KEDAR

[z kořene, jenž znamená „být temný“].

1. Jeden ze dvanácti Išmaelových synů. (1Mo 25:13–15; 1Pa 1:29–31)

2. Arabský kmen, který vzešel z Išmaelova syna Kedara a patřil mezi „syny Východu“. Kedarem byla nazývána také jejich země. (Jer 2:10; 49:28, 29) Kedarovci byli kočovníci a pastevci, měli ovce, kozy a velbloudy. (Iz 60:7; Jer 49:28, 29) Zjevně obývali syrsko-arabskou poušť na V od Palestiny v sz. části Arabského poloostrova. Odkaz na „osady, které obývá Kedar“ (Iz 42:11), se může vztahovat na dočasná tábořiště, ale může také naznačovat, že část Kedarovců žila usedle. Jméno Kedar se později začalo používat pro pouštní kmeny obecně, možná proto, že Kedar byl mezi arabskými kmeny významný. V targumech a v rabínské literatuře se někdy nazývá Kedarem celá Arábie.

Šulamitka v Šalomounově písni přirovnává svou snědost ke ‚stanům Kedara‘. (Pís 1:5, 6; srovnej Ža 120:5.) Tyto stany byly pravděpodobně vyráběny z černé kozí srsti, stejně jako stany mnoha novodobých beduínů. Ezekielovo proroctví se o ‚kedarských náčelnících‘ a o Arabech zmiňuje jako o obchodnících s beránky, berany a kozly v obchodním městě Tyros. (Ez 27:21)

V době asyrské nadvlády na Středním východě prorok Izajáš předpověděl, že sláva Kedaru náhle pohasne, že z jeho silných lučištníků zbude jen ostatek. (Iz 21:16, 17) Kedarovci jsou v asyrských záznamech o válečných taženích zjevně označeni jako Qidri nebo Qadri. Asyrský král Aššurbanipal je s Aribi (Araby) a Nebajotem (srovnej Iz 60:7) řadí do zprávy o jistém tažení a chlubí se, že jim jako kořist sebral osly, velbloudy a ovce.

Později Kedar srazil babylónský král Nebukadnecar. (Jer 49:28, 29) O tažení tohoto monarchy do sev. Arábie se zmiňuje Béróssós, jehož cituje Josephus. (Proti Apiónovi, I, 129, 133 [19])

Stříbrná miska (o které se má za to, že pochází z 5. st. př. n. l.) nalezená v místě Tell el-Maschuta v Egyptě nese aramejský nápis: „Qanu syn Gešemův, král Kedaru.“ Tímto Gešemem byl možná „Arab Gešem“, který se stavěl proti obnovení jeruzalémských hradeb v Nehemjášově době. (Ne 2:19; 6:1, 2, 6)

Asyrské záznamy ukazují, že ve svatyni kedarského krále Hazaila byla zpodobena tato falešná božstva: Atarsamain (Asyřané ji ztotožňovali s Ištar Diblat), Dai, Nahai, Ruldaiu, Atarquruma a Abirillu. Jako symbol bohyně Atarsamain sloužila zlatá hvězda ozdobená vzácnými kameny. Podle Babylónského talmudu (Taʽanit 5b) uctívali lidé z Kedaru také vodu.