém odsouzení Babylónu: „Mlčky usedni a vejdi do tmy, dcero Chaldejců; vždyť znovu nezakusíš, aby tě lidé nazývali Paní mnoha království.“ (Izajáš 47:5) Na Babylón padne tma a tíseň. Už nebude vládnout ostatním královstvím jako krutá paní. (Izajáš 14:4)

9. Proč se Jehova na Židy rozhořčí?

⁹ Proč je Babylónu dovoleno, aby škodil především Božímu lidu? Jehova to vysvětluje: „Rozhořčil jsem se na svůj lid. Znesvětil jsem své dědictví a přistoupil jsem k tomu, abych ti je vydal do ruky.“ (Izajáš 47:6a) Jehova má pádný důvod být na Židy rozhořčený. Už dříve je varoval, že pokud nebudou poslouchat jeho Zákon, budou vyhnáni ze země. (5. Mojžíšova 28:64) Když propadli modlářství a sexuální nemravnosti, Jehova k nim přesto láskyplně vysílal proroky, aby jim pomohl obnovit čisté uctívání. Nicméně „ustavičně si tropili žerty z poslů pravého Boha a opovrhovali jeho slovy a posmívali se jeho prorokům, dokud Jehovův vztek nevystoupil proti jeho lidu, až nebylo uzdravení“. (2. Paralipomenon 36:16) Bůh proto dovoluje, aby jeho dědictví, Juda, bylo znesvěceno, až Babylón napadne zemi a zneuctí jeho svatý chrám. (Žalm 79:1; Ezekiel 24:21)

10, 11. Proč je na Babylón Jehova rozhněván, i když jeho vůlí je, aby Babylón přemohl jeho lid?

¹⁰ Není to vzhledem k této skutečnosti tak, že odvedením Židů do otroctví Babylón jen plní Boží vůli? Ne, protože Bůh říká: „Neprojevila jsi jim žádné milosrdenství. Starci jsi velmi ztížila své jho. A říkala jsi: ‚Na neurčitý čas se prokážu být Paní, navždy.‘ Nebrala sis tyto věci k srdci; nepamatovala jsi na ukončení té záležitosti.“ (Izajáš 47:6b, 7) Bůh nepřikázal Babylónu, aby jednal s přehnanou krutostí a neprojevoval žádnou přízeň „ani starcům“. (Nářky 4:16; 5:12) Babylóňany ani nevybízel, aby se sadistickou rozkoší zesměšňovali své židovské zajatce. (Žalm 137:3)

¹¹ Babylón nechápe, že jeho vláda nad Židy je pouze dočasná. Nedbá na Izajášova varování, že Jehova svůj lid za čas osvobodí. Vystupuje tak, jako by měl právo na to, aby trvale vládl nad Židy, a na to, aby navždy zůstal pánem nad národy, které jsou jeho vazaly. Babylón si ani nevšímá poselství, že jeho utlačující vláda bude ‚ukončena‘.

Je předpověděn pád Babylónu

12. Proč je Babylón označen jako ‚žena oddaná rozkoši‘?

¹² Jehova prohlašuje: „Teď slyš, ženo oddaná rozkoši, která sedíš v bezpečí, která si říkáš v srdci: ‚Jsem, a nikdo jiný není. Nebudu sedět jako vdova a nepoznám ztrátu dětí.‘“ (Izajáš 47:8) To, že Babylón touží po rozkoších, je dobře známé. Historik Hérodotos, který žil v pátém století př. n. l., píše o „nejohavnějším zvyku“ Babylóňanů, totiž o tom, že se od všech žen žádá, aby se na počest své bohyně lásky nabízely k prostituci. Starověký historik Curtius uvedl něco podobného: „Zvyklosti tohoto města jsou neobyčejně nečisté; neexistuje nic tak naprosto zkaženého, co by mohlo ještě více podněcovat a svádět k prostopášnosti.“

13. Jak záliba Babylónu v uspokojování rozkoší urychlí jeho pád?

¹³ Záliba v rozkoších, kterou Babylóňané mají, urychlí pád Babylónu. Tu noc, kdy město padne, král a jeho šlechtici se budou oddávat hodování a zpijí se do němoty. Nebudou si tedy všímat médo-perských vojsk, která budou na město útočit. (Daniel 5:1–4) Babylón bude ‚sedět v bezpečí‘ a bude si myslet, že ho před útokem ochrání jeho zdánlivě nedobytné hradby a vodní příkopy. Říká si, že „nikdo jiný není“, kdo by mohl někdy zaujmout jeho svrchované postavení. Nemyslí si, že by se mohl stát ‚vdovou‘ a ztratit svého vládce stejně jako své ‚děti‘ neboli obyvatelstvo. Žádná hradba ho však před mstící se paží Jehovy Boha nemůže ochránit. Jehova později řekne: „I kdyby Babylón vystoupil do nebes a i kdyby učinil výši své síly nepřístupnou, ode mne k němu přijdou plenitelé.“ (Jeremjáš 51:53)

14. V jakém ohledu zažije Babylón ‚ztrátu dětí a vdovství‘?

¹⁴ Jak to s Babylónem dopadne? Jehova pokračuje: „Ale náhle na tebe přijdou ty dvě věci, v jednom dni: ztráta dětí a vdovství. V úplné míře na tebe přijdou pro hojnost tvých kouzel, pro plnou moc tvých zaklínadel — nadmíru.“ (Izajáš 47:9) Ano, svrchovanost Babylónu v postavení světové velmoci náhle skončí. Když se ve starověku v zemích Orientu stala žena vdovou a přišla o své děti, bylo to největší neštěstí, jaké ji mohlo potkat. Nevíme, kolik „dětí“ Babylón ztrácí té noci, kdy dochází k jeho pádu.d V patřičném čase však toto město bude zcela opuštěno. (Jeremjáš 51:29) Také se stane vdovou, a to v tom smyslu, že jeho králové budou sesazeni.

15. Z jakého dalšího důvodu kromě toho, že Babylón zacházel krutě se Židy, Jehova pociťuje hněv vůči tomuto městu?

¹⁵ Nicméně to, že Babylón špatně zachází se Židy, není jediným důvodem pro Jehovův vztek. Jehovu přivádí k hněvu i ‚hojnost kouzel‘ Babylónu. Zákon, který Bůh dal Izraeli, odsuzuje spiritismus, ale Babylón se okultismu horlivě věnuje. (5. Mojžíšova 18:10–12; Ezekiel 21:21) V knize Social Life Among the Assyrians and Babylonians (Život asyrské a babylónské společnosti) se píše, že Babylóňané „žili v neustálém strachu z četných démonů, jimiž byli podle svého názoru obklopeni“.

Důvěřuje ve špatnost

16, 17. (a) V jakém smyslu Babylón ‚důvěřuje ve svou špatnost‘? (b) Proč je možné říci, že zkázu Babylónu nelze odvrátit?

¹⁶ Bude snad Babylón zachráněn svými věštci? Jehova odpovídá: „Stále jsi důvěřovala ve svou špatnost. Říkala jsi: ‚Nikdo mě nevidí.‘ Tvá moudrost a tvé poznání — to tě odvedlo; a stále si říkáš v srdci: ‚Jsem, a nikdo jiný není.‘“ (Izajáš 47:10) Babylón počítá s tím, že si své postavení světové velmoci udrží díky své světské a náboženské moudrosti, díky své vojenské síle a nebývalé krutosti. Má pocit, že ho nikdo nemůže ‚vidět‘, tedy volat ho k odpovědnosti za jeho ničemné skutky. Toto město ani nepostřehne, že se na obzoru objevuje sok. Říká si: „Jsem, a nikdo jiný není.“

¹⁷ Prostřednictvím jiného svého proroka však Jehova varuje: „Může [se] nějaký muž skrýt ve skrýších, a já ho neuvidím?“ (Jeremjáš 23:24; Hebrejcům 4:13) Jehova tudíž prohlašuje: „Přijde na tebe neštěstí; nebudeš znát proti němu žádné zaklínání. A padne na tebe strast; nebudeš ji schopna odvrátit. A náhle na tebe přijde zkáza, jakou nejsi zvyklá znát.“ (Izajáš 47:11) Ani babylónští bohové, ani magické „zaklínání“ prováděné těmi, kdo se v Babylónu věnují spiritismu, nemohou odvrátit přicházející neštěstí — neštěstí, jaké Babylón dosud nezažil.

Babylónští rádci selhávají

18, 19. Jak se to, že Babylón spoléhá na své rádce, prokáže jako zhoubné?

¹⁸ S bodavým sarkasmem Jehova přikazuje: „Zůstaň teď stát se svými zaklínadly a s hojností svých kouzel, v nichž ses lopotila od mládí; abys snad dokázala mít prospěch, abys snad mohla postihnout lidi posvátnou úctou.“ (Izajáš 47:12) Babylón je vyzván, aby ‚zůstal stát‘ neboli aby se neměnil a dál spoléhal na magii. Koneckonců, s rozvíjením okultních praktik se jakožto národ lopotí už od svého „mládí“.

¹⁹ Jehova se mu však vysmívá a říká: „Umdlela jsi množstvím svých rádců. Ať nyní povstanou a zachrání tě, ti ctitelé nebes, pozorovatelé hvězd, ti, kdo za novoluní sdělují poznání o věcech, které na tebe přijdou.“ (Izajáš 47:13)e Babylón zažije naprosté selhání svých rádců. Je pravda, že díky staletím astronomických pozorování se rozvine babylónská astrologie. Ale tu noc, kdy Babylón padne, jeho astrologové bídně selžou, a tak se ukáže, jak je věštění zbytečné. (Daniel 5:7, 8)

20. Jaký osud čeká babylónské rádce?

²⁰ Tuto část proroctví uzavírá Jehova slovy: „Pohleď, stali se podobnými slámě ze strniště. Jistě je spálí oheň. Neosvobodí svou duši z moci plamene. Nebude žhnout dřevěné uhlí, aby se lidé ohřáli, světlo ohně, před nímž by se posadili. Takovými se tobě jistě stanou ti, s nimiž ses od mládí lopotila jako se svými zaklínači. Budou vskutku putovat, každý do svého vlastního kraje. Nebude žádný, kdo by tě zachránil.“ (Izajáš 47:14, 15) Ano, na tyto falešné rádce mají přijít ohnivá období. Nebude to příjemný oheň, u něhož se lidé mohou ohřát, ale bude to ničivý, spalující oheň, který odhalí, že falešní rádcové jsou stejně zbyteční jako sláma. Není tedy divu, že babylónští rádcové budou v hrůze prchat. Poslední opora Babylónu bude pryč, a tudíž nebude nikdo, kdo by ho zachránil. Postihne ho stejný osud, jaký on sám připravil Jeruzalému. (Jeremjáš 11:12)

21. Jak a kdy se Izajášova prorocká slova prokazují jako pravdivá?

²¹ Tato inspirovaná slova se začínají plnit v roce 539 př. n. l. Vojska Médů a Peršanů pod Kýrovým vedením dobývají město a zabíjejí krále Belšacara, který tam sídlí. (Daniel 5:1–4, 30) Během jediné noci je Babylón zbaven svého postavení vlády nad světem. Tím končí staletí nadvlády Semitů a svět se nyní dostává pod vládu Árijců. Začíná období trvající řadu století, kdy Babylón postupně upadá. Ve čtvrtém století n. l. už je pouhou ‚kupou kamení‘. (Jeremjáš 51:37) Izajášovo proroctví je tak zcela splněno.

Novodobý Babylón

22. Jaké poučení o pýše nám poskytuje pád Babylónu?

²² Izajášovo proroctví poskytuje mnoho důležité látky k přemýšlení. Jednak zdůrazňuje, jak nebezpečná je pýcha a povýšenost. Pád pyšného Babylónu dokládá pravdivost biblického přísloví: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísloví 16:18) Pýcha někdy ovládá naše nedokonalé sklony, ale být ‚nadutý pýchou‘ může vést k tomu, že člověk ‚upadne do pohany a do Ďáblovy léčky‘. (1. Timoteovi 3:6, 7) Je tedy dobré, když dbáme na Jakubovu radu: „Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“ (Jakub 4:10)

23. Jakou důvěru nám Izajášovo proroctví pomáhá získat?

²³ Tato prorocká slova nám také pomáhají mít důvěru v Jehovu, který je mocnější než všichni jeho odpůrci. (Žalm 24:8; 34:7; 50:15; 91:14, 15) V dnešní obtížné době je to jistě povzbudivá připomínka. Důvěra v Jehovu posiluje naše odhodlání zůstat v jeho očích bezúhonní, protože víme, že „budoucnost [bezúhonného] bude pokojná“. (Žalm 37:37, 38) Je vždy moudré, když se tváří v tvář Satanovým „lstivým skutkům“ obracíme k Jehovovi a nespoléháme na své vlastní síly. (Efezanům 6:10–13, poznámka pod čarou)

24, 25. (a) Proč je astrologie nelogická, ale proč se k ní mnoho lidí obrací? (b) Ze kterých důvodů se křesťané vyhýbají pověrčivosti?

²⁴ Je významné, že jsme varováni před spiritistickými zvyklostmi, zejména před astrologií. (Galaťanům 5:20, 21) Když Babylón padl, astrologie neztratila svůj vliv na lidi. Kniha Great Cities of the Ancient World (Velká města starověkého světa) zajímavě ukazuje, že souhvězdí, která Babylóňané zmapovali, se ze svých postavení, jež měla ve starověku, „posunují“, čímž z „celého pojetí [astrologie] dělají absurditu“. Přesto astrologie dál vzkvétá. V mnoha listech jsou rubriky, ve kterých čtenáři snadno najdou horoskopy.

²⁵ Co vede lidi — a mnozí z nich jsou velmi vzdělaní — k tomu, že pátrají ve hvězdách nebo se zabývají dalšími nelogickými, pověrečnými praktikami? The World Book Encyclopedia uvádí: „Pověry pravděpodobně budou hrát svou roli v životě, dokud se lidé budou jeden druhého bát a dokud budou mít nejistotu vzhledem k budoucnosti.“ Strach a nejistota mohou dovést lidi k tomu, že začnou být pověrčiví. Křesťané se však pověrčivosti vyhýbají. Nebojí se člověka, vždyť jejich oporou je Jehova. (Žalm 6:4–10) A nemají nejistotu, pokud jde o budoucnost, protože znají Jehovovy zjevené záměry a nepochybují o tom, že „Jehovova rada, ta obstojí na neurčitý čas“. (Žalm 33:11) Jestliže svůj život uvedeme do souladu s Jehovovou radou, je to zárukou toho, že máme před sebou šťastnou a dlouhou budoucnost.

26. Jak se „uvažování moudrých“ prokazují jako „nicotná“?

²⁶ V poslední době se někteří lidé snaží poznat budoucnost „vědečtějšími“ způsoby. Existuje dokonce obor zvaný futurologie, jenž je definován jako „oblast výzkumů, které se zabývají budoucími možnostmi a které vycházejí ze současných trendů“. Například v roce 1972 skupina vědců a ekonomů známá jako Římský klub předpověděla, že do roku 1992 budou vyčerpány veškeré světové zásoby zlata, mědi, zinku a ropy. Je pravda, že od roku 1972 se svět potýká s děsivými problémy, ale zmíněná předpověď byla v každém ohledu mylná. Země stále ještě skrývá zásoby zlata, mědi, zinku a ropy. Člověk se unavuje tím, že se snaží předpovídat budoucnost, ale jeho odhady jsou vždy nejisté. Ano, „uvažování moudrých jsou nicotná“. (1. Korinťanům 3:20)

Přicházející konec Velkého Babylónu

27. Kdy a jakým způsobem zažil Velký Babylón pád podobný pádu Babylónu v roce 539 př. n. l.?

²⁷ Novodobá náboženství zachovala mnoho nauk starověkého Babylónu. Je tedy příhodné, že světová říše falešného náboženství je nazvána Velký Babylón. (Zjevení 17:5) Mezinárodní náboženský konglomerát už zažil pád podobný tomu, jaký v roce 539 př. n. l. utrpěl starověký Babylón. (Zjevení 14:8; 18:2) V roce 1919 ostatek Kristových bratrů vyšel z duchovního zajetí a zbavil se náboženského vlivu křesťanstva, významné části Velkého Babylónu. V mnoha zemích, kde dříve křesťanstvo mělo silný vliv, jeho působení slábne.

28. Jak se Velký Babylón chvástá, ale co ho čeká?

²⁸ Pád Velkého Babylónu však byl pouze předehrou úplného zničení falešného náboženství. Je zajímavé, že proroctví týkající se zničení Velkého Babylónu, které je zapsané ve Zjevení, nám připomíná prorocká slova zaznamenaná u Izajáše 47:8, 9. Podobně jako starověký Babylón, i novodobý Velký Babylón říká: „Sedím jako královna a nejsem vdova a nikdy neuvidím truchlení.“ Ale „v jednom dnu přijdou jeho rány, smrt a truchlení a hladomor, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej soudil, je silný“. Prorocká slova ze 47. kapitoly knihy Izajáš proto stále zaznívají jako varování pro ty, kdo jsou s falešným náboženstvím ještě spojeni. Jestliže nechtějí mít podíl na jeho zničení, musí uposlechnout inspirovaný příkaz: „Vyjděte z něho.“ (Zjevení 18:4, 7, 8)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 111]

Babylón toužící po rozkoších bude sražen do prachu

[Obrázek na straně 114]

Babylónští astrologové nebudou schopni předpovědět pád Babylónu

[Obrázek na straně 116]

Babylónský astrologický kalendář, první tisíciletí př. n. l.

[Obrázky na straně 119]

Novodobý Babylón už brzy nebude existovat