Otázky čtenářů
Svědkové Jehovovi se snaží být poctiví, a vzájemně si důvěřují. Proč je tedy tak důležité, aby při obchodním jednání mezi sebou uzavřeli písemnou smlouvu?
Uzavření smlouvy je biblické, praktické a láskyplné. Z jakého důvodu? Prozkoumejme tedy tyto aspekty obchodních smluv.
Bible obsahuje písemný záznam o Božím jednání s národem, který s ním byl ve smlouvě — s Izraelity. Popisuje obchodní jednání, jichž se zúčastnili praví Boží ctitelé. Mohli bychom prozkoumat jednu zprávu, která je uvedena ve 23. kapitole 1. Mojžíšovy. Když Abrahamovi zemřela milovaná Sára, chtěl získat pohřební místo. Začal vyjednávat s Kananejci žijícími blízko Hebronu. Verše 7–9 ukazují, že za kus země, kterou od nich chtěl získat, jim nabídl jasně stanovenou cenu. Desátý verš potvrzuje, že tato nabídka byla předložena veřejně u městské brány, v doslechu jiných lidí. Vlastník Abrahamovi nabídl, že mu pozemek daruje, a Abraham na to ve 13. verši odpověděl, že ho přijme jen jako koupi. Verše 17, 18 a 20 vysvětlují, že to přesně tak dopadlo a že to bylo potvrzeno „před očima synů Heta mezi všemi, kteří vstupovali do brány jeho města“.
Bylo to snad v něčem odlišné, když ti, kdo spolu vedli obchodní jednání, byli oba praví Boží ctitelé? Na to odpovídá 32. kapitola Jeremjáše. Od 6. verše dále vidíme, že Jeremjáš měl koupit pole od svého bratrance. Devátý verš ukazuje, že se dohodli na slušné ceně. Přečteme si verše 10–12: „Pak jsem to já [Jeremjáš] napsal na listinu a připevnil pečeť a vzal jsem si svědky, když jsem vážil peníze na vahách. Potom jsem vzal listinu o koupi, tu zapečetěnou podle přikázání a předpisů, a tu, která zůstala otevřená; a dal jsem pak listinu o koupi Baruchovi, synu Nerijáše, syna Machsejášova, před očima Chanamela, syna mého strýce z otcovy strany, a před očima svědků, těch, kteří sepisovali listinu o koupi, před očima všech Židů, kteří seděli na Nádvoří stráže.“
Ano, i když Jeremjáš jednal s jiným Jehovovým ctitelem, a dokonce s příbuzným, provedl určité rozumné právní formality. Byly sepsány dvě listiny — jedna zůstala otevřená, aby se do ní dalo snadno nahlédnout, druhá byla zapečetěná, aby v případě, že by se objevily pochybnosti o přesnosti otevřené listiny, mohla poskytnout podpůrný důkaz. To všechno se vyřizovalo „před jejich očima“, jak říká 13. verš. Bylo to tedy veřejné, zákonné obchodní jednání před svědky. Na základě tohoto biblického precedenčního případu je tedy jasné, že praví Boží ctitelé mají všechna svá obchodní jednání takto písemně potvrdit a doložit.
Je to také praktické. Víme, že výrok ‚všechny je postihuje čas a nepředvídaná událost‘ je skutečně pravdivý. (Kazatel 9:11) To se vztahuje i na oddané a věrné křesťany. Jakub 4:13, 14 to vyjadřuje takto: „Pojďte vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra chceme cestovat do tohoto města a chceme tam strávit rok a chceme se zabývat obchodem a vydělat si‘, i když nevíte, jaký bude váš život zítra.“ A tak možná něco plánujeme, například že něco koupíme, že provedeme nějakou sjednanou práci či službu nebo že pro jiného člověka něco vyrobíme. Ale co bude zítra — nebo příští měsíc či příští rok? Co kdyby někdo z nás — my nebo ten druhý člověk — měl nějakou nehodu? Možná, že nebude možné smlouvu dodržet. Třeba tu práci či službu nemůžeme udělat nebo možná ten druhý člověk považuje za téměř nemožné, aby zaplatil nebo aby smlouvu dodržel. Pokud neexistuje písemná dohoda, mohly by vzniknout problémy, kterým by jednoduše napsaná smlouva mohla zabránit nebo by je mohla vyřešit.
A neměli bychom zapomínat na to, že život je v mnoha oblastech velmi nejistý, což by také mohlo znamenat, že obchodní záležitosti by za nás či snad i za druhou stranu musel převzít či vyřešit někdo jiný. Jakub ve 14. verši dodal: „Jste totiž mlha, která se na chvilku objevuje a pak mizí.“ Musíme realisticky připustit, že bychom mohli neočekávaně zemřít. Písemná dohoda či smlouva by v případě, že by na jedné nebo druhé straně došlo k něčemu nečekanému, vlastně umožnila jiným lidem převzít řešení záležitostí.
Tak se dostáváme ke třetí stránce — k tomu, že sepsat smlouvu je láskyplné. Jistě, pro případ, že by někdo z jedné či druhé smluvní strany zemřel nebo měl nehodu, jejíž následky by omezily jeho tělesnou či duševní činnost, bylo by od něho jako od křesťana láskyplné, kdyby o svých závazcích nebo pohledávkách sepsal doklad. A jestliže s bratrem, se kterým vedeme obchodní jednání, sepíšeme smlouvu, v níž bude jasně a přesně uvedeno, co je povinen dělat nebo co má dostat, neprojevujeme mu tím nedůvěru, ale naopak lásku. Tímto láskyplným krokem se maximálně omezí příčiny rozmrzelosti nebo zloby, kdyby nedokonalý člověk z jedné či druhé smluvní strany zapomněl na některé podrobnosti nebo povinnosti. A kdo z nás není nedokonalý, zapomnětlivý či náchylný ke špatnému pochopení některých podrobností nebo úmyslů? (Matouš 16:5)
Bylo by možné uvést další úhly pohledu, ze kterých je patrné, že sepisování obchodních smluv zrcadlí lásku k našemu bratrovi, k naší rodině i k celému sboru. A je to nejen láskyplné, ale sepsat takovou listinu dostatečně dopodrobna je také praktické a biblické.