Lidé, kteří jsou vyučováni, aby činili Jehovovu vůli
„Vyučuj mě jak činit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh.“ (ŽALM 143:10)
1., 2. a) Kdy bychom se měli učit a na co bychom měli realisticky pamatovat? b) Proč je tak nezbytné, abychom byli vyučováni Jehovou?
KAŽDÝ den našeho života, který prožijeme činorodě, se můžeme něco hodnotného naučit. Platí to v tvém případě a platí to i v případě jiných lidí. Ale co po smrti? Člověk se nemůže naučit nic, když je mrtvý. Bible jasně říká, že mrtví lidé „si neuvědomují naprosto nic“. V šeolu, společném hrobu lidstva, není žádné poznání. (Kazatel 9:5, 10) Znamená to snad tedy, že veškeré naše učení a střádání vědomostí přijde nakonec vniveč? To záleží na tom, co se učíme a jak získané poznání používáme.
2 Jestliže se učíme jen světské věci, nemáme žádnou trvalou budoucnost. Je však radostné, že miliony lidí ze všech národů jsou vyučovány, jak činit Boží vůli, aby mohly získat věčný život. Základ pro tuto naději spočívá v tom, že tito lidé jsou vyučováni Jehovou, Zdrojem životodárného poznání. (Žalm 94:9–12)
3. a) Proč můžeme říci, že Ježíš byl prvním Božím žákem? b) Jaké ujištění máme o tom, že lidé mají být vyučováni Jehovou, a k jakému výsledku má toto vyučování vést?
3 Boží prvorozený Syn, první Boží žák, byl vyučován tomu, jak činit vůli svého Otce. (Přísloví 8:22–30; Jan 8:28) A Ježíš ukázal, že jeho Otec bude vyučovat také myriády lidí. Jakou naději mají ti z nás, kteří se od Boha učí? Ježíš řekl: „V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně . . . Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.“ (Jan 6:45–47)
4. Jak mají miliony lidí užitek z božského vyučování, a jakou naději tito lidé mají?
4 Ježíš citoval slova Izajáše 54:13, která jsou určena Boží symbolické ženě, nebeskému Sionu. Toto proroctví se zvláště plní na jejích synech, na 144 000 duchem zplozených učednících Ježíše Krista. Dnes je zde činný ostatek těchto duchovních synů, který stojí v čele celosvětového vyučovacího programu. Díky tomuto programu mají z vyučování od Jehovy užitek miliony dalších lidí, kteří tvoří „velký zástup“. Tito lidé mají jedinečnou naději, že se budou moci učit, aniž bude jejich učení přerušeno smrtí. Jak je to možné? Mají totiž naději, že přežijí rychle se blížící „velké soužení“ a budou se těšit z věčného života na rajské zemi. (Zjevení 7:9, 10, 13–17)
Větší důraz na činění Boží vůle
5. a) Co je ročním textem pro rok 1997? b) Jak bychom měli smýšlet o účasti na křesťanských shromážděních?
5 Během roku 1997 si budou svědkové Jehovovi, kteří slouží na celém světě ve více než 80 000 sborech, připomínat úvodní slova Žalmu 143:10: „Vyučuj mě jak činit tvou vůli.“ Tato slova budou ročním textem pro rok 1997. Tento verš, viditelně umístěný v sálech Království, bude sloužit jako připomínka toho, že sborová shromáždění jsou vynikajícím opatřením, při kterém můžeme získat vzdělání od Boha a při kterém se můžeme účastnit trvalého vyučovacího programu. Když se společně se svými bratry na shromážděních učíme od našeho Vznešeného učitele, můžeme zažívat stejné pocity, jaké měl žalmista, který napsal: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme do Jehovova domu.‘ “ (Žalm 122:1; Izajáš 30:20)
6. Co v souladu s Davidovými slovy uznáváme?
6 Ano, přejeme si být vyučováni, jak činit Boží vůli, a ne vůli Božího odpůrce Ďábla nebo nedokonalých lidí. Proto se na Boha, kterého uctíváme a kterému sloužíme, díváme stejně jako David: „Vždyť jsi můj Bůh. Tvůj duch je dobrý; kéž mě vede do země přímosti.“ (Žalm 143:10) David se nechtěl směšovat s lidmi nepravdy, ale raději chtěl být tam, kde byl uctíván Jehova. (Žalm 26:4–6) Mohl chodit po stopách spravedlnosti, protože jeho kroky řídil Boží duch. (Žalm 17:5; 23:3)
7. Jak působí svatý duch na křesťanský sbor?
7 Větší David, Ježíš Kristus, ujistil své apoštoly, že svatý duch je naučí vše a připomene jim všechno, co jim Ježíš pověděl. (Jan 14:26) Od Letnic Jehova postupně odhaluje „hluboké Boží věci“ obsažené ve svém psaném Slově a používá k tomu viditelný sdělovací prostředek, který Ježíš nazval ‚věrným a rozvážným otrokem‘. (1. Korinťanům 2:10–13) Tento sdělovací prostředek poskytuje duchovní pokrm, o němž sbory Božího lidu na celém světě uvažují v rámci vyučovacího programu. (Matouš 24:45–47)
Na shromážděních se učíme činit Boží vůli
8. Proč je tak užitečné účastnit se sborového studia Strážné věže?
8 Látka, která se probírá na týdenním sborovém studiu Strážné věže, se často zabývá uplatňováním biblických zásad. To nám velmi pomáhá vypořádávat se s úzkostnými životními starostmi. Na dalších shromážděních se probírají hluboké duchovní pravdy nebo biblická proroctví. Během těchto shromáždění se toho učíme velmi mnoho! V řadě zemí jsou sály Království při shromážděních zcela zaplněné. Jinde však účast na shromážděních poklesla. Co myslíš, že je toho příčinou? Mohlo by to být tím, že někteří členové sboru připouštějí, aby jim světské zaměstnání bránilo pravidelně se shromažďovat se sborem a ‚podněcovat se k lásce a znamenitým skutkům‘? Anebo trávíme příliš mnoho času společenskými událostmi či sledováním televize, takže nám na všechna shromáždění nezbývá dostatek času? Vzpomeň si na inspirované nařízení v Hebrejcům 10:23–25. Nejsou snad shromáždění, při kterých dostáváme od Boha poučení, ještě důležitější v dnešní době, kdy ‚vidíme, že se ten den blíží‘?
9. a) Jak nás může služební shromáždění vyzbrojit pro službu? b) Jaký postoj bychom měli mít ke svědecké službě?
9 Jedním z nejdůležitějších úkolů, které máme, je být Božími služebníky. Služební shromáždění je určeno k tomu, abychom se na něm učili, jak můžeme tuto službu vykonávat účinně. Učíme se, jak máme oslovovat lidi, co jim máme říkat, jak máme reagovat, když lidé jednají příznivě, a také co máme dělat, když naše poselství odmítají. (Lukáš 10:1–11) Na tomto týdenním shromáždění se probírají a předvádějí účinné metody služby a to nám umožňuje, abychom byli dobře připraveni vydávat svědectví nejen ve službě dům od domu, ale také na ulicích, na parkovištích, ve veřejné dopravě, na letištích, v podnicích a ve školách. Naše přání je vyjádřeno slovy: „Nauč mě činit tvou vůli“, a proto budeme chtít využít každou příležitost, abychom jednali v souladu s vybídkou našeho Mistra: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby . . . vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16)
10. Jak můžeme skutečně pomoci těm, ‚kdo si to zaslouží‘?
10 Na sborových shromážděních jsme také vyučováni, jak máme z jiných lidí činit učedníky. Zjistíme-li, že někdo projevil zájem o pravdu, nebo necháme-li někomu literaturu, naším cílem při opětovné návštěvě je zavést domácí biblické studium. To se v určitém smyslu podobá tomu, když učedníci ‚zůstávali u těch, kdo si to zaslouží‘, aby je učili věci, které Ježíš přikázal. (Matouš 10:11; 28:19, 20) Máme vynikající pomůcky, například knihu Poznání, které vede k věčnému životu, a proto jsme vskutku dobře vyzbrojeni k tomu, abychom důkladně dovršili svou službu. (2. Timoteovi 4:5) Když se každý týden účastníš služebního shromáždění a školy teokratické služby, snaž se zapamatovat si užitečné myšlenky a později je použít. Pak bude zřejmé, že patříš k náležitě způsobilým Božím služebníkům, kteří činí jeho vůli. (2. Korinťanům 3:3, 5; 4:1, 2)
11. Jak někteří lidé ukázali, že věří slovům Matouše 6:33?
11 Boží vůlí je, abychom ‚neustále hledali nejprve království a jeho spravedlnost‘. (Matouš 6:33) Zeptej se sám sebe: ‚Jak bych tuto zásadu uplatnil, kdyby mně nebo mému manželskému druhovi začalo světské zaměstnání bránit v účasti na shromáždění?‘ Mnoho duchovně zralých křesťanů by si o tom promluvilo se svým zaměstnavatelem. Jedna celodobá služebnice sdělila svému zaměstnavateli, že potřebuje každý týden volno, aby se mohla účastnit shromáždění. Zaměstnavatel jí vyhověl. Ale protože byl zvědavý, co se na shromážděních děje, zeptal se, zda by se mohl přijít podívat. Na shromáždění pak slyšel oznámení o nadcházejícím oblastním sjezdu. Zaměstnavatel si tedy své záležitosti uspořádal tak, aby mohl na sjezdu strávit celý den. Můžeš si z tohoto příkladu vzít nějaké poučení?
Zbožní rodiče učí své děti činit Jehovovu vůli
12. Co by měli trpělivě a pevně dělat křesťanští rodiče, mají-li děti poznávat Jehovovu vůli?
12 Avšak sborová shromáždění a sjezdy nejsou jediným opatřením pro to, abychom byli vyučováni, jak činit Boží vůli. Zbožní rodiče dostali příkaz, aby učili, ukázňovali a vychovávali své děti tak, aby chválily Jehovu a činily jeho vůli. (Žalm 148:12, 13; Přísloví 22:6, 15) To vyžaduje, abychom své „maličké“ brali s sebou na shromáždění, kde mohou ‚naslouchat a učit se‘. Ale jak je to s domácí výukou z Bible? (5. Mojžíšova 31:12; 2. Timoteovi 3:15) Mnohé rodiny svědomitě zavedly program pravidelného studia Bible, ale zanedlouho se ho přestaly pevně držet nebo ho zcela zanedbaly. Stalo se to i v tvé rodině? Myslíš si snad, že doporučení, abychom měli takové pravidelné studium, je nemístné nebo že situace v tvé rodině je výjimečná, takže takové opatření v tvém případě prostě nemůže fungovat? Ať je situace v tvé rodině jakákoli, jsi-li rodič, laskavě si znovu přečti znamenité články „Naše bohaté duchovní dědictví“ a „Odměna za vytrvalost“, které vyšly ve Strážné věži z 1. srpna 1995.
13. Jak mohou mít rodiny užitek z rozboru denního textu?
13 Rodiny jsou povzbuzovány, aby si zvykly probírat denní text z brožury Denně zkoumejme Písmo. Jestliže se text a komentář pouze přečte, je to dobré, ale ještě užitečnější je rozmlouvat o něm a uplatňovat ho. Například když členové rodiny probírají Efezanům 5:15–17, mohli by uvažovat o tom, jak si mají ‚vykupovat příhodný čas‘ na osobní studium, na to, aby se podíleli na některém odvětví celodobé služby, a na to, jak mohou plnit další teokratické úkoly. Ano, rodinný rozbor denního textu může vést jednotlivé členy rodiny k tomu, aby si dále ještě plněji uvědomovali, jaká je Jehovova vůle.
14. Jakými učiteli by rodiče měli být podle slov 5. Mojžíšovy 6:6, 7?
14 Rodiče musí být pilnými učiteli svých dětí. (5. Mojžíšova 6:6, 7) To však neznamená, že mají jen napomínat a rozkazovat. Otec i matka musí dětem naslouchat, aby lépe věděli, co je nutné vysvětlit, objasnit, znázornit nebo zopakovat. V jedné křesťanské rodině rodiče podněcují děti k otevřené komunikaci tím, že je povzbuzují, aby se ptaly na věci, kterým nerozumějí nebo které jim leží na srdci. Tak se dozvěděli, že jejich dospívající syn nemůže pochopit, že Jehova nemá počátek. Rodiče pak použili informace z publikací Watch Tower Society a ukázali mu, že čas i prostor jsou přijímány jako nekonečné. Toto vysvětlení syn pochopil a uspokojilo ho. Proto jako rodiče věnujte dostatek času tomu, abyste na otázky svých dětí odpovídali jasně a biblicky, a tak jim pomohli, aby si uvědomily, že činit Boží vůli může být velmi uspokojující. Čemu dalšímu jsou dnes vyučováni mladí i letití členové Božího lidu?
Učíme se milovat i bojovat
15. Jak by mohla být vyzkoušena pravost naší lásky?
15 V souladu s Ježíšovým novým přikázáním jsme „vyučováni Bohem, [abychom] milovali jeden druhého“. (1. Tesaloničanům 4:9) Když je klid a všechno se daří, máme možná pocit, že milujeme všechny své bratry. Ale co se stane, když dojde k osobní neshodě nebo když nás slova nebo skutky jiného křesťana urazí? V takové chvíli může být vyzkoušena pravost naší lásky. (Srovnej 2. Korinťanům 8:8.) Co nás Bible učí dělat v takových situacích? Jednou věcí je to, že bychom se měli snažit projevovat lásku co nejúplněji. (1. Petra 4:8) Neměli bychom vyhledávat své vlastní zájmy, nechat se vyprovokovat nějakou maličkostí nebo vypočítávat urážky, ale naopak bychom měli pracovat na tom, aby naše láska přikryla množství hříchů. (1. Korinťanům 13:5) Víme, že to je Boží vůle, protože nás tomu učí jeho Slovo.
16. a) Jakému druhu válčení jsou křesťané vyučováni? b) Jak jsme k takovému válčení vybaveni?
16 Málokdo by lásku uvedl ve spojitosti s válčením, a přesto jsme válčení vyučováni — ovšem zvláštnímu druhu válčení. David si uvědomoval svou závislost na Jehovovi, který ho učil, jak by měl válčit, i když v Davidově době takové válčení zahrnovalo i doslovný boj s nepřáteli Izraele. (1. Samuelova 17:45–51; 19:8; 1. Královská 5:3; Žalm 144:1) A co můžeme říci o našem dnešním válčení? Naše zbraně nejsou tělesné. (2. Korinťanům 10:4) Vedeme duchovní boj, pro který musíme být vyzbrojeni duchovní výzbrojí. (Efezanům 6:10–13) Jehova nás prostřednictvím svého Slova a svého shromážděného lidu učí vést úspěšný duchovní boj.
17. a) Jaké taktiky používá Ďábel, aby odvedl naši pozornost jinam? b) Čeho bychom se měli moudře vyvarovat?
17 Ďábel často podvodným a lstivým způsobem používá prvky tohoto světa, odpadlíky a jiné lidi, kteří odporují pravdě, ve snaze odvést naši pozornost k nedůležitým věcem. (1. Timoteovi 6:3–5, 11; Titovi 3:9–11) Je to, jako by viděl, že má jen malou šanci přemoci nás přímým, frontálním útokem. Chce nám proto takříkajíc podrazit nohy a přimět nás, abychom si začali stěžovat nebo abychom začali klást pošetilé otázky, které nemají žádnou duchovní hodnotu. Jako ostražití bojovníci se před takovým nebezpečím musíme mít na pozoru stejně jako před přímými útoky. (1. Timoteovi 1:3, 4)
18. Co to znamená, že už nežijeme sami pro sebe?
18 Nehájíme zájmy lidí nebo vůli národů. Jehova nás prostřednictvím Ježíšova příkladu naučil, že už nesmíme žít sami pro sebe, ale že se máme vyzbrojit stejným smýšlením, jaké měl Kristus Ježíš, a žít pro Boží vůli. (2. Korinťanům 5:14, 15) Dříve jsme snad žili velmi nestřídmým, rozmařilým životem a promarnili jsme spoustu vzácného času. Tento ničemný svět je charakteristický hýřením, pitkami a nemravností. Nyní, když jsme vyučováni, jak činit Boží vůli, jsme jistě vděční, že jsme od tohoto zkaženého světa odděleni. Proto veďme tvrdý duchovní boj, abychom se nezapletli do znečišťujících praktik tohoto světa. (1. Petra 4:1–3)
Jsme vyučováni ke svému prospěchu
19. Jaký prospěch máme z toho, že jsme vyučováni Jehovově vůli a že ji činíme?
19 Je velmi důležité, abychom si uvědomili, že učit se činit Jehovovu vůli, je pro nás velmi prospěšné. Je pochopitelné, že v tom musíme splnit svou vlastní úlohu — totiž věnovat tomu, co se učíme, bedlivou pozornost a plnit pokyny, které k nám přicházejí prostřednictvím Božího Syna, Božího slova i shromážděného lidu. (Izajáš 48:17, 18; Hebrejcům 2:1) Budeme-li to dělat, posílí nás to k tomu, abychom v této nešťastné době stáli pevně a odolali bouřím, které jsou před námi. (Matouš 7:24–27) Jestliže budeme činit Boží vůli, budeme již nyní působit Bohu potěšení a ujistíme se, že Bůh naše modlitby vyslýchá. (Jan 9:31; 1. Jana 3:22) Budeme také opravdu šťastní. (Jan 13:17)
20. O čem bude dobré rozjímat, když si budeme po celý rok 1997 připomínat roční text?
20 Během roku 1997 budeme mít často příležitost číst slova ročního textu ze Žalmu 143:10 a uvažovat o nich: „Vyučuj mě jak činit tvou vůli.“ A když to budeme dělat, zamysleme se někdy také nad opatřeními, jimiž nás Bůh vyučuje a o nichž byla zmínka výše. Využijme takové rozjímání jako podnět k tomu, abychom jednali v souladu s touto prosbou, protože víme, že „kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:17)
Jak bys odpověděl?
◻ Kdo je dnes vyučován, jak činit Jehovovu vůli?
◻ Jak by nás měla v roce 1997 ovlivňovat slova Žalmu 143:10?
◻ Jakými způsoby jsme vyučováni, jak činit Jehovovu vůli?
◻ Co je požadováno od křesťanských rodičů vzhledem k vyučování dětí?