Staňte se ‚něžně soucitnými‘

NIKDY dříve nebylo na světě tolik lidí, kteří by tak nutně potřebovali soucitnou pomoc, když je postihuje hlad, nemoci, chudoba, zločinnost, občanské nepokoje nebo přírodní katastrofy. Soucit je vřelá účast s člověkem, který je postižen utrpením nebo neštěstím, a je to zároveň vědomá touha poskytnout mu úlevu. Působí jako teplé sluneční paprsky — může uklidnit sklíčenou duši, zmírnit bolest a povzbudit člověka, kterého něco trápí.

Soucit můžeme projevit skutky i slovy — tím, že máme o druhé zájem a jsme jim k dispozici, když nás potřebují. Je dobré, jestliže svůj soucit neomezujeme jen na rodinu, přátele a známé. Můžeme jej projevovat i lidem, které vůbec neznáme. „Jestliže totiž milujete ty, kdo milují vás, jakou máte odměnu?“ zeptal se ve svém Kázání na hoře Ježíš Kristus. Tento soucitný muž také řekl: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 5:46, 47; 7:12)

Tato slova, známá jako Zlaté pravidlo, si můžete přečíst ve Svatém Písmu. Mnozí lidé se shodují na tom, že pokud jde o projevování soucitu, je Bible tím nejlepším vodítkem. Z Písma se na mnoha místech dozvídáme, že je naší povinností pomáhat lidem, kteří si z jakýchkoli důvodů nemohou pomoci sami. Bible také ukazuje, že její Autor a náš Stvořitel, Jehova Bůh, projevuje soucit v té největší míře.

V Bibli například čteme: „[Bůh] zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat.“ (5. Mojžíšova 10:18, Ekumenický překlad) O Jehovovi je řečeno, že „vykonává soud pro ošizené“ a že „dává chléb hladovým“. (Žalm 146:7) Přistěhovalci bývali v nevýhodě a Jehova vzhledem k nim vydal nařízení: „Cizí usedlík . . . by se měl pro vás stát jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:34)

Projevovat soucit však není vždy snadné. Křesťanům v Kolosech apoštol Pavel napsal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu Toho, jenž ji stvořil. Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si . . . oblékněte něžnou náklonnost soucitu.“ (Kolosanům 3:9, 10, 12)

Máme-li soucit rozvíjet, je tedy třeba vynaložit úsilí. Soucit patří k ‚nové osobnosti‘, kterou si mají křesťané obléknout. Pavel žil ve starověkém římském světě a ten se vyznačoval krutostí. Jestliže se Pavlovi spoluvěřící měli stát vnímavějšími a soucitnějšími, museli od základu změnit svou osobnost — a právě k tomu je Pavel vybízel.

V soucitu je síla

Soucitní lidé bývají někdy považováni za slabé a příliš citlivé. Je tato představa správná?

Rozhodně ne. K pravému soucitu podněcuje člověka ve skutečnosti síla, a tou je hluboká láska pocházející od Boha. On je zosobněním této vlastnosti. „Bůh je láska“. (1. Jana 4:16) Jehova je právem označován jako „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3) Původní slovo přeložené výrazem ‚projevy něžného milosrdenství‘ v podstatě znamená „slitování, soucit s těmi, kdo mají těžkosti“. Vždyť Jehova je „laskavý k nevděčným a ničemným“! (Lukáš 6:35)

Náš Stvořitel od nás vyžaduje, abychom láskyplné vlastnosti, jako je například soucit, projevovali i my. V Micheášovi 6:8 čteme: „Pověděl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost?“ V Příslovích 19:22 je uvedeno: „Žádoucí věc u pozemského člověka je jeho milující laskavost.“ Boží Syn, Ježíš Kristus, který dokonale zrcadlil osobnost svého Otce, adresoval svým následovníkům podobnou vybídku: „Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6:36) Podle Jeruzalémské Bible tato vybídka zní: „Buďte soucitní, jako je soucitný váš Otec.“

Máme k tomu pádný důvod. Soucit totiž přináší bohatou odměnu. Často vidíme, že se potvrzuje pravdivost slov zapsaných v Příslovích 11:17: „Muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně.“ Když projevíme soucit někomu, kdo je v nouzi, Bůh to považuje za laskavou službu prokázanou jemu samotnému. Bere na sebe odpovědnost laskavě odplatit svým ctitelům soucit, který někomu projevili. Král Šalomoun pod inspirací prohlásil: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ (Přísloví 19:17) A Pavel napsal: „Víte, že každý, ať dělá cokoli dobrého, obdrží to od Jehovy zpět.“ (Efezanům 6:8)

V soucitu je síla udržovat soulad a přispívat k odstraňování rozporů nebo napjatých situací. Soucit pomáhá vyjasňovat nedorozumění a připravuje cestu k odpouštění. Nedorozumění může vzniknout tehdy, když své myšlenky nebo pocity nedokážeme vyjádřit tak, jak bychom chtěli, nebo když si druzí nesprávně vysvětlují naše jednání. V takových situacích soucit pomáhá zachovat pokoj. Člověku, o němž je známo, že je soucitný, se snadno odpouští. Soucit nám pomůže jednat podle rady, kterou dal Pavel křesťanům: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13)

Soucit je pochopení projevené činem

V soucitu je navíc síla, která nás podněcuje k tomu, abychom se snažili zmírnit něčí utrpení. Jak již bylo ukázáno, soucitem dáváme najevo pochopení pro ty, kdo jsou v tísni, a soucit působí, že se vžíváme do utrpení těch, kteří trpí. Projevuje se také něžným ohledem k lidem, kteří jsou v nouzi, a tím, že takovým lidem prakticky pomáháme.

Křesťané svým soucitným jednáním napodobují Ježíše. Ten nebyl nikdy natolik zaneprázdněn, že by nemohl v hmotném i duchovním ohledu pomáhat druhým. Když rozpoznal, že někdo je v tísni, soucitně našel způsob, jak mu pomoci.

Zamysleme se nad tím, jak Ježíš reagoval při pohledu na zástupy lidí, kteří duchovně strádali. „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36) O výrazu, který zde je přeložen slovy „bylo mu jich líto“, jeden znalec Bible říká, že označuje „citové pohnutí, které se dotýká těch nejniternějších stránek lidské bytosti“. O tomto slovu bylo řečeno, že je v řečtině jedním z nejsilnějších výrazů pro soucit.

Podobně i soucitní křesťané reagují rychle na hmotné a duchovní potřeby druhých. Apoštol Petr napsal: „Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní.“ (1. Petra 3:8) Když se například jedna křesťanská rodina, která byla v nouzi, musela ze zdravotních důvodů přestěhovat do jiné oblasti, tamní spoluvěřící jim dali na šest měsíců bezplatně k dispozici dům. Manžel o tom říká: „Každý den se na nás přišli podívat, aby se přesvědčili, jak se nám daří, a díky jejich povzbuzujícím slovům jsme se tam cítili jako doma.“

Pravým křesťanům leží na srdci také to, co potřebují cizí lidé. Slouží lidem, které osobně neznají, a rádi tomu věnují svůj čas, síly i hmotné prostředky. Těmi dobrovolníky, o nichž bylo v předcházejícím článku uvedeno, že pomáhali úplně neznámým lidem, byli svědkové Jehovovi.

V křesťanském sboru tedy panuje atmosféra, z níž vyzařuje soucit a milující laskavost. Láska podněcuje členy sboru k tomu, aby nacházeli způsoby, jak sloužit druhým. Váš zájem a empatii mohou ve sboru potřebovat sirotci a vdovy, protože mají různé osobní problémy. Je možné, že jsou v nouzi nebo potřebují kvalitnější léčbu či vhodnější bydlení anebo mají jiné osobní těžkosti. Můžete něco pro ně udělat?

Do takové situace se dostali jedni manželé v Řecku. Manžela postihla mozková příhoda a byl i se svou manželkou převezen do velmi vzdálené nemocnice. Měli nepatrný příjem, ale ten závisel na tom, aby byly sklizeny pomeranče v jejich sadu. Kdo to udělal, když oni byli v nemocnici? Pomoc poskytl místní sbor. Členové sboru pomeranče sklidili a prodali, a tak se těmto chudým manželům postarali o příjem a přispěli i k jejich vnitřnímu klidu.

Soucit lze projevovat mnoha způsoby. Soucitní křesťané si například uvědomují, že ti, kdo mají trápení, někdy hlavně potřebují, aby je navštěvovali lidé, kteří jim budou s pochopením naslouchat, dávat jim najevo, že s nimi cítí, a poskytovat jim útěchu z Písma. (Římanům 12:15)

Vychutnejte si příjemnou atmosféru soucitu

Celosvětový sbor křesťanů se podobá bezpečnému přístavu. Panuje v něm pokoj, soucit a laskavost a je v něm možné získat útěchu. Praví křesťané si uvědomují, že soucit přitahuje, zatímco bezcitnost odpuzuje. Když se tedy snaží napodobovat svého nebeského Otce, usilují o to, aby byli ‚něžně soucitní‘ v praktickém ohledu.

Svědkové Jehovovi vás vřele zvou, abyste se přesvědčili, jak příjemná atmosféra je ve společenství křesťanů, kde převládá soucit, láska a vzájemná péče. Jsou si jisti, že se v tomto prostředí budete cítit vítaní a že vám zde bude dobře. (Římanům 15:7)

[Obrázek na straně 5]

Pavel nabádal křesťany v Kolosech, aby si oblékli něžnou náklonnost soucitu

[Obrázky na straně 7]

Když Ježíš rozpoznal, že lidé něco potřebují, soucitně našel způsob, jak jim pomoci