Služme Jehovovi s duchem sebeobětavosti

„Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ — MATOUŠ 16:24.

1. Jak Ježíš oznámil svým učedníkům, že se blíží jeho smrt?

NEDALEKO od zasněžené hory Hermonu se Ježíš Kristus dostává k závažnému mezníku ve svém životě. Má před sebou už jen necelý rok života. Ví to; jeho učedníci to však nevědí. Nyní nadešel čas, aby se to dozvěděli. Ježíš sice na svou blížící se smrt nepřímo poukazoval již předtím, ale teď o ní poprvé mluví otevřeně. (Matouš 9:15; 12:40) V Matoušově zprávě se píše: „Od té doby Ježíš Kristus začal ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzbuzen.“ — Matouš 16:21; Marek 8:31, 32.

2. Jak Petr reagoval na Ježíšova slova o jeho budoucím utrpení a jak mu Ježíš odpověděl?

² Ježíšovy dny jsou sečteny. Petr však na takovou myšlenku, která se zdá hrozná, reaguje rozhořčeně. Není schopen přijmout představu, že Mesiáš bude skutečně zabit. Petr se proto odváží svého Pána přísně napomenout. S těmi nejlepšími úmysly impulsívně naléhá: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ Ale Ježíš okamžitě odmítá Petrovu nemístnou laskavost tak rozhodně, jak by člověk drtil hlavu jedovatého hada. „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ — Matouš 16:22, 23.

3. a) Jak se Petr bezděčně stal Satanovým nástrojem? b) Proč byl Petr kamenem úrazu na životní dráze, která se vyznačuje sebeobětavostí?

³ Petr se bezděčně stal Satanovým nástrojem. Ježíšova ostrá odpověď je stejně rozhodná, jako když v pustině odpovídal Satanovi. Ďábel se tam pokoušel svádět Ježíše nabídkou snadného života, královského postavení bez utrpení. (Matouš 4:1–10) Petr ho nyní povzbuzuje, aby byl k sobě ohleduplný. Ježíš ví, že to není vůle jeho Otce. Jeho život se musí vyznačovat sebeobětavostí, a ne úsilím o vlastní uspokojení. (Matouš 20:28) Petr se na takové životní dráze stává kamenem úrazu; jeho dobře míněný soucit se stává léčkou.a Ježíš však jasně vidí, že pokud by se zabýval jakoukoli myšlenkou na život bez oběti, ztratil by Boží přízeň, protože by se chytil do smrtelného sevření satanské léčky.

4. Proč život v požitkářském pohodlí nebyl pro Ježíše ani pro jeho následovníky?

⁴ Petr tedy potřeboval své smýšlení upravit. Jeho slova určená Ježíšovi představovala názor lidský, a ne Boží. Požitkářský život plný pohodlí, snadný únik z utrpení, takový život Ježíš nechtěl; a neměli tak žít ani jeho následovníci, neboť Ježíš dále říká Petrovi a ostatním učedníkům: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ — Matouš 16:24.

5. a) V čem spočívá náročnost křesťanského života? b) Na jaké tři nutné věci musí být křesťan připraven?

⁵ Ježíš se znovu a znovu vrací k tomuto klíčovému námětu: jaké nároky na člověka klade křesťanský život. Mají-li být křesťané Ježíšovými následovníky, musí podobně jako jejich Vůdce sloužit Jehovovi s duchem sebeobětavosti. (Matouš 10:37–39) Ježíš tedy uvádí tři nutné věci, které musí být křesťan připraven dělat: 1. zapřít sám sebe, 2. zvednout svůj mučednický kůl a 3. neustále Ježíše následovat.

„Jestliže chce někdo jít za mnou“

6. a) Jak člověk zapře sám sebe? b) Komu musíme působit potěšení spíše než sobě?

⁶ Co znamená zapřít sám sebe? Znamená to, že člověk musí sám sebe absolutně popřít, je to jakýsi druh smrti vlastního já. Základní význam řeckého slova přeloženého „zapřít“ je „říci ne“; znamená „naprosto popřít“. Jestliže tedy přijímáš náročné požadavky křesťanského života, ochotně se vzdáváš svých vlastních ctižádostivých cílů, pohodlí, žádostí, štěstí, potěšení. V podstatě dáváš celý svůj život a všechno, co s ním souvisí, Jehovovi Bohu, a to navždy. Zapřít sám sebe znamená více než si občas odepřít nějaké požitky. Spíše to znamená, že se člověk vzdává vlastnictví sebe sama a toto vlastnictví postupuje Jehovovi. (1. Korinťanům 6:19, 20) Člověk, který zapřel sám sebe, žije pro to, aby působil potěšení ne sám sobě, ale Bohu. (Římanům 14:8; 15:3) Znamená to, že v každé chvíli svého života říká ne sobeckým žádostem a ano Jehovovi.

7. Co je křesťanovým mučednickým kůlem a jak ho křesťan nese?

⁷ Jestliže zvedneš svůj mučednický kůl, vyplývají z toho závažné důsledky. Když člověk nese kůl, jde o břemeno a symbol smrti. Pokud to musí být, křesťan je ochoten trpět, být ostouzen nebo mučen, anebo dokonce podstoupit smrt proto, že je následovníkem Ježíše Krista. Ježíš řekl: „Kdokoli nepřijímá svůj mučednický kůl a nenásleduje mě, není mě hoden.“ (Matouš 10:38) Ne všichni, kdo trpí, nesou mučednický kůl. Ničemní lidé mají mnoho „bolestí“, ačkoli nenesou mučednický kůl. (Žalm 32:10) Život křesťana je však život, v němž člověk nese mučednický kůl v podobě obětní služby Jehovovi.

8. Jaký životní vzor dal Ježíš svým následovníkům?

⁸ Poslední podmínka, o níž se Ježíš zmínil, je ta, že máme Ježíše neustále následovat. Ježíš vyžaduje, abychom jeho učení nejen přijali a věřili mu, ale abychom během celého svého života neustále následovali vzor, který nám dal. A například jaké převládající rysy jsou vidět v jeho způsobu života? Když dával svým následovníkům závěrečné pověření, řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky. . . , vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Ježíš kázal dobrou zprávu o Království a vyučoval o ní. Stejně to činili jeho bezprostřední učedníci a také celý raný křesťanský sbor. Tato jejich horlivá činnost, a také skutečnost, že nebyli částí světa, jim přinesly nenávist a odpor světa, což vedlo k tomu, že nést mučednický kůl bylo pro ně ještě těžší. — Jan 15:19, 20; Skutky 8:4.

9. Jak Ježíš jednal s jinými lidmi?

⁹ Dalším význačným vzorem patrným v Ježíšově životě je to, jakým způsobem Ježíš jednal s jinými lidmi. Byl laskavý, „mírné povahy a ponížený v srdci“. Jeho posluchači se proto cítili oživeni na duchu a byli jeho přítomností povzbuzeni. (Matouš 11:29) Nenutil je pánovitě k tomu, aby ho následovali, ani nevytvářel jedno pravidlo za druhým, aby jim určoval, jak to mají dělat; ani v nich nevzbuzoval pocity viny, aby je přinutil stát se jeho následovníky. Přestože vedli sebeobětavý život, vyzařovala z nich opravdová radost. To je skutečně v příkrém protikladu k jednání lidí, kteří projevují světského požitkářského ducha, jímž se vyznačují ‚poslední dny‘. — 2. Timoteovi 3:1–4.

Rozvíjej Ježíšova sebeobětavého ducha a udržuj si ho

10. a) Jak Kristus zapřel sám sebe podle vyjádření ve Filipanům 2:5–8? b) Jaký myšlenkový postoj musíme projevovat, jestliže jsme Kristovými následovníky?

¹⁰ Ježíš dal příklad v tom, jak zapřel sám sebe. Zvedl svůj mučednický kůl a neustále ho nesl tím, že činil vůli svého Otce. Pavel napsal křesťanům do Filip: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu coby člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ (Filipanům 2:5–8) Kdo by mohl zapřít sám sebe v plnější míře? Jestliže náležíš Kristu Ježíši a jsi jedním z jeho následovníků, musíš si zachovat stejný myšlenkový postoj.

11. Jestliže člověk žije sebeobětavým životem, pro čí vůli žije?

¹¹ Další apoštol, Petr, nám říká, že Ježíš za nás trpěl a zemřel za nás, a proto se křesťané mají jako dobře připravení vojáci vyzbrojit stejným duchem, jehož projevoval Kristus. Petr píše: „Poněvadž tedy Kristus trpěl v těle, vy se rovněž vyzbrojte stejným smýšlením; protože ten, kdo trpěl v těle, upustil od hříchů, aby po zbytek svého času v těle již nežil pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli.“ (1. Petra 3:18; 4:1, 2) Z Ježíšova sebeobětavého způsobu života je jasně vidět, jak o ní smýšlel. Ve své oddanosti byl zaměřený na jediný cíl a vždy kladl vůli svého Otce nad svou vlastní vůli, a to až do potupné smrti. — Matouš 6:10; Lukáš 22:42.

12. Pociťoval Ježíš k sebeobětavému životu nechuť? Vysvětli to.

¹² Ježíš vedl sebeobětavý život, a ten pro něj sice znamenal velmi obtížnou a náročnou cestu, ale přesto na něj nepohlížel s nechutí. Ježíš spíše nacházel potěšení v tom, že se podřizoval Boží vůli. Vykonávat Otcovo dílo mu bylo jakoby pokrmem. Přinášelo mu to skutečné uspokojení, takové, jaké by měl člověk z dobrého jídla. (Matouš 4:4; Jan 4:34) Jestliže tedy chceš ve svém životě pociťovat opravdové uspokojení, nemůžeš udělat nic lepšího než to, že budeš následovat Ježíšův příklad, když budeš pěstovat jeho myšlenkový sklon.

13. Proč je láska silou, která podněcuje k sebeobětavému duchu?

¹³ Co je tedy tou silou, která podněcuje k sebeobětavému duchu? Jedním slovem, je to láska. Ježíš řekl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ “ (Matouš 22:37–39) Křesťan nemůže vyhledávat své vlastní zájmy a zároveň být poslušný těchto slov. Jeho vlastní štěstí a zájmy musí být ovládány v první řadě láskou k Jehovovi a pak láskou k bližnímu. Právě tak žil Ježíš a právě to očekává od svých následovníků.

14. a) Jaké odpovědné úkoly jsou vysvětleny v Hebrejcům 13:15, 16? b) Co nás pobízí k tomu, abychom horlivě kázali dobrou zprávu?

¹⁴ Apoštol Pavel chápal tento zákon lásky. Napsal: „Jeho prostřednictvím vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu. A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebrejcům 13:15, 16) Křesťané nepředkládají Jehovovi zvířecí nebo podobné oběti; nepotřebují proto v nějakém skutečném chrámu lidské kněze, kteří by prováděli obřady při uctívání. Naše oběť chvály je předkládána prostřednictvím Krista Ježíše. A svou lásku k Bohu projevujeme zejména prostřednictvím této oběti chvály, kdy se veřejně hlásíme k jeho jménu. Náš nesobecký, v lásce zakořeněný duch nás pobízí zvláště k tomu, abychom horlivě kázali dobrou zprávu a přitom abychom se vždy dychtivě snažili předkládat Bohu ovoce svých rtů. Tímto způsobem projevujeme i lásku k bližnímu.

Sebeobětavost přináší bohaté požehnání

15. Jaké zkoumavé otázky ohledně sebeobětavosti si můžeme položit?

¹⁵ Zastav se na chvíli a uvažuj nad následujícími otázkami: Vyznačuje se můj současný způsob života sebeobětavostí? Mám cíle, které k takovému životu vedou? Mají členové mé rodiny z mého příkladu duchovní zisk? (Srovnej 1. Timoteovi 5:8.) A co sirotci a vdovy? Mají i oni prospěch z mého sebeobětavého ducha? (Jakub 1:27) Mohu věnovat předkládání veřejné oběti chvály více času? Jsem schopen usilovat o výsadu průkopnické služby, služby v betelu či misionářské služby anebo se mohu přestěhovat do oblasti, kde je větší potřeba hlasatelů Království?

16. Jak by nám mohla vynalézavost pomoci k tomu, abychom vedli sebeobětavý život?

¹⁶ Někdy stačí mít jen trochu vynalézavosti, abychom plně využili svých možností a sloužili Jehovovi s duchem sebeobětavosti. Například Janet, pravidelná průkopnice z Ekvádoru, pracovala ve světském zaměstnání na plný úvazek. Zanedlouho pro ni bylo kvůli jejímu pracovnímu rozvrhu obtížné, aby plnila počet hodin stanovený jako požadavek pro pravidelnou průkopnici a zachovala si přitom radostného ducha. Rozhodla se, že problém vysvětlí zaměstnavateli, a požádala o zkrácení pracovní doby. Nebyl ochoten jí pracovní dobu zkrátit, a proto s sebou příště vzala Marii, která sháněla práci na částečný úvazek, aby se mohla věnovat průkopnické službě. Každá z nich zaměstnavateli nabídla, že bude pracovat polovinu dne, čímž se podělí o celodenní práci. Zaměstnavatel s návrhem souhlasil. Obě sestry jsou nyní pravidelnými průkopnicemi. Tento vynikající výsledek viděla Kaffa, která byla také vyčerpaná prací na celý úvazek pro stejnou společnost a která se velmi namáhala, aby splnila průkopnický požadavek. Proto s sebou vzala Magali a navrhla zaměstnavateli totéž. Nabídka byla rovněž přijata. Místo dvou sester, které už chtěly zanechat služby plným časem, mohou tedy jako průkopnice sloužit čtyři sestry. Vynalézavost a iniciativní přístup se vyplatily.

17–21. Jak jedni manželé přehodnotili své životní cíle a k čemu to vedlo?

¹⁷ Uvažujme dále o sebeobětavé životní dráze, jíž se během posledních deseti let drží Evonne. V květnu 1991 společnosti Watch Tower napsala:

¹⁸ „V říjnu 1982 jsem byla s naší rodinou na prohlídce brooklynského betelu. Když jsem vše viděla, zatoužila jsem pracovat tam jako dobrovolná pracovnice. Četla jsem přihlášku a byla na ní jedna překvapující otázka: ‚Jaký máš průměrný počet hodin v kazatelské službě za posledních šest měsíců? Jestliže je průměr nižší než deset hodin, vysvětli proč.‘ Nenapadl mě žádný pádný důvod, a proto jsem si stanovila cíl a pět měsíců jsem ho dosahovala.

¹⁹ Napadlo mě sice několik výmluv, proč nesloužím jako průkopnice, ale když jsem četla Ročenku svědků Jehovových 1983, přesvědčila jsem se, že jiní překonali větší překážky než byly ty moje, aby mohli sloužit jako průkopníci. Proto jsem v dubnu 1983 opustila své výnosné zaměstnání na plný úvazek a stala jsem se pomocnou průkopnicí. Do řad pravidelných průkopníků jsem pak vstoupila 1. září 1983.

²⁰ Později, v dubnu 1985, jsem se šťastně provdala za vynikajícího služebního pomocníka. Na oblastním sjezdu o tři roky později zapůsobil jeden proslov o průkopnické službě na mého manžela tak, že se ke mně naklonil a zeptal se mě: ‚Víš o nějakém důvodu, proč bych neměl od 1. září začít s průkopnickou službou?‘ Připojil se ke mně v této práci na příští dva roky.

²¹ Manžel také dva týdny pracoval jako dobrovolný pracovník při výstavbě brooklynského betelu a přihlásil se do Mezinárodního stavebního programu. V květnu 1989 jsme tedy odjeli na jeden měsíc do Nigérie, abychom pomáhali při výstavbě odbočky. Zítra cestujeme do Německa, kde nám budou vyjednána víza pro vstup do Polska. Jsme nadšeni, že se budeme podílet na takovém významném a pamětihodném stavebním projektu a že se budeme moci zúčastnit tohoto nového druhu služby plným časem.“

22. a) Jak bychom se mohli bezděčně stát kamenem úrazu podobně jako Petr? b) Na čem sebeobětavá služba, kterou Jehovovi předkládáme, není závislá?

²² Jestliže sám nemůžeš sloužit jako průkopník, můžeš povzbuzovat ty, kteří jsou ve službě plným časem, aby se pevně drželi své výsady, a snad jim v tom i pomáhat? Anebo budeš jako někteří rodinní příslušníci či přátelé, kteří jednají jako Petr a v dobrém úmyslu snad služebníkovi plným časem řeknou, aby to nepřeháněl, byl k sobě laskavý, a kteří si přitom neuvědomí, že mohou být kamenem úrazu? Jistě, jestliže je zdraví průkopníka vážně ohroženo anebo jestliže průkopník zanedbává křesťanské závazky, snad musí na nějaký čas službu plným časem opustit. Služba Jehovovi s duchem sebeobětavosti nezávisí na nějakém označení, například průkopník, pracovník betelu, nebo na nějakém jiném označení. Záleží spíše na tom, jakými jsme lidmi — jak smýšlíme, co děláme, jak jednáme s druhými, jak žijeme.

23. a) Jak můžeme mít stále radost z toho, že jsme Božími spolupracovníky? b) Jaké ujištění nacházíme v Hebrejcům 6:10–12?

²³ Jestliže máme opravdu sebeobětavého ducha, pak budeme mít radost z toho, že jsme Božími spolupracovníky. (1. Korinťanům 3:9) Bude nás uspokojovat vědomí, že rozradostňujeme Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11) A máme také ujištění, že Jehova na nás nikdy nezapomene ani nás neopustí, dokud mu zůstaneme věrní. — Hebrejcům 6:10–12.

[Poznámka pod čarou]

Co si myslíš?

◻ Jak se Petr bezděčně stal kamenem úrazu na životní dráze, která se vyznačuje sebeobětavostí?

◻ Co znamená zapřít sám sebe?

◻ Jak křesťan nese svůj mučednický kůl?

◻ Jak je možné rozvíjet a udržovat si sebeobětavého ducha?

◻ Co je silou, která podněcuje k sebeobětavému duchu?

[Obrázek na straně 10]

Jsi ochoten zapřít sám sebe, zvednout svůj mučednický kůl a neustále následovat Ježíše?