HÁK

Ohnutý nebo ostře zalomený kus kovu nebo jiného materiálu, někdy opatřený ozubcem.

Ve svatostánku byly použity zlaté háčky ke spojení dvou velkých kusů vyšívaného lněného přehozu a měděné háčky ke spojení dvou kusů látky z kozí srsti. (2Mo 26:1, 5, 6, 7, 10, 11; 36:13, 18; 39:33) Opona mezi Svatou a Nejsvětější visela na háčcích, zřejmě zlatých (2Mo 26:31–33), stejně jako zástěna pro vchod do svatostánku. (2Mo 26:36, 37)

Starověcí rybáři používali rybářské háčky. (Hab 1:14, 15; Iz 19:1, 6–8; Mt 17:24–27) V Bibli je zmínka i o řeznických hácích. (Am 4:2) Háky, možná ostny, se také používaly k vedení zvířat, zvlášť divokých šelem. (Ez 19:3, 4, 6, 9, Rbi8, ppč)

Někdy byly vedeni na hácích ve rtu, v nose nebo v jazyku i lidští zajatci. Jedno asyrské výtvarné dílo ukazuje krále, který vede tři zajatce na popruzích připevněných k hákům v jejich rtu a jednoho z nich oslepuje kopím. Asyrský král Senacherib tedy velmi dobře rozuměl tomu, co k němu Jehova obrazně mluvil skrze proroka Izajáše: „A jistě ti do nosu nasadím svůj hák a svou uzdu mezi tvé rty a vskutku tě odvedu zpátky tou cestou, kterou jsi přišel.“ (2Kr 19:20, 21, 28; Iz 37:29)

Jehova obrazně mluvil k egyptskému faraónovi, v něhož Izrael bláhově vkládal svou důvěru a viděl v něm podporu proti Babylónu: „Dám ti do čelistí háky . . . A zprostřed tvých nilských kanálů vytáhnu tebe . . . A zanechám tě v pustině . . . A všichni obyvatelé Egypta budou muset poznat, že já jsem Jehova, jelikož se izraelskému domu prokázali být jako opora z rákosu.“ (Ez 29:1–7) Tento jazyk byl přiléhavý; historik Hérodotos (Dějiny, II, 70) uvedl, že Egypťané hákem lovili a vytahovali z vody krokodýla. Jehova také předpověděl, že vloží háky do čelistí „Gogovi ze země Magog“ a přivede ho, aby Gog podnikl konečný útok na Boží lid a sám sebe přivedl k záhubě. (Ez 38:1–4; 39:1–4)