Již nežijeme pro sebe

„[Kristus] zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe.“ (2. KORINŤANŮM 5:15)

1, 2. Který biblický příkaz vedl Ježíšovy následovníky v prvním století k tomu, aby přemáhali sobectví?

BYL to Ježíšův poslední večer na zemi. Už za několik hodin měl dát svůj život ve prospěch všech, kdo v něj budou projevovat víru. Ten večer Ježíš řekl svým věrným apoštolům mnoho důležitých věcí. Mezi jiným jim dal příkaz týkající se jedné vlastnosti, podle které měli být jeho následovníci jasně rozpoznatelní. „Dávám vám nové přikázání,“ řekl Ježíš, „abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35)

² Praví křesťané si mají vzájemně projevovat obětavou lásku a stavět potřeby svých spoluvěřících před své vlastní. Měli by dokonce být ochotni ‚vzdát se své duše ve prospěch svých přátel‘. (Jan 15:13) Jak vážně brali toto nové přikázání první křesťané? Tertullianus, pisatel žijící ve druhém století, ve svém proslulém díle Apologeticum citoval, co o křesťanech říkali jiné lidé: „Hle, jak se navzájem milují . . . a jeden za druhého jsou připraveni zemřít.“

3, 4. (a) Proč bychom měli bojovat proti sklonu k sobectví? (b) Čím se budeme zabývat v tomto článku?

³ My také musíme ‚dál nosit břemena jedni druhých a tak plnit Kristův zákon‘. (Galaťanům 6:2) Avšak chceme-li poslouchat Kristův zákon a ‚milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí, a milovat svého bližního jako sami sebe‘, narážíme přitom na překážky. Jednou z největších je sobectví. (Matouš 22:37–39) Jsme nedokonalí, a proto tíhneme k tomu zaměřovat se sami na sebe. Tento vrozený sklon se stává ještě výraznějším pod vlivem okolností, jako je stres každodenního života, soutěživé ovzduší ve škole nebo na pracovišti a vyčerpávající úsilí o zajištění živobytí. Sklon k sobectví rozhodně není na ústupu. Apoštol Pavel o posledních dnech napsal: „Lidé se stanou naprosto egoistickými.“ (2. Timoteovi 3:1, 2, Phillips)

⁴ Když se přiblížilo závěrečné období Ježíšovy pozemské služby, dal Ježíš svým učedníkům návod k tomu, jak sobectví lépe přemáhat. Tento návod zahrnoval tři kroky. Jaký návod to byl a jaký užitek z Ježíšových pokynů můžeme mít my?

Spolehlivý protilék

 5. Co nového Ježíš řekl svým učedníkům, když kázal v severní Galileji, a proč to jimi otřáslo?

⁵ Ježíš kázal v blízkosti Filipovy Cesareje v severní Galileji. Tato poklidná, malebná krajina jakoby zvala k odpočinku, a ne k odříkání. Avšak právě tam Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že má „jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzbuzen“. (Matouš 16:21) Tato nová informace Ježíšovými učedníky jistě otřásla. Vždyť do té doby se domnívali, že jejich Vůdce nastolí své Království na zemi! (Lukáš 19:11; Skutky 1:6)

 6. Proč Ježíš ostře napomenul Petra?

⁶ Petr okamžitě „vzal [Ježíše] stranou a začal ho přísně napomínat a říkal: ‚Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.‘“ Jak na to Ježíš zareagoval? „Obrátil [se] zády a řekl Petrovi: ‚Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.‘“ Tyto dva postoje se od sebe lišily jako den a noc! Ježíš ochotně souhlasil s tím, že povede obětavý způsob života, který mu Bůh určil a který za několik měsíců vyvrcholí smrtí na mučednickém kůlu. Petr mu doporučoval, aby myslel na své pohodlí. „Buď k sobě laskavý,“ řekl mu. Petr měl přitom nepochybně dobré úmysly. Přesto byl Ježíšem přísně napomenut, protože se při této příležitosti nechal ovlivnit Satanem. ‚Neměl Boží smýšlení, ale lidské.‘ (Matouš 16:22, 23, poznámka pod čarou)

 7. Které kroky mají následovníci Ježíše Krista udělat podle jeho slov u Matouše 16:24?

⁷ Výroky podobné tomu, co řekl Petr Ježíšovi, slýcháme dodnes. Svět často člověku radí, aby ‚k sobě byl laskavý‘ nebo aby ‚šel cestou nejmenšího odporu‘. Naproti tomu Ježíš doporučoval úplně jiný myšlenkový postoj. Svým učedníkům řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) „Tato slova nejsou pozváním k učednictví pro ty, kdo stojí vně,“ píše se v The New Interpreter’s Bible, „ale jsou podnětem, aby se nad významem učednictví zamysleli ti, kdo již Kristovu výzvu přijali.“ V onom verši jsou zaznamenány tři kroky, které mají podle Ježíšových slov učinit věřící lidé. Uvažujme o každém kroku zvlášť.

 8. Vysvětli, co to znamená zapřít sám sebe.

⁸ Za prvé musíme zapřít sami sebe. Řecké slovo překládané jako ‚zapřít sám sebe‘ nebo ‚zříci se sám sebe‘ (Petrů) poukazuje na ochotu odmítnout sobecké touhy nebo osobní pohodlí. Zříci se sám sebe neznamená jen občas se vzdát určitých požitků ani to neznamená začít vést asketický nebo sebezničující způsob života. To, že již ‚nepatříme sami sobě‘, znamená, že svůj život a všechno, co k němu patří, ochotně dáváme Jehovovi. (1. Korinťanům 6:19, 20) Ve svém životě se už nezaměřujeme na sebe, ale na Boha. Zapřít sami sebe také znamená, že jsme odhodláni činit Boží vůli, přestože to někdy může být v rozporu s našimi vlastními nedokonalými sklony. Svou výlučnou oddanost Bohu dáme najevo tehdy, když se mu zasvětíme a jsme pokřtěni. V souladu se svým zasvěcením se potom snažíme jednat po celý život.

 9. (a) Když byl Ježíš na zemi, co symbolizoval mučednický kůl? (b) Co znamená, že zvedáme svůj mučednický kůl?

⁹ Druhým krokem je to, že musíme zvednout svůj mučednický kůl. Ten byl v prvním století symbolem utrpení, hanby a smrti. Za normálních okolností byla poprava na mučednickém kůlu nebo pověšení mrtvého těla na kůl trestem jedině pro zločince. Ježíš tímto výrokem ukázal, že křesťan musí počítat s pronásledováním, pohrdáním, nebo dokonce se smrtí, protože není částí světa. (Jan 15:18–20) Díky našim křesťanským měřítkům se lišíme od svého okolí, a proto svět ‚o nás mluví utrhačně‘. (1. Petra 4:4) To se nám může stávat ve škole, na pracovišti, nebo i v rodinném kruhu. (Lukáš 9:23) Takové pohrdání ze strany světa jsme však ochotni snášet, protože již nežijeme pro sebe. Ježíš řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Matouš 5:11, 12) Ano, tím nejdůležitějším je, aby se na nás příznivě díval Bůh.

10. Co všechno patří k tomu, že Ježíše neustále následujeme?

¹⁰ Za třetí Ježíš Kristus řekl, že je nutné neustále ho následovat. Dílo An Expository Dictionary of New Testament Words od W. E. Vinea uvádí, že slovo přeložené jako následovat znamená být společník — „ten, kdo jde stejně“. V 1. Jana 2:6 je napsáno: „Kdo říká, že zůstává ve spojení s [Bohem], je sám povinen také dál chodit, právě jak chodil [Kristus].“ Jak Ježíš chodil? Ježíš svého nebeského Otce a své učedníky miloval plně — nebyl ani v nejmenším ohledu sobecký. „Kristus se nelíbil sám sobě,“ napsal Pavel. (Římanům 15:3) I když pociťoval únavu nebo hlad, stavěl potřeby druhých před své vlastní. (Marek 6:31–34) Ježíš se také usilovně věnoval kázaní o Království a vyučování. Když tedy horlivě plníme své pověření ‚činit učedníky z lidí všech národů a vyučovat je, aby zachovávali všechno, co Ježíš přikázal‘, jistě bychom se měli snažit Ježíše napodobovat. (Matouš 28:19, 20) V tom všem nám Ježíš zanechal vzor a my musíme ‚věrně následovat jeho šlépěje‘. (1. Petra 2:21)

11. Proč je důležité, abychom zapřeli sami sebe, zvedli svůj mučednický kůl a neustále následovali Ježíše Krista?

¹¹ Je nanejvýš důležité, abychom zapřeli sami sebe, zvedli svůj mučednický kůl a neustále následovali náš Vzor. Jestliže to uděláme, potlačíme tím sobectví — tedy překážku, která rozhodně brání projevům obětavé lásky. Ježíš kromě toho řekl: „Kdokoli chce . . . zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji. Co totiž prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbude své duše? Nebo co dá člověk výměnou za svou duši?“ (Matouš 16:25, 26)

Nemůžeme sloužit dvěma pánům

12, 13. (a) Co zajímalo mladého vládce, který požádal Ježíše o radu? (b) Co Ježíš tomuto mladému muži poradil a proč?

¹² Za několik měsíců od chvíle, kdy Ježíš učedníkům kladl na srdce, že musí zapřít sami sebe, přišel k němu bohatý mladý vládce a řekl: „Učiteli, co dobrého mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl, že má ‚nadále zachovávat přikázání‘, a pak některá z nich citoval. „To všechno jsem dodržoval,“ řekl onen mladý muž. Zjevně to byl upřímný člověk a opravdově se snažil poslouchat přikázání Zákona. Proto se zeptal: „Co mi ještě chybí?“ Ježíš na to reagoval tak, že mu nabídl něco mimořádného. Řekl: „Jestliže chceš být dokonalý [‚úplný‘, New American Standard Bible], jdi a prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, buď mým následovníkem.“ (Matouš 19:16–21)

¹³ Ježíš viděl, že má-li ten mladý muž sloužit Jehovovi celou duší, potřebuje se zbavit toho, co jej v životě velmi rozptyluje — svého bohatství. Pravý Kristův učedník nemůže sloužit dvěma pánům. ‚Nemůže být otrokem Boha a bohatství.‘ (Matouš 6:24) Musí mít ‚prosté oko‘, které je zaměřené na duchovní věci. (Matouš 6:22) Zbavit se svého majetku a dát ho chudým je projev obětavosti. Výměnou za tuto hmotnou oběť nabídl Ježíš onomu mladému vládci něco neocenitelného — možnost nashromáždit si poklad v nebi. Tento poklad by mu otevřel cestu k věčnému životu a dal by mu vyhlídku na to, že nakonec bude vládnout s Kristem v nebi. Ten mladý muž ale nebyl ochoten zapřít sám sebe. „Odešel zarmoucen, protože měl mnoho ve vlastnictví.“ (Matouš 19:22) Jiní Ježíšovi následovníci však projevili odlišný postoj.

14. Jak reagovali čtyři rybáři na Ježíšovu nabídku, aby ho následovali?

¹⁴ Asi o dva roky dříve nabídl Ježíš něco podobného čtyřem rybářům — Petrovi, Ondřejovi, Jakubovi a Janovi. Dva z nich tehdy byli na lovu ryb a druzí dva právě spravovali sítě. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ Všichni čtyři definitivně skončili se svou rybářskou živností a až do konce svého života byli Ježíšovými následovníky. (Matouš 4:18–22)

15. Co jedna novodobá Jehovova ctitelka obětovala, aby mohla následovat Ježíše?

¹⁵ Mnozí křesťané dnes jednají podobně. Za vzor si neberou onoho bohatého mladého vládce, ale ty čtyři rybáře. Aby mohli sloužit Jehovovi, obětují bohatství a kariéru, kterou by mohli udělat v tomto světě. Poslechněme si, co o tom vypráví Deborah. Říká: „Když mi bylo 22 let, musela jsem udělat závažné rozhodnutí. Už jsem asi šest měsíců studovala Bibli a chtěla jsem svůj život zasvětit Jehovovi, ale moje rodina byla silně proti tomu. Byli multimilionáři a měli pocit, že kdybych se stala svědkem, společensky by je to znemožnilo. Dali mi 24 hodin na rozmyšlenou — buď si vyberu život v přepychu, anebo pravdu. Pokud se úplně nepřestanu stýkat se svědky, moje rodina mě vydědí. Jehova mi pomohl správně se rozhodnout a dal mi sílu mé rozhodnutí uskutečnit. Posledních 42 let jsem strávila v celodobé službě a ani v nejmenším toho nelituji. Díky tomu, že jsem odmítla sobecký a požitkářský životní styl, nemusím pociťovat prázdnotu a sklíčenost, které vidím u členů své rodiny. Společně s manželem jsme pomohli poznat pravdu více než stu lidem. Tyto duchovní děti jsou mi mnohem dražší než jakékoli bohatství.“ S tím, co Deborah říká, ze srdce souhlasí miliony dalších svědků Jehovových. Máš stejný názor i ty?

16. Jak můžeme dávat najevo, že již nežijeme pro sebe?

¹⁶ Touha nežít jen pro sebe podněcuje tisíce svědků Jehovových k tomu, aby sloužili jako průkopníci neboli celodobí hlasatelé Království. Jiným svědkům sice okolnosti nedovolují podílet se na celodobé službě, ale oni přesto projevují průkopnického ducha a podporují dílo kázání o Království, jak mohou. Podobný postoj prokazují i rodiče, kteří obětují své vlastní zájmy a věnují mnoho času tomu, aby duchovně vedli své děti. Každý z nás může nějakým způsobem dávat najevo, že zájmy Království jsou v jeho životě na prvním místě. (Matouš 6:33)

Čí láska nás pohání?

17. Co nás podněcuje k tomu, abychom přinášeli oběti?

¹⁷ Projevovat obětavou lásku není vůbec snadné. Nezapomeňme ale, co nás k tomu pohání. Pavel napsal: „Pohání nás . . . láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; . . . a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15) K tomu, abychom již nežili pro sebe, nás pohání Kristova láska. To je jistě velmi silná pohnutka. Jestliže Ježíš za nás zemřel, necítíme snad mravní povinnost žít pro něj? Vždyť to, že jsme se Bohu zasvětili a stali se Kristovými učedníky, jsme udělali právě z vděčnosti za jejich hlubokou lásku. (Jan 3:16; 1. Jana 4:10, 11)

18. Jaký užitek přináší obětavý způsob života?

¹⁸ Přináší nám obětavost nějaký užitek? Potom, co onen bohatý mladý vládce odmítl Ježíšovu nabídku a odešel, Petr Ježíšovi řekl: „Pohleď, všechno jsme opustili a následovali tě; co nás skutečně čeká?“ (Matouš 19:27) Petr a ostatní apoštolové opravdu zapřeli sami sebe. Jakou za to obdrží odměnu? Ježíš jim nejprve řekl, že budou mít výsadu vládnout spolu s ním v nebi. (Matouš 19:28) Při stejné příležitosti se zmínil také o požehnání, z něhož se mohl těšit každý jeho následovník. Prohlásil: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně . . . a v budoucím systému věcí věčný život.“ (Marek 10:29, 30) Jestliže jsme něco obětovali, pak zpátky dostáváme mnohem víc. Nejsou snad naši duchovní otcové, matky, bratři, sestry a děti mnohem cennější než cokoli, čeho jsme se zřekli ve prospěch Království? A komu přinesl život to největší uspokojení — Petrovi, anebo tomu bohatému mladému vládci?

19. (a) Na čem závisí opravdové štěstí? (b) Čím se budeme zabývat při studiu následujícího článku?

¹⁹ Ježíš svými skutky i slovy ukazoval, že štěstí nepramení ze sobectví, ale z toho, že druhým dáváme a sloužíme jim. (Matouš 20:28; Skutky 20:35) Když nežijeme pro sebe, ale neustále následujeme Krista, život nám přináší velké uspokojení už dnes a máme vyhlídku, že jednou budeme žít věčně. Jestliže se zřekneme sami sebe, naším Majitelem se pochopitelně stane Jehova. A my se tak staneme Božími otroky. Proč je toto otroctví obšťastňující? Jak je tím ovlivňováno naše rozhodování? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.

Vzpomínáš si?

• Proč bychom měli bojovat proti svým sobeckým sklonům?

• Co znamená zapřít sám sebe, zvednout svůj mučednický kůl a neustále následovat Ježíše?

• Co nás podněcuje k tomu, abychom nežili pro sebe?

• Jaký užitek přináší obětavý způsob života?

[Obrázek na straně 11]

„Buď k sobě laskavý, Pane“

[Obrázek na straně 13]

Co mladému vládci bránilo v tom, aby následoval Ježíše?

[Obrázky na straně 15]

Láska pohání svědky Jehovovy k tomu, aby sloužili jako horliví hlasatelé Království