Co se můžeme naučit od dětí?

„CHOVÁŠ se jako malé dítě!“ Kdyby nám někdo řekl něco takového, pravděpodobně bychom se urazili. I když jsou malé děti roztomilé, přece jen jim chybí zralost, zkušenosti a moudrost, které obvykle přicházejí s věkem. (Job 12:12)

Nicméně při jedné příležitosti Ježíš svým učedníkům řekl: „Vpravdě vám říkám: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království.“ (Matouš 18:3) Co tím Ježíš myslel? A jaké vlastnosti, jež jsou charakteristické pro děti, by měli dospělí napodobovat?

Rozvíjejme pokoru, jakou mají děti

Uvažujme o tom, co Ježíšovu výroku předcházelo. Když spolu se svými učedníky dorazil po dlouhé cestě do Kafarnaum, zeptal se jich: „O čem jste se cestou dohadovali?“ Učedníci rozpačitě mlčeli, protože se mezi sebou dohadovali, kdo je větší. Nakonec však sebrali odvahu a Ježíše se zeptali: „Kdo je skutečně největší v nebeském království?“ (Marek 9:33, 34; Matouš 18:1)

Možná vás překvapuje, že učedníci se po téměř třech letech strávených s Ježíšem handrkovali o postavení. Byli však už od malička vychováváni v židovském náboženství, jehož příslušníci si na význačném postavení velmi zakládali. Takové náboženské ovzduší spolu s lidskou nedokonalostí tedy myšlení učedníků zjevně ovlivňovalo.

Ježíš se posadil, zavolal učedníky k sobě a řekl: „Jestliže chce být někdo první, bude poslední ze všech a služebníkem všech.“ (Marek 9:35) Tato slova je patrně ohromila. Byla totiž v příkrém rozporu s tím, jak na velikost pohlíželi Židé. Ježíš pak přivolal malé dítě, s láskou je objal a své tvrzení podepřel výrokem: „Vpravdě vám říkám: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království. Proto kdokoli se pokoří jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království.“ (Matouš 18:3, 4)

To bylo skutečně působivé poučení o pokoře! Zkuste si tu situaci představit. Skupina dospělých, vážených mužů se shlukuje kolem jednoho malého dítěte a pozorně se ně dívají. To před nimi stydlivě a důvěřivě stojí. Nemá v sobě ani špetku soupeřivosti nebo zášti. Je poddajné a skromné. Opravdu je na něm krásně vidět, jak bohulibá pokora vypadá.

Ježíšovo poučení je zcela jasné. Pokud chceme zdědit Boží Království, musíme rozvíjet pokoru, jakou mají právě děti. V rodině Jehovových ctitelů není místo pro soupeřivost či pýchu. (Galaťanům 5:26) Právě tyto vlastnosti podnítily Satana Ďábla, aby se vzbouřil proti Bohu. Není tedy divu, že Jehova je nenávidí. (Přísloví 8:13)

Praví křesťané se snaží druhým sloužit, a ne nad nimi panovat. Opravdová pokora nás bude podněcovat, abychom druhým sloužili bez ohledu na to, jak nepříjemný je úkol, který musíme vykonat, nebo jak ponížený se zdá být člověk, jemuž prokazujeme laskavost. Takové jednání nám přinese bohatou odměnu. Ježíš řekl: „Kdokoli přijímá jedno z takových malých dětí na základě mého jména, přijímá mne; a kdokoli přijímá mne, přijímá nejenom mne, ale i toho, kdo mě vyslal.“ (Marek 9:37) Když rozvíjíme štědrost a pokoru, které jsou dětem vlastní, sjednocuje nás to s nejvyšší Osobností ve vesmíru a s jejím Synem. (Jan 17:20, 21; 1. Petra 5:5) A pociťujeme také radost, která z dávání plyne. (Skutky 20:35) Navíc zažíváme uspokojení, protože přispíváme k pokoji a jednotě, jež jsou patrné mezi Božím lidem. (Efezanům 4:1–3)

Rády se učí a projevují důvěru

Ježíš pak ukázal, co dalšího se mohou dospělí od dětí naučit: „Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“ (Marek 10:15) Děti jsou nejen pokorné, ale také ochotné se učit. Jedna maminka říká: „Nasávají informace jako houby.“

Chceme-li tedy zdědit Boží Království, musíme poselství o Království přijmout a jednat podle něj. (1. Tesaloničanům 2:13) Jako novorozená děťátka si musíme ‚vytvořit touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abychom jím rostli k záchraně‘. (1. Petra 2:2) Co když ale nemůžeme některou biblickou nauku pochopit? „Děti se pořád ptají ‚proč‘, dokud nedostanou uspokojivé odpovědi,“ uvádí jedna pracovnice v oblasti péče o dítě. Je dobré, když je v tom napodobujeme. Proto nepřestávejte daný námět zkoumat. Ptejte se zralých křesťanů. Proste Jehovu o moudrost. (Jakub 1:5) Můžete si být jisti, že na své vytrvalé modlitby časem dostanete odpověď. (Matouš 7:7–11)

Někdo si však může říct: ‚Nebývá to ale tak, že důvěřiví lidé se dají snadno oklamat?‘ Ne, pokud přijímají vedení z důvěryhodného zdroje. Děti například přirozeně hledají vedení u svých rodičů. Jeden otec říká: „Děti vědí, že svým rodičům mohou důvěřovat, protože ti je dennodenně chrání a starají se o ně.“ Z podobných důvodů můžeme důvěřovat našemu nebeskému Otci Jehovovi. (Jakub 1:17; 1. Jana 4:9, 10) Jehova nám poskytuje spolehlivé vedení ve svém psaném Slově. Utěšuje a podporuje nás svým svatým duchem a prostřednictvím své organizace. (Matouš 24:45–47; Jan 14:26) Budeme-li tato opatření využívat, budeme chráněni před duchovní újmou. (Žalm 91:1–16)

Když rozvíjíme takovou důvěru v Boha, jakou mají děti, přináší nám to také vnitřní klid. Jeden znalec Bible uvádí: „Jako děti se vydáváme na výlet, aniž bychom měli nějaké peníze na jízdenku, a nevíme ani, jak se dostaneme až do cíle, a přesto nemáme sebemenších pochyb, že nás tam rodiče bezpečně dopraví.“ Máme na své cestě životem v Jehovu podobnou důvěru? (Izajáš 41:10)

Bezvýhradná důvěra v Boha nám pomáhá vyhýbat se postojům a jednání, které by mohly ohrozit naše duchovní smýšlení. Plně se totiž spoléháme na Ježíšova slova, že náš nebeský Otec zná naše skutky, a že dokud budeme hledat nejprve Království a Boží spravedlnost, bude o nás pečovat. Díky tomu odoláme pokušení zaměřovat se na hmotné věci na úkor těch duchovních. (Matouš 6:19–34)

„Nemluvňaty vzhledem ke špatnosti“

I když se děti rodí nedokonalé, mají dobré srdce a nezkaženou mysl. Proto Bible křesťany vybízí: „Buďte nemluvňaty vzhledem ke špatnosti.“ (1. Korinťanům 14:20)

Například pětiletá Monique jednou své mamince s nadšením řekla: „Moje nová kamarádka Sarah má kudrnaté vlasy jako já.“ Nepadlo ani slovo o tom, že Sarah má jinou barvu pleti a že je jiného původu. Jedna maminka poznamenala: „Malé děti jsou v určitém smyslu barvoslepé. Nemají ani ponětí o nějakých rasách nebo předsudcích.“ V tomto směru nádherně zrcadlí nestrannost našeho Boha, který miluje lidi ze všech národů. (Skutky 10:34, 35)

Děti také mají pozoruhodnou schopnost odpouštět. Jeden otec vypráví: „Když se Jack a Levi poperou, řekneme jim, aby se jeden druhému omluvili, a za chvíli už si zase spokojeně hrají. Netrucují, nevyčítají si, co kdy kdo komu udělal, ani si pro odpuštění nekladou žádné podmínky. Prostě to nechají být a jde se dál.“ To je pro dospělé skutečně vynikající příklad! (Kolosanům 3:13)

Malé děti navíc nemají problémy s tím, aby uznaly Boží existenci. (Hebrejcům 11:6) Je jim vlastní otevřenost, a tak často nebojácně svědčí druhým. (2. Královská 5:2, 3) Jejich prosté upřímné modlitby mohou zapůsobit i na tvrdé a necitelné lidi. A když se děti octnou v pokušení, dokáží projevit pozoruhodnou morální sílu. Jsou tedy pro nás opravdu drahocennými dary. (Žalm 127:3, 4)

Obnovená krása osobnosti

Možná si říkáte: ‚Je ale vůbec možné, aby dospělí lidé znovu získali ty krásné vlastnosti charakteristické pro děti?‘ Prostá a uklidňující odpověď na tuto otázku zní: rozhodně ano. Ježíš nás přece vybídl, abychom ‚byli jako malé děti‘, a tak to bezpochyby možné je. (Matouš 18:3)

Znázorněme si to: Skupina uměleckých restaurátorů pracuje na drahocenném mistrovském díle. Odstraňují nánosy špíny a napravují to, co předtím nešikovní restaurátoři pokazili. Po mnoha hodinách trpělivé práce z uměleckého díla zazáří původní syté barvy a všichni mohou obdivovat jeho přirozenou krásu. Podobně tomu může být s námi. Díky našemu trpělivému úsilí, pomoci Jehovova svatého ducha a podpoře láskyplných spolukřesťanů můžeme znovu získat ty překrásné vlastnosti, kterými jsme jako děti oplývali zcela přirozeně. (Efezanům 5:1)

[Obrázek na straně 9]

Dětem je pokora vlastní

[Obrázek na straně 10]

Malé děti nemají předsudky a dokáží rychle odpustit a zapomenout