7, 8. (a) Kdo povstal v Augustově postavení jakožto král severu? (b) Proč „důstojnost království“ byla následníkovi Augusta Caesara dána nedobrovolně?

⁷ Anděl pokračoval v odhalování proroctví a řekl: „V jeho [Augustově] postavení povstane ten, kdo má být v opovržení, a oni na něj jistě nevloží důstojnost království; a opravdu vejde během bezstarostnosti a chopí se království hladkostí.

⁸ ‚Tím, kdo měl být v opovržení‘, byl Tiberius Caesar, syn třetí Augustovy manželky Livie. (Viz „Jednoho lidé ctili, druhým opovrhovali“, strana 248.) Kvůli jeho špatným charakterovým rysům Augustus neměl tohoto nevlastního syna v lásce a nechtěl, aby se stal příštím césarem. „Důstojnost království“ mu nedobrovolně dal až tehdy, když všichni ostatní následníci, kteří připadali v úvahu, byli mrtví. V roce 4 n. l. Tiberia adoptoval a ustanovil ho dědicem trůnu. Po Augustově smrti čtyřiapadesátiletý Tiberius — ten, kdo byl v opovržení — ‚povstal‘ a převzal moc jako římský císař a jako král severu.

9. Jak se Tiberius ‚chopil království hladkostí‘?

⁹ „Tiberius,“ uvádí The New Encyclopædia Britannica, „chytře působil na senát a téměř měsíc [po Augustově smrti] mu nedovoloval jmenovat ho císařem.“ Senátu sdělil, že jedině Augustus byl schopen nést břemeno vlády nad Římskou říší, a senátory žádal, aby obnovili republiku tím, že by takovou autoritu svěřili skupině mužů, a ne jednomu člověku. „Senát se neodvážil vzít ho za slovo,“ napsal historik Will Durant, „ale skládal mu poklony, až [Tiberius] moc nakonec přijal.“ Historik Durant dodal: „Tuto hru hrály obě strany dobře. Tiberius chtěl principát, nebo by našel způsob, jak ho zrušit; senát se [Tiberia] bál a nenáviděl ho, ale neodvážil se znovu zavést republiku, jejímž základem by, podobně jako to bylo dříve, byla shromáždění, která by teoreticky byla svrchovaná.“ Tak se Tiberius ‚chopil království hladkostí‘.