JEHOJAKIN

[pravděpodobně „Jehova pevně ustavil“].

Syn judského krále Jehojakima a Nechušty. (2Kr 24:6, 8; 2Pa 36:8) Je také nazýván Jekonjáš (varianta jména Jehojakin) a Konjáš (zkrácená forma jména Jekonjáš). (Es 2:6; Jer 28:4; 37:1)

Jehojakin se stal králem v osmnácti letech a pokračoval ve špatných zvycích svého otce. (2Kr 24:8, 9; 2Pa 36:9, Rbi8, ppč) Jehojakinův otec Jehojakim byl v područí babylónského krále Nebukadnecara, ale ve třetím roce svého vazalství se proti němu vzbouřil (618 př. n. l.). (2Kr 24:1) To mělo za následek, že Jeruzalém byl obléhán. Výraz „během toho času“ (2Kr 24:10) se možná nevztahuje na krátkou vládu Jehojakinovu, ale obecně na období, do kterého tato vláda spadá. Tak by bylo možné, že obležení začalo za vlády jeho otce Jehojakima, což, jak se zdá, naznačuje Daniel 1:1, 2. Vypadá to, že Jehojakim během tohoto obležení zemřel a na judský trůn nastoupil Jehojakin. Jeho vláda však skončila za pouhé tři měsíce a deset dní, když se roku 617 př. n. l. (podle babylónské kroniky v měsíci adaru) vzdal Nebukadnecarovi. (2Kr 24:11, 12; 2Pa 36:9; Assyrian and Babylonian Chronicles od A. Graysona, 1975, s. 102) Byl vzat do vyhnanství v Babylóně, a tím se splnilo Jehovovo slovo dané skrze Jeremjáše. (Jer 22:24–27; 24:1; 27:19, 20; 29:1, 2) Ostatní členové královské domácnosti, dvorní úředníci, řemeslníci a válečníci byli také vzati do vyhnanství. (2Kr 24:14–16; viz heslo NEBUKADNECAR.)

Zpráva ve 2. Královské 24:12–16 uvádí, že Nebukadnecar vzal tyto zajatce do vyhnanství a také odnesl „všechny poklady Jehovova domu a poklady králova domu“. Zpráva u Daniela 1:1, 2 říká, že do Babylóna byla odnesena jen „část náčiní“. Vysvětlením může být, že poklady, o nichž se zmiňuje Druhá Královská, zahrnovaly zvláště zlaté náčiní, na které se ve zprávě klade důraz, a že jiné náčiní bylo ponecháno. Další možností je, že když se Jeruzalém vzdal babylónskému obležení (ke kterému došlo následkem Jehojakimovy vzpoury proti babylónskému králi), „něco z náčiní Jehovova domu“ bylo odneseno do Babylóna, a krátce nato, když byl do Babylóna odváděn sám Jehojakin, byly odneseny i ostatní ‚žádoucí předměty Jehovova domu‘. Tuto možnost předkládá zpráva ve 2. Paralipomenon 36:6–10. Ze zprávy v knize Paralipomenon se zdá, že Nebukadnecar po úspěšném dobytí Jeruzaléma odešel, ale pak „poslal a přistoupil k tomu, aby [Jehojakina] přivedl do Babylóna s žádoucími předměty Jehovova domu“. O deset let později, při konečném dobytí a zničení Jeruzaléma (607 př. n. l.), se Nebukadnecar podobně stáhl do Ribly „v zemi Chamat“ a záležitosti po dobytí nechal na veliteli své tělesné stráže, Nebuzaradanovi. (2Kr 25:8–21)

Jehojakin zplodil v Babylóně sedm synů. (1Pa 3:16–18) Tak byla zachována královská linie vedoucí k Mesiášovi. (Mt 1:11, 12) Ale jak ukázalo proroctví, žádný z Jehojakinových potomků již nikdy neměl z pozemského Jeruzaléma vládnout. Bylo to tedy, jako by byl Jehojakin bezdětný. Žádný jeho potomek po něm na trůn nenastoupil. (Jer 22:28–30)

V pátém roce Jehojakinova vyhnanství začal se svým prorockým dílem Ezekiel. (Ez 1:2) Asi o 32 let později, zjevně v roce 580 př. n. l., propustil Jehojakina z vězení Nebukadnecarův nástupce Evil-merodak (Avíl-Marduk) a udělil mu postavení nad všemi ostatními zajatými králi. Jehojakin potom jedl u Evil-merodakova stolu a dostával denní příděl. (2Kr 25:27–30; Jer 52:31–34)

Byly nalezeny babylónské správní dokumenty, na kterých byly uvedeny příděly pro Jehojakina a pět jeho synů.