Sefanjáše 2:2, 3.

hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“

⁴ Pokud se tedy někdo chtěl zachránit, musel (1) hledat Jehovu, (2) hledat spravedlnost a (3) hledat mírnost. Tyto požadavky by měly velmi zajímat nás dnes. Proč? Protože stejně jako na Judu a Jeruzalém měl v sedmém století př. n. l. přijít den zúčtování, tak i národy křesťanstva a vlastně všichni ničemní lidé dnes spějí k rozhodujícímu střetnutí s Jehovou Bohem v blížícím se ‚velkém soužení‘. (Matouš 24:21) Každý, kdo chce v té době být skryt, musí nyní učinit rozhodné kroky. Jaké? Musí hledat Jehovu, hledat spravedlnost a hledat mírnost, a to dříve, než bude příliš pozdě.

5. Co dnes znamená ‚hledat Jehovu‘?

⁵ Možná si říkáte: ‚Svůj život jsem zasvětil Bohu a jsem jeho pokřtěný služebník, svědek Jehovův. Cožpak ty požadavky už nesplňuji?‘ To, že člověk zasvětí život Jehovovi, nestačí. Izrael jako národ byl Bohu zasvěcen, ale v Sefanjášově době lidé v Judě podle toho nežili. Proto byl národ nakonec zavržen. ‚Hledat Jehovu‘ dnes znamená rozvíjet a uchovávat si k němu vřelý, osobní vztah, a to ve spojení s jeho pozemskou organizací. Znamená to poznávat, jak se Bůh dívá na různé záležitosti, a být vnímaví k jeho pocitům. Jehovu hledáme tak, že pečlivě studujeme jeho Slovo, rozjímáme o něm a rady z něj uplatňujeme v životě. Když také hledáme Jehovovo vedení v úpěnlivých modlitbách a když se necháváme vést Božím svatým duchem, náš vztah k Jehovovi se prohlubuje a nás to podněcuje, abychom mu sloužili ‚celým svým srdcem, duší a životní silou‘. (5. Mojžíšova 6:5; Galaťanům 5:22–25; Filipanům 4:6, 7; Zjevení 4:11)

6. Jak ‚hledáme spravedlnost‘ a proč je to možné i v tomto světě?

⁶ Druhým požadavkem, o kterém se mluví u Sefanjáše 2:3, je ‚hledat spravedlnost‘. Většina z nás udělala důležité změny, takže jsme splnili požadavky pro křesťanský křest. Nicméně Božích spravedlivých měřítek se musíme držet po celý život. Někteří z těch, kdo v tomto ohledu dobře začali, se nechali poskvrnit tímto světem. Není snadné hledat spravedlnost, protože jsme obklopeni lidmi, kteří sexuální nemravnost, lhaní a další hříchy považují za něco normálního. Ale silná touha líbit se Jehovovi může překonat jakýkoli sklon hledat schválení od světa tím, že bychom se s ním snažili splynout. Juda ztratila Jehovovu přízeň právě proto, že chtěla napodobovat okolní bezbožné národy. Nenapodobujme tedy svět, ale buďme „napodobiteli Boha“ a rozvíjejme „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:24; 5:1)

7. Jak můžeme ‚hledat mírnost‘?

⁷ Třetím bodem, o němž se mluví u Sefanjáše 2:3, je to, že pokud chceme být skryti v den Jehovova hněvu, musíme ‚hledat mírnost‘. Denně se setkáváme s muži, ženami i mladými lidmi, kteří rozhodně nejsou mírní. Mírnost je z jejich pohledu vada. Poddajnost považují za vážnou slabost. Jsou nároční, sobečtí a umínění. Myslí si, že v tom, co oni považují za své osobní „právo“ a co je pro ně na prvním místě, se jim druzí lidé musí za každou cenu přizpůsobit. Bylo by opravdu smutné, kdyby se některé tyto postoje přenesly i na nás. Nyní je čas ‚hledat mírnost‘. Jak to můžeme dělat? Tím, že se budeme podřizovat Bohu, budeme pokorně přijímat jeho ukázňování a přizpůsobovat se jeho vůli.

Proč „pravděpodobně“?

8. Co je u Sefanjáše 2:3 naznačeno použitím slova „pravděpodobně“?

⁸ Všimněme si, že u Sefanjáše 2:3 je řečeno: „Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ Proč Sefanjáš použil slovo „pravděpodobně“, když mluvil k ‚mírným země‘? Tito mírní už sice podnikli určité pozitivní kroky, ale přesto nebyla na místě sebejistota. Ještě nedošli ve věrnosti až na konec své životní dráhy. Dalo se předpokládat, že někteří z nich možná upadnou do hříchu. Totéž platí i v našem případě. Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Ano, naše záchrana v den Jehovova hněvu závisí na tom, zda budeme dále dělat to, co je správné v Božích očích. Jste pevně odhodláni tak jednat?

9. Jaké přímé kroky podnikl mladý král Josijáš?

⁹ Zdá se, že Sefanjášova slova podnítila krále Josijáše, aby ‚hledal Jehovu‘. Písmo říká: „V osmém roce své vlády, zatímco byl [Josijáš] ještě chlapcem [asi 16 let], začal [Josijáš] pátrat po Bohu [neboli „hledati Boha“, Kralická bible] svého praotce Davida.“ (2. Paralipomenon 34:3) Josijáš také vytrvale ‚hledal spravedlnost‘. Čteme totiž: „Ve dvanáctém roce [když Josijášovi bylo asi 20 let] začal očišťovat Judu a Jeruzalém od výšin a posvátných kůlů a rytých soch a litých soch. Dále před ním strhli oltáře Baalů.“ (2. Paralipomenon 34:3, 4) Josijáš také ‚hledal mírnost‘ a pokorně zakročil, aby Jehovu potěšil tím, že zemi očistil od modlářství a dalších zvyklostí falešného náboženství. Ostatní mírní lidé se z takového vývoje situace jistě velmi radovali.

10. Co se v roce 607 př. n. l. stalo v Judě, ale kdo byl ušetřen?

¹⁰ Za Josijášovy vlády se mnozí Židé obrátili zpět k Jehovovi. Po smrti tohoto krále se však většina z nich vrátila ke svému starému způsobu života — ke zvyklostem, které byly z Božího hlediska naprosto nepřijatelné. Přesně jak Jehova prohlásil, v roce 607 př. n. l. Babylóňané obsadili Judu a zničili její hlavní město Jeruzalém. Stále ale nebylo všechno ztraceno. Prorok Jeremjáš, Etiop Ebed-melek, Jonadabovi potomci a další lidé, kteří byli Bohu věrní, byli v ten den Jehovova hněvu skryti. (Jeremjáš 35:18, 19; 39:11, 12, 15–18)