Přežijte „Jehovův den“

„Jehovův den je velký a velmi vzbuzuje bázeň, a kdo jej může přestát?“ (JOEL 2:11)

1. Proč by měl být ‚bázeň vzbuzující Jehovův den‘ příležitostí k radosti?

„VZBUZUJE bázeň“! Takto popisuje Boží prorok Joel velký „Jehovův den“. Ale my, kdo Jehovu milujeme a na základě Ježíšovy výkupní oběti jsme se mu zasvětili, se nemusíme krčit strachem, když se tento Jehovův den přibližuje. Skutečně to bude den, který bude vzbuzovat posvátnou úctu, ale zároveň to bude den velkolepé záchrany, den propuštění z ničemného systému věcí, který na lidstvo doléhá tisíce let. S vyhlídkou na tento den Joel vyzývá Boží lid, aby ‚měl radost a radoval se; vždyť Jehova skutečně činí velkou věc‘. Dodává ujištění: „Stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ V Božím Království potom „budou ti, kteří unikli, právě jak řekl Jehova, a mezi přežijícími, které Jehova povolává“. (Joel 2:11, 21, 22, 32)

2. Co se při splňování Božího záměru stane (a) v ‚Pánově dni‘ a (b) v ‚Jehovově dni‘?

² Jehovův bázeň vzbuzující den by se neměl zaměňovat s ‚Pánovým dnem‘ ze Zjevení 1:10. V Pánově dni se splňuje šestnáct vidění popsaných ve Zjevení v kapitolách 1–22. V této době se také splňují události, které Ježíš předpověděl, když odpovídal na otázku svých učedníků: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Ježíšovu nebeskou přítomnost bylo na zemi možné poznat podle hrozných ‚válek, hladu, nenávisti, morů a bezzákonnosti‘. Jak se tyto problémy množí, Ježíš vysílá novodobé učedníky, aby kázali ‚dobrou zprávu o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘, a tím poskytuje útěchu lidem, kteří se bojí Boha. Potom, jako vyvrcholení Pánova dne, nastane „konec“ tohoto současného systému věcí, Jehovův bázeň vzbuzující den. (Matouš 24:3–14; Lukáš 21:11) V tomto Jehovově dni bude vykonán rychlý rozsudek nad Satanovým zkaženým světem. „Nebe a země se jistě rozkymácejí; ale Jehova bude útočištěm pro svůj lid.“ (Joel 3:16)

Jehovovy skutky v Noemových dnech

3. V čem jsou podmínky dnes podobné těm v Noemových dnech?

³ Podmínky ve světě jsou dnes podobné tomu, co se před více než 4 000 lety odehrávalo v „Noemových dnech“. (Lukáš 17:26, 27) V 1. Mojžíšově 6:5 čteme: „Jehova . . . viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný.“ Podobné je to i dnes. Všude je ničemnost, chamtivost a nedostatek lásky. Někdy se nám snad zdá, že zkaženost lidstva dosáhla nejhoršího stupně. Ale stále se plní proroctví apoštola Pavla o „posledních dnech“: „Ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu a budou svádět z cesty a budou z cesty sváděni.“ (2. Timoteovi 3:1, 13)

4. Jaký vliv mělo falešné uctívání v raných dobách?

⁴ Mohlo v Noemově době přinést lidstvu úlevu náboženství? Ne, vždyť odpadlické náboženství, které tenkrát existovalo, velmi přispělo ke zkaženosti tehdejšího světa. Naši první rodiče podlehli falešnému učení ‚prahada, který je nazýván Ďábel a Satan‘. Ve druhé generaci od Adama „se začalo vzývat Jehovovo jméno“ a je zřejmé, že se to dělo rouhavým způsobem. (Zjevení 12:9; 1. Mojžíšova 3:3–6; 4:26) Vzpurní andělé, kteří se vzdali výlučné oddanosti Bohu, později na sebe vzali lidská těla, aby měli nezákonné pohlavní styky s krásnými lidskými dcerami. Tyto ženy rodily hybridní obry nazývané Nefilim, kteří utlačovali a tyranizovali lidstvo. Pod tímto démonským vlivem „všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi“. (1. Mojžíšova 6:1–12)

5. Jaké varovné vybídnutí nám Ježíš dává, když se zmiňuje o Noemových dnech?

⁵ Ovšem jedna rodina zachovala Jehovovi ryzost. Bůh proto „Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí“. (2. Petra 2:5) Tato potopa předstínila bázeň vzbuzující Jehovův den, který znamená konec tohoto systému věcí a o kterém Ježíš prorokoval: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec. Vždyť právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:36–39) Dnes jsme v podobné situaci, a proto nás Ježíš vybízí, abychom ‚na sebe dávali pozor, byli bdělí a v každé době úpěnlivě prosili, aby se nám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly‘. (Lukáš 21:34–36)

Jehovův soudcovský trest nad Sodomou a Gomorou

6, 7. (a) Co je předstíněno událostmi v Lotově době? (b) Jaké jasné varování z toho získáváme?

⁶ Několik set let po potopě, když se Noemovi potomci na zemi rozmnožili, byli věrný Abraham a jeho synovec Lot očitými svědky jiného bázeň vzbuzujícího Jehovova dne. Lot a jeho rodina žili ve městě Sodoma, které bylo stejně jako sousední město Gomora zaplaveno odpornou sexuální nemravností. Lidé se také velmi zajímali o hmotné věci, což pak ovlivnilo i Lotovu manželku. Jehova řekl Abrahamovi: „Křik stížnosti na Sodomu a Gomoru, ano, ten je hlasitý, a jejich hřích, ano, ten je velmi těžký.“ (1. Mojžíšova 18:20) Abraham Jehovu úpěnlivě prosil, aby tato města ušetřil kvůli spravedlivým lidem, kteří v nich jsou, ale Jehova prohlásil, že tam nenašel ani deset spravedlivých lidí. Boží anděl pomohl Lotovi a jeho dvěma dcerám uniknout do blízkého města Coar.

⁷ Co následovalo? Zprávu nám o tom podává Lukáš 17:28–30, když srovnává naše ‚poslední dny‘ s těmi Lotovými: „Podobně, právě jak se to dělo v Lotových dnech: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli. Ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, oheň a síra pršely z nebe a všechny je zahubily. Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ Tragický konec Sodomy a Gomory v tomto Jehovově bázeň vzbuzujícím dni poskytuje jasné varování nám, kteří žijeme v době Ježíšovy přítomnosti. Současná generace lidí také ‚přespříliš smilní a vychází za nepřirozeným používáním těla‘. (Juda 7) Navíc nemravné sexuální zvyklosti v naší době způsobily mnoho ‚morů‘, které Ježíš pro dnešní dobu předpověděl. (Lukáš 21:11)

Izrael sklízí „vichr“

8. Do jaké míry dodržoval Izrael smlouvu s Jehovou?

⁸ Jehova si časem vyvolil Izrael, aby byl jeho „zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, . . . královstvím kněží a svatým národem“. Ale podmínkou bylo to, aby ‚přesně poslouchali jeho hlas a skutečně dodržovali jeho smlouvu‘. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Vážili si této veliké výsady? Ani trochu! Ano, v tomto národě byli jednotlivci, kteří věrně a oddaně Bohu sloužili — Mojžíš, Samuel, David, Jehošafat, Ezechjáš, Josijáš a také oddaní proroci a prorokyně. Ale národ jako celek byl nevěrný. Během času se království rozdělilo na dvě části — Izrael a Judu. Obecně řečeno, oba národy se zapletly do pohanského uctívání a dalších zvyků okolních národů, zvyků, které zneuctívaly Boha. (Ezekiel 23:49)

9. Jak Jehova odsoudil vzpurné desetikmenné království?

⁹ Jak Jehova tyto záležitosti posuzoval? Jako vždy nechal zaznívat varování. To bylo v souladu se zásadou, o které mluvil Amos: „Svrchovaný Pán Jehova . . . neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ Sám Amos prorokoval bědu pro severní izraelské království: „Co tedy bude Jehovův den pro vás znamenat? Bude to tma, a žádné světlo.“ (Amos 3:7; 5:18) Podobně se vyjadřoval i prorok Ozeáš: „Sejí . . . stále vítr a to, co sklidí, bude vichr.“ (Ozeáš 8:7) V roce 740 př. n. l. použil Jehova asyrskou armádu, aby severní izraelské království zničil jednou provždy.

Jehova účtuje s odpadlou Judou

10, 11. (a) Proč Jehova nebyl svolný udělit odpuštění Judě? (b) Které odporné věci zkazily tento národ?

¹⁰ Jehova posílal své proroky také do jižního judského království. Ale judští králové, jako například Manase a jeho nástupce Amon, stále dělali to, co bylo špatné v Jeho očích a ‚prolévali nevinnou krev ve velmi velkém množství, sloužili hnojným modlám a klaněli se jim‘. Ačkoli Amonův syn Josijáš činil to, co bylo správné v Jehovových očích, králové, kteří následovali po něm, se stejně jako lid opět stali ničemnými, takže „Jehova nebyl svolný udělit odpuštění“. (2. Královská 21:16–21; 24:3, 4)

¹¹ Jehova skrze svého proroka Jeremjáše oznámil: „V zemi nastala strašná situace, dokonce něco hrozného: Proroci skutečně prorokují ve falši; a kněží, ti podmaňují podle svých sil. A můj vlastní lid si to tak zamiloval; a co budete dělat, až to bude končit?“ Judský národ se mimořádně provinil vinou krve a lid byl zkažen krádežemi, vraždami, cizoložstvím, falešnými přísahami, uctíváním jiných bohů a dalšími odpornými věcmi. Boží chrám se stal „lupičskou jeskyní“. (Jeremjáš 2:34; 5:30, 31; 7:8–12)

12. Jak Jehova potrestal odpadlý Jeruzalém?

¹² Jehova oznámil: „Ze severu [z Chaldeje] přivádím neštěstí, ano velké zřícení.“ (Jeremjáš 4:6) Jehova tehdy přivedl babylónskou světovou velmoc, „kovářské kladivo celé země“, aby zničila odpadlý Jeruzalém a jeho chrám. (Jeremjáš 50:23) V roce 607 př. n. l. po krutém obléhání město podlehlo mocné Nebukadnecarově armádě. „A babylónský král pak v Rible pobil . . . syny [krále Sedekjáše] před jeho očima, a babylónský král pobil všechny judské urozené. A Sedekjášovi oslepil oči, načež ho spoutal měděnými okovy, aby ho přivedl do Babylóna. A králův dům a domy lidu Kaldejci spálili ohněm a zdi Jeruzaléma strhli. A zbytek lidu, který zůstal v městě, a zběhy, kteří k němu odpadli, a zbytek lidu, který zůstal, vzal velitel tělesné stráže Nebuzaradan do vyhnanství do Babylóna.“ (Jeremjáš 39:6–9)

13. Kdo byl zachráněn v Jehovově dni v roce 607 př. n. l. a proč?

¹³ Vskutku bázeň vzbuzující den! Ale malý počet lidí, kteří poslouchali Jehovu, byl z tohoto ohnivého soudu osvobozen. K těm patřili neizraelští Rechabité, kteří na rozdíl od Judejců projevovali pokoru a poslušného ducha. Zachráněn byl také věrný eunuch Ebed-Melech, který osvobodil Jeremjáše před smrtí v cisterně plné bláta, a Jeremjášův věrný písař Baruch. (Jeremjáš 35:18, 19; 38:7–13; 39:15–18; 45:1–5) Právě takovýmto lidem Jehova oznámil: „Já . . . dobře znám myšlenky, které zamýšlím vůči vám, . . . myšlenky o pokoji, a ne o neštěstí, abych vám dal budoucnost a naději.“ Tento slib se v malém splnil v roce 539 př. n. l., kdy Židé, kteří se báli Boha, byli osvobozeni králem Cyrem, jenž přemohl Babylón, a vrátili se, aby znovu vybudovali Jeruzalém a jeho chrám. Ti, kdo dnes vycházejí z babylónského náboženství a připojují se k Jehovovu čistému uctívání, se podobně mohou těšit na nádhernou budoucnost věčného pokoje v Jehovově obnoveném ráji. (Jeremjáš 29:11; Žalm 37:34; Zjevení 18:2, 4)

„Velké soužení“ v prvním století

14. Proč Jehova navždy zavrhl Izrael?

¹⁴ Pojďme dál do prvního století našeho letopočtu. Obnovený židovský národ se do té doby opět dostal do odpadlictví. Jehova poslal svého jediného zplozeného Syna na zemi, aby byl jeho Pomazaným neboli Mesiášem. V období mezi lety 29 a 33 n. l. Ježíš kázal v izraelské zemi a říkal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 4:17) Dále shromáždil a vyškolil učedníky, aby se s ním podíleli na ohlašování dobré zprávy o Království. Jak na to reagovali židovští vládci? Hanobili Ježíše a nakonec se dopustili ohavného zločinu, když Ježíše nechali popravit nesmírně bolestivou smrtí na mučednickém kůlu. Jehova zavrhl Židy jako svůj lid. Nyní bylo odmítnutí tohoto národa trvalé.

15. Jakou výsadu dostali Židé, kteří projevili pokání?

¹⁵ O Letnicích roku 33 n. l. vzkříšený Ježíš vylil svatého ducha a tak byli jeho učedníci zmocněni mluvit jazyky k Židům a proselytům, kteří se rychle shromáždili. Apoštol Petr oslovil zástup těchto lidí a oznámil: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti. . . . Proto ať celý izraelský dům s jistotou pozná, že ho Bůh učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ Jak na to reagovali upřímní Židé? „Bodlo je u srdce“, činili pokání ze svých hříchů a byli pokřtěni. (Skutky 2:32–41) Kázání o Království se zintenzívnilo a během třiceti let se rozšířilo „v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23)

16. Jak Jehova řídil události, které vedly k tomu, že vykonal rozsudek nad přirozeným Izraelem?

¹⁶ Tehdy byl vhodný čas, aby Jehova vykonal rozsudek nad národem, který odmítl, nad přirozeným Izraelem. Mnoho tisíc lidí ze všech národů tehdy známého světa proudilo do křesťanského sboru a bylo pomazáno jako duchovní ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16) Ale židovství se v té době nořilo do nenávisti a sektářského násilí. Jednali v úplně jiném duchu, než jak psal apoštol Pavel o ‚podřízenosti nadřazeným autoritám‘, a otevřeně se postavili proti římské moci, která nad nimi vládla. (Římanům 13:1) Je zřejmé, že události, které následovaly, řídil Jehova. V roce 66 n. l. začaly Jeruzalém obléhat římské legie pod vedením vojevůdce Galla. Útočící Římané pronikli do města a podkopali chrámovou zeď. Jak ukazují dějepisné zprávy napsané Josephem, město a lidé byli skutečně v soužení.a Ale útočící vojáci náhle odešli. To umožnilo Ježíšovým učedníkům, aby ‚uprchli k horám‘, jak je k tomu Ježíš vybídl ve svém proroctví zaznamenaném v Matoušovi 24:15, 16.

17, 18. (a) Při jakém soužení Jehova vykonal spravedlnost nad židovstvím? (b) Které tělo bylo ‚zachráněno‘ a co tím bylo předstíněno?

¹⁷ Ale plné provedení Jehovova rozsudku při vyvrcholení soužení mělo teprve přijít. V roce 70 n. l. se římské legie, tentokrát pod vedením vojevůdce Tita, vrátily a znovu zaútočily. Tentokrát šlo o rozhodující bitvu. Židé, kteří bojovali dokonce i mezi sebou, nebyli pro Římany vážným protivníkem. Město i jeho chrám byly srovnány se zemí. Více než milion vyhladovělých Židů zemřelo, asi 600 000 těl bylo vyhozeno z městských bran. Když město padlo, 97 000 Židů bylo vzato do zajetí a mnozí z nich později zemřeli při gladiátorských hrách. Skutečně, jediné tělo, které se během let tohoto soužení zachránilo, byli poslušní křesťané, kteří uprchli do hor za Jordán. (Matouš 24:21, 22; Lukáš 21:20–22)

¹⁸ Takto se tedy poprvé splnilo Ježíšovo velké proroctví o „závěru systému věcí“, které vyvrcholilo v letech 66–70 n. l. v Jehovově dni pro vykonání spravedlnosti nad vzpurným židovským národem. (Matouš 24:3–22) Ale to byl pouze stín ‚příchodu velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘, závěrečného soužení, které brzy zachvátí celý svět. (Joel 2:31) Jak můžeš ‚bezpečně vyváznout‘? To nám řekne následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Jakou souvislost má ‚Pánův den‘ s ‚Jehovovým dnem‘?

◻ Na jaké varování bychom měli dbát, když se zamýšlíme nad Noemovou dobou?

◻ Jaké mocné poučení nám poskytují Sodoma a Gomora?

◻ Kdo byl zachráněn z ‚velkého soužení‘ v prvním století?

[Obrázky na straně 15]

Jehova poskytl únik Noemově a Lotově rodině a totéž udělal v roce 607 př. n. l. a 70 n. l.