Co Jehova od nás očekává?
„Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (MICHEÁŠ 6:8)
1, 2. Co může skličovat některé Jehovovy služebníky, ale co by jim mohlo pomoci?
VERA je věrná křesťanka a ve svých 75 letech má už chatrné zdraví. Říká: „Někdy z okna vidím spolukřesťany, jak káží dům od domu. V tu chvíli je mi do pláče, protože bych chtěla být s nimi, ale kvůli své nemoci mohu Jehovovi sloužit jen v omezené míře.“
2 Měli jste někdy podobné pocity? Všichni, kdo milují Jehovu, chtějí samozřejmě chodit v jeho jménu a plnit jeho požadavky. Co když ale máme chatrnější zdraví, jsme v pokročilém věku nebo musíme zvládat rodinné povinnosti? Jestliže nám takové okolnosti nedovolují dělat všechno, po čem touží naše srdce, mohlo by nás to poněkud skličovat. V takové situaci nás určitě velmi povzbudí úvaha o šesté a sedmé kapitole Micheáše. Tyto kapitoly totiž ukazují, že Jehovovy požadavky jsou rozumné a splnitelné.
Jak Bůh jedná se svým lidem
3. Jak Jehova jedná se vzpurnými Izraelity?
3 Nejprve se podívejme do Micheáše 6:3–5 a všimněme si, jak Jehova jedná se svým lidem. Vzpomeňme si, že v Micheášově době jsou Izraelité vzpurní. Jehova k nim přesto soucitně promlouvá slovy „můj lide“. Žádá je: „Vzpomeň si, prosím, můj lide.“ Jehova je přísně neobviňuje, ale snaží se zapůsobit na jejich srdce. Ptá se: „Co jsem ti udělal?“ Dokonce je povzbuzuje, aby proti němu ‚svědčili‘.
4. Jaký příklad bychom si měli vzít z toho, jak Bůh projevoval soucit?
4 Bůh nám všem dává opravdu krásný příklad! Přestože obyvatelé Izraele a Judy v Micheášově době byli vzpurní, oslovil je „můj lide“ a obrátil se na ně se slovem „prosím“. Když tedy my jednáme s těmi, kdo patří do našeho sboru, měli bychom zcela jistě projevovat soucit a laskavost. Je pravda, že s některými bratry a sestrami je poněkud obtížné vyjít nebo jsou možná duchovně slabí. Pokud však milují Jehovu, chceme jim pomáhat a projevovat jim soucit.
5. Která základní myšlenka je vyjádřena u Micheáše 6:6, 7?
5 Dále se podívejme do Micheáše 6:6, 7. Micheáš postupně klade několik otázek: „S čím se mám postavit před Jehovu? S čím se mám poklonit Bohu ve výši? Mám se před něho postavit s celými zápalnými oběťmi, s ročními telaty? Potěší Jehovu tisíce beranů, desetitisíce bystřin oleje? Mám dát za své vzbouření svého prvorozeného syna, plod svého břicha za hřích své duše?“ Ne, Jehovu není možné potěšit ‚tisícem beranů ani desetitisíci bystřinami oleje‘. Potěší ho ale něco jiného. Co je to?
Musíme uplatňovat právo
6. Které tři Boží požadavky jsou vyjádřeny u Micheáše 6:8?
6 Co Jehova od nás očekává, se dozvídáme u Micheáše 6:8. Micheáš se ptá: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Tyto tři požadavky souvisejí s naším cítěním, myšlením a jednáním. Musíme cítit, že tyto vlastnosti chceme projevovat, musíme přemýšlet o tom, jak to dělat, a musíme jednat tak, aby se nám to dařilo. Uvažujme postupně o každém z těchto tří požadavků.
7, 8. (a) Co znamená ‚uplatňovat právo‘? (b) Jaké skutky bezpráví jsou v Micheášově době velmi rozšířené?
7 ‚Uplatňovat právo‘ znamená dělat to, co je správné. Měřítkem práva je Boží způsob jednání. Micheášovi současníci však neuplatňují právo, ale bezpráví. V jakých směrech? Podívejme se do Micheáše 6:10. V závěru tohoto verše je uvedeno, že kupci odměřují ‚skoupou mírou efa‘, to znamená příliš malou mírou. V 11. verši se navíc dozvídáme, že používají ‚podvodná kamenná závaží‘. A podle 12. verše ‚mají šalebný jazyk‘. Falešné míry a závaží i falešná řeč jsou tedy v obchodním světě Micheášovy doby velmi rozšířené.
8 Nepoctivé praktiky se objevují nejen na tržišti. Běžně se vyskytují také u soudu. Micheáš 7:3 ukazuje, že „kníže o něco žádá a ten, kdo soudí, soudí za odměnu“. Soudci dostávají úplatky, aby vynášeli nespravedlivé rozsudky nad nevinnými lidmi. Na zločinech se podílí i „velký“ neboli vlivný občan. Micheáš říká, že kníže, soudce a velký muž „splétají“ své ničemné skutky neboli je páchají organizovaně.
9. Jaký dopad na Judu a Izrael má bezpráví, kterého se dopouštějí ničemní?
9 Bezpráví, kterého se dopouštějí ničemní vůdci, má dopad na všechny lidi v Judě a Izraeli. Micheáš 7:5 poukazuje na to, že nedostatek práva vede k nedostatku důvěry mezi druhy, mezi důvěrnými přáteli, a dokonce mezi manželskými partnery. A 6. verš ukazuje, k jakým poměrům to vede. Navzájem sebou pohrdají tak blízcí příbuzní, jako jsou synové a otcové nebo dcery a matky.
10. Jak se v dnešním prostředí, kde panuje bezpráví, chovají křesťané?
10 A jak je to dnes? Nepozorujeme snad podobnou situaci? Stejně jako Micheáš žijeme v prostředí, kde panuje bezpráví, atmosféra nedůvěry a dochází k rozpadu společenského a rodinného života. My jsme však uprostřed tohoto nespravedlivého světa Božími služebníky a nepřipustíme, aby duch nespravedlivého světského jednání pronikl do křesťanského sboru. Snažíme se naopak dodržovat zásady poctivosti a ryzosti, a tyto vlastnosti projevujeme v běžných každodenních záležitostech. Ano, ‚chováme se ve všem poctivě‘. (Hebrejcům 13:18) Díky tomu, že uplatňujeme právo, projevuje se v našem bratrském společenství skutečná důvěra. A to je přece pro každého z nás bohatým požehnáním!
Jak lidé slyší „Jehovův hlas“?
11. Jak se splňují slova u Micheáše 7:12?
11 Micheáš prorokuje, že navzdory nespravedlivým poměrům se lidé všeho druhu dočkají práva. Prorok předpovídá, že lidé budou shromažďováni „od moře k moři a od hory k hoře“, aby se stali Jehovovými ctiteli. (Micheáš 7:12) V konečném splnění se toto proroctví vztahuje nejenom na jeden určitý národ, ale na jednotlivce ze všech národů, kteří dnes mají užitek z toho, že Bůh nestranně projevuje právo. (Izajáš 42:1) Jak k tomu dochází?
12. Jak je dnes slyšet „Jehovův hlas“?
12 Odpověď nacházíme ve slovech, která Micheáš pronesl dříve. U Micheáše 6:9 je napsáno: „Jehovův hlas, ten volá k městu, a osoba s praktickou moudrostí se bude bát tvého jména.“ Jak lidé ze všech národů slyší „Jehovův hlas“ a jak to souvisí s tím, že uplatňujeme právo? Lidé dnes samozřejmě neslyší Boží hlas doslova. Jednotlivci ze všech národů a společenských vrstev však tento hlas slyší díky naší celosvětové kazatelské činnosti. Výsledkem je, že ti, kdo naslouchají, ‚se bojí Božího jména‘, neboli získali k tomuto jménu posvátnou úctu. Když sloužíme jako horliví hlasatelé Království, dáváme najevo právo a lásku. ‚Uplatňujeme právo‘ tím, že každému nestranně oznamujeme Boží jméno.
Musíme milovat laskavost
13. Jaký je rozdíl mezi milující laskavostí a láskou?
13 Nyní se podívejme na druhý požadavek, o němž je zmínka u Micheáše 6:8. Jehova od nás očekává, že budeme ‚milovat laskavost‘. Hebrejské slovo překládané jako „laskavost“ je možné vyjádřit také jako „milující laskavost“ neboli „věrně oddaná láska“. Milující laskavost je aktivní ohled na druhé, soucitný zájem o ně. Milující laskavost není totéž co láska. Proč? Slovo láska má širší význam, protože je možné o ní mluvit i v souvislosti s věcmi nebo vlastnostmi. Písmo například mluví o člověku, který „miluje víno a olej“, a o člověku, který „miluje moudrost“. (Přísloví 21:17; 29:3) Naproti tomu milující laskavost se vždy zaměřuje na lidi, zejména na ty, kteří slouží Bohu. U Micheáše 7:20 se proto mluví o ‚milující laskavosti dané Abrahamovi‘, muži, který sloužil Jehovovi Bohu.
14, 15. Jak se projevuje milující laskavost a jaký doklad toho je zde uveden?
14 Podle Micheáše 7:18 prorok říká, že Bůh „má potěšení v milující laskavosti“. U Micheáše 6:8 jsme vybízeni nejen k tomu, abychom milující laskavost projevovali, ale také k tomu, abychom tuto vlastnost milovali. Co se z těchto biblických textů dozvídáme? Milující laskavost projevujeme ochotně a velkoryse, protože ji projevovat chceme. Stejně jako Jehova, i my nacházíme zalíbení či potěšení v tom, že milující laskavost projevujeme lidem, kteří potřebují pomoc.
15 Takovouto milující laskavostí se dnes vyznačuje Boží lid. Připomeňme si pouze jeden příklad. V červnu roku 2001 postihla Texas v USA tropická bouře, která způsobila velké záplavy a poškodila tisíce domů, z nichž stovky patřily svědkům Jehovovým. Asi 10 000 svědků ochotně a bezplatně obětovalo svůj čas a energii, aby pomohli svým křesťanským bratrům, kteří byli v nouzi. Déle než půl roku se dobrovolní pracovníci neúnavně — celé dny, po nocích i o víkendech — namáhali, aby znovu postavili osm sálů Království a sedm set domů pro své křesťanské bratry. Ti, kdo se na takové práci nemohli podílet osobně, darovali jídlo, různé potřebné věci nebo peníze. Proč ti všichni — tisíce svědků — přišli na pomoc svým bratrům? Protože ‚milují laskavost‘. A je velmi příjemné vědět, že takové skutky milující laskavosti projevují naši bratři na celém světě! Plnění požadavku ‚milovat laskavost‘ opravdu není břemenem, ale je zdrojem radosti!
Buďme skromní, když chodíme s Bohem
16. Pomocí kterého znázornění můžeme zdůraznit, že je nutné být skromní, když chodíme s Bohem?
16 Třetím požadavkem uvedeným u Micheáše 6:8 je to, ‚abychom byli skromní, když chodíme se svým Bohem‘. To znamená, že musíme uznávat svá omezení a spoléhat se na Boha. Znázorněme si to: Představte si malou holčičku, která jde se svým otcem, a protože je bouře, pevně se ho drží za ruku. Holčička dobře ví, že nemá dostatek sil, ale důvěřuje svému otci. Také my musíme znát svá omezení a zároveň důvěřovat svému nebeskému Otci. Jak si můžeme tuto důvěru zachovat? Například tím, že stále máme na mysli, proč je moudré zůstávat Bohu nablízku. Micheáš nám připomíná tři důvody: Jehova je náš Osvoboditel, náš Vůdce a náš Ochránce.
17. Jak Jehova osvobodil, vedl a chránil svůj starověký lid?
17 U Micheáše 6:4, 5 Bůh říká, že to byl on, kdo národ „vyvedl z egyptské země“. Ano, Jehova byl Osvoboditelem izraelského národa. Dále říká: „Přistoupil jsem k tomu, abych před tebou poslal Mojžíše, Árona a Miriam.“ Jehova používal Mojžíše a Árona k tomu, aby národ vedli, a Miriam vedla izraelské ženy ve vítězném tanci. (2. Mojžíšova 7:1, 2; 15:1, 19–21; 5. Mojžíšova 34:10) Jehova tedy Izraelity vedl prostřednictvím svých služebníků. V 5. verši jim připomíná, že je chránil před Balakem a Balámem a že je střežil během poslední etapy jejich cesty ze Šittimu v Moabu do Gilgalu v Zaslíbené zemi.
18. V jakém směru dnes Jehova jedná jako náš Osvoboditel, Vůdce a Ochránce?
18 Když chodíme s Bohem, on nás osvobozuje ze Satanova světa, vede nás prostřednictvím svého Slova a své organizace a jakožto skupinu nás chrání, když na nás útočí odpůrci. Máme tedy pádný důvod, abychom se svého nebeského Otce pevně drželi. Jdeme s ním v poslední, bouřlivé etapě naší cesty na místo mnohem lepší, než byla starověká Zaslíbená země — do Božího spravedlivého nového světa.
19. Jak projevujeme skromnost, pokud jde o naše omezení?
19 Jsme-li skromní, když chodíme s Bohem, pomáhá nám to, abychom se na své životní okolnosti dívali realisticky. Projevovat skromnost totiž znamená uvědomovat si svá omezení. Pokročilý věk nebo zdravotní problémy mohou způsobit, že ve službě Bohu již nemůžeme vykonat tolik jako dříve. Neměli bychom se tím však nechat sklíčit. Měli bychom pamatovat na to, že Bůh přijímá naše úsilí a oběti ‚podle toho, co máme, ne podle toho, co nemáme‘. (2. Korinťanům 8:12) Ano, Jehova od nás očekává, že mu budeme sloužit celou duší a že budeme dělat to, co nám životní okolnosti dovolují. (Kolosanům 3:23) Jestliže se s opravdovostí a horlivě snažíme v jeho službě dělat, co můžeme, Bůh nám bohatě žehná. (Přísloví 10:22)
Bůh žehná těm, kdo projevují postoj očekávání
20. Co bychom si měli uvědomovat, abychom podobně jako Micheáš projevovali postoj očekávání?
20 Když pociťujeme Boží požehnání, podněcuje nás to k tomu, abychom napodobovali Micheášův postoj. Micheáš prohlásil: „Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:7) Jak tato slova souvisejí s tím, že máme být skromní, když chodíme s Bohem? Postoj očekávání neboli trpělivost nám pomáhá vyhnout se pocitu zklamání, že Jehovův den ještě nepřišel. (Přísloví 13:12) Upřímně řečeno, všichni si přejeme, aby už nastal konec tohoto ničemného světa. Avšak každý týden tisíce lidí teprve začínají chodit s Bohem. Když si to uvědomujeme, máme důvod projevovat postoj očekávání. Jeden dlouholetý svědek v této souvislosti řekl: „Když přemýšlím o uplynulých pětapadesáti letech své kazatelské činnosti, jsem přesvědčen, že čekáním na Jehovu jsem o nic nepřišel. Naopak mě to ušetřilo mnoha problémů.“ Získali jste podobnou zkušenost?
21, 22. Jak se v naší době splňují slova z Micheáše 7:14?
21 Jestliže chodíme s Jehovou, je to bezpochyby k našemu užitku. Jak čteme u Micheáše 7:14, prorok přirovnává Boží lid k ovcím, které přebývají v bezpečí u svého pastýře. Ve dnešním větším splnění tohoto proroctví nacházejí zbývající z duchovního Izraele i „jiné ovce“ bezpečí u svého spolehlivého Pastýře Jehovy. Přebývají ‚sami v lese — uprostřed sadu‘, duchovně odděleni od tohoto světa, který se stále více zmítá v problémech a je stále nebezpečnější. (Jan 10:16; 5. Mojžíšova 33:28; Jeremjáš 49:31; Galaťanům 6:16)
22 U Micheáše 7:14 je také předpověděn blahobyt, ze kterého se dnes těší Boží lid. O Božích ovcích neboli Božím lidu Micheáš říká: „Ať se pasou na Bašanu a Gileadu.“ Ovce v Bašanu a Gileadu se pásly na bohatých pastvinách a dobře se jim dařilo. Stejně tak se dnes Boží lid těší z duchovního blahobytu — a to je další požehnání pro ty, kdo skromně chodí s Bohem. (4. Mojžíšova 32:1; 5. Mojžíšova 32:14)
23. Jaké poučení si můžeme vzít z úvahy o slovech Micheáše 7:18, 19?
23 U Micheáše 7:18, 19 prorok zdůrazňuje, že Jehova touží odpustit všem, kdo činí pokání. V 18. verši čteme, že Jehova „promíjí provinění“ a „přechází přestupek“. V 19. verši je uvedeno, že ‚všechny jejich hříchy vhodí do hlubin moře‘. Například jaké poučení si z toho můžeme vzít? Můžeme si položit otázku, zda v tomto ohledu Jehovu napodobujeme. Promíjíme jiným lidem provinění, jichž se možná proti nám dopustili? Pokud takoví lidé činí pokání a snaží se věc napravit, určitě chceme zrcadlit Jehovovu ochotu úplně a trvale odpustit.
24. Jaký užitek vám přinesl rozbor Micheášova proroctví?
24 Jaký užitek nám přinesl tento rozbor Micheášova proroctví? Připomněli jsme si, že Jehova poskytuje spolehlivou naději pro ty, kdo jsou k němu přitahováni. (Micheáš 2:1–13) Byli jsme povzbuzeni, abychom ze všech svých sil podporovali pravé uctívání, a tak mohli chodit v Božím jménu navždy. (Micheáš 4:1–4) A obdrželi jsme ujištění, že ať jsou naše okolnosti jakékoli, Jehovovy požadavky můžeme plnit. Ano, Micheášovo proroctví nám opravdu dává sílu chodit v Jehovově jménu.
Jak byste odpověděli?
• Co od nás Jehova vyžaduje podle slov z Micheáše 6:8?
• Co musíme dělat, jestliže máme ‚uplatňovat právo‘?
• Jak můžeme dát najevo, že ‚milujeme laskavost‘?
• Co znamená ‚být skromní, když chodíme s Bohem‘?
[Obrázky na straně 21]
Micheáš i přes ničemné poměry, které panovaly v jeho době, splňoval Jehovovy požadavky. To můžete dělat i vy
[Obrázek na straně 23]
Uplatňujte právo tím, že budete vydávat svědectví lidem všech společenských vrstev
[Obrázky na straně 23]
Starejte se o potřeby druhých, a dávejte tak najevo, že milujete laskavost
[Obrázek na straně 23]
Dělejte, co je ve vašich silách, a skromně přitom berte v úvahu svá omezení