JEREMJÁŠ (KNIHA)
Proroctví a historický záznam, které pod Jehovovým vedením napsal Jeremjáš. Jeremjáš byl ustanoven za proroka ve 13. roce krále Josijáše (647 př. n. l.), aby varoval jižní království, Judu, před jeho blížícím se zničením. Bylo to necelých sto let po působení proroka Izajáše a po dobytí severního království Izraele Asyřany.
Uspořádání. Kniha není uspořádána chronologicky, ale spíše podle námětů. Datování je uvedeno tam, kde je to nutné, ale většina proroctví se dá uplatnit na národ Judy v celém obecném období vlády Josijáše, Jehoachaza, Jehojakima, Jehojakina a Sedekjáše. Bůh Jeremjášovi opakovaně říkal, že tento národ je nenapravitelně ničemný a nedá se reformovat. Avšak ti, kdo měli přímé srdce, dostali plnou možnost se napravit a dosáhnout osvobození. Pokud jde o proroctví na naši dobu, uspořádání této knihy neovlivňuje porozumění Jeremjášovým spisům ani jejich uplatnění.
Kdy byla napsána. Jeremjáš většinu knihy nenapsal v té době, kdy pronášel proroctví. Jeremjáš zřejmě žádné své prohlášení nezapsal, dokud ve čtvrtém roce krále Jehojakima (625 př. n. l.) nedostal od Jehovy příkaz, aby nadiktoval všechna slova, která do té doby od Jehovy dostal. K tomu patřila nejen slova, která v době Josijášově mluvil o Judě, ale také všechna prohlášení soudu nad všemi národy. (Jer 36:1, 2) Výsledný svitek Jehojakim spálil, když mu ho Jehudi přečetl. Ale Jeremjáš dostal příkaz zapsat jej znovu. To také udělal prostřednictvím svého tajemníka Baruka a přidal ještě další slova. (36:21–23, 28, 32)
Ostatní části knihy byly zjevně dodány později. K nim patří úvod, kde je zmínka o 11. roce Sedekjášově (Jer 1:3), další proroctví, která Jeremjáš zapsal v době, kdy je měl pronést (30:2; 51:60), a dopis vyhnancům v Babylóně (29:1). Později byla dodána i prohlášení, která byla pronesena za Sedekjášovy vlády, a zprávy o událostech po pádu Jeruzaléma až do roku asi 580 př. n. l. Pro velkou část knihy byl sice základem svitek, který napsal Baruk, ale Jeremjáš jej možná později upravil a uspořádal, když přidával další části.
Věrohodnost. Věrohodnost knihy Jeremjáš je všeobecně přijímána. Jen několik kritiků ji zpochybňovalo na základě rozdílů mezi hebrejským masoretským textem a řeckou Septuagintou v Alexandrijském rukopise. Mezi hebrejským textem a řeckým textem knihy Jeremjáš je více odchylek než v kterékoli jiné knize Hebrejských písem. Text v řecké Septuagintě je prý kratší než hebrejský text asi o 2 700 slov neboli o jednu osminu knihy. Většina učenců se shoduje v tom, že řecký překlad této knihy je chybný, ale to nesnižuje spolehlivost hebrejského textu. Byla vyslovena domněnka, že překladatel snad měl k dispozici hebrejský rukopis jiné „rodiny“, nějaké zvláštní přepracování, ale kritickým zkoumáním se zjistilo, že to tak zřejmě nebylo.
Splnění proroctví, která Jeremjáš zaznamenal, a jejich obsah silně svědčí o věrohodnosti knihy. K četným Jeremjášovým proroctvím patří i ta, která jsou uvedena v tabulce na této straně.
Boží zásady a vlastnosti. Kromě splnění, která jsme uvedli, kniha vyzdvihuje zásady, jež by nás měly vést. Zdůrazňuje, že formalismus nemá v Božích očích žádnou cenu, ale že Bůh si přeje uctívání a poslušnost ze srdce. Obyvatelům Judy je řečeno, aby nevkládali důvěru v chrám a jeho okolní budovy, a jsou nabádáni: „Dejte se obřezat Jehovovi a odejměte předkožky svých srdcí.“ (Jer 4:4; 7:3–7; 9:25, 26)
Kniha poskytuje mnoho znázornění, která poukazují na Boží vlastnosti a na to, jak Bůh jedná se svým lidem. Příkladem Jehovovy velké milující laskavosti a milosrdenství je osvobození ostatku jeho lidu a jejich navrácení do Jeruzaléma, jak prorokoval Jeremjáš. Bůh si cení těch, kdo prokazují laskavost jeho služebníkům, a bere na ně ohled. Také odměňuje ty, kdo ho hledají a projevují poslušnost. To je patrné na tom, jak Bůh pečoval o Rekabovce, Ebed-meleka a Baruka. (Jer 35:18, 19; 39:16–18; 45:1–5)
Jehova je vynikajícím způsobem představen jako Stvořitel všech věcí, Král na neurčitý čas, jediný pravý Bůh. Je jediný, koho by se člověk měl bát, Napravovatel a Vůdce těch, kdo vzývají jeho jméno, a ten, před jehož otevřeným odsouzením nemohou národy obstát. Je Velkým Hrnčířem, v jehož ruce jsou jednotlivci i národy jako hliněná nádoba, se kterou může podle svého přání pracovat, nebo kterou může zničit. (Jer 10; 18:1–10; Ří 9:19–24)
Kniha Jeremjáš ukazuje, že Bůh očekává, že lid, který nese jeho jméno, mu bude ke slávě a chvále, a že tento lid považuje za sobě blízký. (Jer 13:11) Ti, kdo v jeho jménu prorokují falešně a říkají „mír“ těm, s nimiž Bůh mír neuzavřel, se musí za svá slova odpovídat Bohu a klopýtnou a padnou. (6:13–15; 8:10–12; 23:16–20) Ti, kdo stojí před lidem jako kněží a proroci, mají velkou odpovědnost před Bohem, protože, jak řekl těm v Judě: „Neposlal jsem ty proroky, přesto běželi sami. Nemluvil jsem k nim, přesto sami prorokovali. Kdyby však byli stáli v mé důvěrné skupině, pak by byli dali mému lidu slyšet má vlastní slova a způsobili by, aby se obrátili zpět od své špatné cesty a od špatnosti svých jednání.“ (23:21, 22)
Stejně jako v jiných knihách Bible i zde se vztah Božího svatého národa k Bohu považuje za vztah manželky k manželovi a nevěrnost Bohu se považuje za „prostituci“. (Jer 3:1–3, 6–10; srovnej Jk 4:4.) Jehovova vlastní věrnost jeho smlouvám je však nezlomná. (Jer 31:37; 33:20–22, 25, 26)
V této knize, na kterou se odvolávají jiní pisatelé Bible, je mnoho vynikajících zásad a znázornění. A je tu i mnoho dalších předobrazů a prorockých vzorů, které se vztahují i na dnešního křesťana a jeho službu a jsou pro něho životně důležité.
[Rámeček na straně 838]
DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY JEREMJÁŠ
Záznam o Jehovových soudních prohlášeních, která učinil prostřednictvím proroka Jeremjáše, a také zpráva o prorokových vlastních zážitcích a o zničení Jeruzaléma Babylónskou říší
Psaní začalo asi 18 let před pádem Jeruzaléma a bylo dokončeno asi 27 let po této události
Mladý Jeremjáš je pověřen být prorokem
Bude muset ‚strhávat‘ i ‚stavět‘ a ‚sázet‘
Jehova ho posílí, aby mohl své pověření plnit (1:1–19)
Jeremjáš plní své pověření „strhávat“
Odhaluje ničemnost v Judě a prohlašuje, že zničení Jeruzaléma je jisté; přítomnost chrámu nevěrný národ nezachrání; Boží lid bude 70 let ve vyhnanství v Babylóně (2:1–3:13; 3:19–16:13; 17:1–19:15; 24:1–25:38; 29:1–32; 34:1–22)
Jsou oznámeny soudy proti Sedekjášovi a Jehojakimovi a také proti falešným prorokům, nevěrným pastýřům a kněžím bez víry (21:1–23:2; 23:9–40; 27:1–28:17)
Jehova předpovídá pokořující porážku mnoha národů, i Babylóňanů (46:1–51:64)
Jeremjáš plní svůj úkol „stavět“ a „sázet“
Poukazuje na obnovu izraelského ostatku a na vzbuzení ‚spravedlivého výhonku‘ (3:14–18; 16:14–21; 23:3–8; 30:1–31:26; 33:1–26)
Také oznamuje, že Jehova uzavře se svým lidem novou smlouvu (31:27–40)
Na Jehovův pokyn Jeremjáš kupuje pole, aby znázornil jistotu, že se Izrael vrátí z vyhnanství (32:1–44)
Ujišťuje Rekabovce, že přežijí, protože poslouchali svého předka Jehonadaba; jejich poslušnost je protikladem k neposlušnosti Izraele vůči Jehovovi (35:1–19)
Kárá Baruka a posiluje ho ujištěním, že přicházející neštěstí přežije (45:1–5)
Jeremjáš kvůli svému smělému prorokování trpí
Je udeřen a přes noc dán do klády (20:1–18)
Je proti němu zosnováno spiknutí s cílem zabít ho, protože ohlašoval zničení Jeruzaléma, ale knížata ho osvobodí (26:1–24)
Král pálí Jeremjášův svitek; Jeremjáš je falešně obviněn, že chtěl přeběhnout k Babylóňanům, a je zatčen a uvězněn (36:1–37:21)
Nakonec je vhozen do blátivé cisterny, aby zemřel; Ebed-melek ho zachraňuje a dostává slib, že během nadcházejícího zničení Jeruzaléma bude chráněn (38:1–28; 39:15–18)
Události od pádu Jeruzaléma po útěk do Egypta
Jeruzalém je dobyt; král Sedekjáš je zajat, jeho synové jsou popraveni a on je oslepen a odveden do Babylóna (52:1–11)
Chrám a velké domy v Jeruzalémě jsou spáleny a většina lidu je odvedena do zajetí (39:1–14; 52:12–34)
Gedaljáš je ustanoven místodržitelem nad tím málem zbylých Izraelitů, ale je zavražděn (40:1–41:9)
Lidé ve strachu utíkají do Egypta; Jeremjáš varuje, že sám Egypt padne a že je v té zemi dostihne neštěstí (41:10–44:30)
[Rámeček na straně 839]
PROROCTVÍ ZAZNAMENANÁ JEREMJÁŠEM
Ta, jejichž splnění se dožil
Zajetí Sedekjáše a zničení Jeruzaléma Nebukadnecarem, králem Babylóna (Jer 20:3–6; 21:3–10; 39:6–9)
Sesazení a smrt krále Šalluma (Jehoachaza) v zajetí (Jer 22:11, 12; 2Kr 23:30–34; 2Pa 36:1–4)
Zajetí krále Konjáše (Jehojakina) a jeho odvedení do Babylóna (Jer 22:24–27; 2Kr 24:15, 16)
Do roka smrt falešného proroka Chananjáše (Jer 28:16, 17)
Někteří Rekabovci a Etiop Ebed-melek přežili zničení Jeruzaléma (Jer 35:19; 39:15–18)
Ta, jejichž splnění zaznamenává historie
Nebukadrecar (Nebukadnecar) napadl Egypt a dobyl jej (Jer 43:8–13; 46:13–26)
Návrat Židů a znovupostavení chrámu a města po sedmdesátiletém pustnutí (Jer 24:1–7; 25:11, 12; 29:10; 30:11, 18, 19; srovnej 2Pa 36:20, 21; Ezr 1:1; Da 9:2.)
Ammon zpustošen (Jer 49:2)
Edom jako národ odříznut (Jer 49:17, 18) (Po smrti Herodů Edom jako národ zanikl.)
Babylón se natrvalo stal pustinou (Jer 25:12–14; 50:35, 38–40)
Ta, jež mají významné duchovní splnění, jak ukazují Křesťanská řecká písma
Nová smlouva s domem izraelským a domem judským (Jer 31:31–34; Heb 8:8–13)
Davidovu domu nebude navždy chybět muž na královském trůnu (Jer 33:17–21; Lk 1:32, 33)
Pád Velkého Babylóna — rozšíření a symbolické uplatnění Jeremjášových slov proti starověkému Babylónu, jak ukazuje následující srovnání: Jer 50:2 — Zj 14:8; Jer 50:8; 51:6, 45 — Zj 18:4; Jer 50:15, 29 — Zj 18:6, 7; Jer 50:23 — Zj 18:8, 15–17; Jer 50:38 — Zj 16:12; Jer 50:39, 40; 51:37 — Zj 18:2; Jer 51:8 — Zj 18:8–10, 15, 19; Jer 51:9, 49, 56 — Zj 18:5; Jer 51:12 — Zj 17:16, 17; Jer 51:13 — Zj 17:1, 15; Jer 51:48 — Zj 18:20; Jer 51:55 — Zj 18:22, 23; Jer 51:63, 64 — Zj 18:21