BÝK
[heb. šór (2Mo 21:28), par (2Mo 29:10), ba·qarʹ (1Kr 7:25), ʽagha·limʹ („mladí býci“; Am 6:4), reʼemʹ („divoký býk“; 4Mo 23:22); aramejsky tór (Da 5:21); řec. tauʹros (Mt 22:4), bous (1Ko 9:9), moʹschos („mladý býk“; Lk 15:23)].
Tato slova, kterými se v původních jazycích označoval samec skotu, bývají překládána jako „býk“, „býček“, „tele“ a „vůl“. V soudobé češtině se slovem „vůl“ označuje především vykastrovaný býk, ale slova v původních jazycích, která jsou v různých překladech zastoupena výrazem „vůl“, nemají být chápána v tomto omezeném významu. Kastrace je metoda, která se sice běžně používala k tomu, aby býk zkrotl a mohl se používat jako tažné zvíře, ale je zřejmé, že Izraelité býky nekastrovali, protože zmrzačená zvířata byla jako oběť nevhodná. (3Mo 22:23, 24; 5Mo 17:1; srovnej 1Kr 19:21.) Existuje tedy názor, že plemeno skotu, které Izraelité používali, možná mělo mírnou povahu.
Samec skotu měl významné místo v náboženství mnoha pohanských národů. Pro svou velkou sílu nebo pro schopnost zplodit mnoho potomků byl ctěn, a dokonce uctíván. Babylóňané přijali býka za symbol svého hlavního boha, Marduka. V Egyptě se k živým býkům vzhlíželo s posvátnou úctou jako ke vtělením boha — ve městě Memfis vtělením Apise a ve městě Héliopolis vtělením Mnevise. To, že býk, Taurus, má významné místo mezi znameními zvěrokruhu, je dalším dokladem toho, jak důležitou úlohu připisovala býku pohanská náboženství.
Dokonce i Izraelité krátce po vyjití z Egypta vyměnili Jehovovu slávu za „znázornění býka“. (Ža 106:19, 20) Důvodem pravděpodobně byla skutečnost, že Izraelité byli ovlivněni náboženskými představami, s nimiž se obeznámili v Egyptě. Později zavedl Jeroboam, první král desetikmenného království, uctívání telete v Danu a Betelu. (1Kr 12:28, 29) Podle Božího zákona, který dostal Izrael, se býkům ani žádným jiným zvířatům samozřejmě neměla věnovat vůbec žádná náboženská úcta, a to ani nějakým symbolickým způsobem. (2Mo 20:4, 5; srovnej 2Mo 32:8.)
Izraelité předkládali býky jako oběti (2Mo 29; 3Mo 22:27; 4Mo 7; 1Pa 29:21) a Zákon konkrétně předepisoval, že při určitých příležitostech mají být obětováni právě býci. Jestliže se velekněz dopustil hříchu, kterým uvedl vinu na lid, byl povinen předložit jako oběť býka, největší a nejcennější obětní zvíře. To bezpochyby bylo v souladu s veleknězovým odpovědným postavením vůdce Izraele v pravém uctívání. Býk musel být obětován také tehdy, když se chyby dopustilo celé shromáždění Izraele. (3Mo 4:3, 13, 14) V Den smíření se měl býk předkládat jako oběť ve prospěch Áronova kněžského domu. (3Mo 16) Od Izraelitů se požadovalo, aby v sedmém měsíci svého náboženského kalendáře obětovali více než 70 býků jako zápalné oběti. (4Mo 29)
Izraelité používali býky k zemědělským pracem, jako bylo orání a mlácení. (5Mo 22:10; 25:4) Se zvířaty se nemělo zacházet nelidským způsobem. Apoštol Pavel vztáhl na křesťanské Boží služebníky zásadu, která byla v Zákoně a která se týkala toho, že býku, jenž mlátil obilí, se neměl nasadit náhubek. Býk, který vykonával tuto práci, měl nárok živit se obilím, jež vymlátil. Podobně člověk, který se dělí s druhými o duchovní věci, je hoden toho, aby obdržel hmotné zaopatření. (2Mo 23:4, 12; 5Mo 25:4; 1Ko 9:7–10) Zákon také mluvil o právním postupu v případě, že by býk byl ukraden nebo že by býk, na něhož nikdo nedával pozor, ublížil člověku nebo způsobil škodu na majetku. (2Mo 21:28–22:15)
Býci, které Izraelité obětovali, byli symbolem bezvadné Kristovy oběti, jediné odpovídající oběti za hříchy lidstva. (Heb 9:12–14) Obětní býci jsou také symbolem jiné oběti, oběti, která se líbí Jehovovi v každé době a za všech okolností, tedy spontánního ovoce rtů, které jsou, podobně jako silní mladí býci, používány k tomu, aby se ‚veřejně ohlašovalo jeho jméno‘. (Ža 69:30, 31; Oz 14:2; Heb 13:15)
V biblické symbolice býk znázorňuje moc a sílu. Měděné moře před Šalomounovým chrámem spočívalo na 12 býcích, kteří byli ve skupinách po třech obráceni ke čtyřem světovým stranám. (2Pa 4:2, 4) Čtyři živí tvorové, které ve vidění spatřil prorok Ezekiel, jak doprovázejí Jehovův trůn podobný vozu, měli každý čtyři obličeje a jeden z nich byl obličej býka. (Ez 1:10) Ve vidění, které dostal apoštol Jan, měl jeden ze čtyř živých tvorů, kteří byli okolo trůnu, podobu mladého býka. (Zj 4:6, 7) Býk tedy vhodně znázorňuje jednu z Jehovových základních vlastností — neomezenou sílu. (Ža 62:11; Iz 40:26)
V Písmu býk také vystupuje jako symbol agresivních nepřátel Jehovy a jeho ctitelů. Tito nepřátelé se snaží zotročit a zničit Boží služebníky, ale sami budou zahubeni ve dni Jehovovy pomsty. (Ža 22:12; 68:30; Iz 34:7, 8; Ez 39:18; viz hesla TELE; OBĚTNÍ DARY.)
V Písmu jsou zmínky o několika rysech „divokého býka“ (reʼemʹ): o jeho nezvladatelnosti (Job 39:9–12), o jeho rychlosti a neporazitelnosti (4Mo 23:22; 24:8), o síle jeho rohů (5Mo 33:17; Ža 22:21; 92:10) a o jeho dovádivosti, když je mladý (Ža 29:6). Divocí býci také znázorňují nepoddajné Jehovovy nepřátele, proti nimž je namířeno vykonání Jehovových soudů. (Iz 34:7)