Jehovův den — Důležitý námět

1, 2. (a) O jakém důležitém námětu psalo všech 12 proroků? (b) Jakými slovy se někteří z 12 proroků přímo zmiňovali o Jehovově dnu?

„JEHOVŮV velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá.“ (Sefanjáš 1:14) Boží proroci před blížícím se Jehovovým dnem opakovaně varovali. Obvykle upozorňovali na to, jak by jeho příchod měl ovlivnit každodenní život lidí, jejich mravní měřítka a chování. Tato prohlášení v sobě vždy měla náboj naléhavosti. Kdybyste taková sdělení slyšeli na vlastní uši, jak byste na ně reagovali?

² Při čtení 12 proroků zjistíte, že o Jehovově dnu mluvili všichni — ať už přímo nebo nepřímo.a Proto ještě před tím, než budeme v dalších kapitolách této knihy uvažovat o cenných informacích, které zmínění proroci zapsali, přemýšlejme o stále se opakujícím námětu — o Jehovově dnu. Šest proroků použilo přímo toto slovní spojení nebo podobný obrat. Joel barvitě popisoval ‚velký a bázeň vzbuzující Jehovův den‘. (Joel 1:15; 2:1, 2, 30–32) Amos Izraelitům řekl, aby se přichystali na setkání se svým Bohem, protože Jehovův den bude dnem tmy. (Amos 4:12; 5:18) Později Sefanjáš pronesl slova citovaná v prvním odstavci. A nedlouho před zničením Jeruzaléma Obadjáš varoval: „Jehovův den proti všem národům je blízko.“ (Obadjáš 15)

 3. Proč můžeme říct, že poexilní proroci pojednávali o Jehovově dnu?

³ Také uvidíte, že podobná vyjádření použili i dva proroci, kteří byli posláni k Židům po jejich návratu z vyhnanství. Zecharjáš mluvil o dnu, kdy všechny národy, které přicházejí proti Jeruzalému, budou vyhlazeny. Živě popsal, co se stane ‚jednoho dne, o němž je známo, že patří Jehovovi‘. (Zecharjáš 12:9; 14:7, 12–15) A Malachiáš burcoval Boží lid, aby očekával příchod „velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“. (Malachiáš 4:1–5)

 4. Jak někteří z 12 proroků mluví o Jehovově dnu?

⁴ Zbylí proroci z oněch 12 sice slovní spojení „Jehovův den“ nepoužili, ale o tomto dnu se zmiňovali nepřímo. Ozeáš mluvil o tom, že Jehova bude s Izraelem a později s Judou účtovat. (Ozeáš 8:13, 14; 9:9; 12:2) Tyto zprávy se většinou vztahují k tomu, co Jehova vykonal v tehdejší době. Například Jonáš ohlašoval Boží rozsudek nad Ninive a Micheáš popsal, co se stane, až Bůh zakročí proti vzpurným lidem. (Jonáš 3:4; Micheáš 1:2–5) Nahum slíbil, že Jehova se svým protivníkům pomstí. (Nahum 1:2, 3) Habakuk se dovolával práva a popsal „den tísně“. (Habakuk 1:1–4, 7; 3:16) Některé zprávy v těchto knihách očividně poukazují na budoucí zážitky pravých křesťanů. Například Ageus, jeden z poexilních proroků, předpověděl, že Jehova bude kymácet všemi národy. (Ageus 2:6, 7) Slova zapsaná u Agea 2:6 citoval apoštol Pavel, když křesťany vybízel, aby se snažili být ve schváleném stavu, až Bůh bude odstraňovat ničemná nebesa. (Hebrejcům 12:25–29; Zjevení 21:1)

5, 6. Jak bude podle popisu proroků Jehovův den vypadat?

⁵ Člověk se právem může ptát, jak vlastně bude Jehovův den vypadat. Možná si i vy kladete otázku: ‚Ovlivňuje nějak Jehovův den můj současný způsob života? A ovlivní nějak mou budoucnost?‘ Podle slov proroků je Jehovův den obdobím, kdy Bůh zakročí proti svým nepřátelům a vykoná nad nimi rozsudek. Je to tedy den bitvy. Tento bázeň vzbuzující den bude pravděpodobně provázen zvláštními nebeskými úkazy. „Slunce i měsíc se jistě zatmí a hvězdy, ty opravdu stáhnou svůj jas.“ (Joel 2:2, 11, 30, 31; 3:15; Amos 5:18; 8:9) Co se stane s naší planetou? Micheáš uvedl: „Hory pod [Jehovou] roztají, i nížiny se rozpuknou jako vosk působením ohně, jako vody vylévané po svahu.“ (Micheáš 1:4) Tento popis je možná obrazný, ale můžeme z něj usoudit, že Boží zásah bude mít pro zemi a její obyvatele katastrofální důsledky. Nebude se to však týkat všech lidí. Stejní proroci totiž mluvili o hojném požehnání pro každého, kdo ‚pátrá po tom, co je dobré‘, a díky tomu zůstane naživu. (Amos 5:14; Joel 3:17, 18; Micheáš 4:3, 4)

⁶ Další z 12 proroků vylíčili Jehovův den v ještě živějších barvách. Habakuk působivě popisuje, jak Jehova rozbije „věčné hory“ a poníží „pahorky trvající na neurčito“, což jsou vhodná znázornění lidských organizací, které se zdají být neotřesitelné. (Habakuk 3:6–12) Ano, Jehovův den „je dnem rozlícení, dnem tísně a mučivé úzkosti, dnem bouře a zpustošení, dnem tmy a temnosti, dnem mraků a husté temnoty“. (Sefanjáš 1:14–17)

 7. Jaká pohroma byla předpověděna a jak se zřejmě splní?

⁷ Jen si představme, jakou pohromou budou postiženi ti, kdo bojují proti Bohu. „Člověku shnije maso, zatímco bude stát na nohou; i oči mu shnijí v důlcích, a jazyk, ten mu shnije v ústech.“ (Zecharjáš 14:12) Ať už se toto vidění splní doslova, nebo jen obrazně, je z něj patrné, že pro mnoho lidí to nevěstí nic dobrého. Jazyk Božích nepřátel shnije přinejmenším v tom smyslu, že budou umlčeni a již nebudou moct pronášet své utrhačné výroky. A jakákoli vize, že tito lidé podniknou sjednocený útok proti Božímu lidu, se rozplyne.

8, 9. (a) Chceme-li pochopit, proč Jehova zakročí proti ničemným lidem, co musíme vzít v úvahu? (b) Jak naše věrná oddanost v každodenním životě souvisí s tím, že Jehova zasáhne?

⁸ Lidé se někdy ptají: ‚Jak může milující Bůh způsobit svým nepřátelům takovou pohromu? Zničí Bůh celou planetu? A nevybízel snad Ježíš své učedníky k tomu, aby dál milovali dokonce i své nepřátele, a tak se prokazovali jako synové svého Otce v nebesích?‘ (Matouš 5:44, 45) Odpověď na tyto otázky by měl člověk hledat u samotného kořene lidských problémů. První lidský pár Bůh vytvořil ke svému obrazu, podle své podoby — to znamená, že Adam a Eva byli dokonalí. Přesto lidskou rodinu uvedli na cestu hříchu a smrti, a takto postiženi jsme tedy i my. Ve sporné otázce týkající se toho, kdo má právo být svrchovaným panovníkem nad lidstvem, se Adam s Evou postavili na stranu Satana Ďábla. (1. Mojžíšova 1:26; 3:1–19) Během staletí lidských dějin se Satan snažil dokázat, že pokud lidé dostanou možnost se rozhodnout, nebudou Jehovovi sloužit. V dnešní době není pochyb o tom, že Satan neuspěl. Ježíš Kristus a mnoho dalších Jehovových služebníků zachovalo Bohu věrnost a dokázalo, že mu slouží z lásky. (Hebrejcům 12:1–3) Nevzpomněli byste si snad i vy na mnoho lidí, kteří věrně slouží Bohu?

⁹ Tato sporná otázka, kterou Jehova nakonec uzavře tím, že vymýtí veškerou ničemnost, se navíc bytostně dotýká každého z nás. Při čtení zmíněných 12 knih si například můžete všimnout, že někteří proroci poukazovali na luxusní životní styl určitých lidí, kteří uctívání Jehovy zanedbávali. Proroci Boží ctitele vybízeli, aby ‚zaměřili své srdce na své cesty‘ a aby se změnili. (Ageus 1:2–5; 2:15, 18; Amos 3:14, 15; 5:4–6) Zmínění proroci lidem ukazovali, jak mají žít. Ti, kdo si jejich vybídky vzali k srdci, tak dali najevo, že Jehova je jejich Svrchovaným Panovníkem, a dokázali tím, že Satan je lhář. Až Jehova bude ničit své nepřátele, vůči svým ctitelům se prokáže jako věrně oddaný. (2. Samuelova 22:26)

10. Jaký další důvod má podle Micheášových slov Bůh k tomu, aby zakročil?

¹⁰ K tomu, aby zakročil, má Bůh ještě další důvod. Uvažujme teď o událostech, které se odehrály v osmém století př. n. l., kdy v Judě prorokoval Micheáš. Mluví v první osobě, jako by on sám byl národem, a tehdejší situaci přirovnává k vinici nebo ovocnému sadu po sklizni, když už tam nejsou žádné hrozny ani fíky. Přesně tak to bylo s obyvateli Judy, protože spravedlivých lidí tam bylo jako šafránu. Izraelité ‚lovili‘ své spoluobčany a číhali na krveprolití. Jejich vůdci a soudci usilovali o dosažení vlastních sobeckých cílů. (Micheáš 7:1–4) Pokud byste žili v podobných podmínkách, jak by to na vás působilo? S nevinnými oběťmi bezpráví byste asi měli soucit. Oč více tedy s utlačovanými lidmi soucítí Jehova! Ten dnes bedlivě pozoruje celé lidstvo. Co podle vás asi vidí? Utlačovatele, kteří bezostyšně odírají bezbranné lidi a násilně útočí na své bližní. A v porovnání s celosvětovou populací je i dnes spravedlivých lidí relativně málo. Nemusíme ale podléhat beznaději. Nevinné oběti bezpráví Jehova miluje, a právě tato láska ho podnítí k tomu, aby na zemi zjednal právo. (Ezekiel 9:4–7)

11. (a) Co Jehovův den znamená pro ty, kdo se Jehovy bojí? (b) Jak Jonášovo varování zapůsobilo na Ninivany?

¹¹ Jehovův den tedy pro Boží nepřátele očividně znamená zničení, ale pro ty, kdo mají před Jehovou bázeň a slouží mu, znamená vysvobození.b Micheáš předpověděl, že národy budou proudit k hoře Jehovova domu, což povede k celosvětovému míru a jednotě. (Micheáš 4:1–4) Podařilo se prorokům ohlašováním Jehovova dne nějak ovlivnit život tehdejších lidí? Některým ano. Vzpomeňme si například na to, že když Jonáš ohlašoval soud nad Ninive, násilničtí a zlí obyvatelé toho města „začali věřit Bohu“ a „obrátili [se] zpět od své špatné cesty“. Díky tomu je Jehova tehdy nezničil. (Jonáš 3:5, 10) Poselství o blížícím se dni Jehovova soudu tedy na obyvatele Ninive skutečně zapůsobilo, a oni se změnili.

12, 13. (a) Koho se týkala poselství 12 proroků? (b) Proč můžeme říct, že prorocká slova oněch 12 mužů se týkala vzdálené budoucnosti?

¹² Někdo by ale mohl namítnout: ‚Vždyť tihle proroci žili už před mnoha staletími. Co mají jejich předpovědi o Jehovově dnu společného se mnou?‘ Je pravda, že zmiňovaní proroci žili dokonce ještě mnoho let před narozením Ježíše. Přesto bychom se však měli zamýšlet nad tím, jak se jejich zprávy o Jehovově dnu vztahují na 21. století. Co praktického si z jejich slov o Jehovově velkém dnu můžeme odnést? Existuje určitý klíč, díky němuž pochopíme, jak se tyto zprávy týkají našeho života a v jakém směru z nich můžeme získat užitek. Musíme totiž pamatovat na to, že zmínění proroci varovali před Jehovovým dnem Izrael, Judu, okolní národy i některé tehdejší světové velmoci.c Klíčové tedy je uvědomit si, že tato proroctví se splnila. Asyřané skutečně vtrhli do Samaří, Juda byla v roce 607 př. n. l. skutečně zpustošena a okolní nepřátelské národy opravdu byly zanedlouho vypleněny. Nakonec i světové velmoci jako Asýrie a Babylón padly, a tak se tato konkrétní proroctví přesně splnila.

¹³ Uvažujme teď o Letnicích v roce 33 n. l. To bylo dlouho poté, co se mnohá z těchto proroctví splnila poprvé. Tehdy apoštol Petr vysvětlil, že Joelovo proroctví se splnilo vylitím Božího svatého ducha. Petr potom z knihy Joel přímo citoval a řekl: „Slunce se změní v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde Jehovův velký a skvělý den.“ (Skutky 2:20) Z toho je vidět, že proroctví o Jehovově dnu mají mít ještě nějaká budoucí splnění. Pokud jde o proroctví Joela, to se podruhé splnilo v roce 70 n. l., když římské vojsko zničilo Jeruzalém. Tehdy to byl skutečně čas temnoty a krveprolití.

14, 15. (a) Proč můžeme říct, že proroctví o Jehovově dnu se týkají nás dnes? (b) Kdy Jehovův den nastane?

¹⁴ Joelovo proroctví i slova dalších proroků o Jehovově dnu však mají ještě konečné splnění, které se týká nás, kdo žijeme v 21. století. Jak to? Petr křesťany vybízel, aby ‚pevně chovali v mysli přítomnost Jehovova dne‘. Apoštol pokračoval slovy: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:12, 13) Avšak žádná nová nebesa (nová teokratická vláda) ani nová země (společnost spravedlivých lidí žijících pod touto vládou) po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. nevznikly. Prorocká slova o Jehovově dnu tedy musí mít ještě další splnění. Ano, tato proroctví se týkají nás, kdo dnes žijeme v ‚kritických časech‘. (2. Timoteovi 3:1)

¹⁵ Celkový popis Jehovova dne, jak je předložen v těchto 12 biblických knihách, nás vede k zamyšlení nad následujícími slovy Ježíše Krista: „Bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane.“ Ježíš řekl, že „ihned po“ začátku velkého soužení „se zatmí slunce, a měsíc nedá své světlo, a hvězdy budou padat z nebe, a nebeské moci budou otřeseny“. (Matouš 24:21, 29) Díky tomu můžeme pochopit, kdy Jehovův den nastane. Je totiž blízko před námi. Písmo říká, že ve velkém soužení bude zničen „Velký Babylón“ neboli celosvětová říše falešného náboženství. Velké soužení pak vyvrcholí Jehovovým dnem, v němž budou ze země vyhlazeni všichni Boží nepřátelé. (Zjevení 17:5, 12–18; 19:11–21)

16. Jak dojde k hlavnímu splnění biblických proroctví o Jehovově dnu?

¹⁶ Svědkové Jehovovi rozpoznali charakteristické rysy, kterými se splnění různých proroctví o Jehovově dnu bude vyznačovat. Odpadlý Jeruzalém, nevěrné Samaří, nenávistní Edomité, krutí Asyřané a Babylón mnoha způsoby a při mnoha příležitostech posloužili jako předobraz různých stránek falešného náboženství. Veškerá taková náboženství budou zcela zničena v počáteční fázi velkého soužení. Po něm bude následovat ‚velký a bázeň vzbuzující Jehovův den‘, v němž Bůh skoncuje také s politickými a obchodními milenci Velkého Babylónu. (Joel 2:31)

17, 18. (a) Proč Amos říkal: „Běda těm, kdo dychtí po Jehovově dnu“? (b) Co se stane lidem, kteří ve skutečnosti nejsou na Jehovův den připraveni?

¹⁷ Odsuzující poselství se vztahují především na falešné náboženství, a proto někteří křesťané mohou získat dojem, že jich osobně se splnění těchto proroctví netýká. Avšak to, co Amos řekl Izraelitům, má praktickou hodnotu pro každého z nás. Uvedl: „Běda těm, kdo dychtí po Jehovově dnu!“ Někteří Izraelité v Amosově době si mysleli, že Jehovův den pro ně bude znamenat jen požehnání a že to bude doba, kdy Bůh bude jednat ve prospěch svého lidu. Tento den dokonce dychtivě očekávali. Pro samolibé lidi však Jehovův den měl být ‚tmou, a žádným světlem,‘ pokračoval Amos. Ano, tito Izraelité se měli stát terčem Jehovovy zloby! (Amos 5:18)

¹⁸ Co se mělo stát lidem, kteří dychtili po Jehovově dnu? To Amos popsal dále. Představte si muže, který prchá před lvem, a v tom potká medvěda. A tak utíká před medvědem a ukryje se v domě. Celý zadýchaný za sebou zavře dveře, opře se o zeď — ale tam je had, který ho uštkne. Tato situace se v určitém smyslu podobá údělu těch, kdo na Jehovův den nejsou ve skutečnosti připraveni. (Amos 5:19)

19. Jakými praktickými způsoby bychom se měli připravovat na Jehovův den?

¹⁹ Všimli jste si, jakou praktickou hodnotu může tato zpráva mít pro vás osobně? Pamatujme, že Amos adresoval svá slova lidem, kteří Bohu už byli zasvěceni. Přesto bylo potřeba, aby své jednání a postoje upravili. Nestojí snad tedy za to, abychom se sami prozkoumali a zjistili, zda jsme na tento důležitý den připraveni, nebo zda náhodou nemusíme něco změnit? Jak můžeme prokázat, že jsme opravdu připravení? Samozřejmě ne tím, že bychom si budovali nějaký úkryt, do kterého bychom si nanosili zásoby základních potravin, nebo se učili upravovat vodu tak, aby byla pitná, či si střádali zlaté mince, jako to dělají někteří survivalisté. „Ani jejich stříbro, ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den Jehovova rozlícení,“ řekl Sefanjáš. Přežití tedy nebude záviset na vytváření nějakých zásob. (Sefanjáš 1:18; Přísloví 11:4; Ezekiel 7:19) Bdělí musíme být v duchovním smyslu a den za dnem žít jako ti, kdo jsou připraveni. Musíme mít správný postoj a ten dávat najevo odpovídajícím jednáním. Micheáš uvedl: „Pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:7)

20. Jaké okolnosti nás nepřipraví o postoj očekávání?

²⁰ Pokud takový postoj očekávání máme, pak bude z našeho způsobu života vidět, že jsme připraveni a že Jehovův den vyhlížíme. Nebudeme se zajímat především o datum, kdy má tento den přijít, a o to, jak dlouho ještě budeme muset čekat. Všechna proroctví týkající se tohoto dne se splní v Jehovou ustanoveném čase a neopozdí se. Jehova totiž Habakukovi řekl: „Vidění je . . . ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se [z lidského pohledu] zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. [Z pohledu Jehovy se] neopozdí.“ (Habakuk 2:3)

21. Jaký užitek nám přinese čtení této knihy?

²¹ V této knize se dozvíme, jak můžeme vůči Bohu své záchrany takový postoj očekávání projevovat. Jaký užitek nám to přinese? To zjistíme tak, že se zaměříme na tu část Bible, která pro nás může být poněkud neznámá — na takzvané Malé proroky. Najdeme v nich totiž mnoho zajímavých podrobností. V druhém oddílu se například zamyslíme nad tím, jak ‚pátrat po Jehovovi‘ a zůstat naživu. (Amos 5:4, 6) Na základě těchto 12 knih zjistíte, jak můžete Jehovu blíž poznat, zaměřovat se na službu pro něj a vykonávat ji v ještě větší míře. Díky studiu zpráv od těchto proroků bezpochyby hlouběji porozumíte Jehovově povaze. Ve třetím oddílu jasněji uvidíme, co od nás Jehova očekává, pokud jde o naše jednání s členy rodiny i ostatními lidmi. Budeme tak na Boží velký den lépe připraveni. A na závěr se ve čtvrtém oddílu podíváme na některé rady, jež nám tito proroci dávají k tomu, jaký postoj bychom měli mít, když víme, že se Jehovův den přibližuje. Také se dozvíme, jak by to mělo ovlivnit naši křesťanskou službu. Když budete uvažovat o tom, z jaké budoucnosti se v souladu se slovy těchto proroků můžete těšit, bezpochyby vás to nadchne.

22. Jakým způsobem byste chtěli reagovat na rady zapsané v knihách oněch 12 proroků?

²² Vzpomínáte si ještě na burcující Sefanjášova slova citovaná v úvodu této kapitoly? (Sefanjáš 1:14) Jeho poselství zapůsobilo na mladého krále Josijáše. Už ve svých 16 letech začal pátrat po Jehovovi. Když mu bylo 20, zahájil kampaň proti modlářskému uctívání, což bylo v souladu se Sefanjášovými slovy adresovanými Judě a Jeruzalému. (2. Paralipomenon 34:1–8; Sefanjáš 1:3–6) Zapůsobilo varování před Jehovovým dnem na váš každodenní život stejně silně jako na život Josijáše? Podívejme se na to, jak může 12 proroků pomoci každému z nás.