A pro mnohé bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden; a v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.“ (Daniel 9:26a, 27a) Kritickým obdobím byla ‚polovina týdne‘, to znamená polovina posledního týdne let.

24, 25. (a) Kdy měl podle proroctví Kristus zemřít a co mělo být jeho smrtí a vzkříšením ukončeno? (b) Co umožnila Ježíšova smrt?

²⁴ Veřejná služba Ježíše Krista začala ve druhé polovině roku 29 n. l. a trvala tři a půl roku. Na začátku roku 33 n. l., přesně jak bylo prorokováno, byl Kristus „odříznut“, když zemřel na mučednickém kůlu, a tak dal svůj lidský život jako výkupné za lidstvo. (Izajáš 53:8; Matouš 20:28) Když pak vzkříšený Ježíš předložil Bohu v nebi hodnotu svého obětovaného lidského života, už nebylo potřeba zvířecích obětí a obětních darů, které předepisoval Zákon. Židovští kněží sice dál přinášeli oběti až do zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l., ale tyto oběti už nebyly pro Boha přijatelné. Byly nahrazeny lepší obětí, tou, která už nikdy nemusela být opakována. Apoštol Pavel napsal: „[Kristus] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy. . . Jedním obětním darem totiž učinil natrvalo dokonalými ty, kdo jsou posvěcováni.“ (Hebrejcům 10:12, 14)

26. (a) Která smlouva byla ‚udržována v platnosti jeden týden‘, přestože smlouva Zákona byla odstraněna? (b) Co se stalo na konci sedmdesátého týdne?

²⁶ Jehova tedy Kristovou smrtí v roce 33 n. l. odstranil smlouvu Zákona. Jak ale mohlo být řečeno, že Mesiáš „bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden“? Bylo to proto, že Mesiáš udržoval v platnosti abrahamskou smlouvu. Požehnání plynoucí z této smlouvy poskytoval Bůh až do konce 70. týdne Abrahamovým hebrejským potomkům. Ale když v roce 36 n. l. „sedmdesát týdnů“ let skončilo, kázal apoštol Petr zbožnému Italu Kornéliovi, jeho domácnosti a dalším pohanům. A právě od té doby začala být dobrá zpráva oznamována mezi lidmi z národů. (Skutky 3:25, 26; 10:1–48; Galaťanům 3:8, 9, 14)

29. Co se mělo stát s obnoveným Jeruzalémem a proč?

²⁹ Gabriel předtím prorokoval, že Jeruzalém bude obnoven. Nyní předpovídá, že toto obnovené město spolu s jeho chrámem bude zničeno. Říká: „A město a svaté místo zničí lid vůdce, který přichází. A konec toho bude záplavou. A až do konce bude válka; o čem je rozhodnuto, jsou zpustošení. . . . A na křídle ohavností bude ten, kdo působí zpustošení; a až do záhuby se právě to, o čem je rozhodnuto, bude vylévat také na toho, jenž je zpustošený.“ (Daniel 9:26b, 27b) K tomuto zničení sice mělo dojít až po ‚sedmdesáti týdnech‘, ale mělo být důsledkem událostí v posledním ‚týdnu‘, kdy Židé zavrhli Krista a dali ho usmrtit. (Matouš 23:37, 38)

30. Jak se podle historických záznamů splnil výnos Velkého Časoměřiče?

³⁰ Historické záznamy ukazují, že v roce 66 n. l. římské legie pod velením syrského místodržitele Cestia Galla oblehly Jeruzalém. Židé sice kladli odpor, ale přesto římská vojska nesoucí své modlářské korouhve neboli standarty pronikla do města a začala na severu podkopávat chrámovou zeď. Tím, že se do těchto míst dostaly římské vojenské síly, staly se ‚ohavností‘, která mohla způsobit naprosté zpustošení. (Matouš 24:15, 16) V roce 70 n. l. se Římané vedení vojevůdcem Titem přihnali jako ‚záplava‘ a město i s jeho chrámem zničili. Nic je nezastavilo, protože to nařídil — ‚rozhodl o tom‘ — Bůh. Velký Časoměřič, Jehova, opět splnil své slovo!