Jehovův bázeň vzbuzující den je blízko
„Začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ (MALACHIÁŠ 3:16)
1, 2. Před jakým bázeň vzbuzujícím dnem Malachiáš předem varuje?
VZBUZUJE BÁZEŇ! Dne 6. srpna 1945 za svítání bylo v jediném okamžiku zničeno velké město. Asi 80 000 mrtvých! Desítky tisíc smrtelně raněných! Zuřivý požár! Atomová bomba vykonala své. Co se během této katastrofy dělo se svědky Jehovovými? V Hirošimě byl pouze jediný svědek. V té době byl kvůli tomu, že zachovával křesťanskou ryzost, vězněn za ochrannými zdmi věznice. Ta se proměnila v hromadu trosek. Náš bratr však nebyl zraněn. Řekl, že ‚atomová bomba ho vysvobodila z vězení‘. Byla to zřejmě jediná dobrá věc, jakou atomová bomba udělala.
2 Avšak ve srovnání s ‚velikým a bázeň vzbuzujícím Jehovovým dnem‘, který je bezprostředně před námi, se ten strašlivý výbuch stává něčím bezvýznamným. (Malachiáš 4:5) Jistě, v minulosti byly dny, jež vzbuzovaly bázeň, ale tento Jehovův den je všechny předčí. (Marek 13:19)
3. Jaký výrazný rozdíl byl mezi ‚vším tělem‘ a Noemovou rodinou, což nakonec vedlo k potopě?
3 V Noemově době, kdy „všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi“, Bůh prohlásil: „Země je plná násilí kvůli nim; a hle, zničím je spolu se zemí.“ (1. Mojžíšova 6:12, 13) Ježíš řekl, že lidé si „nepovšimli . . . , dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“, jak je to zapsáno u Matouše 24:39. Avšak věrný Noe, „kazatel spravedlnosti“, tu potopu přežil, a s ním i jeho bohabojná rodina. (2. Petra 2:5)
4. Jakým varováním je nám to, co se stalo se Sodomou a Gomorou?
4 „Stejně tak,“ říká Juda 7, „jsou nám předloženy jako výstražný příklad i Sodoma a Gomora a města kolem nich, neboť podstoupily soudcovský trest věčného ohně, po tom, co přespříliš smilnily . . . a vycházely za nepřirozeným používáním těla.“ Tito bezbožní lidé zahynuli, protože vedli odporný způsob života. Ať si tedy novodobé komunity zaměřené na sex dají pozor! Povšimněme si však, že bohabojný Lot a jeho dcery byli při té katastrofě zachováni na živu. Podobně budou ochráněni Jehovovi ctitelé při velkém soužení, které se rychle blíží. (2. Petra 2:6–9)
5. Co se můžeme naučit z rozsudků, které byly vykonány na Jeruzalému?
5 Zamysleme se také nad varovným příkladem, který Jehova lidem poskytl, když dopustil, aby Jeruzalém, slavné město, které bývalo „jásáním celé země“, byl vyhlazen invazními vojsky. (Žalm 48:2) K této tragické události došlo poprvé v roce 607 př. n. l. a pak opět v roce 70 n. l., protože národ, který se považoval za Boží lid, opustil pravé uctívání. Věrní Jehovovi služebníci však přežili. Katastrofa, k níž došlo v roce 70 n. l. (dole na obrázku), je popsána jako „soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, až do té doby“. Jednou provždy odstranila odpadlický židovský systém věcí, a v tomto smyslu tedy podobná katastrofa bezpochyby „již nenastane“. (Marek 13:19) Ale i toto vykonání Božího rozsudku bylo pouhým stínem velkého soužení, které nyní hrozí celosvětovému systému věcí. (Zjevení 7:14)
6. Proč Jehova připouští katastrofy?
6 Proč ale Bůh připouští strašlivé pohromy, při nichž přichází o život tolik lidí? V době Noema, v případě Sodomy, Gomory i Jeruzaléma, Jehova vykonal rozsudek na lidech, kteří „zkazili svou cestu na zemi“, znečistili životní prostředí této krásné planety, pošpinili ji svou mravní zkažeností a buď od pravého uctívání odpadli, nebo ho zavrhli. Dnes je vykonání absolutního rozsudku, který zasáhne celý svět, bezprostředně před námi. (2. Tesaloničanům 1:6–9)
„V posledních dnech“
7. a) Čeho byly starověké Boží rozsudky prorockým obrazem? b) Jaká nádherná vyhlídka je před námi?
7 Ony katastrofy, k nimž došlo v dávných dobách, jsou prorockým obrazem bázeň vzbuzujícího velkého soužení, které je popsáno v 2. Petra 3:3–13. Apoštol v těchto verších říká: „Především totiž vězte to, že v posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí.“ Potom se Petr zaměřuje na Noemovy dny a píše: „Tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zatopen vodou. Týmž slovem jsou však nynější nebesa a země schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí.“ Stojíme na prahu největšího soužení všech dob, kdy dlouho očekávané kralování Mesiáše získá nový rozměr — budou to ‚nová nebesa a nová země, v nichž bude přebývat spravedlnost‘. To je opravdu radostná vyhlídka.
8. Jak světové události směřují ke svému vyvrcholení?
8 Světové události dvacátého století směřují ke svému vyvrcholení. Zničení Hirošimy nepocházelo od Boha, je však možné je zahrnout mezi „strašlivé úkazy“, které Ježíš předpověděl pro dobu konce. (Lukáš 21:11) Zničením Hirošimy se vynořila jaderná hrozba, která nad lidstvem dodnes visí jako bouřkový mrak. A tak se v listu The New York Times z 29. listopadu 1993 objevil titulek: „Děla jsou snad poněkud zrezivělá, ale jaderné zbraně jsou stále naleštěné.“ Národnostní, rasové a kmenové boje nadále přinášejí děsivé ovoce. Kdysi ve válkách umírali převážně vojáci. Nyní je osmdesát procent obětí z řad civilního obyvatelstva, a to nepočítáme miliony uprchlíků, kteří opouštějí svou domovinu.
9. Jak se přední osobnosti různých náboženství prokazují jako přátelé světa?
9 Představitelé různých náboženství se často prokazovali a stále ještě prokazují jako ‚přátelé světa‘, protože se aktivně účastní válek a krvavých revolucí. (Jakub 4:4) Někteří z nich spolupracují s chamtivými velkopodnikateli, kteří se podílejí na hromadné výrobě zbraní nebo budují svá „impéria“ na obchodu s drogami. Například list The New York Times v reportáži o vraždě jednoho jihoamerického narkobarona uvedl: „Obchodování s narkotiky zastíral tvrzením, že své bohatství získal legálním podnikáním, a schovával se pod maskou mecenáše; přitom měl svůj vlastní rozhlasový pořad a v něm byl často provázen římskokatolickými kněžími.“ Noviny The Wall Street Journal napsaly, že tento člověk nejen zničil život milionům lidí, kteří začali být závislí na drogách, ale z jeho osobního nařízení byly provedeny tisíce vražd. Londýnské The Times psaly: „Zabijáci si často objednávají zvláštní děkovnou mši . . . na dobu, kdy se na jiném místě právě slouží mše za zemřelého, který se stal jejich obětí.“ Jaká ničemnost!
10. Jak bychom se měli dívat na zhoršující se poměry ve světě?
10 Kdo ví, jakou pohromu na zemi ještě způsobí lidé, kteří jsou inspirováni démony? Jak říká 1. Jana 5:19, „celý svět leží v moci toho ničemného“, Satana Ďábla. Na dnešní dobu platí slova: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:12) Jsme však rádi, že v dopise Římanům 10:13 máme ujištění, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“.
Bůh se přibližuje s rozsudkem
11. Jaká situace v Izraeli vedla k tomu, že bylo proneseno Malachiášovo proroctví?
11 Co se má brzy stát, pokud jde o bezprostřední budoucnost lidstva, to nám objasňuje Malachiášovo proroctví. Malachiáš je uveden jako poslední v dlouhé řadě starověkých hebrejských proroků. Izrael sice zažil zpustošení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., ale o 70 let později mu Jehova projevil milosrdenství a milující laskavost — přivedl tento národ zpět do jeho země. Přesto však během jediného století začínal Izrael opět propadat ničemnosti a odpadlictví. Lidé zneuctívali Jehovovo jméno, přehlíželi jeho spravedlivé zákony a znečišťovali jeho chrám tím, že tam přicházeli obětovat slepá, chromá a nemocná zvířata. Také se rozváděli s manželkami svého mládí, aby se mohli ženit s cizozemkami. (Malachiáš 1:6–8; 2:13–16)
12, 13. a) Jakým přečištěním musela projít pomazaná kněžská třída? b) Jak má i velký zástup prospěch z toho, že je očišťován?
12 Bylo třeba provést přečišťovací dílo, jak je to popsáno u Malachiáše 3:1–4. I novodobí Jehovovi svědkové museli být přečištěni podobně jako starověký Izrael, a tak přečišťovací dílo, které popsal Malachiáš, lze vztáhnout také na ně. Když se schylovalo ke konci první světové války, nezachovali si někteří badatelé Bible, jak se tehdy nazývali svědkové Jehovovi, jednoznačnou neutralitu ve vztahu ke světským záležitostem. V roce 1918 Jehova poslal svého „posla smlouvy“, Krista Ježíše, ke svému duchovnímu chrámovému uspořádání, aby ta malá skupina Božích ctitelů byla přečištěna od světské poskvrny. Jehova se prorockými slovy ptal: „Kdo se vyrovná s dnem [poslova] příchodu a kdo obstojí, až se objeví? Vždyť bude jako oheň přečišťovače a jako louh pradlářů. A usedne jako přečišťovač a čistič stříbra a očistí syny Leviho [pomazanou kněžskou skupinu]; a vytříbí je jako zlato a jako stříbro, a jistě se Jehovovi stanou lidem, který předkládá obětní dar ve spravedlnosti.“ Přesně to tento přečištěný lid dělal.
13 Tato pomazaná kněžská třída má pouze 144 000 členů. (Zjevení 7:4–8; 14:1, 3) Ale co se dnes děje s ostatními křesťany, kteří se také zasvětili Bohu? Ti tvoří „velký zástup“, který má nyní několik milionů členů. I oni musí být přečištěni od světského způsobu života, musí ‚vyprat svá roucha a vybílit je v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9, 14) Projevují víru ve výkupní oběť Beránka, Ježíše Krista, a tak mohou zůstávat před Jehovou čistí. Mají slib, že přežijí celé velké soužení, celý Jehovův bázeň vzbuzující den. (Sefanjáš 2:2, 3)
14. Jakých slov by členové Božího lidu dnes měli uposlechnout, když pěstují novou osobnost?
14 Tento velký zástup musí společně s kněžským ostatkem dbát na další Boží slova: „Chci se k vám přiblížit kvůli soudu a chci se stát rychlým svědkem proti kouzelníkům a proti cizoložníkům a proti těm, kteří falešně přísahají, a proti těm, kteří jednají podvodně se mzdou námezdného dělníka, s vdovou a s chlapcem bez otce, a proti těm, kteří odvracejí cizího usedlíka, zatímco mne se nebáli . . . Vždyť já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:5, 6) Ne, Jehovovy normy se nemění, a proto se dnes Boží lid v bázni před Jehovou musí vyhýbat každému druhu modlářství, musí být pravdomluvný, poctivý a štědrý; jeho členové musí stále pěstovat svou křesťanskou osobnost. (Kolosanům 3:9–14)
15. a) Jaké milosrdné pozvání Jehova lidem předkládá? b) Jak se můžeme vyvarovat toho, že bychom Jehovu ‚okrádali‘?
15 Každého, kdo se snad odchýlil od jeho spravedlivých cest, Jehova zve: „Vraťte se ke mně, a chci se vrátit k vám.“ Pokud se tito lidé ptají: „Jak se vrátíme?“, odpovídá: „Vy mě okrádáte.“ A na další otázku: „Jak jsme tě okradli?“, Jehova odpovídá, že pro jeho chrámovou službu neobětovali své nejlepší věci. (Malachiáš 3:7, 8) Jelikož jsme se stali členy Jehovova lidu, měli bychom chtít věnovat službě pro Jehovu to nejlepší ze své životní síly, ze svých schopností i hmotných věcí. Potom nebudeme okrádat Boha, ale budeme naopak ‚neustále hledat nejprve království a jeho spravedlnost‘. (Matouš 6:33)
16. Jaké povzbuzení nacházíme ve slovech Malachiáše 3:10–12?
16 Pro každého, kdo zavrhne sobecký a hmotařský životní styl tohoto světa, je připravena velkolepá odměna, jak je to zřejmé ze slov Malachiáše 3:10–12: „ ‚Vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚zda vám neotevřu nebeské propusti a opravdu na vás nevyleji požehnání, až již nebude nedostatek.‘ “ Každému člověku, který si toho váží, Jehova slibuje duchovní blahobyt a schopnost přinášet hojné ovoce. Dodává: „Všechny národy vás budou muset prohlásit za šťastné, neboť vy se stanete zemí potěšení.“ Cožpak se dnes na celé zemi mezi miliony vděčných členů Božího lidu neprokazuje, že jsou tato slova pravdivá?
Kdo zůstává ryzí, je zapsán v knize života
17–19. a) Jak se nepokoje ve Rwandě dotkly tamních bratrů? b) S jakým přesvědčením všichni tito věrní bratři pokračovali ve službě?
17 Nyní se můžeme zamyslet nad tím, jak zůstávají ryzí naši bratři a naše sestry ve Rwandě. Vždy přinášeli do Jehovova duchovního domu uctívání ty nejlepší duchovní oběti. Například oblastního sjezdu „Božské vyučování“ se v prosinci roku 1993 zúčastnilo 4075 lidí, přičemž zvěstovatelů ve Rwandě bylo 2080. Na sjezdu bylo pokřtěno 230 nových svědků a 150 z nich se příští měsíc přihlásilo do pomocné průkopnické služby.
18 Když tam v dubnu roku 1994 vzplanula národnostní nenávist, přišlo o život nejméně 180 našich bratrů, včetně městského dozorce hlavního města Kigali a celé jeho rodiny. Šest překladatelů, kteří sloužili v kanceláři Watch Tower Society v Kigali, z nichž čtyři byli Hutové a dva Tutsiové, pokračovalo v práci po dobu několika týdnů, i přes vážné ohrožení. Tutsiové nakonec museli uprchnout, ale u jednoho silničního zátarasu byli zabiti. Zbylí čtyři překladatelé utekli do Gomy v Zairu s tím, co zbylo z jejich počítačového vybavení, a tam věrně pokračovali v překládání Strážné věže do kinjarwandštiny. (Izajáš 54:17)
19 Tito svědkové, kteří se stali uprchlíky, žádali vždy především o duchovní pokrm, jemuž dávali přednost před hmotnými věcmi, ačkoli byli v tísnivé situaci. Laskaví bratři z několika zemí za cenu vysokých osobních obětí dopravili těmto uprchlíkům humanitární pomoc. Uprchlíci vydali nádherné svědectví jednak tím, co lidem říkali, a jednak tím, jak byli v té těžké situaci ukáznění. Nadále dělali pro uctívání Jehovy to nejlepší, co mohli. Prokázali, že mají stejné přesvědčení, jaké vyjádřil Pavel v dopise Římanům 14:8: „Jestliže žijeme, žijeme Jehovovi, nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi. A proto ať žijeme či umíráme, patříme Jehovovi.“
20, 21. a) Čí jména nejsou zapsána v Jehovově pamětní knize? b) Čí jména v této knize zapsána jsou a proč?
20 Jehova si uchovává v paměti každého, kdo mu slouží v ryzosti. Malachiášovo proroctví pokračuje: „Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16)
21 Dnes je opravdu velmi důležité, abychom projevovali zbožnou bázeň tím, že prokazujeme úctu Jehovovu jménu! Děláme-li to, nebude nad námi vynesen nepříznivý rozsudek, který postihne ty, kdo obdivují a podporují systémy tohoto světa. Zjevení 17:8 popisuje, že „jejich jména nebyla napsána na svitku života“. Je logické, že nejvýznamnějším jménem zapsaným do Jehovovy knihy života je jméno Hlavního zprostředkovatele života, Božího vlastního Syna, Ježíše Krista. Matouš 12:21 obsahuje prohlášení: „Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“ Ježíšova výkupní oběť poskytuje záruku věčného života pro všechny, kdo v tuto oběť projevují víru. Mít své jméno zapsané vedle jména Ježíše do tohoto svitku je opravdu veliká výsada.
22. Jaký rozdíl bude zjevný, až Jehova vykoná svůj rozsudek?
22 Co se v době soudu stane s Božími služebníky? Jehova sám odpovídá slovy u Malachiáše 3:17, 18: „Chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ Toto rozdělení bude zřejmé všem: ničemní budou odděleni k věčnému odříznutí, a spravedliví budou schváleni k věčnému životu v říši Království. (Matouš 25:31–46) A tak ve velikém a bázeň vzbuzujícím Jehovově dnu přežije velký zástup lidí podobných ovcím.
Vzpomínáš si?
◻ Jaké rozsudky Jehova vykonal v biblických dobách?
◻ V jakém smyslu je dnešní situace shodná s určitými situacemi ve starověku?
◻ K jakému přečišťování došlo při splnění Malachiášova proroctví?
◻ Čí jména jsou zapsána v Boží pamětní knize?