Ti, kdo bojují proti Bohu, nezískají převahu!

„Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu.“ (JEREMJÁŠ 1:19)

1. Jaké pověření dostal Jeremjáš a jak dlouho vykonával svou činnost?

JEHOVA pověřil mladého Jeremjáše, aby byl prorokem pro národy. (Jeremjáš 1:5) Stalo se to za vlády dobrého judského krále Josijáše. Jeremjáš pak dále sloužil jako prorok i během bouřlivého období před tím, než Babylóňané dobyli Jeruzalém, a pokračoval do doby, kdy byl Boží lid odveden do vyhnanství. (Jeremjáš 1:1–3)

2. Jak Jehova Jeremjáše povzbudil a co znamenalo bojovat proti tomuto prorokovi?

² Poselství, která měl Jeremjáš ohlašovat, obsahovala rozsudky a bylo jisté, že vyvolají odpor. Bůh proto Jeremjáše posílil k tomu, co ho čekalo. (Jeremjáš 1:8–10) Tento prorok byl posílen na duchu například těmito slovy: „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘ “ (Jeremjáš 1:19) Bojovat proti Jeremjášovi znamenalo bojovat proti Bohu. Dnes má Jehova skupinu služebníků, která se podobá prorokům, a jejich dílo se podobá dílu Jeremjášovu. Jednají stejně jako Jeremjáš a odvážně oznamují Boží prorocké slovo. A toto poselství se dotýká všech jednotlivců a národů, buď k jejich prospěchu, nebo k jejich škodě, podle toho, jak na ně reagují. Stejně jako v době Jeremjáše existují i dnes lidé, kteří bojují proti Bohu tím, že kladou odpor Božím služebníkům a jejich činnostem, jimiž je Bůh pověřil.

Jehovovi služebníci jsou terčem útoku

3. Proč jsou Jehovovi služebníci terčem útoku?

³ Jehovův lid je terčem útoku již od začátku dvacátého století. Lidé, kteří mají ničemné úmysly, se v mnoha zemích snaží brzdit — ano umlčet — ohlašování dobré zprávy o Božím Království. Jsou podněcováni naším největším Protivníkem, Ďáblem, který „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Když v roce 1914 skončily „ustanovené časy národů“, Jehova dosadil svého Syna do postavení nového Krále země a přikázal mu: „Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.“ (Lukáš 21:24; Žalm 110:2) Kristus uplatnil svou královskou moc tím, že Satana vypudil z nebe a omezil jeho působnost do okolí země. Ďábel ví, že má krátký čas, a svou zlobu si vylévá na pomazaných a jejich společnících. (Zjevení 12:9, 17) K čemu vedly opakované útoky těchto bojovníků proti Bohu?

4. Jaké zkoušky prožíval Jehovův lid během první světové války, ale co se stalo v letech 1919 a 1922?

⁴ Během první světové války se Jehovovi pomazaní služebníci museli vypořádat s mnoha zkouškami víry. Byli terčem výsměchu a pomluv, byli napadáni davem a biti. Stali se „předmětem nenávisti všech národů“, jak to kdysi předpověděl Ježíš. (Matouš 24:9) Uprostřed válečné hysterie používali nepřátelé Božího Království stejnou taktiku, jaká kdysi byla použita proti Ježíši Kristu. Nepravdivě obviňovali Jehovův lid z pobuřování a zaútočili na samotné jádro Boží viditelné organizace. V květnu 1918 byly vydány federální zatykače na prezidenta Watch Tower Society J. F. Rutherforda a sedm jeho nejbližších společníků. Těchto osm mužů bylo odsouzeno k mnoha letům vězení a byli posláni do federální káznice v Atlantě v Georgii. O devět měsíců později byli propuštěni. V květnu 1919 krajský odvolací soud rozhodl, že obžalovaní nebyli souzeni nestranně, a rozsudek byl proto zrušen. Případ byl vrácen k novému soudnímu řízení, ale vláda později žalobu stáhla a bratr Rutherford a jeho společníci byli v plném rozsahu zproštěni obvinění. Opět se ujali své činnosti, a na sjezdech, které se konaly v letech 1919 a 1922 v Cedar Pointu v Ohiu, byly dány podněty k tomu, aby se dílo kázání o Království opět naplno rozběhlo.

5. Jak se dařilo svědkům Jehovovým v nacistickém Německu?

⁵ Ve 30. letech se objevily diktátorské vlády, a Německo, Itálie a Japonsko se spojily a vytvořily mocnosti Osy. Na počátku těchto let se rozpoutalo kruté pronásledování Božího lidu, a to zejména v nacistickém Německu. Byla vydána řada zákazů. Byly prováděny domovní prohlídky a obyvatelé těchto domů byli zatýkáni. Tisíce svědků byly poslány do koncentračních táborů, protože odmítli vzdát se své víry. Boj totalitního systému proti Bohu a Božímu lidu byl zaměřen na to, aby ve sféře tohoto systému byli svědkové Jehovovi vyhlazeni.a Když chtěli svědkové v Německu bojovat za svá práva a obrátili se na soudy, říšské ministerstvo spravedlnosti připravilo rozsáhlý posudek, jehož cílem bylo zajistit, aby svědkové Jehovovi nedosáhli úspěchu. V posudku bylo uvedeno: „Soudy nesmí ustoupit pouhým zdánlivým právním formalitám; musí naopak i přes formální těžkosti hledat a nalézt způsob, jak dostát svým vznešeným povinnostem.“ To znamenalo, že nebylo možno dosáhnout spravedlnosti. Nacisté tvrdili, že činnost svědků Jehovových je škodlivá neboli nepřátelská a že ‚narušuje národně socialistické zřízení‘.

6. Jaké snahy o zastavení našeho díla byly vyvíjeny během druhé světové války a po ní?

⁶ Za druhé světové války bylo dílo Božího lidu zakázáno nebo omezeno v Austrálii, Kanadě i v dalších zemích Britského společenství národů — v Africe, v Asii a na ostrovech v Karibské oblasti a v Tichém oceánu. Nepřátelsky smýšlející vlivné osobnosti a nepravdivě informovaní lidé ve Spojených státech začali ‚výnosem vytvářet těžkosti‘. (Žalm 94:20) Spory o zdravení vlajky a obecní nařízení zakazující kázání dům od domu se však projednávaly před soudy a příznivá rozhodnutí vynesená ve Spojených státech se stala určitou záštitou svobody uctívání. Nepřátelé se sice snažili získat převahu, ale díky Jehovovi se jim to nepodařilo. Když válka v Evropě skončila, byly zákazy zrušeny. Tisíce svědků, kteří byli vězněni v koncentračních táborech, byly propuštěny na svobodu, ale boj ještě neskončil. Bezprostředně po druhé světové válce začala studená válka. Jehovův lid zažíval další potíže ve východoevropských zemích. Úřední zákroky měly sloužit k tomu, aby byla potlačena a zastavena naše svědecká činnost, aby byl přerušen přísun biblické literatury a aby se nemohly konat naše veřejné sjezdy. Mnoho svědků bylo uvězněno nebo posláno do pracovních táborů.

Kazatelské dílo pokračuje!

7. Co prožívali v nedávných letech svědkové Jehovovi v Polsku, Rusku a v jiných zemích?

⁷ Plynula desetiletí a dílo kázání o Království se postupně uvolňovalo. V roce 1982 se v Polsku, které stále ještě bylo pod komunistickou vládou, směly konat jednodenní sjezdy. V roce 1985 zde byly uspořádány sjezdy mezinárodní. A v roce 1989 následovaly velké mezinárodní sjezdy, na které přijely tisíce účastníků z Ruska a Ukrajiny. Ve stejném roce byla svědkům Jehovovým v Maďarsku a Polsku udělena zákonná registrace. Na podzim roku 1989 padla berlínská zeď. O několik měsíců později jsme byli zákonně uznáni ve východním Německu a krátce potom se v Berlíně konal mezinárodní sjezd. A na začátku posledního desetiletí 20. století byly učiněny kroky k navázání osobních kontaktů s bratry v Rusku. Došlo k jednání s některými úředníky v Moskvě a v roce 1991 obdrželi svědkové Jehovovi zákonnou registraci. Od té doby se dílo v Rusku a v dalších republikách bývalého Sovětského svazu úžasně rozrůstá.

8. Co prožíval Jehovův lid v průběhu čtyřiceti pěti let po skončení druhé světové války?

⁸ V některých oblastech sice pronásledování ustalo, ale v jiných naopak zesílilo. V průběhu čtyřiceti pěti let od konce druhé světové války byla zákonná registrace svědkům Jehovovým v mnoha zemích zamítnuta. A kromě toho byl proti nám nebo proti naší činnosti vydán zákaz ve dvaceti třech afrických zemích, v devíti zemích asijských, v osmi zemích evropských, ve třech latinsko-amerických a ve čtyřech zemích některých ostrovních národů.

9. Co prožívali Jehovovi služebníci v Malawi?

⁹ Od roku 1967 prožívali kruté pronásledování svědkové Jehovovi v Malawi. Jako praví křesťané zachovávali naši spoluvěřící neutralitu, a proto si nekupovali legitimaci politické strany. (Jan 17:16) Po sjezdu malawijské kongresové strany konaném v roce 1972 začaly nové projevy brutality. Bratři byli vyháněni ze svých domovů a byla jim odpírána možnost zaměstnání. Tisíce jich uprchlo ze země, aby nebyli zabiti. Získali však ti, kdo bojovali proti Bohu a proti jeho lidu, převahu? Rozhodně ne. Okolnosti se změnily a v roce 1999 podalo v Malawi zprávu 43 767 zvěstovatelů Království, což byl vrcholný počet, a více než 120 000 lidí se v té zemi zúčastnilo oblastních sjezdů. V hlavním městě byla postavena nová odbočka.

Hledají záminku

10. Co dělají dnešní protivníci Božího lidu, podobně jako to udělali v případě Daniela?

¹⁰ Odpadlíci, členové duchovenstva i jiní lidé nemohou naše poselství z Božího slova snést. Protivníci — pod tlakem náboženských kruhů křesťanstva — hledají takzvaně zákonný způsob, jak ospravedlnit svůj boj proti nám. Jaké taktiky někdy používají? Nuže, co udělali spiklenci, aby mohli zaútočit na proroka Daniela? V knize Daniel 6:4, 5 čteme: „Vysocí úředníci a satrapové [se] neustále snažili najít nějakou záminku proti Danielovi ohledně království; ale nebyli schopni najít vůbec žádnou záminku ani něco zkaženého, jelikož byl důvěryhodný a vůbec se na něm nenalézala žádná nedbalost nebo něco zkaženého. Tito zdatní muži tedy říkali: ‚Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme ji proti němu najít leda v zákoně jeho Boha.‘ “ Podobně i dnes hledají protivníci nějakou záminku. Halasně mluví o „nebezpečných kultech“ a snaží se tuto nálepku dát svědkům Jehovovým. Uchylují se ke zkreslování skutečností, k narážkám a lhaní, a těmito prostředky útočí na naše uctívání a na to, že se držíme Božích zásad.

11. Co nepravdivě tvrdí někteří protivníci svědků Jehovových?

¹¹ V některých zemích různí náboženští a političtí činitelé nechtějí uznat, že ‚způsob našeho uctívání je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha‘. (Jakub 1:27) Protivníci tvrdí, že nejsme „známé náboženství“, ačkoli svou křesťanskou činnost vykonáváme ve 234 zemích. Krátce před mezinárodním sjezdem, který se konal v roce 1998 v Aténách, jedny aténské noviny uveřejnily tvrzení duchovenstva řecké pravoslavné církve, že „[svědkové Jehovovi] nejsou ‚známým náboženstvím‘ “, ačkoli rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva znělo opačně. O několik dnů později jiný aténský list uvedl slova jistého církevního mluvčího: „[Svědkové Jehovovi] nemohou být ‚křesťanským sborem‘, protože nemají nic společného s křesťanskou vírou v osobu Ježíše Krista.“ Tento výrok je skutečně udivující, protože nutnost napodobovat Ježíše žádná jiná náboženská skupina nezdůrazňuje tak silně jako svědkové Jehovovi!

12. Co musíme dělat při našem duchovním válčení?

¹² Snažíme se zákonnými prostředky hájit a prosazovat dobrou zprávu. (Filipanům 1:7) Nebudeme také dělat kompromisy ani slevovat ze svého pevného rozhodnutí držet se Božích měřítek spravedlnosti. (Titovi 2:10, 12) Podobně jako Jeremjáš máme ‚přepásané boky a mluvíme všechno, co nám Jehova přikazuje‘, a nepřipouštíme, aby nás ti, kdo bojují proti Bohu, stihli nějakým zděšením. (Jeremjáš 1:17, 18) Jehovovo Svaté slovo jasně ukazuje správnou cestu, po které máme jít. Nikdy se nechceme opírat o slabou ‚tělesnou paži‘ nebo hledat „útočiště ve stínu Egypta“, totiž tohoto světa. (2. Paralipomenon 32:8; Izajáš 30:3; 31:1–3) Při našem duchovním válčení musíme dále celým svým srdcem důvěřovat v Jehovu, nechat ho, aby řídil naše kroky, a nesmíme se opírat o své vlastní porozumění. (Přísloví 3:5–7) Pokud nemáme Jehovovu podporu a pokud nás on sám nechrání, naše práce „není . . . k ničemu“. (Žalm 127:1)

Byli pronásledováni, ale nedopustili se kompromisu

13. Proč lze říci, že satanský útok proti Ježíšovi byl neúspěšný?

¹³ Největší příklad nekompromisní oddanosti Jehovovi dal Ježíš, který byl falešně obviněn z pobuřování a z narušování zavedeného pořádku. Pilát prozkoumal Ježíšův případ a byl ochoten Ježíše propustit. Ale dav podnícený náboženskými vůdci křičel, že Ježíš má být přibit na kůl, i když byl nevinen. Dav se dožaloval toho, aby byl místo Ježíše propuštěn Barabáš — muž, který byl uvězněn kvůli povstání a vraždě! Pilát se znovu snažil nerozumné protivníky odradit, ale nakonec ustoupil hlasitě vyjadřovanému požadavku veřejnosti. (Lukáš 23:2, 5, 14, 18–25) Ježíš sice zemřel na mučednickém kůlu, ale odporný satanský útok proti nevinnému Božímu Synovi byl naprosto neúspěšný, protože Jehova Ježíše vzkřísil a vyvýšil ho do postavení po své pravici. A prostřednictvím oslaveného Ježíše byl v den Letnic roku 33 n. l. vylit svatý duch, a tak byl založen křesťanský sbor — „nové stvoření“. (2. Korinťanům 5:17; Skutky 2:1–4)

14. K čemu vedlo to, že židovští náboženští představitelé vystupovali proti Ježíšovým následovníkům?

¹⁴ Krátce nato začali náboženští činitelé ohrožovat apoštoly, ale tito Kristovi následovníci nepřestali mluvit o věcech, které viděli a slyšeli. Ježíšovi učedníci se modlili: „Jehovo, věnuj pozornost jejich pohrůžkám a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ (Skutky 4:29) Jehova na jejich snažné prosby odpověděl tím, že je naplnil svatým duchem a posílil je, aby mohli dál nebojácně kázat. Brzy bylo apoštolům znovu nařízeno, aby s kázáním přestali, ale Petr a ostatní apoštolové odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Výhrůžkami, zatýkáním ani bičováním se nedali odradit a svou činnost související s Královstvím dále rozšiřovali.

15. Kdo byl Gamaliel a jakou radu dal náboženským protivníkům Ježíšových následovníků?

¹⁵ Jak na to náboženští vůdci reagovali? „Cítili, že je to hluboce ťalo, a chtěli [apoštoly] odstranit.“ Byl tam však přítomen učitel Zákona, farizeus jménem Gamaliel, a tohoto muže si všichni lidé vážili. Nechal apoštoly na chvíli vyvést ze Sanhedrinu a náboženským protivníkům dal radu: „Izraelští muži, dejte si pozor na to, co zamýšlíte udělat vzhledem k těm lidem. . . . Říkám [vám]: Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je být (protože je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno; ale je-li od Boha, nebudete je moci rozvrátit), jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu.“ (Skutky 5:33–39)

Žádná zbraň vytvořená proti nám nebude mít úspěch

16. Jak byste vyjádřili vlastními slovy ujištění, které Jehova dává svému lidu?

¹⁶ Gamalielova rada byla rozumná, a jestliže někdo mluví v náš prospěch, vážíme si toho. Také uznáváme, že díky soudním rozhodnutím vyneseným nezaujatými soudci byla podpořena svoboda uctívání. Ovšem skutečnost, že se věrně držíme Božího slova, se nelíbí duchovenstvu křesťanstva ani jiným vůdcům Velkého Babylónu, světové říše falešného náboženství. (Zjevení 18:1–3) Společně s těmi, kdo jsou pod jejich vlivem, proti nám bojují, ale my máme toto ujištění: „ ‚Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každičký jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš. To je dědičné vlastnictví Jehovových sluhů a jejich spravedlnost je ode mne,‘ je Jehovův výrok.“ (Izajáš 54:17)

17. Proč jsme odvážní, i když protivníci proti nám bojují?

¹⁷ Naši nepřátelé proti nám bojují bez příčiny, ale my neztrácíme odvahu. (Žalm 109:1–3) Těmi, kdo nenávidí naše biblické poselství, se rozhodně nenecháme zastrašit, a pokud jde o naši víru, nedopustíme se žádných kompromisů. Očekáváme sice, že s postupem času se bude náš duchovní boj stupňovat, ale výsledek známe. Splní se na nás — stejně jako kdysi na Jeremjášovi — prorocká slova: „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘ “(Jeremjáš 1:19) Ano, víme, že ti, kdo bojují proti Bohu, nezískají převahu!

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Proč jsou Jehovovi služebníci terčem útoku?

• Jakými způsoby protivníci bojují proti Jehovovu lidu?

• Proč si můžeme být jisti, že ti, kdo bojují proti Bohu, nezískají převahu?

[Obrázek na straně 17]

Jeremjáš dostal ujištění, že Jehova bude s ním

[Obrázek na straně 18]

Ti, kdo přežili věznění v koncentračním táboře

[Obrázek na straně 18]

Davové násilí proti svědkům Jehovovým

[Obrázek na straně 18]

J. F. Rutherford a jeho společníci

[Obrázek na straně 21]

Ti, kdo v Ježíšově případě bojovali proti Bohu, nezískali převahu