²⁵ Hřích a smrt sice dál sužovaly lidstvo, ale tím, že byl Ježíš odříznut ve smrti a vzkříšen k nebeskému životu, se splnilo proroctví. Byl tak ‚ukončen přestupek, bylo skoncováno s hříchem, bylo vykonáno smíření za provinění a byla uvedena spravedlnost‘. Bůh odstranil smlouvu Zákona, která Židy odsuzovala a odhalovala jejich hříšnost. (Římanům 5:12, 19, 20; Galaťanům 3:13, 19; Efezanům 2:15; Kolosanům 2:13, 14) Nyní mohly být hříchy kajícných provinilců anulovány a tresty za ně mohly být zrušeny. Mesiášova usmiřující oběť umožnila, aby ti, kdo projevují víru, byli smířeni s Bohem. Mohli se těšit na to, že dostanou od Boha ‚dar věčného života skrze Krista Ježíše‘. (Římanům 3:21–26; 6:22, 23; 1. Jana 2:1, 2)

27. Která „Svatá svatých“ byla pomazána a jak?

²⁷ Proroctví také předpovědělo, že bude pomazána „Svatá svatých“. Tím není myšleno pomazání Nejsvětější neboli nejvnitřnější části chrámu v Jeruzalémě. Výrazem „Svatá svatých“ se zde rozumí Boží nebeská svatyně. Tam Ježíš předložil svému Otci hodnotu své lidské oběti. Ježíšovým křtem v roce 29 n.l. byla pomazána neboli oddělena nebeská, duchovní skutečnost, kterou představovala Nejsvětější v pozemském svatostánku a později v chrámu. (Hebrejcům 9:11, 12)

PROROCTVÍ POTVRZENÉ BOHEM

28. Co bylo myšleno tím, že ‚na vidění a proroka je vtištěna pečeť‘?

²⁸ V mesiášském proroctví, které pronesl anděl Gabriel, se také mluví o ‚vtištění pečeti na vidění a proroka‘. Tato slova znamenají, že všechno, co bylo o Mesiášovi předpověděno — všechno, čeho dosáhl díky své oběti, svému vzkříšení a tomu, že se objevil v nebi, a také další věci, které se staly během 70. týdne —, mělo být označeno pečetí božského schválení, mělo se prokázat jako pravé a bylo možné tomu důvěřovat. Vidění mělo být zapečetěno v tom smyslu, že je omezeno na Mesiáše. Na něm se mělo splnit a prostřednictvím něj Bůh působí. Pouze ve spojitosti s předpověděným Mesiášem můžeme získat správný výklad vidění. Nic jiného nemůže jeho význam rozpečetit.