Zlato mnohdy obsahuje různé množství stříbra. Není známo, jak byly tyto dva kovy od sebe odlučovány v biblických dobách, avšak z Přísloví 17:3 a 27:21 se zdá, že s každým z nich se zacházelo jinak: „Na stříbro je tavicí kelímek, a na zlato je pec.“ Kyselina dusičná byla nepochybně objevena teprve v 9. století n. l., a tak se zlato v dřívějších dobách přečišťovalo jinými prostředky. Například jestliže se zlato vyskytovalo s olovem, nečistoty mohly být odplaveny v podobě strusky, a zlato se pomocí olova udrželo v peci. Pak se olovo zvolna odtavovalo (tento postup se nazývá kupelace) a čisté zlato zůstávalo v peci. Tento postup vyžaduje značnou zručnost, protože je-li teplota příliš vysoká nebo probíhá-li tavba příliš rychle, zlato je odplaveno s olovem. Tavič se naučí posoudit a řídit přečišťování podle barvy roztaveného kovu. (Srovnej Ža 12:6; Jer 6:28–30; Ez 22:18–22.) V Písmu je zmínka, že při přečišťování stříbra se používal louh. (Mal 3:2, 3)

Samotný Jehova je označován jako přečišťovač. Jeho Slovo je vysoce přečištěné. (2Sa 22:31; Ža 18:30; 119:140; Př 30:5) Toto ověřené a vyzkoušené Slovo je jedním z prostředků, jimiž Bůh přečišťuje svůj lid, aby z něho odstranil veškerou hříšnou nečistotu podobnou strusce. (Ža 17:3; 26:2; 105:19; Da 12:9, 10; Mal 3:3)