HORA, POHOŘÍ

Zemská masa vystupující nápadně výš než pahorky v té oblasti. Rozdíl mezi pahorky a pohořími je relativní. V oblasti, kde jsou jen nízké pahorky, může být hora jen o několik málo set metrů vyšší než okolní krajina, kdežto v hornatějším kraji mohou být menší vrcholky také označeny jako pahorky, přestože jsou mnohem vyšší než ojedinělá hora, například než 562 m vysoká hora Tabor. (Sd 4:6)

Hebrejské slovo har se může vztahovat na jednotlivou horu, například horu Sinaj, horu Gerizim, horu Ebal, horu Gilboa či horu Sion. (2Mo 19:11; 5Mo 11:29; 1Sa 31:8; Iz 4:5) Také se může vztahovat na pohoří, kupříkladu na Ararat (1Mo 8:4), a na celé hornaté oblasti, jako je hornatý kraj Efrajima (Joz 17:15), Naftaliho (Joz 20:7) a Gilead (5Mo 3:12), a také na kraje, které ve starověku obývali Amorejci a Ammonité. (5Mo 1:7, 20; 2:37) Aramejština má pro horu slovo tur (Da 2:35) a řečtina slovo oʹros. (Viz články o jednotlivých horách podle jména.)

Palestinské hory. Palestina jako celek je poměrně hornatá země, přestože má málo impozantních vrcholků. Na Z od Jordánu se směrem na J táhnou judské hory, kde je i hora Moria, hora Sion a Olivová hora. (2Pa 3:1; Ža 48:2; Mr 13:3) Střední část tohoto pohoří se táhne na SV k hoře Gilboa (1Sa 31:1) a zahrnuje pohoří Efrajima a Samaří s historickými vrcholy Gerizim a Ebal. (Joz 19:50; 5Mo 11:29) Na SSZ vyčnívá do Středozemního moře pohoří Karmel. (Jer 46:18)

Údolí Jezreel (Esdrelon) dělí hlavní horský hřbet od druhého hřbetu, který je dále na S. V tomto druhém horském hřbetu je i hora Tabor (Sd 4:6) a pobřežní pásmo pohoří Libanon. (Sd 3:3; 1Kr 5:6)

Na V od příkopové propadliny jsou náhorní roviny Edomu a Moabu (2Pa 20:10) a podél vých. břehu Mrtvého moře jsou vysoké útesy, mezi něž patří i hora Nebo, ze které Mojžíš obhlížel Zaslíbenou zemi, a také náhorní plošina na V od údolí Jordánu, která se zvedá do výšky asi 600 m. (5Mo 3:10; 34:1–3; Joz 13:8, 9; 20:8) Tento hornatý kraj pokračuje na S až k pohoří Antilibanon s jeho majestátní horou Hermon, nejvyšším vrcholem v celé palestinské oblasti. (Pís 4:8)

Hodnota hor. Hory ovlivňují podnebí a srážky; shromažďují vodu a pouštějí ji dolů do řek nebo ji zadržují v podzemních rezervoárech, které napájejí prameny v údolích. (5Mo 8:7) Na horských svazích rostou stromy (2Pa 2:16, 18), vinice a různé plodiny. (Ža 72:16; Př 27:25; Iz 7:23–25; Jer 31:5) Výše položená místa sloužila jako mlaty. (Iz 17:13) Hory poskytovaly přirozenou ochranu před útočícími vojsky (Ža 125:2), útočiště a skrýše v době nebezpečí (1Mo 19:17, 30; Sd 6:2; Mt 24:16; srovnej Zj 6:15) a úkryt pro divoká zvířata. (Ža 50:10, 11; 104:18; Iz 18:6) Také se v nich stavěla města (Mt 5:14) a těžbou se získávaly užitečné rudy. (5Mo 8:9) V horách se také dobýval stavební kámen. (1Kr 5:15–17)

Jehovovo vlastnictví. Všechny hory patří Jehovovi Bohu, protože je jejich Tvůrce. (Ža 95:4; Am 4:13) Avšak slova ‚Jehovova hora‘ nebo ‚hora Boha‘ se často vztahuje konkrétně na ty hory, na kterých Jehova projevil svou přítomnost. Mezi ně patří hora Sinaj neboli Choreb (2Mo 3:1; 4Mo 10:33) a hory související s Jehovovou svatyní. (Ža 24:3)

Obrazné a prorocké použití. Někdy se výrazem „hora“ myslí půda, rostliny a stromy na povrchu hory. (Srovnej Ža 83:14.) Žalmista o Jehovovi říká: „Dotkne se hor, a ony kouří.“ (Ža 104:32; 144:5, 6) To snad poukazuje na skutečnost, že blesk může zapálit horské lesy a tak způsobit, že hora kouří. Zdá se, že Bible popisuje účinky prudké bouře, když mluví o horách, které ‚tají‘ nebo ‚odplouvají‘. (Sd 5:5; Ža 97:5) Při silných deštích vznikají potoky a prudké bystřiny, které odplavují půdu, takže půda jakoby taje. Podobně bylo předpověděno, že vyjádření Jehovova hněvu proti národům povede k takovému pobíjení, že krev zabitých roztaví hory, tedy odplaví půdu. (Iz 34:1–3) To, že z hor bude „kanout sladké víno“ znamená, že vinice na jejich svazích budou hojně plodit. (Joel 3:18; Am 9:13)

Zjevení Jehovovy přítomnosti na hoře Sinaj bylo doprovázeno takovými fyzikálními jevy, jako je blesk, kouř a oheň. Hora se také třásla. (2Mo 19:16–18; 20:18; 5Mo 9:15) Zdá se, že tyto a jiné fyzikální jevy poskytují základ pro obrazná vyjádření, která se nacházejí jinde v Bibli. (Srovnej Iz 64:1–3.) Výraz ‚hory poskakující jako berani‘ se zjevně vztahuje na třesení hory Sinaj. (Ža 114:4, 6) ‚Zapálení základů hor‘ je možná narážkou na vulkanickou činnost (5Mo 32:22) a to, že ‚základy hor se začaly zmítat‘, znamená, že hory se třásly, možná při zemětřesení. (Ža 18:7)

Představují vlády. V biblické symbolice hory představují království nebo panující vlády. (Da 2:35, 44, 45; srovnej Iz 41:15; Zj 17:9–11, 18.) Babylón svými dobyvatelskými taženími zničil jiné země, a proto je nazván ‚zkázonosnou horou‘. (Jer 51:24, 25) Žalm, který vypráví o Jehovových činech proti válčícím lidem, o Jehovovi říká, že je „zahalen světlem, majestátnější než hory kořisti“. (Ža 76:4) „Hory kořisti“ možná představují útočná království. (Srovnej Na 2:11–13.) David o Jehovovi řekl: ‚Způsobil jsi, aby má hora stála v síle.‘ To pravděpodobně znamená, že Jehova vyvýšil Davidovo království a pevně je založil. (Ža 30:7; srovnej 2Sa 5:12.) To, že hory mohou představovat království, pomáhá pochopit význam toho, o čem Zjevení 8:8 říká, že je to „něco jako velká hora hořící ohněm“. To, že to připomíná hořící horu, napovídá, že je to spojeno s nějakou formou vlády, která má ničivou povahu jako oheň.

Z Danielova proroctví je vidět, že Boží Království nejprve rozbije všechna ostatní království a potom se stane velkou horou, která naplní celou zemi. (Da 2:34, 35, 44, 45) To znamená, že svou požehnanou vládu rozšíří na celou zemi. Žalmista napsal: „Ať hory přinášejí lidu mír, pahorky také, prostřednictvím spravedlnosti.“ (Ža 72:3) V souladu s tímto žalmem země okusí projevy požehnání, o kterých se mluví v souvislosti s Boží horou, například Jehovovu hostinu pro všechny národy. (Iz 25:6; viz také Iz 11:9; 65:25.)

Souvisejí s uctíváním. Hora Sion se stala svatou horou, když David vnesl posvátnou Truhlu do stanu, který tam postavil. (2Sa 6:12, 17) Truhla souvisela s Jehovovou přítomností a David zjevně jednal podle božského vedení. (5Mo 12:5) To tedy znamenalo, že Jehova si vybral horu Sion za místo svého přebývání. V souvislosti s tímto výběrem David napsal: „Hornatý kraj Bašanu je Boží hora [tedy, kraj stvořený Bohem]; hornatý kraj Bašanu je hora štítů. Proč vy, hory štítů, závistivě pozorujete horu, kterou Bůh toužil mít pro sebe, aby tam bydlel? Ano, sám Jehova tam bude přebývat navždy . . . Sám Jehova přišel ze Sinaje [kde poprvé zjevil svou přítomnost celému izraelskému národu] na svaté místo.“ (Ža 68:15–17) Hornatý kraj Bašanu je možné ztotožnit s horou Chavran (Džebel ed Druz) a toto pohoří je možná myšleno slovy „Boží hora“ a „hora štítů“. Hora Chavran se sice zvedá mnohem výše než hora Sion, ale Jehova si za svůj příbytek vybral to méně nápadné místo.

Poté, co byl na hoře Moria postaven chrám, výraz „Sion“ se začal vztahovat i na místo chrámu, a Sion tedy zůstal Boží svatou horou. (Iz 8:18; 18:7; 24:23; Joel 3:17) Jehovův chrám byl v Jeruzalémě, a tak i samo město bylo nazýváno Jehovovou ‚svatou horou‘. (Iz 66:20; Da 9:16, 20) Žalmista měl možná na mysli jeruzalémské hory, k nimž se obracel při modlitbě, když napsal: „Pozvednu oči k horám. Odkud přijde má pomoc? Má pomoc je od Jehovy.“ (Ža 121:1, 2; srovnej Ža 3:4; 1Kr 8:30, 44, 45; Da 6:10.)

Proroctví Izajáše 2:2, 3 a Micheáše 4:1, 2 poukazovalo na dobu, kdy „hora Jehovova domu“ bude „pevně založena nad vrcholkem hor“ a bude „pozvednuta nad pahorky“ a bude k ní proudit mnoho národů. Skutečnost, že „hora Jehovova domu“ má být nad horami a pahorky, poukazuje na vyvýšené postavení pravého uctívání, protože hory a pahorky sloužily ve starověku jako sídla modlářského uctívání a svatyně falešných bohů. (5Mo 12:2; Jer 3:6; Ez 18:6, 11, 15; Oz 4:13)

V předobrazném splnění, v letech 29 až 70 n. l., během konečné části dnů židovského systému věcí, bylo Jehovovo uctívání vyvýšeno nad vznosné postavení, jež pohanské národy dávaly svým falešným bohům. Král, Ježíš Kristus, provedl „průlom“, když vyvýšil pravé uctívání; nejprve ho následoval ostatek izraelského národa a pak lidé ze všech národů. (Iz 2:2; Mi 2:13; Sk 10:34, 35) V protiobrazném splnění, v konečné části dnů tohoto systému věcí, je Jehovovo uctívání vyvýšeno až do nebes. Král, Ježíš Kristus, vede ostatek duchovního Izraele k čistému uctívání a za tímto ostatkem jde velký zástup ze všech národů. (Zj 7:9)

Překážky. Hory občas představují překážky. K horám byly přirovnány například překážky, které stály v cestě Izraelitům vracejícím se z vyhnanství v Babylóně, a překážky, které později bránily obnově chrámu. (Iz 40:1–4; Ze 4:7) Překážkami, které se podobají horám, může pohnout víra, a ta může pohnout i doslovnými horami, je-li to Boží vůle. (Mt 17:20; 21:21; Mr 11:23; 1Ko 13:2)

Stabilita, trvalost či vznešenost. Horám se připisuje stabilita a trvalost. (Iz 54:10; Hab 3:6; srovnej Ža 46:2.) Když tedy žalmista mluví o tom, že Jehovova spravedlnost je jako „Boží hory“ (Ža 36:6), možná tím myslel to, že Jehovova spravedlnost je nepohnutelná. Anebo, protože hory jsou vyvýšené, tím mohl poukazovat na fakt, že Boží spravedlnost daleko převyšuje spravedlnost člověka. (Srovnej Iz 55:8, 9.) V souvislosti s vyléváním sedmé misky Božího hněvu Zjevení 16:20 říká: „Hory nebyly nalezeny.“ To ukazuje, že i něco tak vyvýšeného jako hory neunikne vylití Božího hněvu. (Srovnej Jer 4:23–26.)

Hory se radují a chválí Jehovu. Když Jehova v dobrém smyslu obrací svou pozornost ke svému lidu, má to příznivé účinky na zemi. Horské svahy jsou udržovány a obdělávány, nevypadají zpustle, jako by truchlily ve stavu zničení nebo při pohromě. Hory tedy obrazně „radostně volají“ a jejich krása a úrodnost chválí Jehovu. (Ža 98:8; 148:7–9; srovnej Iz 44:23; 49:13; 55:12, 13; Ez 36:1–12.)