⁸ Je ale nutné připustit, že na situaci, která panovala v době Micheáše, Sefanjáše a Habakuka, by se křesťan mohl dívat poněkud netečně. Mohl by si říkat: ‚Vždyť to všechno se stalo už tak dávno!‘ Jaké poučení si však z té doby můžeme vzít? Už jsme se zde zmínili o tom, že Petr křesťanům radil, aby byli lidmi se ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. Bezprostředně po těchto slovech Petr zdůraznil další nezbytnou věc, totiž že musíme ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:11, 12) Proto bychom ten den měli ‚chovat v mysli‘ a ‚stále ho očekávat‘.

 9. Proč bychom měli ‚stále vyhlížet‘ Jehovu?

⁹ Ať už Jehovovi sloužíme pár let nebo mnoho desetiletí, lze o nás říct, že podobně jako Micheáš ‚stále vyhlížíme Jehovu a projevujeme stejný postoj očekávání‘? (Římanům 13:11) Je pravda, že přirozenou lidskou touhou je vědět, kdy konec přijde a kolik času do té doby ještě zbývá. To ale vědět zkrátka nemůžeme. Vzpomeňme si na Ježíšova slova: „Kdyby byl hospodář věděl, za které hlídky přijde zloděj, byl by zůstal bdělý a nedovolil, aby se vloupal do jeho domu. Proto se i vy prokažte jako připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Matouš 24:43, 44)

11. V čem se Micheášovi a Ozeášovi současníci lišili od těchto dvou proroků?

¹¹ Uvažujme o dalších věcech, které se můžeme naučit od proroků žijících v době, kdy se blížilo vykonání Jehovových rozsudků nad Izraelem a později také nad Judou. Zatímco Micheáš ‚stále vyhlížel Jehovu a projevoval postoj očekávání‘, mnozí jeho současníci to nedělali. Stali se lidmi, kteří ‚nenávidí, co je dobré, a milují špatnost‘. Micheáš je varoval, že pokud se nezmění, mohou pak „volat k Jehovovi o přispění, ale on jim neodpoví“. (Micheáš 3:2, 4; 7:7)