Když se potom druhá světová mocnost rozpadla, Chaldejec Nabopalasar založil kolem roku 645 př. n. l. novou babylónskou dynastii. Nabopalasarův syn Nebukadnecar II., který Babylón obnovil a který městu dopomohl k jeho největší slávě, se chvástal: „Není tohle Velký Babylón, který jsem sám vystavěl?“ (Da 4:30) Této slávě se Babylón jakožto hlavní město třetí světové velmoci těšil až do noci 5. října 539 př. n. l. (podle gregoriánského kalendáře), kdy podlehl dobyvačným médo-perským vojskům pod velením Kýra Velikého.

Té osudné noci se ve městě Babylón konala hostina, kterou pro svých tisíc šlechticů uspořádal Belšacar. Nabonid tam nebyl přítomen, takže neviděl zlověstný nápis na omítnuté zdi: „MENE, MENE, TEKEL a PARSIN.“ (Da 5:5–28) Po porážce od Peršanů se uchýlil do města Borsippa na JZ. V Babylóně však té noci 5. října 539 př. n. l. byl Jehovův prorok Daniel a oznámil význam nápisu na zdi. Muži z Kýrova vojska ve svých táborech u zdánlivě nedobytných babylónských zdí nespali. Tu noc měli velmi mnoho práce. Kýrovi ženisté použili vynikající strategii a odvedli mohutnou řeku Eufrat z jejího toku, který procházel městem Babylón. Peršané potom postupovali říčním korytem, dostali se nahoru přes břehy řeky, pronikli branami u nábřeží a tak město překvapivě dobyli. Rychle procházeli ulicemi a zabíjeli každého, kdo kladl odpor, dobyli palác a usmrtili Belšacara. A bylo po všem. Za jedinou noc Babylón padl a tak skončila staletí nadvlády Semitů. Babylón se dostal pod nadvládu Árijců a Jehovovo prorocké slovo se vyplnilo. (Iz 44:27; 45:1, 2; Jer 50:38; 51:30–32; viz VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 325; heslo KÝROS.)