Biblická kniha číslo 36 — Sefanjáš

Pisatel: Sefanjáš

Místo psaní: Juda

Psaní dokončeno: před 648 př. n. l.

1. a) Proč bylo Sefanjášovo poselství vhodné pro jeho dobu? b) Jak se hodil význam jeho jména k tehdejší situaci?

NA ZAČÁTKU panování judského krále Josijáše (659–629 př. n. l.), v době, kdy bujelo uctívání Baala a „kněží cizozemských bohů“ se ujímali vedení v tomto nečistém uctívání, musel být jeruzalémský lid vyburcován poselstvím, které ohlašoval prorok Sefanjáš. Sefanjáš byl možná potomkem krále Ezechjáše z judského královského domu, ale přesto se díval velmi kriticky na poměry v národě. (Sef. 1:1, 4) Jeho poselství bylo poselstvím zkázy. Boží lid se stal neposlušným a pouze Jehova jej mohl obnovit k čistému uctívání a požehnat mu, aby mohl být „jménem a chválou mezi všemi národy země“. (3:20) Sefanjáš zdůraznil, že pouze božským zásahem se může člověk „skrýt v den Jehovova hněvu“. (2:3) Jak je proto vhodné jeho jméno Cefanjah (hebrejsky), které znamená „Jehova skryl, (uchoval jako poklad)“!

2. Jaké ovoce přineslo Sefanjášovo úsilí, ale proč to bylo pouze dočasné?

² Sefanjášovo úsilí přineslo ovoce. Král Josijáš, který nastoupil na trůn ve věku osmi let, začal ve dvanáctém roce své vlády „očišťovat Judu a Jeruzalém“. Vykořenil falešné uctívání, opravil „Jehovův dům“ a obnovil slavení pasach. (2. Par., kap. 34, 35) Reformy krále Josijáše byly však pouze dočasné, protože po něm nastoupili tři jeho synové a jeden z jeho vnuků, a všichni činili to, co bylo „špatné v Jehovových očích“. (2. Par. 36:1–23) To vše bylo splněním Sefanjášových slov: „Chci věnovat pozornost knížatům a královým synům a. . . těm, kteří plní dům svých pánů násilím a podvodem.“ — Sef. 1:8, 9.

3. Kdy a kde Sefanjáš prorokoval a jaké dvojí poselství kniha obsahuje?

³ Z předchozího se zdá, že „Jehovovo slovo. . . přišlo k Sefanjášovi“ někdy před rokem 648 př. n. l., což byl Josijášův dvanáctý rok vlády. Z prvního verše je patrné, že prorokuje v Judě, ale nejen to, i jeho podrobná znalost jeruzalémských míst a zvyků mluví pro to, že v Judě přebýval. Poselství, obsažené v knize, je dvojí: hrozivé i utěšující. Z větší části se soustřeďuje na Jehovův den, nastávající den hrůzy, ale současně předpovídá, že Jehova obnoví pokorné lidi, kteří ‚se skutečně utíkají k Jehovovu jménu‘. — 1:1, 7–18; 3:12.

4. Co dokazuje, že Sefanjášova kniha je věrohodná a inspirovaná Bohem?

⁴ Věrohodnost této prorocké knihy nikdo nemůže s úspěchem popírat. Jeruzalém byl zničen v roce 607 př. n. l., víc než 40 let potom, co to Sefanjáš předpověděl. Nemáme jen svědectví světských dějin, ale Bible sama obsahuje vnitřní důkaz, že se to stalo přesně tak, jak Sefanjáš prorokoval. Krátce po zničení Jeruzaléma napsal Jeremjáš knihu Nářky, jež popisuje hrůzy, kterých byl svědkem, neboť je měl ještě v živé paměti. Srovnání některých úseků potvrzuje, že Sefanjášovo poselství je „inspirováno Bohem“. Sefanjáš výstražně připomíná potřebu lítosti, „než na vás přijde Jehovův hořící hněv“, zatímco Jeremjáš mluví o něčem, co se již stalo, když říká: „Jehova. . . vylil svůj hořící hněv.“ (Sef. 2:2; Nář. 4:11) Sefanjáš předpovídá, že Jehova ‚chce způsobit lidstvu tíseň a jistě budou chodit jako slepci. . . A jejich krev bude vskutku vylita jako prach.‘ (Sef. 1:17) Jeremjáš o tom mluví jako o skutečnosti, která už proběhla: „Bloudili ulicemi jako slepí. Znečistili se krví.“ — Nář. 4:14; srovnej též Sefanjáše 1:13 — Nářky 5:2; Sefanjáše 2:8, 10 — Nářky 1:9, 16; 3:61.

5. Jak ukazují dějiny, že se Sefanjášovo proroctví přesně splnilo?

⁵ Dějiny rovněž podávají zprávu o zničení pohanských národů Moabu, Ammonu a Asýrie, včetně jejího hlavního města Ninive, právě jak to Sefanjáš na Boží příkaz předpověděl. Stejně jako prorok Nahum předpověděl zničení Ninive (Nah. 1:1; 2:10), tak prohlásil i Sefanjáš, že Jehova „z Ninive udělá opuštěný úhor, bezvodý kraj podobný pustině“. (Sef. 2:13) Zničení bylo tak úplné, že o necelých 200 let později psal dějepisec Herodotos o Tigridu jako o „řece, při které kdysi stálo město Ninive“.a Asi roku 150 n. l. napsal řecký spisovatel Lukianos, že po něm „nezbylo ani stopy“.b The New Westminster Dictionary of the Bible (Nový westminsterský biblický slovník), 1970, strana 669, uvádí, že útočícím vojskům „velmi pomohlo náhlé stoupnutí Tigridu, které odneslo velkou část městské hradby a učinilo to místo neudržitelným. . . Zpustošení bylo tak úplné, že v řecké a římské době se Ninive stalo téměř mýtem. Avšak po celou tu dobu ležela část města pohřbena pod hromadami zřejmé sutě.“ Na straně 627 ukazuje tentýž svazek, že Moab byl rovněž zničen, jak bylo prorokováno: „Nebukadnecar podrobil Moabity.“ Josephus zase podává zprávu o podrobení Ammonu.c Moabité a Ammonité časem přestali existovat jako národ.

6. Proč tedy má Sefanjáš oprávněné místo v biblickém kánonu?

⁶ Židé vždy dávali Sefanjášově knize její oprávněné místo v kánonu inspirovaných Písem. Její prohlášení, vyslovená v Jehovově jménu, se pozoruhodně splnila, a to k Jehovově ospravedlnění.

OBSAH SEFANJÁŠE

7. Co bude znamenat Jehovův velký den pro Boží nepřátele?

⁷ Jehovův den je nablízku (1:1–18). Kniha začíná v odsuzujícím tónu. „‚Zcela jistě skoncuji se vším na povrchu zemské půdy,‘ je Jehovův výrok.“ (1:2) Nic neunikne, člověk ani zvíře. Baalovi ctitelé, kněží cizozemského boha, ti, kteří na střechách uctívají nebesa, ti, kteří směšují Jehovovo uctívání s uctíváním Malkama, ti, kteří se odvracejí od Jehovy, a ti, kteří nemají zájem ho hledat — ti všichni musejí zahynout. Prorok přikazuje: „Mlčte před Svrchovaným Pánem Jehovou; vždyť Jehovův den je blízko.“ (1:7) Jehova sám připravil oběť. Knížata, násilníci, podvodníci, lidé lhostejného srdce — ti všichni budou vyhledáni. Jejich jmění a majetky budou zničeny. Jehovův velký den je blízko! Je „dnem rozlícení, dnem tísně a mučivé úzkosti, dnem bouře a zpustošení, dnem tmy a temnosti, dnem mraků a husté temnoty“. Krev těch, kteří hřeší proti Jehovovi, bude vylita jako prach. „Ani jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den Jehovova rozlícení.“ Oheň jeho horlivosti pohltí celou zemi. — 1:15, 18.

8. a) Jak je možné najít ochranu? b) Jaké bědy jsou ohlášeny proti národům?

⁸ Hledejte Jehovu; národy mají být zničeny (2:1–15). Než ten den pomine jako plevy, ať mírní ‚hledají Jehovu‘. „Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost“, a snad se budete moci „skrýt v den Jehovova hněvu“. (2:3) Jehovův výrok pokračuje a ohlašuje bědu filištínské zemi, která se má později stát „krajem pro zbývající z domu Judy“. Pyšný Moab a Ammon budou zpustošeny jako Sodoma a Gomora, „protože pohaněli lid Jehovy vojsk a stále se vypínali proti němu“. Jejich bohové zmizí spolu s nimi. (2:7, 10) Jehovův „meč“ pobije rovněž Etiopy. A co Asýrie na severu se svým hlavním městem Ninive? Stane se neúrodnou pustinou a příbytkem divokých zvířat, ano, „předmětem úžasu“, takže „každý, kdo je bude míjet, hvízdne“ v ohromení. — 2:12, 15.

9. a) Proč je běda Jeruzalému a jaké je Jehovovo soudcovské rozhodnutí proti národům? b) V jakém radostném tónu proroctví končí?

⁹ Vzpurný Jeruzalém volán k účtování; požehnání pokornému ostatku (3:1–20). Běda také Jeruzalému, vzpurnému a utlačujícímu městu! Jeho knížata, „řvoucí lvi“, a jeho proroci, „muži zrady“, nedůvěřovali ve svého Boha Jehovu. Povolá je k úplnému zúčtování. Budou se jeho obyvatelé bát Jehovy a přijmou kázeň? Nikoli, protože jednají „pohotově v tom, že všechna svá jednání učinili zkázonosnými“. (3:3, 4, 7) Jehovovo soudcovské rozhodnutí je shromáždit národy a vylít na ně všechen svůj hořící hněv. Celá země bude pohlcena ohněm jeho horlivosti. Avšak je tu podivuhodný slib. Jehova ‚změní národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena‘. (3:9) Domýšlivě rozjásaní budou odstraněni, a pokorný ostatek, který činí spravedlnost, najde útočiště v Jehovově jménu. Na Sionu propuká radostné volání, výkřiky slávy, radost a jásot, neboť Jehova, Král Izraele, je v jejich středu. Není to čas k strachu nebo svěšení rukou, vždyť Jehova je zachrání a bude nad nimi jásat v lásce a radosti. „‚Učiním vás totiž jménem a chválou mezi všemi národy země, až shromáždím opět vaše zajaté před vašima očima,‘ řekl Jehova.“ — 3:20.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

10. Jak bylo proroctví prospěšné ve dnech krále Josijáše?

¹⁰ Sám král Josijáš dbal na Sefanjášovo výstražné poselství a měl z něho velký prospěch. Pustil se do velkého tažení směřujícího k náboženské reformě. To také vyneslo na světlo knihu Zákona, která se ztratila, když Jehovův dům byl ve zvetšelém stavu. Josijáše zarmoutilo, když uslyšel při čtení z této knihy o následcích neposlušnosti, a tak bylo potvrzeno z úst jiného svědka, Mojžíše, co Sefanjáš od začátku prorokoval. Nato se Josijáš pokořil před Bohem a Jehova mu slíbil, že předpověděné zničení nepřijde v jeho dnech. (5. Mojž., kap. 28–30; 2. Král. 22:8–20) Země byla ušetřena pohromy. Avšak ne nadlouho, protože Josijášovi synové nenásledovali jeho dobrý příklad. Josijášovi a jeho lidu však velmi prospělo, že věnovali pozornost „Jehovovu slovu, které přišlo k Sefanjášovi“. — Sef. 1:1.

11. a) Jak navazují na Sefanjáše Kázání na hoře a Pavlův dopis Hebrejcům v udílení zdravého napomenutí? b) Proč říká Sefanjáš „pravděpodobně se budete moci skrýt“?

¹¹ Ve slavném Kázání na hoře potvrdil Kristus Ježíš, Boží největší prorok, že Sefanjáš je pravým Božím prorokem, protože promluvil slova, která se nápadně podobají Sefanjášově radě v kapitole 2, verši 3: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země. . . Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost.“ Ježíšovo napomenutí znělo: „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost.“ (Mat. 6:33) Ti, kteří usilují nejprve o Boží království, se musí chránit před lhostejností, před níž varoval Sefanjáš, když mluvil o těch, kteří „ustupují od následování Jehovy a kteří Jehovu nehledali a nedotazovali se ho“ a „kteří si v srdci říkají: ‚Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné‘“. (Sef. 1:6, 12) Pavel mluví ve svém dopise Hebrejcům rovněž o přicházejícím dni soudu, varuje, abychom se neodtahovali, a připojuje: „My pak nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebr. 10:30, 37–39) Nejsou to ti, kteří se vzdávají, nebo ti, kteří nemají ocenění, ale ti, kteří jsou mírní a vážně hledají Jehovu ve víře, jimž prorok říká: „Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ Proč „pravděpodobně“? Protože konečná záchrana závisí na jednání jednotlivce. (Mat. 24:13) Připomíná nám to také, že nesmíme zneužívat Božího milosrdenství. Sefanjášovo proroctví nás nenechává ani v nejmenším na pochybách o náhlosti, s níž dolehne ten den na ty, kteří jej neočekávají. — Sef. 2:3; 1:14, 15; 3:8.

12. Jaký základ pro odvahu dává Sefanjáš těm, kteří ‚hledají Jehovu‘?

¹² Zde je tedy poselství, jež věští zničení těch, kteří hřeší proti Jehovovi, ale přináší jasné předzvěsti požehnání těm, kteří kajícně ‚hledají Jehovu‘. Kajícní se mohou vzchopit, protože Sefanjáš říká, že „král Izraele, Jehova, je ve tvém středu“. Není čas, aby se Sion bál nebo svěsil ruce v nečinnosti. Je čas důvěřovat v Jehovu. „Jako Silný zachrání. Bude nad tebou jásat s radováním. Zmlkne ve své lásce. Bude se nad tebou radovat se šťastnými výkřiky.“ Šťastní jsou i ti, kteří ‚hledají nejprve jeho království‘ a očekávají jeho milující ochranu a věčné požehnání. — 3:15–17.

[Poznámky pod čarou]