19, 20. Co zažili Židé, kteří důvěřovali v Jehovu?

¹⁹ Avšak naděje těch, kdo důvěřují v Jehovu, nebude zklamána. Jehova totiž věrně dodržuje smlouvy, které uzavřel s Abrahamem a Davidem. Je také milosrdný k těm, kdo ho podobně jako Micheáš milují a jsou zarmouceni tím, že jejich krajané se odcizili Bohu. V zájmu těch, kdo jsou přímí, tedy v Božím ustanoveném čase přijde obnova.

²⁰ To se stane v roce 537 př. n. l., když se po pádu Babylóna ostatek Židů vrátí do své vlasti. Tehdy se poprvé splní slova z Micheáše 2:12, kde Jehova říká: „Rozhodně shromáždím Jákoba, vás všechny; zcela jistě sesbírám zbývající z Izraele. Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny; budou hlučet lidmi.“ Jehova je opravdu láskyplný! Potom, co svůj lid ukáznil, dovolí ostatku, aby se vrátil a sloužil mu v zemi, kterou dal jejich předkům.

22. Které dvě skupiny vkládají naději v Boží Království?

²² V roce 1919 se s konečnou platností věrní pomazaní křesťané oddělili od křesťanstva a zaměřili se na to, aby všem národům oznamovali dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:14) Nejprve vyhledávali zbývající z duchovního Izraele. Později začaly být shromažďovány „jiné ovce“, a tyto dvě skupiny se staly „jedním stádem jednoho pastýře“. (Jan 10:16) Ačkoli nyní slouží Bohu ve 234 zemích, všichni tito věrní Jehovovi ctitelé jsou opravdu ‚sjednoceni‘. Dnes to v symbolickém ovčinci ‚hlučí lidmi‘ — muži, ženami i dětmi. Tito lidé nevkládají naději v současný systém věcí, ale v Boží Království, které zanedlouho vytvoří na zemi ráj.