Pod jhem

9, 10. Co ve starověku představovalo jho a proč Ježíš vybízel lidi, aby na sebe vzali jeho jho?

⁹ Jistě jste si všimli, že podle slov u Matouše 11:28, 29 Ježíš řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne.“ Tehdy si mohl obyčejný člověk připadat, jako by pracoval pod jhem. Už od starověku bylo jho symbolem otroctví či nevolnictví. (1. Mojžíšova 27:40; 3. Mojžíšova 26:13; 5. Mojžíšova 28:48) Mnozí tehdejší dělníci, s nimiž se Ježíš setkával, pracovali se skutečným jhem na ramenou a nosili těžké náklady. Podle toho, jak bylo jho vyrobeno, mohlo na šíji nebo na ramenou ležet pohodlně nebo mohlo dřít. Ježíš jakožto tesař možná jha vyráběl a věděl, jak je vytvarovat tak, aby byla ‚příjemná‘. Ty části jha, které dosedaly na tělo, možná potahoval kůží nebo látkou, aby jho bylo co možná nejpohodlnější.

¹⁰ Je možné, že ve slovech „vezměte na sebe mé jho“ Ježíš sám sebe přirovnává k tomu, kdo dodával dobře zhotovená jha, která byla ‚příjemná‘ pro šíji a ramena dělníka. Ježíš tedy dodal: „Můj náklad je lehký.“ To znamenalo, že používat tyč jha nebylo nepříjemné a že ani práce nebyla otrocká. Je pravda, že když Ježíš své posluchače vybídl, aby přijali jeho jho, nenabízel jim tím okamžitou úlevu od všech tehdejších skličujících poměrů. Občerstvení jim však měl ve významné míře přinést odlišný náhled, který Ježíš předkládal. A lidem měly v té době pomoci také změny v jejich životním stylu a ve způsobu konání různých věcí. Ještě důležitější však byla jasná a pevná naděje, která jim pomáhala, aby pro ně život nebyl tak stresující.

Můžete být občerstveni

11. Proč Ježíš nenaznačoval, že jde jen o výměnu jha?

¹¹ Povšimněme si, že Ježíš neříkal, aby lidé vyměnili jedno jho za jiné. Řím měl stále ovládat jejich zemi, stejně jako dnes vlády řídí země, ve kterých žijí křesťané. Římský daňový systém prvního století neměl pominout. Zdravotní a ekonomické problémy měly pokračovat. Nedokonalost a hřích měly na lidi působit dál. Přesto mohli být lidé občerstveni, kdyby přijali Ježíšovo učení. A občerstveni můžeme být i my dnes.

12, 13. Co mohlo přinést občerstvení, jak to zdůraznil Ježíš, a jak na to někteří lidé reagovali?

¹² Důležité uplatnění Ježíšova podobenství o jhu začalo být zřejmé v souvislosti s dílem činění učedníků. Není pochyb o tom, že Ježíšovou hlavní činností bylo vyučovat druhé, přičemž důraz byl kladen na Boží Království. (Matouš 4:23) Když tedy Ježíš řekl „vezměte na sebe mé jho“, jistě měl na mysli i to, aby ho v uvedené činnosti lidé následovali. Ze zprávy v evangeliích vyplývá, že Ježíš vybízel upřímné lidi, aby změnili své zaměstnání, které v případě mnoha z nich bylo hlavní náplní života. Připomeňme si, jak Ježíš povolal Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana: „Pojďte za mnou a způsobím, abyste se stali rybáři lidí.“ (Marek 1:16–20) Těmto rybářům ukázal, jak uspokojivé by bylo, kdyby i oni pod jeho vedením a s jeho pomocí vykonávali dílo, které on sám dával na první místo v životě.

¹³ Někteří z Ježíšových židovských posluchačů to pochopili a uplatnili. Představte si tu situaci na břehu jezera, jak o ní čteme u Lukáše 5:1–11. Čtyři rybáři se celou noc lopotili, ale nechytili nic. Najednou však byly jejich sítě plné! To nebylo náhodou. Stalo se to díky Ježíšovu zásahu. Když se dívali směrem ke břehu, viděli zástup lidí, kteří se dychtivě zajímali o to, co Ježíš vyučoval. Tak bylo možné vysvětlit slova, která těm čtyřem mužům řekl: ‚Od nynějška budete chytat živé lidi.‘ Jak na to reagovali? „Dovezli ... čluny zpátky k zemi a všechno zanechali a následovali ho.“

14. (a) Co nás může v dnešní době občerstvit? (b) Kterou povzbuzující dobrou zprávu ohlašoval Ježíš?

¹⁴ My můžeme v zásadě reagovat stejně. Dílo, při němž jsou lidé vyučováni biblické pravdě, stále pokračuje. Asi šest milionů svědků Jehovových po celém světě přijímá Ježíšovu výzvu, aby na sebe ‚vzali Ježíšovo jho‘, a stávají se ‚rybáři lidí‘. (Matouš 4:19) Pro některé z nich je to práce na plný úvazek, jiní jí věnují tolik času, kolik jen mohou. Všechny to občerstvuje, a proto jejich život není tak stresující. Tato činnost je těší, protože při ní sdělují druhým lidem dobrou zprávu — „dobrou zprávu o království“. (Matouš 4:23) Mluvit o dobrých zprávách je vždy radostné, ale o této dobré zprávě to platí dvojnásob. Bible obsahuje základní látku, kterou potřebujeme k tomu, abychom mnoho lidí přesvědčili, že mohou vést život, v němž není tolik stresu. (2. Timoteovi 3:16, 17)

15. Jaký užitek můžeme mít z Ježíšových rad k tomu, jak žít?

¹⁵ Dokonce i lidé, kteří se o Božím Království teprve začínají dozvídat, už mají užitek z Ježíšových rad k tomu, jak žít. Mnozí mohou popravdě říci, že Ježíšovo učení je občerstvuje a pomáhá jim zcela změnit jejich život. Můžeme se o tom sami přesvědčit, když prozkoumáme některé zásady, jež jsou předloženy ve zprávách o Ježíšově životě a službě, zejména v evangeliích zapsaných Matoušem, Markem a Lukášem.

Jak načerpat občerstvení

16, 17. (a) Kde můžete najít některé z důležitých Ježíšových rad? (b) Co je zapotřebí k tomu, abychom byli občerstveni uplatňováním Ježíšových rad?

¹⁶ Na jaře roku 31 n. l. pronesl Ježíš řeč, která je až dodnes známá po celém světě. Obvykle bývá označována jako Kázání na hoře. Je zapsána u Matouše v 5. až 7. kapitole a u Lukáše v 6. kapitole a shrnuje mnoho poučných myšlenek, které Ježíš pronesl. Další Ježíšovy rady můžeme nalézt na jiných místech v evangeliích. Mnohé z jeho výroků jsou zcela jasné, ale může být problém uplatňovat je. Proč bychom si tedy zmíněné kapitoly pečlivě, pozorně nepřečetli? Ať síla Ježíšových myšlenek ovlivní naše uvažování a postoje.

¹⁷ Je zřejmé, že Ježíšovy rady mohou být uspořádány různými způsoby. Rozdělme si ty důležité rady tak, že na každý den v měsíci vyjde jedna. Dejme si přitom za cíl uplatnit je ve svém životě. Jak toho dosáhnout? Nevěnujme jim pouze letmou pozornost. Vzpomeňme si na bohatého vládce, který se Ježíše Krista zeptal: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Když Ježíš zopakoval životně důležité požadavky Božího Zákona, muž odpověděl, že už je splňuje. Přesto si uvědomoval, že je zapotřebí dělat víc. Ježíš ho vyzval, aby se více snažil uplatňovat Boží zásady praktickými způsoby a aby byl aktivním učedníkem. Jak se zdá, tento muž nebyl ochoten jít tak daleko. (Lukáš 18:18–23) Ten, kdo chce dnes poznat Ježíšovy rady, musí tudíž pamatovat na to, že je rozdíl mezi tím, když s nimi člověk pouze souhlasí, a tím, když je aktivně přijme za své. Teprve pak se totiž zmírní stres.

18. Ukažte, jak lze prospěšně využít připojený rámeček.

¹⁸ Zkoumání a uplatňování Ježíšových rad začneme tím, že se zaměříme na 1. bod připojeného rámečku. Odkazuje se na Matouše 5:3–9. Každý z nás by mohl o znamenitých radách předložených v těchto verších rozjímat dlouho. Když se však na tuto pasáž podíváte jako na celek, k jakému závěru docházíte, pokud jde o váš postoj? Chcete-li skutečně překonat účinky přílišného stresu ve svém životě, co vám pomůže? Jak se může vaše situace zlepšit, jestliže svou pozornost více zaměříte na duchovní věci a dovolíte, aby se jimi vaše mysl hlouběji zabývala? Je ve vašem životě nějaká záležitost, které byste měli přikládat menší váhu, a díky tomu pak věnovat větší pozornost duchovním věcem? Pokud to uděláte, přispěje to už nyní k vašemu štěstí.

19. Co můžete udělat pro to, abyste získali hlubší porozumění?

¹⁹ Pojďme však ještě dál. Proč bychom si o těchto verších nepromluvili s jiným Božím služebníkem, možná s manželským partnerem, blízkým příbuzným nebo přítelem? (Přísloví 18:24; 20:5) Nezapomeňme, že i bohatý vládce o podobné otázce mluvil s někým jiným, totiž s Ježíšem. Odpověď mohla zlepšit vládcovy vyhlídky na štěstí a věčný život. Křesťan, se kterým o těchto verších budete mluvit vy, se Ježíšovi sice nevyrovná, ale přesto z rozhovoru o Ježíšových radách můžete mít oba užitek. Snažte se udělat to velmi brzy.

20, 21. Jakého plánu se můžete držet, abyste poznali Ježíšovy rady, a jak můžete svůj pokrok vyhodnotit?

²⁰ Znovu se podívejte do připojeného rámečku „Rady, které vám pomohou“. Tyto rady jsou uspořádány tak, že každý den můžete uvažovat přinejmenším o jedné. Nejprve si můžete přečíst to, co Ježíš řekl v uvedených verších. Potom o jeho slovech přemýšlejte. Uvažujte o tom, jak je můžete osobně uplatnit. Máte-li pocit, že je už uplatňujete, pak se zamyslete, co víc můžete udělat pro to, abyste podle této Boží rady žili. Ten den na ní pracujte. Jestliže vám dělá problém pochopit ji nebo zjistit, jak ji můžete uplatnit, věnujte se jí i příští den. Pamatujte však na to, že ji nemusíte úplně zvládnout, než přejdete k další radě. Následující den můžete uvažovat o jiné. A na konci týdne si můžete zkontrolovat, jak se vám podařilo osvojit si čtyři nebo pět Ježíšových rad. Druhý týden přidávejte každý den další radu. Pokud se vám zdá, že jste v uplatňování některých rad selhali, nebuďte sklíčení. To zažije každý křesťan. (2. Paralipomenon 6:36; Žalm 130:3; Kazatel 7:20; Jakub 3:8) S uplatňováním rad pokračujte třetí a čtvrtý týden.

²¹ Asi tak za měsíc možná proberete všech 31 bodů. Jak se potom budete cítit? Nebudete snad o něco šťastnější, možná uvolněnější? A i když dosáhnete jen malého zlepšení, pravděpodobně budete pociťovat méně stresu, nebo se s ním alespoň budete lépe vyrovnávat, a budete vědět, jak dál. Nezapomeňte však, že Ježíšovo učení obsahuje mnoho dalších vynikajících rad, které v tomto seznamu uvedeny nejsou. Co kdybyste po některých z nich pátrali a snažili se je uplatnit? (Filipanům 3:16)

22. Jaké výsledky může přinést to, že se budeme držet Ježíšových rad, ale jaké jiné hledisko si zaslouží další zkoumání?

²² Vidíme tedy, že Ježíšovo jho sice něco váží, ale je opravdu příjemné. Náklad v podobě Ježíšových rad a v podobě činění učedníků je lehký. S tím po více než 60 letech osobních zkušeností souhlasil Ježíšův milovaný přítel, apoštol Jan: „Láska k Bohu ... znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Tomu můžeme věřit i my. Čím déle budeme Ježíšovy rady uplatňovat, tím více uvidíme, že to, co mnoha lidem působí v životě stres, pro nás tak skličující nebude. Zjistíme také, že uplatňování Ježíšových rad nám přináší značnou úlevu. (Žalm 34:8) Ale s Ježíšovým příjemným jhem souvisí ještě jiné hledisko, o kterém bychom měli uvažovat. Ježíš se totiž také zmínil, že je „mírné povahy a ponížený v srdci“. Jak to souvisí s tím, že se od Ježíše učíme a napodobujeme ho? To bude rozebráno v následujícím článku.

„Učte se ode mne“

„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (MATOUŠ 11:29)

1. Proč může být příjemné a obohacující učit se od Ježíše?

JEŽÍŠ KRISTUS vždy smýšlel, vyučoval a jednal správně. Doba, kterou strávil na zemi, byla sice krátká, ale přesto prožil hodnotný a uspokojující život a zůstal šťastný. Shromáždil učedníky a vyučoval je, jak mají uctívat Boha, milovat lidi a vítězit nad světem. (Jan 16:33) Do jejich srdce vlil naději a „vrhl světlo na život a na neporušenost prostřednictvím dobré zprávy“. (2. Timoteovi 1:10) Pokud sami sebe pokládáte za Ježíšovy učedníky, co to podle vás znamená být učedníkem? Když budeme uvažovat o tom, co Ježíš říká o učednících, můžeme poznat, jak svůj život obohatit. To mimo jiné zahrnuje přijmout Ježíšův názor a uplatňovat některé základní zásady. (Matouš 10:24, 25; Lukáš 14:26, 27; Jan 8:31, 32; 13:35; 15:8)

2, 3. (a) Kdo to je Ježíšův učedník? (b) Proč je důležité klást si otázku: ‚Čí učedník jsem?‘

² Slovo, které je v Křesťanských řeckých písmech překládáno jako „učedník“, v zásadě označuje toho, kdo na něco zaměřuje svou mysl, nebo toho, kdo se učí. Příbuzné slovo se vyskytuje v ústředním textu tohoto článku, tedy u Matouše 11:29: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ Ano, učedník je ten, kdo se učí. Slovo „učedník“ je v evangeliích obvykle uplatňováno na důvěrné Ježíšovy následovníky, kteří s ním cestovali, když kázal, a které Ježíš obvykle poučoval. Někteří lidé možná přijali Ježíšovo učení, i když to udělali tajně. (Lukáš 6:17; Jan 19:38) Pisatelé evangelií se zmiňovali také o ‚učednících Jana Křtitele a učednících farizeů‘. (Marek 2:18) Ježíš své následovníky varoval, aby „se měli na pozoru ... před učením farizeů a saduceů“. Můžeme si proto položit otázku: ‚Čí učedník jsem?‘ (Matouš 16:12)

³ Jestliže jsme učedníky Ježíše, tedy jestliže se od něho učíme, pak by se ostatní lidé měli v naší přítomnosti cítit duchovně osvěženi. Měli by poznat, že nyní jsme mírnější povahy a jsme poníženější v srdci. Máme-li v zaměstnání vedoucí postavení, jsme-li rodiči nebo máme-li v křesťanském sboru povinnosti spojené s pastýřskou činností, pociťují ti, kdo jsou v naší péči, že s nimi zacházíme stejně, jako zacházel Ježíš se svými učedníky?

Jak Ježíš jednal s lidmi

4, 5. (a) Proč není obtížné poznat, jak Ježíš jednal s lidmi, kteří měli problémy? (b) Co Ježíš zažil, když obědval v domě jistého farizea?

⁴ Je zapotřebí vědět, jak Ježíš jednal s lidmi, zejména s těmi, kteří měli vážné problémy. Poznat to by nemělo být obtížné. Bible totiž obsahuje mnoho zpráv o Ježíšových setkáních s ostatními lidmi, z nichž někteří trpěli. Povšimněme si také toho, jak s lidmi, kteří měli podobné problémy, zacházeli náboženští vůdcové, zejména farizeové. Ten rozdíl bude velmi poučný.

⁵ V roce 31 n. l., v době, kdy Ježíš podnikal kazatelskou cestu po Galileji, ho „kdosi z farizeů stále prosil, aby s ním pojedl“. Ježíš toto pozvání neodmítl. „Vstoupil tudíž do farizeova domu a spočinul u stolu. A pohleďme, žena, která byla ve městě známá jako hříšnice, se dověděla, že spočívá u jídla ve farizeově domě, a přinesla alabastrovou nádobku s vonným olejem a zaujala místo vzadu u jeho nohou, plakala a začala mu smáčet nohy slzami a utírala je vlasy své hlavy. Také mu něžně líbala nohy a potírala je vonným olejem.“ (Lukáš 7:36–38)

6. Jak se mohlo stát, že žena známá jako „hříšnice“ byla v domě farizea?

⁶ Dokážete si to představit? Jedna encyklopedie říká: „Ta žena (v. 37) využila společenských zvyklostí, které chudým lidem dovolovaly takovou hostinu navštívit, aby získali nějaké zbytky.“ Tím by se mohlo vysvětlit, jak někdo mohl vejít bez pozvání. Možná tam byli i jiní lidé, kteří doufali, že po skončení jídla budou paběrkovat. Chování této ženy však bylo neobvyklé. Nenakukovala zpovzdálí a nečekala, až večeře skončí. Neměla valnou pověst, protože byla známou ‚hříšnicí‘. Ježíš proto řekl, že zná „její hříchy, ačkoli je jich mnoho“. (Lukáš 7:47)

7, 8. (a) Jak bychom asi reagovali za situace popsané u Lukáše 7:36–38? (b) Jak reagoval Šimon?

⁷ Představte si, že žijete v té době a jste na Ježíšově místě. Jak byste reagovali? Cítili byste se nesví, kdyby vás tato žena oslovila? Jak by na vás taková situace působila? (Lukáš 7:45) Byli byste zděšeni?

⁸ Pokud byste byli mezi hosty, smýšleli byste snad podobně jako farizeus Šimon? „Při pohledu na to si farizeus, který [Ježíše] pozval, řekl: ‚Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to žena, jež se ho dotýká, že je hříšnice.‘“ (Lukáš 7:39) Naproti tomu Ježíš byl velmi soucitný člověk. Chápal, v jaké nepříjemné situaci ta žena je, a cítil její úzkost. O tom, jak se stala hříšnicí, se v Bibli nepíše. Pokud skutečně byla prostitutkou, je zřejmé, že lidé z města, zbožní Židé, jí v minulosti nepomohli.

9. Jak Ježíš reagoval na Šimonova slova a k čemu to možná vedlo?

⁹ Ježíš však této ženě chtěl pomoci. Řekl jí: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Potom dodal: „Tvá víra tě zachránila; jdi v pokoji.“ (Lukáš 7:48–50) Zde tato zpráva končí. Někdo by mohl namítnout, že Ježíš toho pro zmíněnou ženu mnoho neudělal. V podstatě jí požehnal a pak ji poslal pryč. Myslíte, že se potom tato žena možná vrátila ke svému politováníhodnému způsobu života? Nemůžeme to sice říci s jistotou, ale povšimněme si, co Lukáš řekl dále. Vyprávěl, že Ježíš cestoval „od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království“. Lukáš také uvedl, že „jisté ženy“ byly s Ježíšem a jeho učedníky a „sloužily [jim] ze svého majetku“. Nelze vyloučit, že mezi nimi byla i zmíněná kajícná a vděčná žena, která začala žít zbožně — s čistým svědomím, s novým smyslem života a s mnohem hlubší láskou k Bohu. (Lukáš 8:1–3)

Rozdíl mezi Ježíšem a farizey

10. Proč je prospěšné zamyslet se nad zprávou o Ježíšovi a ženě v Šimonově domě?

¹⁰ Co se z této poutavé zprávy můžeme dozvědět? Nerozněcuje snad naše city? Představte si, že jste v Šimonově domě. Jak byste se cítili? Reagovali byste stejně jako Ježíš, nebo byste smýšleli spíše jako farizeus, který byl jeho hostitelem? Ježíš byl Boží Syn, a proto nemůžeme smýšlet a jednat přesně jako on. Na druhé straně si o sobě nechceme myslet, že jsme jako farizeus Šimon. Jen málokdo by byl hrdý na to, že se chová jako farizeus.

11. Proč bychom nechtěli být stavěni na roveň farizeům?

¹¹ Na základě studia biblických a světských dokladů můžeme dospět k závěru, že farizeové o sobě měli vysoké mínění, protože se považovali za strážce veřejného blaha a národní prosperity. Nebyli spokojeni s tím, že Boží Zákon byl v zásadě jasný a snadno pochopitelný. Kdykoli se jim zdálo, že Zákon není konkrétní, snažili se zdánlivé mezery vyplnit přesně vymezenými předpisy, aby vyloučili jakoukoli nutnost používat svědomí. Tito náboženští vůdcové se snažili vytvořit pravidla, která by jim umožnila ovládat chování lidí ve všem, dokonce i v banalitách.a

12. Jak na sebe farizeové pohlíželi?

¹² Židovský historik Josephus, který žil v prvním století, jasně ukazuje, že farizeové se považovali za lidi laskavé, mírné, nestranné a zcela způsobilé pro svůj úkol. Není pochyb, že do tohoto popisu někteří farizeové neměli daleko. Možná si vzpomenete na Nikodéma. (Jan 3:1, 2; 7:50, 51) Někteří se časem vydali na křesťanskou dráhu. (Skutky 15:5) O určitých Židech, jako byli farizeové, křesťanský apoštol Pavel napsal: „Mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Římanům 10:2) Evangelia však farizey popisují tak, jak je tehdy viděli obyčejní lidé — jako osoby pyšné, arogantní, samospravedlivé, vyčítavé, kriticky zaměřené a jako osoby, které ponižují ostatní lidi.

Ježíšův náhled

13. Co Ježíš řekl o farizeech?

¹³ Znalce Zákona a farizey Ježíš ostře kritizoval jakožto pokrytce. „Svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ Ano, náklad byl těžký a jho uvalené na lid bylo tvrdé. Ježíš o znalcích Zákona a farizeech dále řekl, že jsou „blázni“. Blázen je pro společnost nebezpečím. Znalce Zákona a farizey Ježíš označil také jako ‚slepé vůdce‘ a prohlásil, že ‚znevážili závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost‘. Kdo by tedy chtěl, aby na něj Ježíš pohlížel jako na farizea? (Matouš 23:1–4, 16, 17, 23)

14, 15. (a) Co o způsobu jednání farizeů ukazuje to, jak Ježíš jednal s Matoušem Levim? (b) Jaká důležitá poučení můžeme načerpat z této zprávy?

¹⁴ Téměř každý, kdo čte zprávu v evangeliích, může vidět, že většina farizeů měla kritický postoj. Když Ježíš vybídl Matouše Leviho, který byl výběrčím daní, aby se stal učedníkem, Levi pro něho uspořádal velkou hostinu. Zpráva říká: „Na to farizeové a jejich znalci Zákona začali reptat před jeho učedníky a říkali: ‚Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?‘ Ježíš jim odpověděl a řekl: ‚...Nepřišel jsem, abych volal k pokání spravedlivé, ale hříšníky.‘“ (Lukáš 5:27–32)

¹⁵ Samotný Levi však ze slov, která Ježíš tehdy řekl, pochopil ještě něco jiného: „Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘“ (Matouš 9:13) Farizeové sice tvrdili, že věří ve spisy hebrejských proroků, ale tento výrok z Ozeáše 6:6 nepřijali. A kdyby se přece jen provinili, byla by to podle nich jistě otázka poslušnosti tradice. Každý z nás by se tedy mohl sám sebe ptát: ‚Mám pověst člověka, který se tvrdošíjně zastává určitých pravidel, například těch, v nichž se odráží osobní názor nebo běžný přístup k určité záležitosti? Nebo si o mně druzí myslí, že jsem především milosrdný a laskavý?‘

16. Jak jednali farizeové a co můžeme dělat, jestliže nechceme být jako oni?

¹⁶ Hledat na všem hnidy. To byl způsob jednání farizeů. Pátrali po každé chybičce, ať už skutečné nebo domnělé. Farizeové lidi udržovali v obranném postoji a neustále jim připomínali jejich chyby. Pyšnili se tím, že dávají desátky z těch nejdrobnějších bylin, například z máty, kopru a kmínu. Svou zbožnost dávali najevo svým oblečením a snažili se usměrňovat národ. Jestliže má naše jednání být v souladu s Ježíšovým příkladem, pak je jisté, že se musíme vyvarovat sklonu vždy hledat na druhých chyby a poukazovat na ně.

Jak Ježíš řešil problémy

17–19. (a) Vysvětlete, jak Ježíš vyřešil situaci, která mohla mít velmi vážné následky. (b) Proč to byla stresující a nepříjemná situace? (c) Jak byste reagovali, kdybyste tam byli ve chvíli, kdy žena přistoupila k Ježíšovi?

¹⁷ Ježíšův způsob řešení problémů se velmi lišil od toho, jak to dělali farizeové. Uvažujme o tom, jak Ježíš zvládl situaci, která mohla být velmi vážná. Šlo o ženu, která 12 let trpěla krvotokem. Zprávu o tom můžeme číst u Lukáše 8:42–48.

¹⁸ Marek ve své zprávě uvádí, že tato žena byla „polekaná a rozechvělá“. (Marek 5:33) Proč? Nepochybně věděla, že porušila Boží Zákon. Podle 3. Mojžíšovy 15:25–28 byla žena trpící nepřirozeným výtokem krve nečistá celou dobu, kdy měla výtok, a potom ještě jeden týden navíc. To, čeho se dotkla, a všichni lidé, s nimiž přišla do styku, byli nečistí. Aby se dostala k Ježíšovi, musela se tato žena protlačit zástupem. Když si dnes, o 2 000 let později, tuto zprávu čteme, máme se zmíněnou ženou v její nepříjemné situaci soucit.

¹⁹ Kdybyste tam tehdy byli, jak byste na to všechno pohlíželi? Co byste řekli? Povšimněme si, že Ježíš s touto ženou jednal laskavě, láskyplně a ohleduplně. Ani se nezmínil o žádném problému, který mohla způsobit. (Marek 5:34)

20. Jakou náročnou situaci bychom museli zvládnout, kdyby slova ze 3. Mojžíšovy 15:25–28 byla požadavkem v dnešní době?

²⁰ Můžeme se z této události něco naučit? Dejme tomu, že jsi starším v některém dnešním křesťanském sboru. A dále předpokládejme, že slova ve 3. Mojžíšově 15:25–28 by dnes byla křesťanským požadavkem a že křesťanská žena, která tento zákon porušila, by se cítila zoufalá a bezmocná. Jak bys reagoval? Ponížil bys ji veřejně nějakou důraznou radou? Řekneš: „To bych nikdy neudělal! Po vzoru Ježíše bych se ze všech sil snažil být laskavý, láskyplný, pozorný a ohleduplný.“ Velmi správně. Náročné však je udělat to, tedy Ježíšův příklad skutečně napodobit.

21. Co Ježíš učil lidi v souvislosti se Zákonem?

²¹ V podstatě se dá říci, že lidé se cítili Ježíšem občerstveni a povzbuzeni. V případě, že byl Boží Zákon konkrétní, znamenal to, co v něm bylo řečeno. Pokud se zdálo, že se vyjadřuje obecně, pak lidé měli do hry více zapojit svědomí, a svou lásku k Bohu mohli prokázat na základě svých rozhodnutí. Zákon je obrazně řečeno nechával žít a dýchat. (Marek 2:27, 28) Bůh svůj lid miloval, soustavně usiloval o jeho blaho a byl ochoten projevovat milosrdenství, když lid klopýtl. Stejně jednal Ježíš. (Jan 14:9)