OKO

 Zrakový orgán, vysoce výkonná, automatická „kamera“, která přenáší impulsy do mozku. Objekt, který zachytila oční sítnice, je v mozku vnímán jako zrakový vjem. Hebrejské slovo ʽaʹjin a řecké slovo o·fthal·mosʹ jsou používány jak doslova, tak v přeneseném smyslu. Hebrejský výraz také znamená ‚pramen‘ nebo ‚zřídlo‘. (1Mo 24:13; 2Mo 15:27) Lidé mají dvě oči, a to jim umožňuje prostorové vidění. Ztráta zraku představuje velké omezení, protože zrak je pravděpodobně nejdůležitějším komunikačním spojením s myslí.

Oko patří k nejkrásnějším částem těla. (Pís 1:15; 4:9; 7:4) Postižení očí bylo natolik hyzdící a nežádoucí, že pod smlouvou Zákona nemohl ten, kdo byl slepý nebo měl oční chorobu, sloužit jako kněz. (3Mo 21:18, 20) Jestliže Izraelita, který byl pod Zákonem, vyrazil oko svému otrokovi, musel ho propustit. (2Mo 21:26) Některé starověké národy měly krutý zvyk oslepit význačné muže poraženého nepřítele, když chtěly své nepřátele pokořit a otřást jejich mocí. (Sd 16:21; 1Sa 11:2; 2Kr 25:7)

Ze složení oka je vidět, jak úžasně ho jeho Tvůrce sestrojil; vědci dosud nepochopili, jak mozek zpracovává to, co je zprostředkováno okem. To vše poukazuje na inteligenci Konstruktéra oka. Sám Jehova Bůh potvrzuje, že Stvořitelem oka je on, když říká: „Ten, který utváří oko, se nemůže dívat?“ (Ža 94:9; Př 20:12)

Jehovovy oči. Bůh lidem pomáhá pochopit a ocenit věci, jež se ho týkají, když je přirovnává k tomu, co vidíme a co dobře známe. Jehova proto obrazně mluví o tom, že jeho „oči“ jsou na jeho lidu, a zjevně tím poukazuje na svou bdělost a láskyplnou péči o něj. Apoštol Petr říká: „Jehovovy oči jsou . . . upřeny na spravedlivé.“ (1Pe 3:12) Bůh o svých služebnících mluví jako o „zřítelnici“ svého oka a zdůrazňuje tím svou péči a to, jak je citlivý, když jde o jejich dobro. Přeneseně to znamená, že jsou z jeho pohledu cenní, a když se jich dotknou nepřátelé, rychle zasáhne v jejich prospěch. (5Mo 32:10; Ža 17:8)

Jeremjáš popisuje, že Bůh pozoruje jednání všech lidí, a uvádí, že Jehovovy ‚oči jsou otevřeny nade všemi cestami lidských synů, aby dal každému podle jeho cest‘. (Jer 32:19) O Jehovově vševědoucnosti a jeho záměru jednat spravedlivě se všemi lidmi apoštol Pavel napsal: „Není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ (Heb 4:13; 2Pa 16:9; Ža 66:7; Př 15:3) O pátravém způsobu, jak Bůh zkoumá lidi, žalmista uvedl: „Jeho vlastní oči hledí, jeho vlastní zářící oči zkoumají lidské syny.“ (Ža 11:4)

Jehova má schopnost znát vlastnosti a sklony neboli genetickou stavbu člověka již v době, kdy je utvářen v děloze, jako to bylo v případě Jákoba a Esaua. (1Mo 25:21–23; Ří 9:10–13) Žalmista David to vyjádřil slovy: „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a nebyla ještě žádná z nich.“ (Ža 139:15, 16)

Obrazné použití. Lidské oko je důležitým prostředkem komunikace s myslí a výrazně ovlivňuje city i jednání. Satan pokoušel Evu tím, že v ní vzbuzoval touhu po něčem, co viděla svýma očima. (1Mo 3:6) Satan se snažil přimět Ježíše, aby zhřešil tím, že neoprávněně sáhne po tom, co viděly jeho oči. (Lk 4:5–7) A apoštol Jan nám říká, že „touha očí“ je jednou z věcí, které pocházejí ze světa, jež pomíjí. (1Ja 2:16, 17) Oči vyjadřují rovněž mnohé emoce, a tak Bible používá výrazy jako „povýšené [přezíravé] oči“ (Př 6:17); ‚jiskrné oči‘ (oči špatné, svůdné ženy; Př 6:25); ‚oči plné cizoložství‘ (2Pe 2:14); ‚oko, které není štědré‘ (Př 23:6); ‚závistivé oko‘ (Př 28:22) a ‚oko, které je ničemné‘ (‚zlé oko‘, Sý, Col). Zlé oko neznamená nějakou magickou vlastnost oka, ale poukazuje na oko, které má špatný záměr, je to opak ‚laskavého oka‘. (Mt 20:15; Př 22:9)

Gesta vyjádřená očima velmi působivě vyjadřují lidské city. Mohou projevit lítost nebo nedostatek lítosti (5Mo 19:13); oči mohou ‚mrkat‘ nebo ‚mžikat‘ posměšně anebo při intrikování. (Ža 35:19; Př 6:13; 16:30) O člověku, který něco nechce vidět nebo nechce pro druhé něco udělat, je řečeno, že zavírá nebo schovává své oči. (Mt 13:15; Př 28:27) O hlupákovi je řečeno, že jeho oči jsou „na nejzazším konci země“, bloudí sem a tam, aniž se zaměří na nějaký cíl, jeho myšlenky jsou všude, jen ne tam, kde by měly být. (Př 17:24) Na vzhledu očí se projeví dokonce i zdraví člověka, jeho vitalita či to, zda je šťastný. (1Sa 14:27–29; 5Mo 34:7; Job 17:7; Ža 6:7; 88:9) Král Jehošafat Jehovovi řekl: „Naše oči směřují k tobě.“ (2Pa 20:12)

V určitém kontextu „oči“ znamenají něčí mínění (1Mo 19:14; Př 12:15; Mt 21:42), přítomnost (1Mo 23:11), pozornost (1Mo 44:21; Lk 4:20), soucit s někým (Př 28:27) nebo znalost něčeho (4Mo 15:24). Hebrejské slovo ʽaʹjin (oko) může také poukazovat na vzhled něčeho, jako je „viditelný povrch“ země (2Mo 10:5, Rbi8, ppč), „vzhled“ manny a élektra (4Mo 11:7, Rbi8, ppč; Ez 1:4), ‚jiskření‘ vína (Př 23:31), „jiskření“ ledu (Ez 1:22) a ‚pohled‘ na měď (Da 10:6). (Srovnej Ze 5:6, Rbi8, ppč.)

Vidět Boha; vidět Ježíše. Andělé, duchovní bytosti, mohou spatřit Jehovovu nádheru (Mt 18:10; Lk 1:19), což lidské oči nemohou snést, protože sám Jehova Mojžíšovi řekl: „Žádný člověk mě nemůže vidět, a přesto žít.“ (2Mo 33:20) Jan řekl: „Žádný člověk nikdy neviděl Boha.“ (Jan 1:18) Když tedy Ježíš řekl učedníku Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl také Otce“ (Jan 14:9) a když apoštol Jan řekl: „Kdo činí špatné, neviděl Boha“ (3Ja 11), zjevně nemluvili o vidění Boha tělesnýma očima, ale jak to napsal apoštol Pavel — ‚očima srdce‘. (Ef 1:18) Ti, kdo vidí očima srdce, skutečně Boha poznali, oceňují jeho vlastnosti, a proto Jan mohl říci: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1Ja 4:8)

Vzhledem k Ježíšovu výroku „svět mě již nespatří“ (Jan 14:19) se tedy prohlášení uvedené ve Zjevení 1:7 „uvidí ho [Ježíše Krista] každé oko“ nemůže vztahovat na doslovné oko, ale spíše na to, jak budou na mysl lidí působit skutečnosti, jež uvidí doslovnýma očima, až Ježíš vyjde, aby zničil své nepřátele. Bible však jasně ukazuje, že ti, které Bůh povolává k nebeskému životu, Boha doslova uvidí, ale je k tomu zapotřebí, aby byli v duchovním těle vzkříšeni do nebe. (1Pe 1:4; 1Ko 15:50–54; srovnej 1Pe 3:18.)

Duchovní zrak. Duchovní oči, stejně jako oči tělesné, jsou darem od Boha. (Př 20:12) Bůh slibuje, že uzdraví jak oči duchovní, tak i oči tělesné, a že odstraní všechny důvody k pláči. (Iz 35:5; Zj 21:4) Člověk, který nemá dar duchovního zraku, nemůže Božímu záměru porozumět. Na druhé straně Jehova svou pravdu skrývá před zraky těch, kdo jsou tvrdohlaví nebo vzpurní, a připouští, aby se ‚jim zatměly oči‘. (Ří 11:8–10; Lk 19:42) „Mají [doslovné] oči, ale nemohou vidět [duchovně].“ (Jer 5:21; Iz 59:10)

Ježíš také zdůraznil, že duchovní zrak si člověk musí udržovat ostrý. Řekl: „Lampou těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté [nezkalené; zaměřené jedním směrem; zaostřené; velkomyslné], celé tvé tělo bude jasné; je-li však tvé oko ničemné, bude celé tvé tělo temné. Jestliže světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti tma, jak veliká je ta tma!“ (Mt 6:22, 23) Dále Ježíš radí, že člověk by se neměl odvážit nabídnout, že vytáhne pouhé „stéblo slámy“ z oka svého bratra, aby mu tím pomohl získat lepší úsudek, když je ‚trámem‘ poškozena jeho vlastní schopnost správně posoudit věci. (Mt 7:3–5)

Apoštol Jan viděl Boží trůn a ve spojení s ním čtyři živé bytosti plné očí vpředu i vzadu. (Zj 4:6, 8) Takto vybavení tvorové mohou být stále na stráži, protože jsou schopni vidět všechny věci. Plně jsou si vědomi toho, co se děje zde na zemi, ve všem věnují pozornost Bohu a sledují každý náznak toho, co chce udělat. (Srovnej Ža 123:2; také Ez 1:18; 10:12.) Jehova svým služebníkům radí, aby nenechali jeho výroky ‚sejít z očí‘. (Př 4:20, 21; Lk 10:23; viz heslo SLEPOTA.)