A měl bys vědět a mít pochopení, že od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do Vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny. Vrátí se a skutečně bude znovu postaven s veřejným prostranstvím a příkopem, ale v tísni časů.“ (Daniel 9:24, 25)

¹⁴ To byla opravdu dobrá zpráva! Nejenže má být znovu postaven Jeruzalém a obnoveno uctívání v novém chrámu, ale také se má v určitou dobu objevit ‚Vůdce Mesiáš‘. K tomu mělo dojít během ‚sedmdesáti týdnů‘.

15. Do kterých tří období je „sedmdesát týdnů“ rozděleno a kdy mělo těchto „sedmdesát týdnů“ začít?

¹⁵ Podle andělových slov mělo být období ‚sedmdesáti týdnů‘ rozděleno do tří období: (1) „sedm týdnů“, (2) „šedesát dva týdny“ a (3) jeden týden. Mělo tedy jít o 49 let, 434 let a 7 let, což dohromady činí 490 let.

Počátečním bodem mělo být „vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém“. Kdy se to mělo stát?

„SEDMDESÁT TÝDNŮ“ ZAČÍNÁ

16. Kvůli čemu Kýros poslal Židy zpět do jejich vlasti, jak to vyplývá z jeho výnosu?

¹⁶ Mluvíme-li o počátku ‚sedmdesáti týdnů‘, zaslouží si naši pozornost tři význačné události. K první došlo roku 537 př. n. l., kdy Kýros vydal svůj výnos o návratu Židů do jejich vlasti. Výnos zněl: „Tak řekl perský král Kýros: ‚Všechna království země mi dal Jehova, Bůh nebes, a sám mě pověřil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, který je v Judovi. Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž se jeho Bůh prokáže být s ním. Ať tedy vyjde do Jeruzaléma, který je v Judovi, a znovu staví dům Jehovy, Boha Izraele — on je pravý Bůh —, dům, který byl v Jeruzalémě. Pokud jde o kohokoli, kdo zůstal ze všech míst, kde přebývá jako někdo cizí, ať mu muži z jeho místa přispějí stříbrem a zlatem a zbožím a domácími zvířaty spolu s dobrovolným darem pro dům pravého Boha, který byl v Jeruzalémě.‘“ (Ezra 1:2–4) Je zřejmé, že zvláštním účelem tohoto výnosu bylo to, aby byl na svém původním místě znovu vybudován chrám — „dům Jehovy“.

17. Co bylo podle dopisu, který dostal Ezra, důvodem jeho cesty do Jeruzaléma?

¹⁷ Druhá událost se stala v sedmém roce vlády perského krále Artaxerxa (Artaxerxa Longimana, syna Xerxa I.). Tehdy opisovač Ezra podnikl čtyřměsíční cestu z Babylónu do Jeruzaléma. Nesl s sebou zvláštní dopis od krále, ale tento dopis neopravňoval k obnově Jeruzaléma. Ezra byl pověřen pouze ‚zkrášlením Jehovova domu‘. Proto se v dopise psalo o zlatě a stříbře, posvátných nádobách a příspěvcích v podobě pšenice, vína, oleje a soli, jež byly určeny na podporu uctívání v chrámu, a také o osvobození od daní, které se vztahovalo na ty, kdo v chrámu budou sloužit. (Ezra 7:6–27)

18. Jaká zpráva znepokojila Nehemjáše a jak se o tom dozvěděl král Artaxerxes?

¹⁸ Ke třetí události došlo o 13 let později, ve 20. roce vlády perského krále Artaxerxa. Tehdy jako králův číšník sloužil „na hradě Šušanu“ Nehemjáš. Ostatek Židů, kteří se vrátili z Babylónu, už do určité míry obnovil Jeruzalém. Situace ve městě však nebyla uspokojivá. Nehemjáš se dozvěděl, že „zeď Jeruzaléma je pobořená a jeho brány, ty byly spáleny ohněm“. To ho značně znepokojovalo a jeho srdce bylo zasmušilé. Když se ho král zeptal, co je příčinou jeho zármutku, Nehemjáš odpověděl: „Ať král žije na neurčitý čas! Proč by se neměl můj obličej zasmušit, když město, dům pohřebních míst mých praotců, je zpustošeno, a jeho brány, ty byly pohlceny ohněm?“ (Nehemjáš 1:1–3; 2:1–3)

19. (a) Co Nehemjáš udělal ihned potom, co mu Artaxerxes položil otázku? (b) Co Nehemjáš požadoval a jak uznal, že svou roli v této záležitosti sehrál Bůh?

¹⁹ Zpráva o Nehemjášovi pokračuje: „Král mi na to řekl: ‚Co se to snažíš zabezpečit?‘ Ihned jsem se pomodlil k Bohu nebes. Poté jsem králi řekl: ‚Jestliže se to králi opravdu zdá dobré a jestliže se tvůj sluha zdá před tebou dobrý, abys mě poslal do Judy, do města pohřebních míst mých praotců, abych je znovu vystavěl.‘“ Artaxerxovi se tento návrh líbil. Král jednal i podle další Nehemjášovy žádosti: „Jestliže se to králi opravdu zdá dobré, ať jsou mi dány dopisy pro místodržitele za Řekou [Eufratem], aby mě nechávali projít, dokud nedojdu do Judy; také dopis Asafovi, hlídači parku, který patří králi, aby mi dal stromy na trámy pro stavbu bran Hradu, jenž patří k domu, a na zeď města a na dům, do něhož mám vstoupit.“ Nehemjáš uznal, že svou roli v celé této záležitosti sehrál Jehova. Řekl totiž: „Král mi [dopisy] tedy dal podle dobré ruky mého Boha nade mnou.“ (Nehemjáš 2:4–8)

20. (a) Kdy slovo, „aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém“, nabylo platnosti? (b) Kdy začalo „sedmdesát týdnů“ a kdy toto období skončilo? (c) Co svědčí o přesnosti dat uváděných jako začátek a konec ‚sedmdesáti týdnů‘?

²⁰ Nehemjáš sice dostal povolení v měsíci nisanu, tedy na začátku 20. roku Artaxerxovy vlády, ale ‚slovo, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém,‘ začalo platit až o několik měsíců později. Stalo se to tehdy, když Nehemjáš přišel do Jeruzaléma a zahájil dílo obnovy. Ezrovi trvala jeho cesta čtyři měsíce, ale Šušan ležel více než 322 kilometrů na východ od Babylónu, a proto jeho vzdálenost od Jeruzaléma byla ještě větší. Je velmi pravděpodobné, že se Nehemjáš dostal do Jeruzaléma na sklonku 20. roku Artaxerxovy vlády neboli roku 455 př. n. l. A právě tehdy začalo předpověděných „sedmdesát týdnů“ neboli 490 let. Toto období mělo skončit ve druhé polovině roku 36 n. l. (Viz rámeček „Kdy začal Artaxerxes vládnout?“, strana 197.)

OBJEVUJE SE „VŮDCE MESIÁŠ“

21. (a) Čeho mělo být dosaženo během prvních ‚sedmi týdnů‘ a co tomu mohlo bránit? (b) Ve kterém roce se měl objevit Mesiáš a co se tehdy podle Lukášova evangelia stalo?

²¹ Kolik let uplynulo do doby, než byl Jeruzalém skutečně obnoven? Obnova města měla probíhat „v tísni časů“, a to kvůli potížím, které vznikly mezi samotnými Židy, a kvůli odporu ze strany Samaritánů a dalších národů. Je zřejmé, že dílo bylo v potřebném rozsahu dokončeno někdy v roce 406 př. n. l., tedy za „sedm týdnů“ neboli 49 let. (Daniel 9:25) Mělo následovat období 62 týdnů neboli 434 let. Po jeho uplynutí se měl objevit dlouho očekávaný Mesiáš. Jestliže od roku 455 př. n. l. odpočítáme 483 let (49 plus 434), dojdeme k roku 29 n. l. Co se tehdy stalo? Evangelista Lukáš nám říká: „V patnáctém roce vlády Tiberia Caesara, když byl Pontský Pilát místodržitelem Judeje a Herodes byl oblastním vládcem Galileje, . . . přišlo v pustině Boží prohlášení k Janovi, synu Zecharjášovu. Přišel tedy do celé krajiny kolem Jordánu a kázal křest jako symbol pokání k odpuštění hříchů.“ Tehdy „lidé byli v očekávání“ Mesiáše. (Lukáš 3:1–3, 15)

22. Kdy a jak se Ježíš stal předpověděným Mesiášem?

²² Jan nebyl slíbeným Mesiášem. Ale o tom, čeho byl svědkem při křtu Ježíše z Nazaretu na podzim roku 29 n. l., řekl: „Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale právě Ten, kdo mě poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí ve svatém duchu.‘ A viděl jsem to a vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“ (Jan 1:32–34) Při svém křtu se Ježíš stal Pomazaným, to znamená Mesiášem neboli Kristem. Krátce nato se s pomazaným Ježíšem setkal Janův učedník Ondřej, který pak řekl Šimonu Petrovi: „Našli jsme Mesiáše.“ (Jan 1:41) ‚Vůdce Mesiáš‘ se tedy objevil zcela přesně — na konci 69 týdnů.