SEN

Představy nebo obrazy probíhající v mysli člověka v době, kdy spí. V Písmu jsou zmínky o snech od Boha (4Mo 12:6), o přirozených snech (Job 20:8) a také o falešných snech (Jer 29:8, 9), z nichž některé byly spojeny s věštěním. (Ze 10:2)

Sny od Boha. Sny od Boha dostávali jak Jehovovi služebníci, tak lidé, kteří mu nebyli zasvěceni. (1Kr 3:5; Sd 7:13, 14) V některých snech byly obsaženy výstrahy pro ochranu Božích služebníků, v jiných snech lidé dostávali pokyny. Například v jednom snu Bůh varoval gerarského krále Abimeleka, aby se nedotýkal Sáry, a tak Sára zůstala neposkvrněna. (1Mo 20) Astrologové, kteří navštívili Ježíše, dostali ‚ve snu božskou výstrahu‘, zařídili se podle ní a nevrátili se ke krvežíznivému Herodovi. (Mt 2:11, 12) Josef jednal podle pokynů, které ve snech dostal od andělů, a tak si vzal Marii za manželku a pak s Ježíšem a s Marií utekl do Egypta. Sny od Boha později Josefa přiměly, aby se s Ježíšem a s Marií vrátil z Egypta a aby se usadili v Nazaretu; a tím se splnilo proroctví: „Bude nazýván Nazaretský.“ (Mt 1:18–25; 2:13–15, 19–23)

Některé sny od Boha Jehovovy služebníky ujistily, že mají Boží přízeň, nebo jim pomohly pochopit, jak jim Jehova pomáhá. Když Bůh chtěl uzavřít smlouvu s Abramem (Abrahamem), na patriarchu padl hluboký spánek a velká temnota, a Jehova pak s ním zřejmě mluvil ve snu. (1Mo 15:12–16) V Luzu (Betelu) Bůh způsobil, že Jákob měl sen, v němž viděl žebřík, který dosahoval až do nebe, a tak znázorňoval komunikaci s nebem. Po něm vystupovali a sestupovali andělé, nad ním bylo znázornění Jehovy a Bůh Jákobovi požehnal. (1Mo 28:10–19; srovnej Jana 1:51.) Po letech Bůh dal Jákobovi najevo své schválení opět ve snu a prostřednictvím anděla mu dal pokyn, aby se vrátil do své vlasti. (1Mo 31:11–13)

Když byl Jákobův syn Josef ještě chlapec, měl sny, z nichž vyplývalo, že bude mít Boží přízeň, a tyto sny byly také prorocké. V jednom z nich Josef a jeho bratři vázali na poli snopy. Josefův snop stál zpříma a snopy jeho bratrů ho obklopily a klaněly se mu. V jiném snu se Josefovi klanělo slunce, měsíc a 11 hvězd. (1Mo 37:5–11) Oba tyto sny se splnily, když se Jákob v době krutého hladomoru odstěhoval se svou rodinou do Egypta. Všichni byli závislí na Josefovi, protože ten byl tehdy v Egyptě správcem potravin. (1Mo 42:1–3, 5–9)

Některé sny, jež od Boha dostali lidé, kteří ho neuctívali, byly také prorocké. Když byl Josef v Egyptě uvězněn s faraónovým vrchním číšníkem a vrchním pekařem, tito muži měli sny, jejichž význam jim Josef mohl vyložit na základě schopnosti od Boha; tyto sny znamenaly, že za tři dny se vrchní číšník vrátí do svého postavení, zatímco vrchní pekař bude popraven. K těmto událostem došlo o tři dny později, kdy měl faraón narozeniny. Časem tyto sny posloužily k tomu, že faraón byl upozorněn na Josefa jako na muže, který má Božího ducha. (1Mo 40)

Ve dvou snech, které se jednou v noci zdály faraónovi z Josefovy doby, byla s proroctvím spojena výstraha. V prvním snu faraón viděl sedm tučných krav, které byly sežrány sedmi hubenými kravami, chudými na maso. Ve druhém faraónově snu vyrostlo na jednom stéble sedm plných a pěkných klasů a tyto klasy byly najednou spolykány sedmi seschlými, hubenými klasy, sežehlými větrem. Josef faraónovi přesně vyložil, že oba sny znamenají sedm let nadbytku, po nichž přijde sedm let hladomoru, a výklad těchto snů připsal Bohu. (1Mo 41) Tyto události řídil Bůh tímto způsobem proto, aby mnoho lidí uchránil od vyhladovění, a zejména proto, aby zachoval naživu Abrahamovy potomky, a tak splnil své sliby, které dal Abrahamovi. (1Mo 45:5–8)

Také babylónský král Nebukadnecar měl dva prorocké sny od Boha. V jednom se jednalo o kovovou sochu, která měla hlavu ze zlata, prsa a paže ze stříbra, břicho a stehna z mědi, holeně ze železa a chodidla ze železa a z hlíny. Kámen, který byl vytesán nikoli rukama, udeřil sochu do chodidel a rozdrtil je a pak zbytek sochy úplně roztříštil. Daniel označil Nebukadnecara jako ‚zlatou hlavu‘ a vysvětlil mu, že po Babylónu budou následovat další lidská království. Nakonec sám Bůh zřídí Království, které „nebude nikdy zničeno“. (Da 2:29–45)

V dalším svém snu od Boha Nebukadnecar spatřil velký strom, jenž byl podetnut a po němž měl zůstat pařez sevřený „železným a měděným opásáním“, dokud nad ním nepřejde „sedm časů“. V souladu s Danielovým výkladem vychloubačný Nebukadnecar (znázorněný stromem, který byl podťat) zešílel a v tomto stavu zůstal, dokud neuplynulo sedm časů neboli sedm let. Potom uznal Jehovovu svrchovanost, vrátil se mu zdravý rozum a byl znovu nastolen do svého královského úřadu. (Da 4; viz heslo USTANOVENÉ ČASY NÁRODŮ.)

I sám Daniel dostal od Jehovy sen, v němž spatřil čtyři obrovská zvířata, která vycházela z moře, a tato zvířata znázorňovala lidské vlády. (Da 7:1, 3, 17; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].) Daniel také viděl Prastarého na dny, od něhož „někdo podobný synu člověka“ dostal trvalé „panství a důstojnost a království“. (Da 7:13, 14)

Joel předpověděl, že vylití Božího ducha se projeví tím, že lidé budou prorokovat a že se jim budou zdát inspirované sny. (Joe 2:28) O Letnicích roku 33 n. l. asi 120 učedníků Ježíše Krista obdrželo svatého ducha a začali mluvit různými jazyky „o velkolepých Božích věcech“. (Sk 2:1–18) Později obdrželi svatého ducha další věřící, i bývalý pronásledovatel křesťanů Saul (Pavel), a dostali zázračné dary. (Sk 8:17–19; 9:17; 10:44–46) V době, kdy byl v Troadě, měl Pavel v noci vidění či sen, v němž dostal pokyn, kde mají on i jeho společníci oznamovat „dobrou zprávu“. (Sk 16:9, 10) Nepochybně i jiní učedníci měli pod vlivem Božího ducha sny, a tak se splnila slova Joelova proroctví.

Když byl Ježíš Kristus souzen před Pontským Pilátem, tento římský místodržitel dostal od své manželky zprávu, jež se týkala Ježíše: „Neměj nic společného s tím spravedlivým člověkem, protože jsem dnes kvůli němu mnoho vytrpěla ve snu.“ (Mt 27:19) Tento sen, který byl nepochybně božského původu, měl Piláta upozornit, že Kristův případ je mimořádně důležitý.

Přirozené sny. Přirozené sny mohou být vyvolány určitými myšlenkami nebo emocemi, rozrušením nebo denními událostmi (úzkostí, tělesným stavem, zaměstnáním apod.). (Ka 5:3) Tyto sny nemají žádný zvláštní význam. (Ža 73:20) Hladovému člověku se může zdát, že jí, a žíznivému, že pije, ale když se tito lidé probudí, jejich potřeby nejsou uspokojeny. S podobným přeludem se setkaly všechny národy, které ‚vedly válku proti hoře Sion‘. (Iz 29:7, 8)

O pohanském názoru na sny je v jednom slovníku uvedeno: „Babylóňané se na sny tak spoléhali, že v předvečer důležitých událostí spali v chrámech a doufali, že dostanou radu. Řekové toužící po uzdravení spali ve svatyních Aeskulapa a Římané v chrámech Sarápida. Egypťané zhotovovali podrobné knihy sloužící k výkladu snů.“ (Harper’s Bible Dictionary, M. Millerová a J. L. Miller, ed., 1961, s. 141) Mezi věrnými Židy a ranými křesťany však takové zvyklosti neexistovaly. Písmo varuje před vyhledáváním znamení, a to bez ohledu na to, zda se tato znamení objevují v přirozených snech, nebo v různých jiných událostech. (5Mo 18:10–12; viz heslo VĚŠTBA.)

Falešné sny. Falešné sny jsou v Bibli odsouzeny. Člověk, který měl falešné sny, na jejichž podkladě podněcoval jiné lidi k modlářství, měl být podle Zákona usmrcen. (5Mo 13:1–5) Bůh někdy mluvil ke svým pravým prorokům prostřednictvím snů (4Mo 12:6), ale byl proti „prorokům falešných snů“, kteří odváděli lid od pravého uctívání. (Jer 23:25–32; 27:9, 10) O těch, kdo věštili, bylo napsáno, že pronášejí „nehodnotné sny“. (Ze 10:2)

Bible mluví o snech v obrazném smyslu, když popisuje bezbožné lidi, kteří poskvrňují tělo a kteří se vloudili do křesťanského sboru. Juda varoval spolukřesťany před lidmi, „kteří se oddávají snům“, protože tito lidé zjevně snili (představovali si), že mohou beztrestně porušovat Boží slovo a ve sboru poskvrňovat tělo. To byl omyl, protože Nejvyšší Soudce, Jehova, nad nimi nevyhnutelně vynese nepříznivý rozsudek. (Juda 8; 1Ko 6:9, 10, 18–20)