Kapitola 50

Příprava na pronásledování

KDYŽ Ježíš poučil své apoštoly, jak mají konat kazatelské dílo, varuje je před odpůrci. Říká: „Pohleďte, vysílám vás jako ovce mezi vlky. . . Střežte se před lidmi, neboť vás vydají místním soudům a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále.“

Přestože jeho následovníky čeká tvrdé pronásledování, slibuje Ježíš útěšně: „Když vás však vydají, nepociťujte úzkost, jak nebo co máte mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit; vždyť to nejste jen vy, kdo mluví, ale je to duch vašeho Otce, který mluví vaším prostřednictvím.“

„Dále,“ pokračuje Ježíš, „bratr vydá bratra na smrt a otec své dítě, a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit.“ A dodává: „Budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu; ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“

Kázání má prvořadou důležitost, proto Ježíš zdůrazňuje potřebu rozvahy, aby učedníci zůstali na svobodě a mohli konat dílo. „Až vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného,“ říká, „neboť vpravdě vám říkám: Rozhodně neobejdete izraelská města, než přijde Syn člověka.“

Je pravda, že Ježíš dal toto poučení, výstrahu a povzbuzení svým dvanácti apoštolům, ale bylo to míněno i pro ty, kteří se budou podílet na celosvětovém kázání po jeho smrti a vzkříšení. To ukazují jeho slova, že jeho učedníci budou ‚nenáviděni všemi lidmi‘, ne jen Izraelity, k nimž byli posláni apoštolové. Kromě toho nebyli zřejmě apoštolové vláčeni před místodržitele a krále, když je Ježíš vyslal na jejich krátkou kazatelskou výpravu. Navíc tenkrát nebyli věřící vydáváni na smrt členy své rodiny.

Když tedy řekl, že učedníci neobejdou svůj kazatelský okruh, „než přijde Syn člověka“, prorocky nám tím sděloval, že jeho učedníci neobejdou celou obydlenou zemi s kázáním o Božím zřízeném Království, než přijde oslavený král Ježíš Kristus jako Jehovův vykonavatel soudu v Armagedonu.

Ježíš pokračuje v pokynech ke kazatelské službě slovy: „Učedník není nad svého učitele ani otrok nad svého pána.“ Ježíšovi učedníci tedy musí očekávat stejně špatné zacházení a pronásledování kvůli kázání o Božím Království jako on. Přesto nabádá: „Nemějte strach z těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“

Ježíš měl jít v té věci příkladem. Raději nebojácně vytrpí smrt, než aby se dopustil kompromisu ve věrné oddanosti tomu, kdo má veškerou moc, Jehovovi Bohu. Ano, Jehova je ten, kdo může zahubit něčí „duši“ (v tomto případě vyhlídku, že někdo bude živou duší v budoucnu), nebo může naopak člověka vzkřísit, aby se těšil z věčného života. Jak milující, soucitný nebeský Otec je Jehova!

Poté Ježíš povzbuzuje své učedníky znázorněním, které osvětluje Jehovovu láskyplnou péči o ně. „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty?“ ptá se. „A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“

Poselství o Království, jehož zvěstováním pověřuje Ježíš své učedníky, rozdělí domácnosti, protože někteří členové rodiny je přijmou a jiní odmítnou. „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj,“ vysvětluje. „Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ Je tedy nutná odvaha, aby člen rodiny přijal biblickou pravdu. „Kdo má větší náklonnost k otci nebo matce než ke mně, není mě hoden,“ poznamenává Ježíš, „a kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mě hoden.“

Na závěr svých pokynů vysvětluje Ježíš, že ti, kdo přijímají jeho učedníky, přijímají i jeho. „A kdokoli dává jednomu z těchto maličkých napít i jen pohár studené vody, protože je učedníkem, vpravdě vám říkám, rozhodně neztratí svou odměnu.“ Matouš 10:16–42.

▪ Jaké výstrahy dává Ježíš svým učedníkům?

▪ Jak je povzbuzuje a utěšuje?

▪ Proč se Ježíšovy pokyny týkají i novodobých křesťanů?

▪ V čem není Ježíšův učedník nad svého učitele?