„Požehnání, až již nebude nedostatek“

1, 2. (a) Jaký užitek může každý z nás získat? (b) Splňování kterého proroctví má vliv na požehnání, jež můžeme obdržet?

ŽIJEME v době soudu a požehnání. Je to období náboženského úpadku a zároveň obnovy čistého uctívání. Určitě si přejete získat požehnání a také zažít nynější i budoucí dobré věci, které z této obnovy plynou. Jak si ale člověk může být jistý, že se to opravdu stane? Odpověď lze najít mimo jiné v jednom proroctví, k jehož hlavnímu splnění mělo dojít krátce poté, co v roce 1914 začaly ‚poslední dny‘. (2. Timoteovi 3:1) Malachiáš předpověděl: „‚Do svého chrámu [přijde] pravý Pán [Jehova], kterého hledáte, a posel smlouvy, z něhož se těšíte. Pohleďte, jistě přijde,‘ řekl Jehova vojsk.“ (Malachiáš 3:1)

² Toto proroctví, které má pro náš život zcela zásadní význam, se nachází v poslední z 12 prorockých knih. Na závěr jejich rozboru budeme citovaným slovům Malachiáše věnovat zvláštní pozornost. V jeho knize najdeme cenné poučení, díky němuž můžeme spolu s ostatními Jehovovými služebníky obdržet takové „požehnání, až již nebude nedostatek“. (Malachiáš 3:10) Prozkoumejme tedy důkladněji 3. kapitolu Malachiášovy knihy.

 3. Jaká situace v Božím starověkém národu vedla k tomu, že byl vybrán ‚Boží Izrael‘?

³ Asi 500 let po Malachiášovi přišel Jehova, zastupovaný Kristem (Božím ‚poslem‘ abrahamské ‚smlouvy‘), k doslovnému chrámu v Jeruzalémě, aby soudil svůj smluvní lid. Tento národ jako celek si nezasloužil, aby mu Bůh nadále projevoval přízeň, a tak ho Jehova zavrhl. (Matouš 23:37, 38) Důkazem toho byly události, k nimž došlo v roce 70 n. l. A stejně jistí si můžeme být tím, že namísto Židů si Jehova vyvolil ‚Boží Izrael‘, což je duchovní národ skládající se ze 144 000 osob vybraných ze všech národů. (Galaťanům 6:16; Římanům 3:25, 26) Tím však splňování Malachiášových slov neskončilo. Zmíněné proroctví poukazuje také na dnešní dobu a má přímý vliv na naši naději, že získáme „požehnání, až již nebude nedostatek“.

 4. Na jakou otázku bylo nutné najít odpověď poté, co byl Ježíš v roce 1914 dosazen na trůn?

⁴ Splňování biblických proroctví potvrzuje, že v roce 1914 byl Ježíš Kristus ustanoven jako Král Jehovova nebeského Království. Pak nastal čas k tomu, aby Ježíš vybral skupinu křesťanů, která odpovídala Božím požadavkům a měla Jehovovo schválení. Kdo ve zkoušce duchovní čistoty obstojí? Odpověď může vyplynout z následujících Malachiášových slov: „Kdo se vyrovná s dnem jeho příchodu a kdo obstojí, až se objeví? Vždyť bude jako oheň přečišťovače.“ (Malachiáš 3:2) Kdy a jak Jehova přišel ke svému „chrámu“, aby vykonal soud?

5, 6. (a) Kdy Jehova přišel prozkoumat svůj duchovní chrám a co zjistil u většiny lidí, kteří se prohlašovali za pravé Boží ctitele? (b) Co Boží duchem pomazaní služebníci potřebovali?

⁵ Bůh samozřejmě nepřišel zkoumat doslovný chrám postavený z kamenů a malty. Poslední takový chrám určený k pravému uctívání byl zničen v roce 70 n. l. Jehova však přišel k duchovnímu chrámu, což je uspořádání, díky němuž se lidé mohou k pravému Bohu přibližovat a uctívat jej na základě Ježíšovy výkupní oběti. (Hebrejcům 9:2–10, 23–28) Tímto duchovním chrámem rozhodně nebyly církve křesťanstva, protože ty patří k náboženskému systému, který se provinil krveproléváním a duchovní prostitucí a který místo čistého uctívání šíří falešné nauky. Jehova se stal „rychlým svědkem proti“ takovým církvím, a my se s tímto jeho spravedlivým rozsudkem plně ztotožňujeme. (Malachiáš 3:5) Poté, co bylo zřízeno Boží Království, však na nádvoří Božího duchovního chrámu sloužila skupina pravých křesťanů, kteří projevili neochvějnou věrnost Bohu i v tvrdých zkouškách. Nicméně i tito pomazaní křesťané museli být určitým způsobem přečištěni. Na zmíněnou očistu poukazovaly spisy 12 proroků. Ty totiž obsahují láskyplné sliby týkající se duchovní i doslovné obnovy, k níž mělo mezi Božími ctiteli dojít. Malachiáš předpověděl, že bude existovat lid, který Jehova „vytříbí . . . jako zlato a jako stříbro“. A oni se „Jehovovi [jistě] stanou lidem, který předkládá obětní dar ve spravedlnosti“. (Malachiáš 3:3)

⁶ Z přesvědčivých dokladů je patrné, že od roku 1918 Jehova přečišťoval pomazané křesťany i jejich uctívání, zvyklosti a nauky.a Pomazaní a také „velký zástup“, který se k nim později připojil, z toho měli nezměrný užitek. (Zjevení 7:9) Jako jednotná skupina dále Bohu předkládají „obětní dar ve spravedlnosti“, který je ‚Jehovovi libý‘. (Malachiáš 3:3, 4)

 7. Jakou otázku bychom si měli položit, pokud jde o naše postavení před Bohem?

⁷ To sice platí o Božím lidu jako celku, ale co každý z nás osobně? Můžete se sami sebe zeptat: ‚Měl bych v nějakém směru přečistit své postoje a skutky? Podobně jako Jehova přečistil pomazané, nepotřebuji snad i já ještě víc přečistit své chování?‘ Už jsme si ukázali, že 12 proroků se zaměřovalo nejen na negativní rysy a chování, ale také na pozitivní vlastnosti a jednání. Díky tomu můžeme lépe pochopit, co ‚Jehova žádá zpět od nás‘. (Micheáš 6:8) Všimněme si, že v uvedeném textu je napsáno doslova „od tebe“. Tím je vyzdviženo, že by se měl prozkoumat každý z nás osobně, a měl by zjistit, zda nepotřebuje v nějakém směru ještě důkladněji přečistit nebo upravit své postoje.

 8. Jakou vybídku adresoval Jehova svému lidu?

⁸ Uvažujme, co měl Jehova na mysli slovy uvedenými v Malachiášovi ve 3. kapitole a 10. verši. Tam nacházíme tuto laskavou vybídku: „‚Přineste všechny desáté díly do zásobárny, ať je v mém domě jídlo; a vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚zda vám neotevřu nebeské propusti a opravdu na vás nevyleji požehnání, až již nebude nedostatek.‘“ Zmíněná výzva je určena Božímu lidu jako celku. Vnímáte ji ale také osobně?

 9. Jaký druh obětí a desátků můžeme Jehovovi dávat?

⁹ Jak můžeme Jehovovi dávat „desáté díly“? Nejsme samozřejmě povinni předkládat mu doslovné oběti ani desátky, jako tomu bylo pod smlouvou Zákona. Bůh od nás dnes očekává oběti, které mají duchovní povahu. V předchozí kapitole jsme přemýšleli o tom, že Pavel označil jako oběť naši svědeckou činnost. (Ozeáš 14:2) Apoštol se pak zmínil o jiném druhu oběti a napsal: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o [hmotné] věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebrejcům 13:15, 16) Z výše uvedených myšlenek je patrné, že „desáté díly“, o kterých se mluví v Malachiášovi 3:10, jsou oběti jak duchovní, tak i hmotné. Každý pokřtěný křesťan se zasvětil Jehovovi se vším všudy, ale jeho desátkem je ta část jeho majetku nebo schopností, kterou může Jehovovi věnovat nebo ji využít při službě pro něj. K tomu patří čas, energie, hmotné prostředky a finanční dary, které ve službě Jehovovi vynakládá.

10. V jakém směru můžeme Jehovu vhodně ‚vyzkoušet‘?

¹⁰ Měli bychom se snažit přinášet Jehovovi tyto symbolické desátky s láskou a oddaností, které pramení z hloubi našeho srdce. Navíc bychom přitom měli mít pocit naléhavosti. Víme, že Jehovův velký den se rychle blíží a že „velmi vzbuzuje bázeň“. (Joel 2:1, 2, 11) Jde o lidské životy. Bůh nám podává pomocnou ruku a povzbuzuje nás, abychom na to osobně zareagovali. Jehova nás vybízí, abychom ho ‚vyzkoušeli‘. Žádný pozemský člověk by samozřejmě neměl být natolik troufalý, že by zkoušel Jehovu tak, jako by Bůh byl nedůvěryhodný. (Hebrejcům 3:8–10) Můžeme jej však pokorně vyzkoušet vhodným způsobem. Jakým? Bůh slíbil, že lidem požehná. Když ho tedy posloucháme, zkoušíme jej v tom smyslu, že se jakoby ptáme: ‚Požehná mi?‘ Jehova se v odpověď na to zavazuje, že to udělá a že svůj slib dodrží. Když nám tedy Bůh dovoluje, abychom jej ‚vyzkoušeli‘, posiluje se tím naše přesvědčení, že nám bohatě požehná.

11, 12. Jaké požehnání, jež Jehova dal svým ctitelům, jste osobně zažili?

¹¹ Dnes vidíme, že Jehovův lid štědře přináší hmotné i duchovní obětní dary. A Jehova zase na své ctitele vylévá ‚požehnání, až již není nedostatek‘. Tohoto požehnání jste si možná všimli na výrazném početním vzrůstu, který svědkové Jehovovi zažívají od počátku 20. století až dodnes. Možná jste také pozorovali, jak významně vzrůstalo porozumění ‚hlubokým Božím věcem‘. (1. Korinťanům 2:10; Přísloví 4:18) Přemýšlejme však o těchto záležitostech ještě z jiného úhlu: Jaký vliv to mělo na vás osobně?

¹² Kdysi jste možná chodili do kostela nebo jste tehdy právě začali navštěvovat shromáždění svědků Jehovových. Kolik základních biblických pravd jste v té době znali? A teď to porovnejte s tím, co znáte dnes a co dokážete vysvětlit přímo z Bible. Nebo si vzpomeňte na hlubší věci, jimž jste porozuměli — včetně proroctví, která se v současnosti splňují. A zamyslete se také nad tím, jaký pokrok jste udělali v uplatňování určitých biblických pasáží v praktickém životě. Bezpochyby jste v tomto směru velmi postoupili kupředu. Můžete tedy o sobě říct totéž, co apoštol Petr: „Máme prorocké slovo ještě jistější.“ (2. Petra 1:19) Poučení z toho všeho tedy je, že jsme osobně „vyučeni Jehovou“ a že jsme součástí společenství lidí, kteří se věnují skutečnému křesťanství a chtějí sloužit Jehovovi navždy. (Izajáš 54:13) A tak již dnes můžeme oprávněně říct, že Jehova nám bohatě požehnal.

13. Díky čemu může být naše jméno zapsáno v Boží pamětní knize?

¹³ V Malachiášovi 3:16 se však mluví ještě o dalším požehnání od Jehovy: „Tehdy ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kdo mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kdo myslí na jeho jméno.“ Tuto „bázeň před Jehovou“ projevují jak pomazaní křesťané, tak i členové velkého zástupu. Není snad pro vás výsadou být svědkem Jehovovým a patřit ke šťastným lidem, kteří myslí na Jehovovo jméno a chválí ho po celé planetě? Každý z nás osobně může mít opravdu pocit uspokojení, protože Jehova nás ujišťuje, že na naši věrnou službu nezapomene. (Hebrejcům 6:10)

14. Jak vám 12 proroků pomohlo pochopit, jaké postoje a jednání Jehova nenávidí?

¹⁴ Vzniká však otázka: Jak může každý z nás splňovat potřebné požadavky pro to, aby jeho jméno bylo zahrnuto do ‚pamětní knihy‘, která se už dnes před Jehovou píše? Připomeňme si některé moudré rady, které jsme v knihách 12 proroků už objevili. Hlouběji jsme pochopili, jaké chování, vlastnosti a postoje se Jehovovi nelíbí. Proroci nás například upozornili na jednání, o kterém Bůh říká, že je v rozporu s jeho spravedlivými měřítky, a kterým bychom si mohli zkazit život. K takovým věcem patří ‚nevázané chování‘ a „duch smilstva“. (Ozeáš 4:12; 6:9) Bůh rovněž nenávidí to, když někdo jedná zrádně se svým manželským partnerem nebo s jinými členy rodiny. (Malachiáš 2:15, 16) Jehova proroky inspiroval, aby zdůraznili, že nemá žádné potěšení z násilí, ať už je jeho forma jakákoli. (Amos 3:10) Podobně jejich prostřednictvím upozornil na to, že jeho ctitelé se musí vyhýbat nespravedlnosti a nepoctivosti při podnikání a ve finančních záležitostech. (Amos 5:24; Malachiáš 3:5) A ve zmíněných 12 knihách je také vyzdviženo, že muži, jimž byla svěřena určitá autorita, nesmějí dovolit, aby jejich úsudek byl zkreslen stranickostí nebo sobeckými zájmy. (Micheáš 7:3, 4)

15. V jakých směrech budeme mít prospěch z toho, když se budeme řídit vybídkami 12 proroků?

¹⁵ Proroci však nejen upozorňovali na věci, jimž bychom se měli vyhýbat. Poukazovali také na prospěch, který plyne z dodržování Božích měřítek. Především získáme důvěrnější vztah k Jehovovi. (Micheáš 4:5) Jestliže se budeme držet spravedlivých zásad, bude náš sbor stabilnější a aktivnější. Budeme mít také pevnější manželství a lepší vztahy v rodině, která bude více zaměřena na duchovní věci. (Ozeáš 2:19; 11:4) Budeme-li jednat poctivě a čestně, získáme si úctu druhých. Když budeme napodobovat Jehovovo milosrdenství, budeme s druhými jednat soucitně a s milující laskavostí. Projevy těchto vlastností pak na oplátku sami pocítíme od našich bratrů a sester. (Micheáš 7:18, 19) Ano, budeme obklopeni duchovními lidmi, bratry a sestrami, kteří milují pravdu a pokoj. Především však získáme Jehovovo přátelství. (Zecharjáš 8:16, 19) Nesouhlasíte snad s tím, že shora uvedené věci jsou požehnáním, z něhož se těšíme už dnes?

16. Jaký rozdíl je dnes patrný, a co to bude znamenat, až přijde Jehovův den zúčtování?

¹⁶ Z toho, co jsme právě rozebírali, je jasně vidět, že „rozdíl mezi spravedlivým a ničemným“ — mezi pravými a falešnými křesťany — je dnes patrnější než kdy dřív. (Malachiáš 3:18) Zatímco svět kolem nás se stále víc utápí v bahně bezbožnosti, my se snažíme odpovídat Jehovovým měřítkům. A víme, že až přijde „Jehovův velký den“, tento rozdíl bude mít závažné důsledky. (Sefanjáš 1:14; Matouš 25:46)

17. Jak můžete v budoucnu využít informace uvedené v této knize?

¹⁷ Rady 12 proroků jsou tedy nadčasové. Až budete stát před nějakou obtížnou situací nebo rozhodnutím, možná si budete chtít připomenout praktické informace uvedené v kapitolách této knihy. Můžete tím ukázat, že si stále přejete učit se o Jehovových cestách a „chodit po jeho stezkách“. (Micheáš 4:2) Chodit po Božích cestách bychom však měli nejen dnes. Přejeme si, aby naše jméno bylo v Boží pamětní knize napsáno navždy. A knihy 12 proroků nám mohou pomoct i v tomto směru.

18. Jaký důležitý požadavek je uveden v Joelovi 2:32 a co k němu dodal apoštol Pavel?

¹⁸ Joel zdůraznil, co především nám pomůže získat Boží schválení. Řekl: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ (Joel 2:32) Tento nesmírně důležitý požadavek citovali apoštolové Petr i Pavel. (Skutky 2:21; Římanům 10:13) Pavel k této vybídce doplnil další myšlenku, když se zeptal: „Jak . . . budou vzývat toho, v něhož neuvěřili?“ (Římanům 10:14) Pokud jde o vás, vy si určitě přejete vzývat Jehovovo jméno a projevovat v Boha víru dnes i po celou věčnost!

19. Co patří ke vzývání Jehovova jména?

¹⁹ Vzývat Jehovovo jméno však znamená víc než ho jen znát a používat ho. (Izajáš 1:15) V kontextu Joela 2:32 je kladen důraz na opravdové pokání a na důvěru v Jehovovo odpuštění. (Joel 2:12, 13) Vzývat Boží jméno také znamená skutečně Boha poznat, důvěřovat mu, poslouchat jej a dávat ho v životě na první místo. Ano, sloužit Jehovovi je pro nás důležitější než cokoli jiného. To zase velkou měrou přispívá k uspokojujícímu a trvalému životu, který je požehnáním od Boha. (Matouš 6:33)

20. Jakou úžasnou odměnu dostaneme, budeme-li projevovat víru?

²⁰ Prostřednictvím proroka Habakuka Jehova prohlásil: „Pokud jde o spravedlivého, ten zůstane naživu svou věrností.“ (Habakuk 2:4) Vryjme si tuto myšlenku hluboko do mysli i do srdce. Je to jedna ze základních biblických pravd. Pavel se ve svých inspirovaných dopisech na tento verš odvolal hned třikrát.b (Římanům 1:16, 17; Galaťanům 3:11, 14; Hebrejcům 10:38) Ze zmíněného verše vyplývá, že musíme projevovat víru v oběť, kterou Ježíš Kristus položil za naše hříchy. Ježíš vysvětlil: ‚Bůh tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby každý, kdo v něj projevuje víru, měl věčný život.‘ Dále čteme: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život.“ (Jan 3:16, 36) Tato oběť umožňuje uzdravení, které může zajistit pouze náš Vykupitel. Poté, co Malachiáš zapsal Jehovův výrok týkající se následků, které Boží velký den bude mít pro Satanův ničemný svět, prorok pokračoval: „Vám, kdo máte bázeň před mým jménem, jistě zazáří slunce spravedlnosti s uzdravením na svých křídlech.“ Ježíš má tedy zazářit v tom smyslu, že lidstvo uzdraví. K tomu patří i duchovní uzdravení, které zažíváme již dnes. Přesto bude jistě úžasné, až v novém světě lidi plně uzdraví i v doslovném smyslu. (Malachiáš 4:2)

21. Proč můžeme mít víru, že Jehova je schopen prosadit svou vůli?

²¹ Je také důležité projevovat víru v to, že Bůh je schopen prosadit svou vůli. V době Micheáše se nedalo věřit skoro nikomu. Prorok řekl: „Nevěřte druhovi. Nevkládejte důvěru v důvěrného přítele.“ Micheáš přesto bezvýhradně důvěřoval Jehovovi; a stejnou důvěru bychom měli mít i my. Micheáš prohlásil: „Pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu.“ (Micheáš 7:5, 7) Jehova je na rozdíl od nevypočitatelných lidí schopen i ochoten splnit své sliby, že ospravedlní svou svrchovanost a že lidem projevujícím víru zajistí trvale pokojné podmínky k životu.

22. Čeho se dožijí ti, kdo ve víře vzývají Jehovovo jméno?

²² Můžeme s důvěrou opakovat Habakukova slova: „Já . . . budu jásat v Jehovovi; budu mít radost v Bohu své záchrany.“ (Habakuk 3:18) Prorok Joel vysvětluje, proč lidé, kteří ve víře vzývají Jehovovo jméno, mohou mít radost. Říká totiž, že ‚bezpečně vyváznou‘ neboli — jak uvádí Pavel — že ‚budou zachráněni‘. (Joel 2:32; Římanům 10:13) Vyváznou neboli budou zachráněni? V jakém smyslu? To, že projevujeme víru, nás už ochránilo před Satanovými vychytralými skutky a před mnoha bolestnými zážitky, které nevyhnutelně postihují ničemné lidi. (1. Petra 1:18) Navíc se můžeme s důvěrou spolehnout na to, že budeme zachráněni během katastrofického konce tohoto ničemného systému věcí. Pak se před námi otevře možnost získat bohaté požehnání, o němž mluvilo 12 proroků.

23, 24. (a) Co se od 12 proroků dozvídáme o ráji? (b) Jak spisy 12 proroků ovlivnily váš pohled do budoucnosti?

²³ Pro lidi, kteří mají „bázeň před Jehovou“, je připraveno vskutku nezměrné požehnání. (Malachiáš 3:16) Někteří z 12 proroků nám umožnili letmo nahlédnout do pozemského ráje, který dnes máme na dosah. Tyto pasáže nás mohou naplnit radostí a pocitem očekávání. Například Micheáš napsal: „Skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Micheáš 4:4) Pod vládou Božího Království se člověk opravdu nebude muset ničeho bát a bude se radovat z plodů své práce.

²⁴ Těšit se na dobu, kdy už nebudou nemoci, zármutek, a dokonce ani smrt, není nějakým planým sněním. Představte si, jakou radost budou mít vzkříšení lidé; zvlášť když se dozvědí, že budou moct dosáhnout dokonalosti! Ještě v širším smyslu zažijí na zemi to, co bylo předpověděno u Ozeáše 13:14: „Vyplatím je z ruky šeolu; získám je zpět ze smrti. Kde jsou tvá žihadla, Smrti? Kde je tvá ničivost, Šeole?“ Pavel tento verš vztáhl na nebeské vzkříšení. (1. Korinťanům 15:55–57)

25. Jak se asi budeme cítit v novém světě?

²⁵ Věřit tomu, že k pozemskému vzkříšení opravdu dojde, by pro nás nemělo být příliš obtížné. (Zecharjáš 8:6) Když Amos a Micheáš předpověděli, že Boží ctitelé se vrátí z vyhnanství, možná se to tehdy zdálo velmi nepravděpodobné. My ale víme, že se to skutečně stalo. (Amos 9:14, 15; Micheáš 2:12; 4:1–7) Ti, kdo se vrátili do své vlasti, řekli: „Stali jsme se podobnými těm, kdo sní. Tehdy se naše ústa naplnila smíchem a náš jazyk radostným voláním. . . . Jehova učinil velkou věc tím, co s námi učinil. Zaradovali jsme se.“ (Žalm 126:1–3) A my se budeme cítit stejně, protože v novém světě zažijeme takové „požehnání, až již nebude nedostatek“.

26. Co čeká lidi, kteří mají stále na mysli Jehovův den?

²⁶ Až přijde „Jehovův den“ a země bude očištěna od veškeré ničemnosti, pak „kralování bude Jehovovo“ v plném smyslu. (Obadjáš 15, 21) Nebude to snad pro všechny pozemské poddané tohoto Království úžasným požehnáním? A každý z nás může být mezi lidmi, jimž jsou určena slova uvedená ve 3. kapitole Malachiáše: „‚A jistě se stanou mými,‘ řekl Jehova vojsk . . . ‚A projevím jim soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží.‘“ (Malachiáš 3:17) Tím, že zůstáváte věrní, se před vámi už dnes otevírá cesta k záchraně a v budoucnosti to povede k „požehnání, až již nebude nedostatek“. A to je skutečně nádherná vyhlídka!