Kapitola 42
Ježíš přísně napomíná farizey
JEŽÍŠ dokazuje, že kdyby vyháněl démony z moci Satanovy, byl by Satan rozdělen sám proti sobě. „Buď působíte, že je strom znamenitý a jeho ovoce znamenité,“ pokračuje, „nebo působíte, že strom shnije a jeho ovoce shnije; strom se totiž pozná podle svého ovoce.“
Je nerozumné obviňovat Ježíše, že dobré ovoce v podobě vyhánění démonů je plodem toho, že Ježíš slouží Satanovi. Jestliže je ovoce znamenité, pak nemůže být strom shnilý. Naproti tomu shnilé ovoce farizeů v podobě nesmyslných obvinění a neopodstatněného odporu proti Ježíšovi je důkazem toho, že oni sami jsou shnilí. „Potomstvo zmijí,“ volá Ježíš, „jak můžete mluvit dobré věci, když jste ničemní? Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.“
V našich slovech se zrcadlí stav našeho srdce, a proto budeme souzeni na základě toho, co říkáme. „Povídám vám,“ prohlašuje Ježíš, „že z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu; podle svých slov totiž budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“
Ačkoli Ježíš vykonal již mnoho mocných skutků, znalci Zákona a farizeové žádají: „Učiteli, chceme od tebe vidět znamení.“ I když tito mužové z Jeruzaléma snad osobně neviděli jeho zázraky, existují o nich nezvratná svědectví očitých svědků. Ježíš proto říká židovským vůdcům: „Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.“
Ježíš dále vysvětluje, co tím myslí: „Vždyť právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.“ Jonáš byl pohlcen rybou, a když se z ní pak dostal, podobalo se to do jisté míry jeho vzkříšení. Ježíš tak předpovídá, že zemře a třetího dne bude opět oživen. Ale židovští vůdcové toto „znamení proroka Jonáše“ zamítají, i když je později Ježíš vzkříšen.
Ježíš tedy říká, že ninivští muži, kteří činili pokání na základě Jonášova kázání, povstanou v soudu a odsoudí Židy, kteří Ježíše odmítli. Podobně činí Ježíš srovnání s královnou ze Šeby, která přišla z dalekých končin, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a divila se tomu, co viděla a slyšela. „Ale pohleďte,“ upozorní Ježíš, „zde je něco více než Šalomoun.“
Pak Ježíš pronáší podobenství o muži, z něhož vychází nečistý duch. Tento muž však nevyplňuje vzniklé prázdno dobrými věcmi, a proto se jej zmocňuje sedm ještě ničemnějších duchů. „Tak to bude i s touto ničemnou generací,“ říká Ježíš. Izraelský národ byl v minulosti očišťován a prožíval duchovní obnovu — podobalo se to dočasnému odchodu nečistého ducha. Avšak z toho, že národ odmítal Boží proroky a nakonec odporoval samotnému Kristu, je patrné, že je v mnohem horším stavu než na počátku.
Když Ježíš mluví, přichází jeho matka a jeho bratři a zůstávají stát na konci zástupu. Někdo říká: „Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a snaží se s tebou promluvit.“
„Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ ptá se Ježíš. Vztahuje ruku ke svým učedníkům a říká: „Pohleďte, má matka a moji bratři! Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.“ Tak Ježíš ukazuje, že bez ohledu na to, jak vřelá pouta ho váží k jeho příbuzným, vztah k jeho učedníkům je mu ještě dražší. Matouš 12:33–50; Marek 3:31–35; Lukáš 8:19–21.
▪ Jak to, že u farizeů nebyly ani „strom“, ani „ovoce“ znamenité?
▪ Co bylo ‚znamení Jonáše‘ a jak bylo později zavrženo?
▪ Jak se izraelský národ v prvním století podobá muži, z něhož vyšel nečistý duch?
▪ Jak Ježíš zdůrazňuje svůj blízký vztah ke svým učedníkům?