Kapitola 58

Chleby a kvas

VELKÉ zástupy se sběhly k Ježíšovi v Dekapoli. Mnozí přišli do tohoto kraje osídleného převážně pohany zdaleka, aby mu naslouchali a byli uzdraveni ze svých neduhů. Přinesli si velké koše, které zpravidla používají na zásoby při cestě pohanským územím.

Po čase však Ježíš volá apoštoly a říká: „Je mi líto zástupu, protože zůstávají v mé blízkosti již tři dny a nemají nic k jídlu; a kdybych je poslal domů hladové, na cestě se vyčerpají. Někteří z nich jsou opravdu zdaleka.“

„Odkud někdo tady na odloučeném místě bude schopen tyto lidi nasytit chleby?“ ptají se učedníci.

Ježíš se táže: „Kolik chlebů máte?“

„Sedm,“ odpovídají, „a několik rybek.“

Ježíš dá lidem pokyn, aby se rozložili po zemi, bere chleby a ryby, modlí se k Bohu, láme a dává učedníkům. Ti zase obsluhují lidi a všichni se najedí dosyta. Když potom sesbírají zbytky, je jich plných sedm potravinových košů, přestože jedlo asi 4 000 mužů kromě žen a dětí.

Ježíš posílá zástupy pryč, vstupuje s učedníky do člunu a plaví se na západní břeh Galilejského moře. Zde se farizeové, tentokrát provázení členy náboženské sekty saduceů, pokoušejí zlákat Ježíše, aby jim předvedl znamení z nebe.

Ježíš si je vědom, že ho pokoušejí, a odpovídá: „Když nastává večer, obvykle říkáte: ‚Bude pěkné počasí, protože obloha je ohnivě červená‘; a ráno: ‚Dnes bude zimavé, deštivé počasí, neboť obloha je ohnivě červená, ale vypadá zamračeně.‘ Umíte vykládat vzhled oblohy, ale znamení časů vyložit nedovedete.“

Nato je Ježíš označí jako ničemnou a cizoložnou generaci a varuje je, že jim nebude dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova, jak již předtím řekl farizeům. Odchází, nastoupí s učedníky do člunu a plaví se k Betsaidě na severovýchodním břehu Galilejského moře. Po cestě učedníci zjistí, že si zapomněli vzít chléb a mají jen jediný bochník.

Ježíš vzpomíná na střetnutí s farizey a saducejskými podporovateli Heroda a nabádá učedníky: „Mějte oči otevřené a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ Učedníci myslí, že Ježíš hovoří o tom, jak zapomněli vzít chléb, a začnou se kvůli tomu přít. Ježíš postřehne nedorozumění a zeptá se: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby?“

Nedávno přece Ježíš zázračně opatřil chléb pro tisíce lidí. Tento poslední zázrak vykonal snad včera nebo předevčírem. Měli by vědět, že mu nedělá starost nedostatek doslovných chlebů. „Nepamatujete se,“ připomíná jim, „když jsem rozlámal pět chlebů pro pět tisíc, kolik jste sebrali košů plných úlomků?“

„Dvanáct,“ odpovídají.

„Když jsem rozlámal sedm pro čtyři tisíce, kolik košů na potraviny plných úlomků jste sebrali?“

„Sedm,“ odpovídají.

„Ještě nechápete význam?“ ptá se Ježíš. „Jak to, že nerozeznáváte, že jsem s vámi nemluvil o chlebech? Mějte se však na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“

Učedníci konečně chápou. Kvas, látka působící kvašení a kynutí chleba, bylo slovo používané k označení zkaženosti. Nyní tedy učedníci porozuměli, že Ježíš mluví symbolicky, že je varuje, aby se střežili před „učením farizeů a saduceů“, protože kazí lidi. Marek 8:1–21; Matouš 15:32–16:12.

▪ Proč mají lidé s sebou velké koše na potraviny?

▪ Jaké cesty lodí podniká Ježíš po odchodu z Dekapole?

▪ K jakému nedorozumění dochází mezi učedníky kvůli Ježíšově poznámce o kvasu?

▪ Co myslí Ježíš „kvasem farizeů a saduceů“?