ZASVĚCENÍ (I)

Oddělení nebo vyčlenění pro posvátný účel. Hebrejské sloveso na·zarʹ (zasvětit) má základní význam „udržovat oddělené; být oddělen; odtáhnout se“. (3Mo 15:31; 22:2; Ez 14:7; srovnej Oz 9:10, Rbi8, ppč.) Příbuzné hebrejské slovo neʹzer poukazuje na znak nebo symbol svatého zasvěcení, které nosil jako korunu velekněz nebo pomazaný král na své posvěcené hlavě; označuje také nazirejství. (4Mo 6:4–6; srovnej 1Mo 49:26, Rbi8, ppč.)

Při Áronově uvedení do úřadu velekněze byl na jeho hlavu vložen turban z jemného plátna. Vpředu na turbanu bylo šňůrkou z modré příze připevněno „svaté znamení zasvěcení [neʹzer]“, zářící destička z ryzího zlata, na níž byla jako na pečeti vyryta hebrejská slova „Svatost patří Jehovovi“. Při slavnostním uvedení do úřadu byl potom na velekněze vylit svatý olej pomazání. (2Mo 29:6, 7; 39:30, 31, Rbi8, ppč; 3Mo 8:9, 12) Velekněz si proto musel dávat pozor, aby neudělal něco, co by znesvětilo svatyni, „protože je na něm znamení zasvěcení, olej pomazání jeho Boha“. (3Mo 21:12)

Slovo neʹzer poukazuje rovněž na „diadém“ — oficiální pokrývku hlavy, kterou pomazaní izraelští králové nosili jako symbol svého svatého úřadu. (2Sa 1:10; 2Kr 11:12; 2Pa 23:11; Ža 89:39; 132:18; Př 27:24)

Člověk, který složil Jehovovi nazirejský slib, si neměl stříhat vlasy ani holit vousy tak dlouho, dokud byl pod tímto slibem. Jeho dlouhé vlasy tudíž byly viditelným znamením jeho nazirejství (neʹzer). (4Mo 6:4–21) Prorok Jeremjáš personifikoval Jeruzalém, když o něm mluvil jako o někom, kdo porušil svůj posvátný slib svatosti daný Jehovovi, a prohlásil: „Ostříhej své nestříhané vlasy [nebo „zasvěcené vlasy“; niz·rekhʹ, tvar slova neʹzer] a odhoď je.“ (Jer 7:29) Prostřednictvím jiného proroka Jehova popisuje, jak odpadlí Izraelité „vešli k Baalovi z Peoru a přistoupili k tomu, aby se zasvětili [wai·jin·na·zeruʹ, tvar slovesa na·zarʹ] té hanebné věci, a stali se ohavnými jako předmět jejich lásky“. (Oz 9:10)

V Křesťanských řeckých písmech je zmínka o určitých zasvěcených věcech. V souvislosti s Ježíšovou pozemskou službou je zmínka o zimním ‚svátku zasvěcení‘ (en·kaiʹni·a). (Jan 10:22; viz heslo SVÁTEK ZASVĚCENÍ.) Řecké slovo en·kaiʹni·a má stejný kořen jako en·kai·niʹzo, které se objevuje v Hebrejcům 9:18 a 10:20. Ježíš poukazoval na tradiční nauky farizeů o ‚korbanu‘, tedy o daru, který byl zasvěcen Bohu. (Mr 7:11; Mt 15:5; viz heslo KORBAN.) Ježíš také varoval, že přichází doba, kdy bude Herodův chrám spolu s jeho „znamenitými kameny a zasvěcenými věcmi [a·na·theʹma·sin]“ svržen. (Lk 21:5, 6)