MIDIAN, MIDIANITÉ

[z Midiana; (patřící k) Midianovi].

1. Jeden z Abrahamových synů, které mu porodila jeho konkubína Ketura; otec Efy, Efera, Chanoka, Abidy a Elday. (1Mo 25:1, 2, 4; 1Pa 1:32, 33) Než Abraham zemřel, dal Midianovi a ostatním synům svých konkubín dary a pak je poslal do země Východu. (1Mo 25:5, 6)

2. Potomci Abrahamova syna Midiana jsou souhrnně označováni jako ‚Midian‘ nebo ‚Midianité‘. (4Mo 31:2, 3) Občas se o nich Bible zřejmě zmiňuje jako o Išmaelitech. (Srovnej 1Mo 37:25, 27, 28, 36; 39:1; Sd 8:22, 24.) To může znamenat, že potomci Abrahamových synů Išmaela a Midiana měli velmi podobný způsob života a že tyto dva národy se možná dále mísily tím, že jejich příslušníci mezi sebou uzavírali manželství. Zdá se, že alespoň někteří z Kenitů jsou také známi jako Midianité. O Kenitech jako o národu se mluví již před narozením Midiana, a proto je možné, že Mojžíšův švagr Chobab byl Midianita jen ze zeměpisného hlediska. (1Mo 15:18, 19; 4Mo 10:29; Sd 1:16; 4:11; viz hesla IŠMAELITA; KENITA.)

Midianité byli potomci Abrahama, a proto pravděpodobně mluvili jazykem, který byl velmi podobný hebrejštině. Například pro Gideona nebylo obtížné rozumět Midianitům. (Sd 7:13–15; 8:18, 19) Je však také možné, že se Gideon naučil jazyk Midianitů, když byl Izrael sedm let pod jejich nadvládou. (Sd 6:1)

Midianité byli především kočovníci a bydleli ve stanech. (Sd 6:5, 6; Hab 3:7) Zpráva z Mojžíšovy doby však o nich také říká, že bydleli ve městech. (4Mo 31:9, 10) Tehdy byli poměrně zámožní, protože měli desetitisíce oslů a desetitisíce kusů bravu a dobytka. (4Mo 31:32–34) K jejich bohatství patřily i zlaté ozdoby, které celkově vážily více než 191 kg (což odpovídá dnešní hodnotě přes 2 150 000 dolarů). (4Mo 31:50–52)

Zlatými ozdobami, k nimž patřily nosní kroužky a náušnice, se zjevně zdobili muži i ženy. Midianští králově se oblékali do „oděvů z vlny obarvené na červenofialovo“, a dokonce jejich velbloudi měli náhrdelníky, na nichž byly zřejmě upevněny ozdoby v podobě měsíce. (4Mo 31:50; Sd 8:21, 26)

Mnoho ze svého bohatství Midianité nepochybně získali obchodem a drancováním. (Srovnej 1Mo 37:28; Sd 6:5, 6.) Karavany midianských kupců putovaly do Egypta již za dnů Josefa. Nevlastní bratři prodali Josefa právě takové karavaně, která směřovala do Egypta a nesla vonné pryskyřice. (1Mo 37:25, 28)

Edomský král Hadad (syn Bedadův) zvítězil nad Midianity na moabském poli pravděpodobně někdy před vstupem Izraelitů do Zaslíbené země. (1Mo 36:35; 1Pa 1:46)

Přiměli Izrael k hříchu. Později Midianité dávali Izraelitům najevo nepřátelství. Společně s Moabci najali Baláma, aby izraelský lid proklel. (4Mo 22:4–7) Když se to nepodařilo, Midianité a Moabci na radu Baláma lstivě navedli své ženy, aby tisíce izraelských mužů svedly k sexuální nemravnosti a k modlářství ve spojitosti s uctíváním Baala z Peoru. (4Mo 25:1–9, 14–18; 31:15, 16; 1Ko 10:8; Zj 2:14) Potom Izraelité poslechli Boží příkaz a Midianu se pomstili. Města a opevněné tábory na území Midianitů byly vypáleny. Tisíce domácích zvířat a mnoho zlatých předmětů bylo pobráno jako kořist. S výjimkou panen byli usmrceni všichni obyvatelé a mezi nimi i pět midianských králů: Evi, Rekem, Cur, Chur a Reba. (4Mo 31)

Za necelá tři století se Midianité z této rány natolik vzpamatovali, že byli schopni Izraelity sedm let utlačovat. (Srovnej Sd 6:1; 11:25, 26.) Tito kočovníci, kteří bydleli ve stanech, vyšli i se svými hospodářskými zvířaty a nesčetným množstvím velbloudů, a společně s Amalekity a s ‚lidmi z Východu‘ pronikli do Izraele a na celé cestě do Gazy pobrali Izraelitům hospodářská zvířata a zničili jim úrodu. (Sd 6:2–6)

Gideon jim připravil drtivou porážku. Když Izraelité nakonec volali k Jehovovi o pomoc, Jehova použil Gideona, aby je osvobodil. (Sd 6:7–16) Porážka, kterou Jehova prostřednictvím Gideona Midianitům způsobil, byla tak naprostá, že o dalším znepokojování Izraele Midianity už není žádný záznam. (Sd 8:28) Midianská knížata Oreb a Zeeb a stejně i midianští králové Zebach a Calmunna byli zabiti. (Sd 7:25; 8:5, 21; viz heslo GIDEON.) Tímto vítězstvím nad Midianem bylo ještě po mnoha stoletích znázorňováno rozdrcení nepřátelské mocnosti. (Iz 9:4; 10:24–26; viz také Ža 83:9–11.)

V protikladu k dřívějším nepřátelským vztahům s Midianity poukazovalo proroctví o obnově na dobu, kdy „mladí velbloudí samci z Midianu a z Efy“ přinesou Sionu dary. (Iz 60:5, 6, 11–14)

3. Území obydlené Midianity bylo známé jako ‚Midian‘ nebo ‚midianská země‘. (1Kr 11:18; Hab 3:7) Všeobecně se předpokládá, že potomci Midiana se usadili především v sz. části Arábie, na V od Akabského zálivu. Jak velké území jim patřilo, však není přesně známo; rozloha tohoto území se během jejich dějin určitě měnila. Za Mojžíšova života zřejmě mnoho Midianitů žilo blízko moabského území a v blízkosti oblasti, kde vládl amorejský král Sichon. (4Mo 22:4; 31:8–12; Joz 13:21)

Sám Mojžíš strávil v midianské zemi asi 40 let. Oženil se tam s Cipporou, jednou ze sedmi dcer midianského kněze Jetra. (Viz heslo JETRO.) S Cipporou měl dva syny, Geršoma a Eliezera. Mojžíš pracoval jako pastýř u svého tchána a při této práci se dostal do hornatého území kolem Chorebu, což vede k závěru, že bydlel v blízkosti Akabského zálivu. To, zda krajina kolem Chorebu byla tehdy součástí „midianské země“, však není možné přesně určit. (2Mo 2:15–22; 3:1; 4:18–20; 18:1–4; Sk 7:29, 30) Zdá se, že v pozdější době se přinejmenším o části Edomu mluvilo jako o Midianu. (1Kr 11:14–18)