GOMORA

Jedno z ‚měst té Oblasti‘, které pravděpodobně leželo blízko již. části Mrtvého moře. (1Mo 13:12) Sodoma a Gomora byly zřejmě přední z těchto měst. Mnozí badatelé v současné době předpokládají, že jejich rozvaliny leží pod vodami Mrtvého moře; jiní však v poslední době tvrdí, že tyto rozvaliny se dají ztotožnit s místy kolem vádí na V a na JV od Mrtvého moře. Za dnů Abrahama byl tento kraj popisován jako „dobře zavlažovaný . . . jako Jehovova zahrada“. (1Mo 13:10; viz heslo JORDÁNSKÁ OBLAST.) V době, kdy v této úrodné Oblasti bydlel Abrahamův synovec Lot, se gomorský král Birša a s ním králové dalších čtyř měst v té Oblasti vzbouřili proti nadvládě elamského krále Kedorlaomera a tří dalších spojeneckých králů. Když byli napadeni a prchali, někteří z jejich vojáků padali do jam živice, jichž bylo na tomto území hodně. Sodoma a Gomora byly vydrancovány králi z východu, kteří Lota zajali. (1Mo 14:1–12)

Po více než 14 letech už byl křik stížností na ničemnost Sodomy a Gomory tak hlasitý, že Jehova poslal anděly, aby obhlédli situaci a pak města zničili deštěm ohně a síry. (1Mo 18:20, 21; 19:24, 28)

Zničení bylo tak důkladné, že později bylo používáno jako symbol naprostého vyhlazení. (5Mo 29:22, 23; Iz 1:9; 13:19; Jer 49:18) Jehova obrazně vyjádřil, jak hluboko do ničemnosti judští panovníci, judský lid a Jeruzalém klesli, když jim prostřednictvím proroka Izajáše sdělil: „Slyšte Jehovovo slovo, sodomští diktátoři. Dopřej sluchu zákonu našeho Boha, gomorský lide.“ (Iz 1:1, 10; Jer 23:14)

Když Ježíš v prvním století káral určitá židovská města, zmínil se o bezuzdně ničemné Sodomě a Gomoře. Své kárání zaměřil na nekajícné Kafarnaum, kde on osobně provedl mnoho mocných skutků. A o každém městě, které jeho učedníky odmítne a nebude projevovat víru navzdory mocným skutkům, jež budou tito učedníci provádět na důkaz božské podpory, Ježíš řekl: „Pro sodomskou a gomorskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější než pro ono město.“ (Mt 10:5–15; 11:23, 24) Sodoma a Gomora i města kolem nich byly potrestány ‚věčným ohněm‘ představujícím trvalé vyhlazení, a tak Ježíš nepochybně použil nadsázku, aby zdůraznil, jak je nepravděpodobné, že by se takoví nevěrní Židé napravili, i kdyby byli v Soudném dnu naživu. (Juda 7)