Přispívejme k rodinnému životu, který se Bohu líbí

 1. Díky čemu se svědkové Jehovovi obecně těší ze šťastného rodinného života?

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI jsou dobře známí tím, že mají šťastné rodiny. Profesor Bryan Wilson z Oxfordské univerzity napsal: „Svědkové poskytují druhým širokou škálu praktických rad . . . k manželským vztahům, mravním otázkám, výchově dětí a dalším praktickým záležitostem. Mají rozhodně co nabídnout, protože znají spolehlivé rady založené na Svaté Bibli, které jsou spojené v ucelenou životní filozofii.“ Bezpochyby i vy osobně jste se z Božího slova dozvěděli už hodně o tom, jak vytvořit spokojený domov.

 2. (a) Čeho jste si všimli na rodinách v dnešním světě? (b) Z kterých biblických knih se budeme snažit načerpat rady k rodinnému životu?

² S tím, jak se blíží Jehovův den, se Satan ve svých útocích zaměřuje zvlášť na rodiny. Mnoho lidí v důsledku toho přestalo členům své vlastní rodiny důvěřovat. Podobně tomu bylo za dnů Micheáše, který napsal: „Nevěřte druhovi. . . . Střež se otvírat svá ústa před tou, která leží v tvé náruči. Syn totiž pohrdá otcem; dcera povstává proti své matce; snacha proti své tchyni; mužovi nepřátelé jsou muži z jeho domácnosti.“ (Micheáš 7:5, 6) Žijeme ve světě, v němž se rodinné uspořádání rozpadá, a proto křesťané usilovně bojují o to, aby se takovou atmosférou nenechali nakazit. Rodinný život každého z nich je díky tomu šťastnější a přináší větší radost i Bohu. Pravděpodobně se snažíte uplatňovat takové texty, jako je například 5. Mojžíšova 6:5–9; Efezanům 5:22–6:4 a Kolosanům 3:18–21. Zkoušeli jste už ale někdy hledat rady k rodinnému životu v knihách 12 proroků? V této kapitole se zaměříme na několik příkladů takových rad, které jsou ve zmíněných knihách zapsány. Nezůstaňte však u toho, že byste uvažovali jen o radách, které zde budeme konkrétně rozebírat. Snažte se z uvedených příkladů odvodit základní postup, který vám pomůže získat z těchto knih i další poučení. Na konci této kapitoly jsou uvedeny některé texty, na nichž si to budete moct vyzkoušet a vzít si tak z oněch 12 knih ještě něco víc.

3, 4. (a) Jak se dnes mnoho lidí snaží řešit své manželské problémy? (b) Jaký politováníhodný postoj k manželství byl rozšířen v Malachiášově době?

³ První oblastí, která nás logicky zajímá, je vztah mezi manželem a manželkou. Donedávna většina lidí neuvažovala o tom, že by problémy v manželství řešili rozvodem. Dosáhnout rozvodu bývalo obtížné. Když se chtěl někdo rozvést například v Anglii v 19. století, musel k tomu získat souhlas parlamentu. Taková atmosféra zabraňovala rozpadu rodin. Dnes je ale všechno jinak. Encyclopædia Britannica uvádí: „Po druhé světové válce počet rozvodů v mnoha zemích výrazně stoupl . . . Rozvod začal být všeobecně tolerován a . . . postoj k němu se dramaticky změnil.“ Rozvod se stává běžným společenským jevem dokonce i v takových zemích, jako je Korea, kde se ještě v minulém desetiletí na rozvedeného člověka pohlíželo skrz prsty. Pro lidi v mnoha zemích je dnes rozvod jednou z přijatelných variant, jak se vymanit z manželských problémů.

⁴ Za dnů Malachiáše, v pátém století př. n. l., se Židé rozváděli se svými manželkami běžně. Malachiáš jim řekl: „Jehova sám vydává svědectví mezi tebou a manželkou tvého mládí, s níž jsi sám jednal zrádně.“ Kvůli tomu, že manželé jednali zrádně, byl Jehovův oltář pokryt slzami podváděných manželek — jejich „pláčem a vzdycháním“. A zkorumpovaní kněží nad takovým jednáním přimhuřovali oči. (Malachiáš 2:13, 14)

 5. (a) Jak se Jehova dívá na rozvod? (b) Proč je velmi závažné to, když někdo jedná zrádně se svým manželským partnerem?

⁵ Jak na politováníhodný postoj k manželství, který měli Židé v Malachiášově době, pohlížel Jehova? Malachiáš napsal: „‚On nenávidí rozvádění,‘ řekl Jehova, Bůh Izraele.“ Prorok také uvedl, že Jehova ‚se nezměnil‘. (Malachiáš 2:16; 3:6) Pochopili jste hlavní myšlenku těchto textů? Svůj odmítavý postoj k rozvodu Bůh vyjádřil už dříve. (1. Mojžíšova 2:18, 24) V době Malachiáše svůj názor zopakoval a stejný postoj má až dodnes. Někteří lidé se možná rozhodnou pro rozvod kvůli tomu, že se svým manželským partnerem prostě už nejsou spokojeni. I když v nitru kují zrádné plány, Jehova jejich srdce důkladně zkoumá. (Jeremjáš 17:9, 10) Dobře ví o jakémkoli lstivém nebo úkladném plánování, které se za rozvodem skrývá, i když se takový člověk možná snaží své jednání ospravedlnit. Ano, „všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty“. (Hebrejcům 4:13)

 6. (a) Jak nám může prospět to, když máme na rozvod stejný názor jako Jehova? (b) Co bylo jádrem Ježíšovy rady o rozvodu?

⁶ Vaše manželství možná sice není před rozvodem, ale i přesto bude dobré vštípit si na tento svazek Jehovův názor. Nikdo není dokonalý, a proto můžeme očekávat, že těžkosti a neshody vyvstanou v každém manželství. Uvažovali byste však o rozvodu jako o jedné z alternativ, jak takovou situaci řešit — jako o snadné cestě k úniku? Když máte se svým partnerem nějakou rozepři, řekli byste v žáru hněvu, že se necháte rozvést? Mnoho lidí to dělá, ale v Bibli Bůh doporučuje jiné řešení. Říká, že manželé by se měli ještě usilovněji snažit své manželství zlepšit. Je pravda, že Ježíš Kristus řekl, že existuje jeden oprávněný důvod k rozvodu — totiž smilstvo, což jsou všechny formy sexuálního styku mimo manželství. Jakou hlavní myšlenku chtěl ale Ježíš zdůraznit? Svým posluchačům řekl: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ Ano, Ježíš potvrdil, že Jehovova měřítka, o kterých se před 450 lety zmínil Malachiáš, se nezměnila. (Matouš 19:3–9)

 7. Jak si můžeme v souladu s vybídkou v knize Malachiáš udržet pevné a šťastné manželství?

⁷ Díky čemu si tedy křesťané v manželství mohou uchovat mezi sebou pevné pouto? Malachiáš k tomu poskytl následující klíč: „Budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha, a nebudete jednat zrádně.“ (Malachiáš 2:16) To znamená, že si musíme dávat pozor na své vnitřní sklony, protože ty nás mohou dovést k určitému jednání. Pokud máme ‚střežit svého ducha‘, musíme odolat pokušení věnovat nepatřičnou pozornost komukoli, kdo není naším manželským partnerem. (Matouš 5:28) Co když nás například vnitřně těší pozornost nebo lichotky od někoho opačného pohlaví? To by naznačovalo, že ve střežení svého ducha polevujeme. Klíčové poučení od 12 proroků, které přispěje k pevnějšímu a šťastnějšímu manželství, tedy spočívá v tom, že si na ‚svého ducha‘ budeme dávat pozor.

8, 9. Proč byl příběh Ozeáše a Gomer zapsán do Bible?

⁸ Bezpochyby si přejete udržet své manželství co nejšťastnější. Přesto ale nikdo nejsme imunní vůči problémům, které s sebou manželství přináší. Pokud takové problémy vyvstanou, jak se s nimi můžete co nejlépe vyrovnat? A to zvlášť tehdy, když máte pocit, že za většinu z nich může ten druhý. Vzpomeňte si na to, co jsme se ve druhé a čtvrté kapitole této knihy dozvěděli o Ozeášovi. Jeho manželka Gomer se stala ‚manželkou smilstva‘ a ‚hnala se za svými vášnivými milenci‘. Později byla zapomenutá, zchudla a byla zotročena. Ozeáš za Gomer zaplatil a přivedl si ji zpět, přičemž mu Jehova nařídil, aby ji miloval. Proč? Protože chtěl názorně ukázat, k čemu došlo mezi ním a Izraelem. Jehova byl „manželským vlastníkem“ svého lidu, který s ním byl spojen podobně jako manželka. (Ozeáš 1:2–9; 2:5–7; 3:1–5; Jeremjáš 3:14; Izajáš 62:4, 5)

⁹ Už od dávných dob Izraelité zraňovali Jehovovy city tím, že chodili za jinými bohy. (2. Mojžíšova 32:7–10; Soudci 8:33; 10:6; Žalm 78:40, 41; Izajáš 63:10) Zvlášť severní desetikmenné království si zasloužilo pokárání kvůli uctívání telat. (1. Královská 12:28–30) Izraelité se navíc nespoléhali na svého Manželského vlastníka, Jehovu, ale obraceli se spíš ke svým politickým milencům. V určitém období se podobně jako paličatá zebra v říji podbízeli Asýrii. (Ozeáš 8:9) Jak byste se cítili, kdyby tak jednal váš manželský partner?

10, 11. Jak můžeme napodobovat Jehovu v situaci, kdy v našem manželství vzniknou problémy, za něž podle nás může ten druhý?

¹⁰ Od doby, kdy Izraelité vstoupili do smluvního vztahu s Jehovou, uplynulo v Ozeášových dnech již více než 700 let. Bůh byl ale přesto ochoten Izraelitům odpustit, ovšem za předpokladu, že se k němu vrátí. Ozeáš začal prorokovat zřejmě ještě před rokem 803 př. n. l., takže Jehova měl s Izraelity trpělivost ještě dalších 60 let a s obyvateli Judy téměř 200 let! Situaci Ozeášovy rodiny Jehova použil jako znázornění a dál svůj smluvní lid vybízel k pokání. Měl sice oprávněné důvody své „manželství“ s Izraelem ukončit, ale on i přesto dál posílal ke své obrazné manželce proroky, aby ji vybízeli k návratu. A jednal tak i navzdory tomu, že ho to něco stálo. (Ozeáš 14:1, 2; Amos 2:11)

¹¹ Když se tedy v manželství dostanete do situace, kdy se zdá, že chybu udělal váš partner, budete jednat podobně jako Jehova? Ujmete se iniciativy, abyste ve svém manželství obnovili dřívější soulad? (Kolosanům 3:12, 13) Takové jednání vyžaduje pokoru. Tím, jak Jehova jednal s Izraelity, nám dal nádherný příklad. (Žalm 18:35; 113:5–8) Bůh ‚mluvil k srdci Izraelitů‘, a dokonce je naléhavě prosil. Nemáme snad my, nedokonalí lidé, ještě daleko pádnější důvod mluvit k srdci svého manželského druha, snažit se řešit problémy a přehlížet jeho chyby? Stojí za povšimnutí, že Jehovova snaha přinesla určité ovoce. Ostatek národa, který byl ve vyhnanství v pustině v Babylóně, totiž otevřel své srdce a později se vrátil do své vlasti. A Jehovu přitom označoval slovy „Můj manžel“. (Ozeáš 2:14–16)a

12. Jak může vašemu manželství prospět to, když budete rozjímat o Jehovově jednání s jeho obraznou manželkou?

¹² Pokud vyvstane vážný problém a vy se budete upřímně snažit obnovit se svým partnerem dobré vztahy, může to vést ke znamenitým výsledkům. Bůh byl ochoten své obrazné manželce odpustit dokonce i vážný hřích v podobě duchovního smilstva. Je pravda, že většina manželských problémů mezi pravými křesťany nevyústí až do takové krize. Mnoho problémů však začíná drsnými nebo zraňujícími slovy. Pokud tedy váš manželský partner zranil vaše city bodavými slovy, přemýšlejte o tom, čím si prošel Ozeáš a také sám Jehova. (Přísloví 12:18) Nemohlo by vám to pomoct, abyste svému partnerovi odpustili?

13. Jaké poučení si můžeme vzít z toho, že Jehova od svého chybujícího lidu očekával pokání?

¹³ Z této historické zprávy je však patrný ještě jeden zajímavý rys. Byl Bůh ochoten obnovit vztah se svým lidem, i když se jeho členové dál dopouštěli smilstva? O cizoložném národu Bůh Ozeášovi řekl: „Měla by od sebe odložit své smilstvo a své skutky cizoložství zprostřed svých prsou.“ (Ozeáš 2:2) Národ se měl kát a ‚nést ovoce, které přísluší pokání‘. (Matouš 3:8) Zaměřte se tedy v tomto směru na své vlastní nedostatky, a ne na nedostatky vašeho partnera. Pokud jste mu ublížili, snažte se obnovit pokojné vztahy tím, že se mu upřímně omluvíte a změníte své jednání. Odměnou pro vás pak může být to, že vám partner odpustí.

14, 15. (a) Proč bychom vzhledem ke slovům zapsaným v Malachiášovi 4:1 měli brát vážně odpovědnost vyučovat své děti? (b) Jak můžete svým dětem pomáhat, aby poznaly Jehovu?

¹⁴ Z Jehovova jednání s Izraelity, jak jej popisuje 12 proroků, se toho o rodinném životě můžeme dozvědět ještě víc. Ve zmíněných knihách totiž najdeme i rady k tomu, jak pomáhat svým dětem. Je nutno přiznat, že výchova dětí není v dnešní době nic snadného. Rodiče proto musí brát tuto odpovědnost vážně. V Bibli se píše: „‚Den, který přichází, [lidi] jistě pohltí,‘ řekl Jehova vojsk, ‚takže jim nenechá kořen ani větev‘.“ (Malachiáš 4:1) V tomto dni účtování bude Jehova s malými dětmi (větvemi) jednat po právu tak, jak si to budou zasluhovat jejich rodiče (kořeny), kteří jsou za své nezletilé děti zodpovědní. (Izajáš 37:31) Způsob života rodičů může být rozhodujícím činitelem v tom, jaká budoucnost čeká jejich děti — ať už dobrá nebo špatná. (Ozeáš 13:16) Pokud si vy, rodiče (kořeny), nezachováte Jehovovo schválení, co se v Jehovově dni rozlícení asi stane s vašimi dětmi (větvemi)? (Sefanjáš 1:14–18; Efezanům 6:4; Filipanům 2:12) Na druhé straně vaše věrná snaha získat Boží schválení může vést k tomu, že vaše děti budou mít požehnání. (1. Korinťanům 7:14)

¹⁵ Apoštol Pavel citoval Joelovo proroctví o tom, že je nutné vzývat Jehovovo jméno, a potom napsal: „Jak . . . budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli?“ (Římanům 10:14–17; Joel 2:32) Pavel sice mluvil o naší veřejné službě, ale uvedenou zásadu je možné uplatnit také na výchovu dětí. Jak by v Jehovu mohly projevovat víru, aniž by o něm slyšely? Věnujete tedy dennodenně dostatek času tomu, abyste své děti učili o Jehovově dobrotě a tak jim vštěpovali hlubokou lásku k němu a důvěru v jeho vedení? Pokud vaše děti uslyší, že v rodinném kruhu se často mluví o Jehovovi, budou pravděpodobně dělat duchovní pokroky. (5. Mojžíšova 6:7–9)

16. Jak můžete v souladu se slovy u Micheáše 6:3–5 napodobovat Jehovu při ukázňování svých dětí?

¹⁶ Když jsou děti ještě malé, může být relativně snadné vodit je na křesťanská shromáždění. Ale s tím, jak rostou, začínají si na různé věci utvářet svůj vlastní názor. Jak byste měli se svými dětmi jednat v případě, že čas od času se u nich projevují sklony ke vzpurnosti? Odpověď na tuto otázku lze zjistit z 12 proroků, pokud se zaměříme na to, jak Jehova jednal s Izraelem a Judou. (Zecharjáš 7:11, 12) Když například čteme slova uvedená v Micheášovi 6:3–5, můžeme si všimnout tónu, v jakém jsou zapsána. Izraelité sice jednali špatně, ale i přesto je Bůh oslovoval „můj lide“. Vybízel je: „Vzpomeň si, prosím, můj lide.“ Místo aby je necitlivě obviňoval, snažil se zapůsobit na jejich srdce. Umíte si představit, jak by asi Jehova ukázňoval vaše děti? Ať už se snad dopustily čehokoli, jednejte s nimi jako s nedílnou součástí rodiny a nesnižujte jejich důstojnost opovržlivými slovy. Neodsuzujte je, ale spíš je láskyplně vybízejte. Klaďte jim otázky a dejte jim možnost vyjádřit se. Snažte se zapůsobit na jejich srdce, a dosáhnout tak toho, aby se vám otevřely. (Přísloví 20:5)

17, 18. (a) S jakou pohnutkou by měli rodiče ukázňovat své děti? (b) Jak si můžete díky ‚šňůrám lásky‘ se svými dětmi udržovat blízký vztah?

¹⁷ Proč své děti ukázňujete? Někteří rodiče to dělají proto, aby neutrpěla pověst jejich rodiny. Jehova ale ukázal, z jaké pohnutky Izraelity ukázňoval on. Prohlásil: „Já jsem učil Efrajima chodit, bral jsem je na své ruce . . . Provazy pozemského člověka jsem je táhl, šňůrami lásky.“ (Ozeáš 11:3, 4) V tomto případě Ozeáš přirovnává Jehovův vztah k Izraeli ke vztahu mezi otcem a synem. Představte si milujícího rodiče ve starověkém Izraeli, jak své dítě vede pomocí šňůr, jež drží v ruce, a pomáhá mu tak při jeho prvních nejistých krůčcích. Šňůry poskytovaly dítěti oporu, když zakoplo, a pomáhaly mu udržet rovnováhu. (Jeremjáš 31:1–3)

¹⁸ Chtěli byste napodobovat Boha v tom, jak projevoval lásku Izraelitům? Znovu a znovu se k němu obraceli zády, ale on na ně přesto ukvapeně nezanevřel a nenechal je, ať si jdou, kam chtějí. Mladí lidé mají možná někdy sklon odklánět se od správné cesty a obrazně řečeno „zakopávat“ o banality. Snažte se však udržet si s nimi blízký vztah. Přitom mějte na paměti, že Jehova se nenechal zaslepit stranickostí a provinění svého lidu nepřehlížel. Čelil vzniklé situaci otevřeně a Izraelity láskyplně ukázňoval. Udělal si čas také na to, aby jim poskytl potřebnou pomoc. Pokud si tedy všimnete, že váš syn nebo dcera se začínají odchylovat od cesty pravdy, nepřehlížejte to. Snažte se své dítě přivést zpět, jakoby pomocí vodicích šňůr, a v problematickém období mu poskytujte láskyplnou pomoc. Svým dětem, které se dostaly do problémů, věnujte čas. Tuto poslední myšlenku ani nelze dostatečně zdůraznit — věnujte svým dětem čas!

19. Proč byste nad svými dětmi neměli lámat hůl?

¹⁹ Ozeáš dopředu viděl, že ostatek Izraelitů bude na ukázňování reagovat příznivě: „Izraelští synové [se] vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále; a jistě přijdou s třesením k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů.“ (Ozeáš 3:5) Ano, ostatek Božího lidu na ukázňování reagoval. Buďte optimističtí a doufejte, že podobně se zachovají i vaše děti. Snažte se na nich hledat to dobré. Mluvte s nimi laskavě, a přesto se pevně zastávejte biblických zásad. I když neposlušné dítě na vaše snahy nyní nereaguje, kdo ví, zda nepřijde k rozumu někdy později?

20. Na jakou otázku mohou mladí lidé najít odpověď v knihách 12 proroků?

²⁰ A co se od 12 proroků můžete naučit vy, mladí? Jedním z nejčastěji rozebíraných veršů, o kterém s vámi rodiče mluví, je možná 1. Korinťanům 15:33, kde je řeč o tom, že se máme vyhýbat špatné společnosti. Někoho snad ale napadne otázka: ‚A je opravdu tak špatné přátelit se s někým, kdo neuctívá Jehovu?‘ Odpověď lze najít ve 12 zmíněných knihách.

21–23. (a) V čem se mohou mladí lidé poučit z jednání Edomitů? (b) Kdo jsou tvoji opravdoví přátelé?

²¹ I když knihy 12 proroků byly adresovány převážně Božímu lidu, kniha Obadjáš byla určena Edomitům, o kterých se v Bibli mluví jako o bratrech Izraelitů.b (5. Mojžíšova 2:4) Na rozdíl od většiny ostatních knih sepsaných 12 proroky se Obadjáš obrací na Edomity v druhé osobě jednotného čísla. O Edomitech teď chvilku přemýšlejme. Přenesme se do doby okolo roku 607 př. n. l., kdy je Jeruzalém dobýván. Ačkoli jsou Edomité pokrevními příbuznými Jákoba, postavili se na stranu Babylóňanů. Edomité posměšně říkali: „Obnaž jej! Obnaž jej!“ (Žalm 137:7; Obadjáš 10, 12) Měli totiž v úmyslu zabrat judskou zemi pro sebe. Edomité dokonce s Babylóňany jedli, což v Orientu někdy bývalo znakem toho, že ony dvě strany jsou spolu ve smluvním vztahu.

²² Všimněte si, co o Edomitech Obadjáš předpověděl: „Právě muži ve smlouvě s tebou [Babylóňané] tě všichni oklamali. Muži v míru s tebou získali nad tebou převahu. Ti, kdo s tebou jedí pokrm, pod tebe podloží síť jako pod toho, v němž není žádná rozlišovací schopnost.“ (Obadjáš 7) Edomité tedy svého bratra Jákoba opustili a za společníky si vybrali Babylóňany. Jak to ale s Edomity dopadlo? Babylóňané pod vedením Nabonida nakonec Edomity zničili. V době Malachiáše už byly hory Edomu opuštěným úhorem a Edomovo dědictví dal Bůh šakalům. (Malachiáš 1:3)

²³ A teď se zamysli nad svými takzvanými přáteli, kteří Jehovu neuctívají. Nevšiml sis snad, že ‚chlapci [nebo dívky] ve smlouvě‘ — tedy ti, kdo o sobě prohlašují, že jsou přátelé — často jeden druhého obelhávají a pod své údajné přátele ‚podkládají síť‘? A když jejich úskok vyjde najevo, co obvykle řeknou? Své „přátele“, které podvedli, označí za naivní a řeknou jim, že nemají dost rozumu na to, aby prokoukli něčí lest. Podobnost s Babylóňany a jejich společníky Edomity je zde opravdu nasnadě. Myslíš, že takoví „přátelé“ se o tebe opravdu budou zajímat, když se dostaneš do problémů? (Obadjáš 13–16) Přemýšlej naproti tomu o Jehovovi Bohu a jeho ctitelích v dnešní době. Jehova je vždy připraven ti pomoci. V obtížných dobách tě bude podporovat. Také jeho ctitelé se prokazují jako ‚praví druhové, kteří milují celou dobu‘ a jsou to věrní bratři, ‚kteří se narodili pro čas tísně‘. (Přísloví 17:17)

24, 25. Co musí být v našem životě na prvním místě?

²⁴ Vztahy v rodině jsou opravdu důležité a stojí za to je posilovat. Mnohému se o nich můžeme naučit od 12 proroků. Možná si budete chtít tyto prorocké knihy sami projít a uplatnit při jejich zkoumání stejnou metodu, kterou jsme zde již použili. Tak získáte z těchto biblických knih další cenné poučení, díky kterému budete schopni svůj rodinný život ještě více zkvalitnit. Je ale pro Jehovovy ctitele v dnešní době šťastná rodina tou nejdůležitější věcí?

²⁵ Je zajímavé, že s ohledem na přicházející Jehovův den Joel prorokoval: „Shromážděte lid. Posvěťte sbor. . . . Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze své svatební komnaty.“ (Joel 2:15, 16) Každý člen domácnosti se měl shromáždit k uctívání Jehovy. Dokonce ani novomanželé, kteří jsou přirozeně rozptýleni jinými záležitostmi, nebyli výjimkou. Nic v našem životě by nemělo mít přednost před naším shromažďováním se k Bohu. Vzhledem k tomu, že Jehovův bázeň vzbuzující den se rychle blíží, dobrý vztah k Bohu pro nás musí být tou nejdůležitější věcí. V posledním oddíle této knihy se budeme zabývat tím, jakou činnost bychom měli v dnešní době s radostí vykonávat.