Společně sledovat cíl života

„To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — JAN 17:3.

1. a) Při které příležitosti mluvil Ježíš poprvé o „věčném životě“? b) Kdo může dosáhnout tohoto cíle?

PŘICHÁZÍ pokradmu nočními stíny, nepozorován. Je to Nikodém. Znamení, která vykonal Ježíš v Jeruzalémě v době pasach roku 30 n. l., na něj hluboce zapůsobila. K tomuto farizeovi pronáší Boží Syn svůj první zaznamenaný výrok o „věčném životě“ a dodává povzbuzující slova: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:15, 16) Jak nádherná možnost se nyní otevírá pro svět lidstva, jež může být vykoupeno! Ano, i pyšný farizeus se může pokořit, aby dosáhl tohoto cíle.

2. a) Za jakých okolností mluvil Ježíš znovu o „věčném životě“? b) Komu byly dány k dispozici životodárné vody?

² Krátce nato cestuje Ježíš z Jeruzaléma do Galileje. V Samařsku se zastavuje u jedné studny, zatímco jeho učedníci odcházejí nakoupit jídlo. Přichází nějaká žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí říká: „Kdokoli pije z té vody, kterou já mu dám, nebude vůbec nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež zprostředkuje věčný život.“ (Jan 4:14) Židé pohrdají Samaritány. Proč tedy mluví Ježíš s touto ženou o tak nádherné naději? A kromě toho, jak Ježíš ví, měla tato žena pět manželů a nyní žije nemravným způsobem s mužem, který není jejím manželem. Ale Ježíš zde říká, že životodárné vody pravdy mají být dostupné i těm, kteří jsou ve světě lidí opovrhováni, pokud jen budou činit pokání a očistí svůj život. — Srovnej Kolosanům 3:5–7.

3. a) Jaký druh „pokrmu“ doporučuje Ježíš? b) Jak se splňují slova u Jana 4:34–36?

³ „Věčný život“! Ježíš dále rozvíjí tento námět, když se jeho učedníci vracejí a naléhají na něj, aby jedl. Říká jim: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ Jaké je to dílo? Ježíš říká: „Pozdvihněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu.“ Na takovou žeň byla vyhlídka, dokonce i mezi prostými Samaritány, a zpráva ukazuje, že se stala radostnou skutečností. (Jan 4:34–36; Sk. 8:1, 14–17) Žňové dílo k věčnému životu pokračuje až dodnes, ale nyní je polem svět. Učedníci Ježíše Krista mají stále ještě mnoho práce v tomto Pánově díle. — Mat. 13:37, 38; 1. Kor. 15:58.

„Dar života“

4. Jak odpovídá Ježíš Židům, pokud jde o dodržování sabatu?

⁴ Uplynul rok. Nyní nadchází období pasach roku 31 n. l. Podle svého zvyku je Ježíš o svátku přítomen v Jeruzalémě. Ale Židé se jej chystají pronásledovat, protože vykonává laskavé skutky uzdravování o sabatu. Jak jim Ježíš odpovídá? Říká: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ Proto jej chtějí zabít. — Jan 5:17, 18.

5, 6. a) Jaké vzácné spojení popisuje nyní Ježíš? b) V jakém ohledu má Ježíš „život sám v sobě“?

⁵ Ježíš však mluví dále a popisuje jedno velice vzácné spojení — jednotu neboli jednotnost, která je mezi ním a Otcem. Říká těm Židům: „Otec má totiž náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá, a ukáže mu skutky větší než tyto, abyste se divili.“ Naznačuje, že mu Otec svěřil mimořádnou moc. Říká totiž: „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mne poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale přešel ze smrti do života.“ — Jan 5:20, 24.

⁶ Ano, i ti, kteří jsou následkem své zděděné hříšnosti v Božích očích „mrtví“, mohou slyšet „hlas Božího Syna“ a ožít. Ale jak? Ježíš vysvětluje: „Jako má tedy Otec život sám v sobě, tak udělil i Synovi, aby měl život sám v sobě.“ Slova „život sám v sobě“ mohou být rovněž přetlumočena slovy „dar života sám v sobě“. (Jan 5:25, 26, „NS“, vyd. 1984, poznámka pod čarou) Ježíš je tedy schopen dát lidem znamenité postavení před Bohem. Je také schopen vzkřísit ty, kteří spí ve smrti, a propůjčit jim život. — Jan 11:25; Zjev. 1:18.

7. a) Co nám říká o Bohu Žalm 36:5, 9 (36:6, 10, „KB“)? b) Jak odměnil Jehova svého Syna, který zachoval ryzost?

⁷ Jehova měl život sám v sobě vždy. Je o něm napsáno: „U tebe je zdroj života.“ (Žalm 36:5, 9; 36:6, 10, „KB“) Svého Syna, který zachoval ryzost, však nyní Otec vzkřísil z mrtvých jako „první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti“. Ježíš má „sám v sobě dar života“, a proto má moc odpouštět hříchy, soudit a křísit mrtvé — s vyhlídkou na věčný život. — 1. Kor. 15:20–22; Jan 5:27–29; Sk. 17:31.

Radostné spojení

8, 9. a) Jak můžeme chovat v mysli cíl v podobě věčného života? b) Jaké opatření činí Bůh pro věčný život? c) Kdo má podíl na těchto požehnáních a jak?

⁸ Ježíšův učedník Juda nás proto napomíná: „Zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte přitom milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život.“ (Juda 21) To je opravdu nesmírně drahocenný cíl — věčný život! A má to být život v dokonalosti, podle vůle našeho dokonalého stvořitele a na základě uspořádání, které činí prostřednictvím svého Syna. Bude to život bez lopoty, která je v dnešním systému věcí tak často spojena s bojem o přežití. V budoucím systému věcí již nebude zármutek, nebudou nemoci, nebude bezzákonnost, zkaženost, a dokonce ani smrt. — Mich. 4:3, 4; 1. Kor. 15:26.

⁹ Kdo se bude podílet na uskutečňování těchto slibů a kde? Budou to ti, kteří projevují víru v Ježíšovu oběť a kteří tuto víru spojují se zbožnými skutky. Tito lidé cítí harmonické sepětí se spolukřesťany po celém světě v jednotě víry. — Jak. 2:24; Ef. 4:16.

10. a) Co je v Boží „správě“ na prvním místě? b) K čemu tato „správa“ dále přistupuje?

¹⁰ Bůh podle svého zalíbení pojal předsevzetí vytvořit „správu . . . , totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. (Ef. 1:8–10) To je uspořádání Boží domácnosti, které začíná shromážděním Kristových 144 000 spoludědiců. Ti jsou „koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi [Ježíši Kristu]“. Mají podíl na „prvním [nebeském] vzkříšení“, aby mohli sloužit s Kristem jako králové a kněží tisíc let. Boží správa dále přistupuje ke shromažďování „věcí na zemi“, počínaje nespočetným „velkým zástupem . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tito Boží služebníci vyjdou z „velkého soužení“ s vyhlídkou, že získají věčný život na „nové zemi“. — Zjev. 14:1, 4; 20:4, 6; 7:4, 9–17; 21:1, 4.

11. a) O jakém vzácném „spojení“ mluví Efezanům 1:11? b) Jak se uplatňuje Jan 15:4, 5 na ty, kteří jsou v tomto „spojení“?

¹¹ Duchem pomazaní synové Boží, kteří jsou „věcmi v nebesích“, se těší z velice důvěrného vztahu k Ježíšovi a k Otci. Jsou ‚ustanovení dědici‘ království ve spojení s Ježíšem. (Ef. 1:11) Ježíš je povzbuzoval, aby zůstali ve spojení s ním, stejně jako ratolesti zůstávají spojeny s vinnou révou, aby mohly nést mnoho ovoce. Pokud není zachováváno toto drahocenné spojení s Kristem Ježíšem, nemohou ratolesti „dělat vůbec nic“. — Jan 14:10, 11, 20; 15:4, 5; 1. Jana 2:27.

Dnešní podíl „jiných ovcí“

12. a) Jaký vztah je mezi „jinými ovcemi“ a „malým stádem“? b) Jak platí 1. Jana 2:1–6 na každou z těchto skupin?

¹² Co však lze říci o miliónech jiných lidí, kteří se podobají ovcím a byli během minulých 50 let odděleni od světských „kozlů“? (Mat. 25:31–40) Ti nepatří k Ježíšovu „malému stádu“, jemuž je dáno království, ale coby „jiné ovce“ se k nim připojují jako část většího stáda, které slouží v jednotě s Otcem a Synem. (Luk. 12:32; Jan 10:16) Apoštol Jan ujišťuje, že Ježíš Kristus je „usmiřující obětí za naše hříchy [to jest těch, kteří patří k „malému stádu“], ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa“. Tyto „jiné ovce“, shromážděné ze světa lidstva, se tedy mohou rovněž těšit z drahocenného spojení neboli souladu s Bohem a Kristem. Odpovídá to dalším Janovým slovům: „Kdokoli . . . zachovává jeho slovo, v takovém opravdu byla zdokonalena Boží láska. Podle toho víme, že jsme ve spojení s ním.“ Nejprve členové „malého stáda“ a pak i „jiných ovcí“ jsou zavázáni žít a jednat jako Ježíš. — 1. Jana 2:1–6.

13. a) Oč se modlí Ježíš u Jana 17:20, 21? b) Co ukazuje, že se tato žádost neomezuje na Kristovy spoludědice?

¹³ A tak jsou dnes obě skupiny, nebeská i pozemská, ‚ve spojení s Otcem a Synem‘ — v plném souladu s nimi, když vykonávají Boží vůli. Ježíš se modlil, „aby všichni byli jedno, stejně jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi“. Význam této jednotnosti není omezen na spoludědictví, protože Ježíšovi učedníci se zřejmě nestávají částí nějakého ‚těla Jehovova‘ ani ‚spoludědici s Jehovou‘. Jsou „ve spojení“ v tom smyslu, že jednotně spolupracují a jsou přitom srdcem i myslí jedno s Jehovou i s Kristem, když vydávají svědectví světu lidstva. — Jan 17:20, 21.

14. Jakým zvláštním způsobem je nebeská třída ve spojení s Kristem a jak získávají toto vědomí?

¹⁴ Ale členové pomazané nebeské třídy se dnes těší z tohoto spojení zvláštním způsobem, neboť byli uplatněním hodnoty Kristovy oběti prohlášeni za spravedlivé, pokud jde o život. Proto mohou být zplozeni duchem s vyhlídkou, že se stanou spoludědici s Kristem Ježíšem. Uznávají, že byli přijati za syny. Říkají: „Duch sám [Boží zplozující činná síla] svědčí s naším duchem [převládajícím myšlenkovým sklonem], že jsme Boží děti.“ — Řím. 3:23, 24; 5:1; 8:15–18.

15. Co poskytuje přítomnost i budoucnost těm, kteří mají vyhlídku na pozemský život?

¹⁵ Ti, kteří mají vyhlídku na pozemský život, jsou nyní prohlašováni za spravedlivé, podobně jako ve starověku Abraham, Raab a jiní. Během Kristova tisíciletého panství budou postupně pozvednuti k lidské dokonalosti, takže po závěrečné zkoušce „i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:19–21; Jak. 2:21–26) Poslušní lidé budou tedy prohlášeni za spravedlivé k věčnému životu na zemi. — Srovnej Jana 10:10; Izajáše 9:7; 11:1–9; 35:1–6; 65:17–25.

16. a) V jakém ohledu existuje „spojení“ mezi „malým stádem“ a „jinými ovcemi“? b) Proč se však slova u Jana 3:3–5 vztahují pouze na „malé stádo“?

¹⁶ Ti, kteří patří k „malému stádu“, i početný zástup „jiných ovcí“ projevují jako jednotlivci podobné radostné nadšení v Boží službě. (Luk. 12:32; Jan 10:16; Tit. 2:13, 14) Většina zbývajících pomazaných je snad v mnohem pokročilejším věku a má daleko vyspělejší křesťanské zkušenosti, ale obě skupiny projevují křesťanskou osobnost a ovoce ducha. (Ef. 4:24; Gal. 5:22, 23) Je zde však rozdíl, jak to naznačil Ježíš Nikodémovi ještě předtím, než mluvil o věčném životě. Řekl: „Jestliže se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3–5) A tak ti pokřtění křesťané, které Bůh povolává, aby byli spoludědici s Ježíšem v jeho království, prožívají duchovní znovuzrození. (1. Kor. 1:9, 26–30) „Jiné ovce“ nepotřebují takové znovuzrození, protože jejich cílem je žít věčně v obnoveném pozemském ráji jako poddaní království. — Mat. 25:34, 46b; Luk. 23:42, 43.

Památná slavnost — A nová smlouva

17. a) Proč se všichni, kteří sledují cíl v podobě života, sešli 24. března s Božím lidem? b) Co lze říci o Památné slavnosti roku 1985?

¹⁷ V roce 1986 slavili svědkové Jehovovi na celém světě slavnost na památku Ježíšovy smrti 24. března po západu slunce. Pozornost byla zaměřena na to, že Ježíš obětoval své dokonalé lidské tělo a krev života k ospravedlnění jména a předsevzetí svého Otce a ve prospěch hříšného lidstva. (1. Kor. 11:23–26) Při této radostné příležitosti se proto všichni, jejichž cílem je život (ať již v nebi nebo na zemi), shromáždili s Božím lidem po celém světě. V roce 1985 vzpomínalo tímto způsobem na Ježíšovu smrt celkem 7 792 109 osob. Ale těch, kteří přijímali ze symbolů Památné slavnosti, z chleba a vína symbolizujících Ježíšovo lidské tělo a krev, bylo pouze 9 051. Proč jich bylo tak málo?

18, 19. a) O jakých smlouvách se zmiňuje Ježíš u Lukáše ve 22. kapitole? b) Jakému účelu slouží každá z těchto smluv? c) Jak slouží Ježíš jako „jeden prostředník“, který byl předstíněn Mojžíšem?

¹⁸ Co řekl Ježíš onoho večera, kdy ustanovil slavnost na památku své smrti? Nejprve podal svým učedníkům chléb a pak jim podobným způsobem podal i víno a řekl přitom: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ Později ještě zdůraznil, proč je přijímá do nové smlouvy. Řekl: „Vy to . . . jste, kteří jste se mnou vydrželi v mých zkouškách, a já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ — Luk. 22:19, 20, 28–30.

¹⁹ Prorok Jeremjáš kdysi předpověděl novou smlouvu a prohlásil, že skrze ni Jehova odpustí provinění a hřích svého lidu, aby ‚poznali Jehovu‘ ve velice důvěrném vztahu. (Jer. 31:31, 34) Stejně jako byl Mojžíš „prostředníkem“ smlouvy zákona s tělesným Izraelem, tak se stává Ježíš „prostředníkem [této] úměrně lepší smlouvy“, kterou Bůh uzavírá s duchovním „Božím Izraelem“. Jde při tom o vykoupení těch, kteří jsou povoláni, aby se stali s Kristem dědici království. Dostávají tedy „zaslíbení věčného dědictví“. (Gal. 3:19, 20; 6:16; Žid. 8:6; 9:15; 12:24) Zejména v tomto biblickém smyslu slouží Ježíš Kristus jako „jeden prostředník mezi Bohem a lidmi“. — 1. Tim. 2:5, 6.

20. a) Kdo správně přijímá ze symbolů Památné slavnosti? b) Proč je to tak?

²⁰ Kdo tedy může správně přijímat symboly Památné slavnosti, chléb a víno? Je to pouze ta skupina, kterou Bůh přijal do nové smlouvy, jež byla uzavřena nad Ježíšovou obětí. (Žalm 50:5) Účelem této smlouvy je nejprve ospravedlnit Ježíšových 144 000 spoludědiců pro lidský život, aby mohli obětovat toto právo na život a být přijati do nebeského království. (Řím. 4:25; 2. Tim. 2:10, 12) Ale jak je to s „jinými ovcemi“?

21. a) Jaký užitek mají „jiné ovce“ jako pozorovatelé při Památné slavnosti? b) Nač se zaměřuje pozornost při Památné slavnosti a jaká otázka vzniká?

²¹ Ti, kteří patří k třídě „jiných ovcí“, nejsou v nové smlouvě, a proto nepřijímají ze symbolů. Ale účastní-li se Památné slavnosti jako uctiví pozorovatelé, získávají tím bohaté požehnání. Prohlubuje se jejich ocenění pro duchovní věci v souladu se slovy, která řekl Ježíš v modlitbě ke svému Otci: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Mysli na to, že Památná slavnost obrací pozornost na Ježíšovo tělo a krev. Kristovo obětované tělo a krev jsou nezbytné pro všechny, kteří usilují o věčný život jako o svůj cíl. Jak dalece to platí na „jiné ovce“, jež nejsou přijaty do nové smlouvy, a proto nepřijímají ze symbolů Památné slavnosti? Tím se budeme zabývat v dalším článku.

Jak bys odpověděl?

◆ Jak vštěpoval Ježíš postupně porozumění o vyhlídce na věčný život?

◆ Jaké kroky podniká Bůh podle své „správy“?

◆ Proč je možné říci, že „jiné“ ovce jsou ve spojení s Otcem, Synem i s Kristovými bratry?

◆ Proč pouze pomazaní křesťané přijímají ze symbolů Památné slavnosti?

[Obrázek na straně 23]

„Jiné ovce“ a „malé stádo“ jsou „ve spojení“ a konají podle Ježíšova příkladu Boží dílo