Jehova dává hojnost pokoje a pravdy

„Chci je uzdravit a zjevit jim hojnost pokoje a pravdy.“ (JEREMJÁŠ 33:6)

1., 2. a) Co odhalují dějiny národů, pokud jde o mír? b) Jaké poučení o míru dal Jehova Izraeli v roce 607 př. n. l.?

POKOJ! Jak žádoucí je to stav, a přesto je v dějinách lidstva tak vzácný! Obzvlášť toto dvacáté století postrádalo pokoj. Zažilo dvě nejničivější války v dějinách lidstva. Po první světové válce byla pro zachování světového míru založena Společnost národů. Ta však selhala. Po druhé světové válce byla pro tentýž účel založena Organizace spojených národů. Ale stačí si jen přečíst denní tisk, abychom viděli, jak i tato organizace naprosto selhává.

² Mělo by nás překvapovat, že lidské organizace nemohou nastolit mír? Ne. Před více než 2500 lety dostal Izrael, Boží vyvolený národ, v tomto ohledu ponaučení. V sedmém století před naším letopočtem byl mír Izraele ohrožen Babylónem, světovou velmocí, která byla tehdy na vzestupu. Izrael doufal v pomoc Egypta. Egypt však selhal. (Jeremjáš 37:5–8; Ezekiel 17:11–15) V roce 607 př. n. l. babylónská vojska strhla jeruzalémské hradby a vypálila Jehovův chrám. Izrael se tak poučil ‚po zlém‘, že spoléhat se na lidské organizace je marné. Izraelský národ nezískal mír, ale byl naopak odveden do vyhnanství v Babylóně. (2. Paralipomenon 36:17–21)

3. Jaké historické události, jež byly splněním Jehovových slov pronesených Jeremjášovým prostřednictvím, byly pro Izrael druhým důležitým poučením o pokoji?

³ Avšak dříve, než Jeruzalém padl, Jehova oznámil, že to bude On — a ne Egypt —, kdo nastolí skutečný mír v Izraeli. Jeremjášovým prostřednictvím slíbil: „Chci je uzdravit a zjevit jim hojnost pokoje a pravdy. A chci přivést zpět judské zajatce a izraelské zajatce a chci je zbudovat právě jako na začátku.“ (Jeremjáš 33:6, 7) Jehovův slib se začal plnit v roce 539 př. n. l., kdy byl Babylón dobyt a kdy byla izraelským vyhnancům nabídnuta svoboda. (2. Paralipomenon 36:22, 23) Ve druhé polovině roku 537 př. n. l., poprvé po sedmdesáti letech, slavila skupina Izraelitů svátek chýší na půdě Izraele! Po tomto svátku začali znovu stavět Jehovův chrám. Jaký při tom měli pocit? Zpráva uvádí: „Všechen lid, ten křičel silným křikem, jímž chválil Jehovu za položení základu Jehovova domu.“ (Ezra 3:11)

4. Jak Jehova burcoval Izraelity, aby stavěli chrám, a jaký slib týkající se míru dal?

⁴ Po tomto radostném začátku však Izraelité pod vlivem odpůrců ztratili odvahu a přestali pracovat na stavbě chrámu. Po několika letech Jehova povolal proroky Agea a Zecharjáše, aby Izraelity vyburcovali k dokončení stavby. Jak vzrušující to pro Izraelity muselo být, když slyšeli Ageův popis chrámu, který měl být postaven: „ ‚Větší bude sláva tohoto pozdějšího domu než sláva dřívějšího,‘ řekl Jehova vojsk. ‚A na tomto místě dám mír.‘ “! (Ageus 2:9)

Jehova plní své sliby

5. Co je pozoruhodné na osmé kapitole Zecharjáše?

⁵ V biblické knize Zecharjáš čteme o četných inspirovaných viděních a proroctvích, která tehdy, v šestém století před naším letopočtem, posílila Boží lid. Tato proroctví ujišťují i nás o Jehovově podpoře. Máme pádné důvody věřit, že i dnes Jehova dá svému lidu mír. Prorok Zecharjáš v osmé kapitole knihy, jež nese jeho jméno, například desetkrát říká: ‚Tak řekl Jehova.‘ Po každém z těchto výroků následuje božské prohlášení, které souvisí s pokojem Božího lidu. V Zecharjášově době se splnily některé z těchto slibů. Dnes se splnily nebo plní všechny.

Bůh bude žárlit pro Sion

6., 7. V jakém smyslu Jehova ‚žárlil s velkým vztekem‘?

⁶ Výrok ‚Tak řekl Jehova‘ se poprvé vyskytuje u Zecharjáše 8:2, kde čteme: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Chci na Sion žárlit velkou žárlivostí, a s velkým vztekem chci na něj žárlit.‘ “ Slib, že Jehova bude žárlit, že bude velmi horlit, znamenal, že Bůh pohotově obnoví svému lidu pokoj. Dokladem této horlivosti byla skutečnost, že se Izrael vrátil do své země a že byl znovu vystavěn chrám.

⁷ Co se však stalo s těmi, kdo Jehovovu lidu odporovali? Horlivosti, kterou Jehova projevoval pro svůj lid, odpovídal jeho ‚velký vztek‘ vůči nepřátelům. Když věrní Židé uctívali Jehovu u obnoveného chrámu, mohli přemýšlet o osudu již poraženého mocného Babylóna. Mohli také uvažovat o naprostém neúspěchu svých nepřátel, kteří se snažili zabránit opětovné stavbě chrámu. (Ezra 4:1–6; 6:3) A mohli děkovat Jehovovi, že dodržel svůj slib. Jeho horlivost jim přinesla slavné vítězství!

‚Město opravdovosti‘

8. Jak se měl Jeruzalém v Zecharjášových dnech — na rozdíl od dřívějších dob — stát městem opravdovosti?

⁸ „Tak řekl Jehova,“ píše Zecharjáš podruhé. Co Jehova říká tentokrát? „Chci se vrátit na Sion a přebývat uprostřed Jeruzaléma; a Jeruzalém bude jistě nazván městem opravdovosti a horou Jehovy vojsk, svatou horou.“ (Zecharjáš 8:3) Před rokem 607 př. n. l. Jeruzalém rozhodně nebyl městem opravdovosti. Jeho kněží a proroci byli zkažení a jeho lid byl nevěrný. (Jeremjáš 6:13; 7:29–34; 13:23–27) Nyní však Boží lid znovu stavěl chrám, čímž projevoval svou oddanost čistému uctívání. Jehova svým duchem opět přebýval v Jeruzalémě. Opět byly v Jeruzalémě pronášeny pravdy spojené s čistým uctíváním, takže Jeruzalém mohl být nazván „městem opravdovosti“. Vyvýšenina, na níž Jeruzalém stál, mohla být pojmenována „svatou horou“.

9. Jakou pozoruhodnou změnu stavu zažil ‚Boží Izrael‘ v roce 1919?

⁹ Tato dvě prohlášení měla význam pro starověký Izrael; mají ale značný význam i pro nás, kdo žijeme v závěru dvacátého století. Skoro před osmdesáti lety, za první světové války, šlo oněch několik tisíc pomazaných, kteří představovali ‚Boží Izrael‘, do duchovního zajetí, podobně jako šel starověký Izrael do zajetí v Babylóně. (Galaťanům 6:16) Prorocky byli popsáni jako mrtvoly ležící na ulici. Přesto upřímně toužili uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Proto Jehova v roce 1919 jejich zajetí ukončil a vzkřísil je ze stavu duchovní smrti. (Zjevení 11:7–13) Tím dal Jehova důraznou, kladnou odpověď na Izajášovu prorockou otázku: „Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ?“ (Izajáš 66:8) V roce 1919 Jehovův lid opět existoval jako duchovní národ, který obývá svou ‚zemi‘ neboli své pozemské duchovní území.

10. Z jakého požehnání se těší pomazaní křesťané ve své „zemi“ od roku 1919?

¹⁰ Pomazaní křesťané, kteří tu „zemi“ obývali v bezpečí, sloužili v Jehovově velkém duchovním chrámu. Byli označeni jako „věrný a rozvážný otrok“ a přijali odpovědnost starat se o Ježíšův pozemský majetek. Z této výsady se těší i dnes, v závěru dvacátého století. (Matouš 24:45–47) Dobře se poučili o tom, že Jehova je „sám Bůh pokoje“. (1. Tesaloničanům 5:23)

11. Jak se duchovní křesťanstva prokázali jako nepřátelé Božího lidu?

¹¹ Co se však stane s nepřáteli Božího Izraele? Horlivosti Jehovy pro jeho lid odpovídá jeho vztek vůči odpůrcům. Za první světové války se náboženští vůdcové křesťanstva velmi houževnatě — avšak neúspěšně — snažili tuto malou skupinu křesťanů, kteří mluvili pravdu, vyhladit. Za druhé světové války byla mezi duchovními křesťanstva shoda v jedné jediné věci: na obou válčících stranách duchovní ponoukali vlády, aby umlčely svědky Jehovovy. V mnoha zemích duchovní dodnes podněcují vládu k tomu, aby křesťanské kázání svědků Jehovových omezila nebo zakázala.

12., 13. Jak se projevil Jehovův vztek vůči křesťanstvu?

¹² Jehova to vše sleduje. Po první světové válce křesťanstvo i zbývající část Velkého Babylóna zažily pád. (Zjevení 14:8) Pád křesťanstva se stal všeobecně známou skutečností po roce 1922, kdy začalo vylévání řady symbolických ran, veřejně odhalujících duchovně mrtvý stav Velkého Babylóna a varujících před jeho blížícím se zničením. (Zjevení 8:7–9:21) Dokladem toho, že vylévání těchto ran pokračuje, byla přednáška nazvaná „Blíží se konec falešného náboženství“, která byla 23. dubna 1995 přednesena po celém světě a po níž následovalo rozšíření stamilionů výtisků zvláštního čísla Zpráv Království.

¹³ Křesťanstvo je dnes v žalostném stavu. S požehnáním kněží a jiných duchovních se během celého dvacátého století jeho členové zabíjeli v krutých válkách. V některých zemích křesťanstvo nemá téměř žádný vliv. Spěje ke zničení společně se zbývající částí Velkého Babylóna. (Zjevení 18:21)

Pokoj Jehovova lidu

14. Jakým prorockým slovním obrazem je popsán lid žijící v pokoji?

¹⁴ Jehovův lid se však nyní, v roce 1996, těší z hojného pokoje ve své obnovené zemi, jak je to popsáno v Jehovově třetím prohlášení: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Na veřejných prostranstvích Jeruzaléma ještě budou sedět starci a stařeny, každý také s holí v ruce kvůli hojnosti svých dnů. A veřejná prostranství města budou plná chlapců a děvčat, kteří si budou hrát na jeho veřejných prostranstvích.‘ “ (Zecharjáš 8:4, 5)

15. Z jakého pokoje se těší Jehovovi služebníci navzdory válkám mezi národy?

¹⁵ Tímto nádherným slovním obrazem je vyjádřeno něco, co je v tomto válkou sužovaném světě podivuhodné — lid, který žije v míru. Od roku 1919 se plní Izajášova prorocká slova: „ ‚Bude trvalý pokoj pro toho, kdo je daleko, a pro toho, kdo je blízko,‘ řekl Jehova, ‚a chci ho uzdravit. Ale . . . není žádný pokoj,‘ řekl můj Bůh, ‚pro ničemné.‘ “ (Izajáš 57:19–21) Jehovův lid samozřejmě není částí světa, ale nemůže se vyhnout tomu, aby se ho nepokoj panující mezi národy nijak nedotýkal. (Jan 17:15, 16) Jsou země, kde svědkové zažívají nesmírné problémy; někteří byli dokonce zabiti. O pravých křesťanech je však možné ze dvou základních hledisek říci, že žijí v míru. Za prvé mají ‚pokoj s Bohem prostřednictvím jejich Pána Ježíše Krista‘. (Římanům 5:1) Za druhé mají pokoj mezi sebou. Pěstují „moudrost shora“, která je „především cudná, pak pokojná“. (Jakub 3:17; Galaťanům 5:22–24) Kromě toho se těší, že se budou radovat z pokoje v tom nejvlastnějším slova smyslu, až „mírní . . . budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)

16., 17. a) Jak „starci a stařeny“ i ‚chlapci a děvčata‘ upevňují Jehovovu organizaci? b) Z čeho je pokoj Jehovova lidu patrný?

¹⁶ Mezi Jehovovým lidem jsou dodnes „starci a stařeny“ neboli pomazaní, kteří pamatují raná vítězství Jehovovy organizace. Velmi si vážíme jejich věrnosti a vytrvalosti. V bouřlivých třicátých letech, za druhé světové války i po ní, v době závratného vzrůstu díla, se vedení ujímali mladší pomazaní. Potom, zvláště od roku 1935, se začal projevovat „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Když pomazaní křesťané stárli a jejich řady řídly, jiné ovce od nich přebírali práci spojenou s kázáním a šířili toto dílo po celé zemi. V posledních letech proudí do země Božího lidu ohromné zástupy jiných ovcí. Jen v minulém roce jich 338 491 symbolizovalo křtem, že se zasvětili Jehovovi! Tito noví křesťané jsou z duchovního hlediska velmi mladí. Jejich čilý duch a horlivost jsou velmi cenné, protože se díky tomu rozšiřují řady těch, kdo vděčně zpívají chválu „svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“. (Zjevení 7:10)

¹⁷ Dnes jsou ‚veřejná prostranství plná chlapců a děvčat‘, svědků s mladickým elánem. Ve služebním roce 1995 přišly zprávy z 232 zemí a mořských ostrovů. Nikde není žádné soupeření mezi příslušníky různých národů, žádná nenávist mezi příslušníky různých kmenů, žádná nevhodná žárlivost mezi pomazanými a jinými ovcemi. Všichni spolu duchovně rostou a jsou sjednoceni láskou. Celosvětové společenství svědků Jehovových je ve světě něčím vskutku jedinečným. (Kolosanům 3:14; 1. Petra 2:17)

Příliš obtížné pro Jehovu?

18., 19. Jak Jehova od roku 1919 uskutečňuje něco, co se z lidského stanoviska mohlo zdát příliš obtížné?

¹⁸ V roce 1918, kdy pomazaný ostatek tvořilo pouhých několik tisíc zkroušených křesťanů, kteří byli v duchovním zajetí, nemohl nikdo předem tušit, jaký bude další vývoj událostí. Jehova však tento vývoj událostí znal — jak je to jasně patrné z jeho čtvrtého prorockého prohlášení: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚I kdyby se to zdálo příliš obtížné v očích zbývajících z tohoto lidu v těch dnech, mělo by se to zdát příliš obtížné i v mých očích?‘ je výrok Jehovy vojsk.“ (Zecharjáš 8:6)

¹⁹ V roce 1919 Jehovův duch oživil Boží lid pro dílo, jež bylo nutné vykonat. Avšak k tomu, aby se jednotliví křesťané pevně drželi té malé organizace Jehovových ctitelů, bylo zapotřebí víry. Bylo jich tak málo a mnoha věcem nerozuměli. Avšak krok za krokem je Jehova organizačně upevňoval a vyzbrojoval pro křesťanské dílo kázání dobré zprávy a činění učedníků. (Izajáš 60:17, 19; Matouš 24:14; 28:19, 20) Postupně jim pomohl, aby pochopili životně důležité věci, například neutralitu a otázku univerzální svrchovanosti. Bylo to snad pro Jehovu příliš obtížné, aby vykonal svou vůli prostřednictvím té malé skupiny svědků? Odpověď zní jednoznačně: ne! Je to patrné z tabulky na stranách 12 až 15 v tomto časopisu, která obsahuje zprávu o činnosti svědků Jehovových za služební rok 1995.

„Sám se stanu jejich Bohem“

20. Jak rozsáhlé mělo být prorokované shromažďování Božího lidu?

²⁰ Páté prohlášení dále ukazuje, jak jsou svědkové Jehovovi dnes šťastní: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Hle, zachraňuji svůj lid ze země východu slunce a ze země západu slunce. A jistě je přivedu a budou přebývat uprostřed Jeruzaléma; a stanou se mým lidem, a sám se stanu jejich Bohem v opravdovosti a ve spravedlnosti.‘ “ (Zecharjáš 8:7, 8)

21. Jak je hojný pokoj Jehovova lidu udržován a prohlubován?

²¹ V roce 1996 můžeme bez váhání říci, že dobrá zpráva byla kázána po celé zemi, od „země východu slunce“ až do „země západu slunce“. Z lidí všech národů byli činěni učedníci. Viděli splnění Jehovova slibu: „Všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“ (Izajáš 54:13) Máme pokoj, protože jsme vyučeni Jehovou. Aby lidé mohli být vyučeni Jehovou, je pro ně více než ve 300 jazycích vydávána literatura. Loni přibylo 21 dalších jazyků. Časopis Strážná věž vychází nyní simultánně ve 111 jazycích a Probuďte se! v 54 jazycích. Národní i mezinárodní sjezdy jsou veřejným projevem pokoje, který Boží lid prožívá. Týdenní shromáždění nás sjednocují a poskytují nám povzbuzení, které potřebujeme, abychom zůstali pevní. (Hebrejcům 10:23–25) Ano, Jehova vyučuje svůj lid „v opravdovosti a ve spravedlnosti“. Jehova je pro svůj lid dárcem pokoje! Je to pro nás opravdu požehnáním, že se z tohoto nového pokoje můžeme těšit!

Můžeš to vysvětlit?

◻ Jak je Jehova v novodobých dějinách svědků Jehovových ‚žárlivý s velkým vztekem‘?

◻ Jak se Jehovův lid těší z pokoje i v zemích zmítaných válkou?

◻ V jakém smyslu jsou ‚veřejná prostranství plná chlapců a děvčat‘?

◻ Jaké opatření bylo zavedeno, aby mohl Jehovův lid být vyučován svým Bohem?

[Tabulka na straně 12 až 15]

SVĚTOVÁ ZPRÁVA SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH ZA SLUŽEBNÍ ROK 1995

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

[Obrázek na straně 8 a 9]

V šestém století před naším letopočtem se věrní Židé, kteří znovu vybudovali chrám, poučili, že pouze Jehova je spolehlivým zdrojem míru