MĚCHY

Nástroj, který se dá střídavě roztahovat a stlačovat a tím nejprve nasávat vzduch otvorem se záklopkou a pak ho silou hnát výtlačnou trubkou ven. Měchy vytvoří silný tah výhní mnohem účinněji než pouhé foukání nebo vhánění vzduchu zastaralými dutými píšťalami a dmuchavkami, které se k tomuto účelu také používaly. Konstrukce měchů byla jednoduchá: Vak přimontovaný na rám nebo na podstavec byl spojen s trubkou vedoucí do výhně; trubka mohla být ze železa nebo z rákosu opatřeného koncem z ohnivzdorné hlíny. Ručně obsluhované měchy byly účelné pro malé kovářské výhně; pro velké výhně, kde byla vysoká teplota, se používaly dvojité měchy ovládané nohama. V tomto případě obsluhující měl pod každou nohou jeden měch, střídavě šlapal nejprve jednou a pak druhou nohou a pokaždé zatáhl za provaz, aby se stlačený měch znovu naplnil. Proto, aby tyto velké výhně měly stálý tah, dva muži obsluhovali dva páry měchů. Hebrejské slovo map·puʹach, které znamená „měch“, pochází z kořene na·fachʹ, což znamená „foukat; vdechovat“. (1Mo 2:7) O tomto nástroji se Písmo konkrétně zmiňuje pouze jednou (Jer 6:29), i když nepřímé zmínky o něm jsou snad v Izajášovi 54:16 a v Ezekielovi 22:20, 21. Vyjádření v těchto textech jsou obrazná a znázornění vycházejí z metod používaných při přečišťování kovů. (Viz heslo PŘEČIŠŤOVAČ, PŘEČIŠŤOVÁNÍ.)