KRISTUS

Tento titul pochází z řeckého slova Chri·stosʹ a je ekvivalentem hebrejského slova Ma·šiʹach, „Mesiáš; Pomazaný“. (Srovnej Mt 2:4, Rbi8, ppč.) „Kristus“ není pouhé označení přidané k Ježíšovu jménu proto, aby odlišilo Pána Ježíše od jiných mužů stejného jména, je to oficiální titul. (Viz hesla JEŽÍŠ KRISTUS; MESIÁŠ.)

Příchod Krista, který bude pomazán Jehovovým svatým duchem jako mesiášský Král, byl předpověděn staletí před Ježíšovým narozením. (Da 9:25, 26) Při svém narození však Ježíš ještě nebyl Pomazaným neboli Kristem. Anděl, který oznamoval Ježíšovo narození, dal Josefovi pokyn: „Dáš mu jméno Ježíš.“ (Mt 1:21) Když však anděl přinesl tuto zprávu pastýřům nedaleko Betléma, předem jim sdělil Ježíšovu budoucí úlohu: ‚Dnes se vám narodil Zachránce, který je Kristus, Pán‘, což znamenalo „který má být Kristus, Pán“. (Lk 2:11, Rbi8, ppč)

Jestliže se titul Kristus dá za vlastní jméno Ježíš, zřejmě se tak upozorní přímo na jeho osobu a na to, že právě on se stal Jehovovým Pomazaným. K této události došlo, když byl asi ve 30 letech pokřtěn ve vodě a pomazán Jehovovým duchem, který na něj viditelně sestoupil v podobě holubice. (Mt 3:13–17) Na to poukázal Petr, když o Letnicích řekl, že „Bůh učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše“; nepochybně si pamatoval slova, která slyšel z Ježíšových úst, protože výraz ‚Ježíš Kristus‘ poprvé použil Ježíš. (Sk 2:36–38; Jan 17:3) Výraz ‚Ježíš Kristus‘ je také použit v úvodním a závěrečném textu Křesťanských řeckých písem. (Mt 1:1; Zj 22:21)

Jestliže se tento titul naopak dá před jméno, takže se řekne „Kristus Ježíš“, a ne „Ježíš Kristus“, více se tím zdůrazní Ježíšův úřad neboli jeho postavení. Tím se v první řadě zaměří pozornost na úřad a teprve v druhé řadě na držitele úřadu — například se říká král David nebo místodržitel Zerubbabel. Tím se upozorní na Ježíšovo neobyčejné postavení Jehovova Pomazaného, na úctyhodné postavení, o něž se nebude dělit s nikým ze svých následovníků, kteří jsou také pomazaní. Pouze Jehovův milovaný Syn je nazýván „Kristus Ježíš“. Pavel použil tento výraz ve svém prvním inspirovaném dopise. (1Te 2:14) Také Lukáš ho použil jednou ve Skutcích 24:24 (NS; EP), když popisoval, jak Pavel vydával svědectví.

Někdy je před titulem „Kristus“ v řečtině použit určitý člen a tímto dalším způsobem se obrací pozornost na Ježíšův úřad. (Mt 16:16; Mr 14:61) Rozhodujícím činitelem pro použití určitého členu je gramatická stavba věty, jak říká W. E. Vine: „Obecně řečeno, jestliže titul [Kristus] je větným podmětem, je u něho člen; jestliže tvoří součást přísudku, člen tam není.“ (Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words, 1981, sv. 1, s. 190) Na místech, kde se v původním řeckém textu u slova „Kristus“ objevuje určitý člen, je v českém Překladu nového světa výraz „Kristus“ napsán velkými písmeny.

Nikde v Písmu se před nebo za Ježíšovým jménem neobjevuje více než jeden titul, ale pokud některý titul stojí před vlastním jménem, v tom případě další titul je přidán teprve za tímto jménem. Nikdy nenajdeme taková spojení, jako např. Pán Kristus Ježíš nebo Král Kristus Ježíš, ale najdeme spojení Pán Ježíš Kristus. Ve 2. Timoteovi 1:10, kde se vyskytuje výraz „našeho Zachránce, Krista Ježíše“, je mezi slova „Zachránce“ a „Kristus“ v řeckém textu vloženo slovo s významem „náš“, aby byla určena totožnost Zachránce v souladu s výrazem „Krista Ježíše, našeho Zachránce [doslova „Kristus Ježíš, Zachránce náš“]“. (Tit 1:4) V 1. Timoteovi 2:5 je sice uvedeno, že „prostředník“ je „člověk Kristus Ježíš“, ale slovo „člověk“ není titul. Tímto slovem se pouze vysvětluje, že Kristus Ježíš byl kdysi pozemským člověkem.

V jednom případě Pavel výjimečně používá titul „Kristus“ v souvislosti s Mojžíšem, a ne s Ježíšem, když píše: „Kristovu [Chri·stouʹ, „Pomazaného“] pohanu považoval [Mojžíš] za větší bohatství než egyptské poklady; neboť se upřeně díval vstříc vyplacení odměny.“ (Heb 11:26) Mojžíš nebyl nikdy doslovně pomazán olejem, jako byli velekněží nebo izraelští králové. (2Mo 30:22–30; 3Mo 8:12; 1Sa 10:1; 16:13) Ale ani Ježíš, ani jeho následovníci nebyli doslovně pomazáni, a přesto se o nich Písmo vyjadřuje jako o pomazaných. (Sk 10:38; 2Ko 1:21) Pomazání Ježíše a jeho následovníků Božím svatým duchem vyjadřovalo, že je Bůh jmenoval neboli pověřil, i když k tomu nebyl použit doslovný olej pomazání. Mojžíš tedy obdržel zvláštní jmenování v podobném smyslu. Pavel mohl o Mojžíšovi říci, že byl Jehovův pomazaný neboli Kristus; Mojžíš přijal svěřený úkol, který dostal ze středu hořícího keře, a tento úkol považoval za větší bohatství než všechny egyptské poklady. (2Mo 3:2–4:17)

Označení „Kristus“ se také používalo ve spojitosti s křesťanským sborem a s jeho vztahem k Pánu Ježíši Kristu. „Jste tedy [v duchovním smyslu] Kristovým tělem a jednotlivě údy.“ (1Ko 12:27) Ti, „kdo . . . byli pokřtěni v Krista Ježíše“, „byli pokřtěni v jeho smrt“ s nadějí, že jako „spoludědicové s Kristem“ zdědí nebeské Království. (Ří 6:3–5; 8:17) Podílejí se na „Kristových utrpeních“ a jsou „haněni pro Kristovo jméno“. (1Pe 4:13, 14; 5:1) Tento vztah je mnohokrát popisován slovy „ve spojení s Kristem“ nebo „v Kristu“, a v jiném uplatnění také slovy v obráceném pořadí „Kristus ve spojení s vámi“. (Ří 8:1, 2; 16:10; 1Ko 15:18; 1Te 4:16; Kol 1:27) Slabí členové křesťanského sboru, kteří by měli být silní, jsou nazváni ‚nemluvňaty v Kristu‘. (1Ko 3:1) Během času budou všechny věci v nebesích i na zemi znovu shromážděny „v Kristu“. (Ef 1:10)

Falešní Kristové. Ve svých proroctvích o závěru systému věcí Kristus své následovníky varoval: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nezavedl na scestí, neboť mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: ‚Já jsem Kristus‘ a zavedou na scestí mnohé. Povstanou totiž falešní Kristové [řec. pseu·doʹchri·stoi] a falešní proroci a budou dávat velká znamení a divy, aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené.“ (Mt 24:4, 5, 24) Takoví ničemní lidé, kteří podvodně uplatňují nárok na titul a úřad Pána Ježíše Krista, patří k antikristu (řec. an·tiʹchri·stos), o němž se pětkrát zmínil apoštol Jan. (1Ja 2:18, 22; 4:3; 2Ja 7; viz heslo ANTIKRIST.)

Jiné použití výrazu „Kristus“. Řecký překlad Hebrejských písem, Septuaginta, používá slovo chri·stosʹ více než 40krát, často jako titul pomazaných kněží, králů a proroků. Áron byl „pomazaný“ velekněz, který byl pověřen a „ustanoven ve prospěch lidí nad věcmi, jež se týkají Boha“. (3Mo 4:3, 5, 16; 8:12; Heb 5:1) Když Jehova vynášel rozsudek nad domem Eliho, slíbil, že vzbudí věrného kněze, který bude vždycky chodit před Božím pomazaným (chri·stosʹ). (1Sa 2:35)

Tento čestný titul měli také králové, protože ve svém královském úřadě měli zvláštní vztah k Jehovovi. Když tedy v 1. Samuelově 12:3 mluví Samuel o Saulovi, v řecké Septuagintě je použito slovo chri·stosʹ. David zvolal: „Z mé strany [je] nemyslitelné, abych napřáhl ruku proti [Saulovi] Jehovovu pomazanému [chri·stonʹ, LXX]!“ (1Sa 26:11) A David nedovolil svému synovci Abišaiovi, aby Saulovi ublížil. (1Sa 26:8, 9) David dal také usmrtit Amalekitu, který řekl, že zabil Saula, „Jehovova pomazaného [chri·stonʹ, LXX]“. (2Sa 1:13–16) Tento titul a s ním i pověření být králem obdržel také David, a proto sám o sobě mluvil jako o Jehovovu ‚pomazaném [chri·stoiʹ, LXX]. (1Sa 16:12, 13; 2Sa 22:51) Král Sedekjáš, který získal trůn jako Davidův dědic, byl rovněž nazýván „Jehovův pomazaný [chri·stosʹ]“. (Ná 4:20)

Jak je vidět z paralelismu v Žalmu 105:15, také prorokům se říkalo Jehovovi pomazaní. Jehova dal svému proroku Elijášovi příkaz: „Elišu . . . bys měl pomazat za proroka místo sebe.“ O tomto pomazání však nejsou zaznamenány žádné podrobnosti. (1Kr 19:16)

V jiných případech řecká Septuaginta používá slovo chri·stosʹ v prorockém smyslu. V Žalmech je slovo chri·stosʹ uvedeno na deseti místech; velice pozoruhodný je Žalm 2:1, 2, kde je řečeno, že mezi národy je vřava a králové země se shlukli „proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“. Apoštolové toto proroctví citovali a titul uplatnili na ‚svatého sluhu Ježíše, kterého Jehova pomazal‘. (Sk 4:24–27) Neobvykle je tento výraz použit také na perského krále Kýra. Již před jeho narozením bylo v Izajášově proroctví (45:1–3) oznámeno: „Tak řekl Jehova svému pomazanému [chri·stoiʹ, LXX], Kýrovi, jehož pravici jsem uchopil.“ Kýros nikdy nebyl doslovně pomazán svatým olejem jako izraelští králové, ale na tomto místě — stejně jako jinde v Bibli — je výraz „pomazaný“ použit jako druh titulu, který Kýros dostal, protože ho Bůh pověřil určitým úkolem. (Viz heslo POMAZÁNÍ, POMAZANÝ.)