Ve sboru zachováváme pokoj a čistotu

KAŽDÝ rok se k čistému uctívání Jehovy připojují tisíce lidí a tím se splňuje proroctví, které zapsal Micheáš. (Mich. 4:1, 2) Velmi nás těší, že je můžeme přivítat v „Božím sboru“. (Sk. 20:28) A oni si zase váží toho, že můžou spolu s námi sloužit Jehovovi v čistém a pokojném prostředí našeho duchovního ráje. Díky působení Jehovova svatého ducha a díky moudrým radám zapsaným v jeho Slově se nám daří udržet ve sboru pokoj a zachovat ho čistý. (Žalm 119:105; Zech. 4:6)

² Tím, že uplatňujeme biblické zásady, si oblékáme „novou osobnost“. (Kol. 3:10) Neděláme problém z drobných sporů a rozdílných názorů. Díváme se na věci stejně jako Jehova a to nám pomáhá překonat rozdělující vlivy tohoto světa a v jednotě spolupracovat jako jedna velká rodina. (Sk. 10:34, 35)

³ Čas od času však vzniknou problémy, které pokoj a jednotu sboru naruší. Co bývá jejich příčinou? Ve většině případů k nim dochází proto, že se neuplatňuje nějaká biblická rada. Stále ještě musíme bojovat se svou nedokonalostí. Nikdo z nás není bez hříchu. (1. Jana 1:10) Někdo se může dopustit něčeho špatného a do sboru tak může v morálním nebo duchovním ohledu proniknout nečistota. Nějakým neuváženým slovem nebo činem můžeme někoho urazit. A nás se zase může dotknout něco, co řekl nebo udělal někdo jiný. (Řím. 3:23) Co můžeme v takových situacích dělat, aby se věci urovnaly?

⁴ Jehova si je toho všeho vědom, a proto nám ve svém Slově laskavě dává rady k tomu, co máme dělat, když ve sboru vzniknou problémy. V takové situaci nám můžou osobně pomoct láskyplní duchovní pastýři, tedy starší. Pokud jejich biblické rady uplatníme, pomůže nám to obnovit dobré vztahy s druhými a udržet si dobré jméno u Jehovy. Jestliže se něčím proviníme a jsme kvůli tomu ukázněni nebo pokáráni, můžeme si být jistí, že takové usměrnění je projevem lásky, kterou k nám náš nebeský Otec cítí. (Přísl. 3:11, 12; Hebr. 12:6)

⁵ Může se stát, že mezi lidmi ve sboru někdy vzniknou drobnější osobní spory nebo nedorozumění. Ty by se měly rychle vyřešit v duchu bratrské lásky. (Ef. 4:26; Filip. 2:2–4; Kol. 3:12–14) Velmi pravděpodobně zjistíš, že problémy osobního rázu, které se týkají tvého vztahu k někomu ze sboru, lze vyřešit uplatněním rady, kterou dal apoštol Petr: „Mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) V Bibli se píše, že všichni „často chybujeme“. (Jak. 3:2) Pokud uplatňujeme Zlaté pravidlo – totiž abychom jednali s druhými tak, jak bychom si přáli, aby oni jednali s námi – můžeme druhým drobné prohřešky vůči nám zkrátka odpustit a zapomenout na ně. (Mat. 6:14, 15; 7:12)

⁶ Když si všimneš, že se někdo ve sboru urazil kvůli něčemu, co jsi řekl nebo udělal, chop se iniciativy a hned se pokus věc urovnat. Nezapomeň, že taková situace má vliv i na tvůj vztah s Jehovou. Ježíš svým učedníkům řekl: „Pokud tedy přinášíš dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech dar před oltářem a odejdi. Nejdřív se se svým bratrem usmiř a teprve pak se vrať a obětuj svůj dar.“ (Mat. 5:23, 24) Pokud došlo k nedorozumění, promluvte si o tom. Dobrá komunikace ve sboru velmi pomáhá předcházet nedorozuměním a řešit problémy, které vznikají následkem lidské nedokonalosti.

⁷ Občas se stává, že sboroví starší musí někoho usměrnit. To nebývá snadné. Křesťanům v Galácii apoštol Pavel napsal: „Bratři, pokud se někdo nevědomky vydá špatným směrem, snažte se ho vy, kdo jste duchovně zralí, s mírností přivést zpátky na správnou cestu.“ (Gal. 6:1)

⁸ Starší láskyplně pečují o sbor, a proto ho chrání před mnoha nebezpečnými vlivy a předcházejí vzniku vážných problémů. Tito duchovní pastýři by se měli snažit, aby i o nich platilo to, co Jehova slíbil prostřednictvím Izajáše: „Každý z nich bude jako úkryt před větrem, jako skrýš před lijákem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutné skály ve vyprahlé zemi.“ (Iz. 32:2)

⁹ Pavel varoval před jistými osobami, které mohly mít na ostatní ve sboru nezdravý vliv. Napsal: „Dáváme [vám] pokyny, abyste se odtáhli od každého bratra, který žije neukázněně, a ne podle toho, co jste přijali od nás.“ Svůj výrok objasnil slovy: „Pokud někdo neposlouchá to, co jsme napsali v tomto dopise, označte si ho a přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. Přesto ho nepovažujte za nepřítele, ale dál ho napomínejte jako bratra.“ (2. Tes. 3:6, 14, 15)

¹⁰ Občas se ve sboru může najít někdo, kdo se sice neprovinil závažným hříchem, za nějž by mohl být ze sboru vyloučen, ale kdo přesto otevřeně ignoruje Boží měřítka, kterými by se křesťané měli řídit. Takoví lidé se můžou vyznačovat například nehoráznou leností, neustálou sžíravou kritikou nebo tím, že chodí extrémně špinaví. Nebo se možná „pletou ... do toho, co se jich netýká“. (2. Tes. 3:11) Jsou to také ti, kdo plánují, že se obohatí na úkor druhých, nebo ti, kdo si libují v jednoznačně nevhodné zábavě. Něčí jednání lze za nepořádné označit tehdy, když je natolik závažné, že může na sbor vrhat špatné světlo, a hrozí, že se rozšíří i mezi ostatní křesťany.

¹¹ Starší se nejprve pokusí nepořádnému křesťanovi pomoct tím, že ho napomenou s použitím myšlenek z Bible. Pokud ale dotyčný nadále ignoruje biblické zásady, i když na to byl opakovaně upozorňován, starší můžou rozhodnout, že bude ve sboru přednesen varovný proslov. Starší musí dobře zvážit, zda je nějaká situace natolik závažná a natolik pohoršuje ostatní, aby bylo nutné takový proslov přednést. V proslovu bratr vysvětlí, co k danému nepořádnému jednání říká Bible, ale neuvede jméno nepořádného člověka. Všichni ze sboru, kteří o jednání dotyčného člověka vědí, díky proslovu pochopí, že s ním mají přerušit společenské kontakty. Při duchovních činnostech se mu ale vyhýbat nebudou, aby ho mohli podle Pavlovy vybídky „napomínat jako bratra“.

¹² Pevný postoj věrných křesťanů snad nepořádného křesťana přiměje k tomu, že se zastydí a udělá potřebné změny. Pokud je jasně patrné, že takový člověk s nepořádným jednáním přestal, nebude se s ním už jednat jako s označenou osobou.

¹³ Ochota přehlížet urážky a odpouštět neznamená, že jsme lhostejní k vážným proviněním nebo že je schvalujeme. Ne všechny hříchy lze připsat na vrub zděděné nedokonalosti. A přehlížet provinění, která nejsou jen drobnými přestupky, by ani nebylo správné. (3. Mojž. 19:17; Žalm 141:5) Ve smlouvě Zákona se u hříchů rozlišoval stupeň jejich závažnosti. A to platí i v křesťanském sboru. (1. Jana 5:16, 17)

¹⁴ Ježíš ukázal, jak se má postupovat při řešení závažných sporů mezi spolukřesťany. Povšimněme si, o jakých krocích mluvil: „Když tvůj bratr proti tobě zhřeší, [1.] jdi a upozorni ho na jeho chybu mezi čtyřma očima. Pokud ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra. Ale pokud ti nebude naslouchat, [2.] vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena slovy dvou nebo tří svědků. Pokud nebude naslouchat ani jim, [3.] řekni to sboru. A pokud nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe jako člověk z jiných národů a výběrčí daní.“ (Mat. 18:15–17)

¹⁵ Podobenství zaznamenané u Matouše 18:23–35, které Ježíš následně vyprávěl, naznačuje, že hříchy, o nichž je zmínka u Matouše 18:15–17, se týkají například finančních nebo majetkových věcí – třeba když si někdo od spoluvěřícího půjčí peníze a nevrátí je nebo když se někdo dopustí podvodu. Může jít také o situace, kdy někdo pomluvou poškodí něčí pověst.

¹⁶ Pokud máš důkazy, že se někdo ve sboru proti tobě dopustil takového hříchu, neobracej se rovnou na starší, aby zasáhli ve tvůj prospěch. Podle Ježíšovy rady si s ním nejdřív promluv sám. Pokus se urovnat s ním tu záležitost, aniž do toho bude zapojen někdo jiný. Pamatuj na to, že Ježíš neřekl „jdi jen jednou a upozorni ho na jeho chybu“. Pokud tedy dotyčný člověk svou chybu nepřipustí a neomluví se, možná bude dobré promluvit si s ním o té záležitosti za nějaký čas znovu. Pokud se věc tímto způsobem urovná, ten, kdo zhřešil, jistě ocení, že jsi o jeho hříchu neříkal druhým a že jsi nepoškodil jeho dobrou pověst ve sboru. Jak řekl Ježíš, „získal jsi svého bratra“.

¹⁷ Jestliže provinilec uzná svou chybu, omluví se a snaží se ji odčinit, není zapotřebí v té věci podnikat nic dalšího. I vážnější hříchy zmíněného druhu tedy můžou ti, jichž se problém týká, urovnat soukromě mezi sebou.

¹⁸ Jestliže se ti nedaří získat svého bratra tím, že jsi odhalil jeho chybu „mezi čtyřma očima“, pak můžeš udělat to, o čem Ježíš mluvil dále: „Vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva“ spoluvěřící a promluv si s tím bratrem znovu. Spoluvěřící, které s sebou bereš, by měli mít stejný cíl – získat svého bratra. Pokud možno by to měli být svědkové údajného provinění. Jestliže však žádní očití svědkové neexistují, můžeš s sebou vzít jednoho nebo dva další spoluvěřící, kteří budou svědky vašeho rozhovoru. Je možné, že mají v oblasti, která je předmětem sporu, nějaké zkušenosti, a tak by mohli rozlišit, zda skutečně došlo k provinění. Pokud si jako svědky vybereš starší, nezapomeň, že v tuto chvíli nezastupují sbor, protože k projednání této záležitosti nebyli pověřeni radou starších.

¹⁹ Jestliže věc nebyla vyřešena ani po tvých opakovaných snahách – ani když jsi s ním mluvil sám, ani když jsi k němu šel s jedním nebo dvěma dalšími spoluvěřícími – a jestliže ti připadá, že tuto věc nemůžeš přejít, pak bys měl záležitost oznámit sborovým starším. Pamatuj na to, že jejich cílem je uchovat ve sboru pokoj a čistotu. Jakmile ses obrátil na starší, přenech už daný problém v jejich rukou a důvěřuj Jehovovi. Nikdy nepřipusť, aby pro tebe chování někoho jiného bylo kamenem úrazu nebo aby tě oloupilo o radost ze služby Jehovovi. (Žalm 119:165)

²⁰ Starší záležitost prozkoumají. Pokud zjistí, že dotyčný proti tobě opravdu vážně zhřešil, a přesto nečiní pokání a není ochoten v rozumné míře a vhodným způsobem věc napravit, bude možná nutné, aby výbor složený ze sborových starších takového provinilce ze sboru vyloučil. Tak ochrání stádo a zachovají sbor čistý. (Mat. 18:17)

²¹ Některé hříchy jsou tak vážné, že nestačí, aby poškozený hříšníkovi odpustil. Mezi taková provinění patří smilstvo, cizoložství, homosexualita, rouhání, odpadlictví nebo modlářství. (1. Kor. 6:9, 10; Gal. 5:19–21) Takové hříchy ohrožují duchovní stav a morální čistotu sboru a musí se o nich dozvědět starší, aby se tím mohli zabývat. (1. Kor. 5:6; Jak. 5:14, 15) Může se stát, že za staršími přijde sám provinilec a přizná se. Nebo se dozorci dozvědí o jeho vážném hříchu od někoho jiného. (3. Mojž. 5:1; Jak. 5:16) Bez ohledu na to, jakým způsobem se starší o závažném provinění některého pokřtěného svědka poprvé dozvědí, dva z nich nejdříve záležitost prozkoumají. Pokud se prokáže, že se tyto informace zakládají na pravdě, a pokud existují doklady toho, že byl spáchán závažný hřích, rada starších jmenuje právní výbor složený nejméně ze tří starších, kteří věc projednají.

²² Starší zodpovědně pečují o stádo a snaží se chránit ho před čímkoli, co by mu mohlo duchovně škodit. Obratně používají Boží Slovo, aby s jeho pomocí chybujícího křesťana pokárali a pomohli mu duchovně se uzdravit. (Juda 21–23) To je v souladu s pokyny, které dal apoštol Pavel Timoteovi. Napsal: „Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé a mrtvé, ... kárej, napomínej a vybízej s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat.“ (2. Tim. 4:1, 2) To může být časově náročné, ale patří to k tvrdé práci křesťanských starších. Sbor si jich za to váží a uznává, že „si zaslouží dvojnásobnou úctu“. (1. Tim. 5:17)

²³ Vždy, když je prokázána vina, je prvořadým cílem dozorců pomoct provinilci, aby se duchovně uzdravil. Pokud hříšník svého činu upřímně lituje a na pomoc starších reaguje příznivě, pak mu jejich pokárání – které může být uděleno i v přítomnosti těch, kdo v případu vystupovali jako svědci – poslouží k ukáznění. A pokud jsou přítomni svědci jako přihlížející, bude to pro ně varování. (2. Sam. 12:13; 1. Tim. 5:20) Ve všech případech právního pokárání jsou provinilci uložená nějaká omezení. To mu může pomoct, aby „[urovnal] cesty svým nohám“. (Hebr. 12:13) Tato omezení jsou potom postupně rušena úměrně tomu, jak se u něho projevuje obnova duchovního smýšlení.

²⁴ Pokud právní výbor usoudí, že provinilec projevuje opravdové pokání, ale je pravděpodobné, že se o dané záležitosti dozví sbor či lidé z okolí, nebo se sbor musí mít před kajícným provinilcem na pozoru, pak se během shromáždění Život a služba přednese jednoduché oznámení. Má znít takto: „Bratr/sestra [jméno dotyčného člověka] byl(a) pokárán(a).“

²⁵ Může se však stát, že provinilec se v hříšném jednání zatvrdí, a proto na úsilí bratrů, kteří mu chtějí pomoct, nereaguje. Během právního jednání možná není patrné, že by svými skutky dostatečně dával najevo pokání. (Sk. 26:20) Co potom? V takových případech je nutné nekajícného provinilce ze sboru vyloučit a odepřít mu tím společenství s Jehovovým čistým lidem. Ostatní ve sboru jsou díky tomu chráněni před špatným vlivem provinilce. Sbor tak zůstane v mravním a duchovním ohledu čistý a bude mít i nadále dobrou pověst. (5. Mojž. 21:20, 21; 22:23, 24) Když se apoštol Pavel dozvěděl o hanebném chování jednoho bratra v korintském sboru, vybídl starší, že by měli „takového muže vydat Satanovi..., aby byl duch [sboru] zachráněn“. (1. Kor. 5:5, 11–13) Pavel se také zmínil o vyloučení dalších lidí, kteří se v prvním století vzbouřili proti pravdě. (1. Tim. 1:20)

²⁶ Když starší v právním výboru dospějí k rozhodnutí, že nekajícný provinilec musí být vyloučen, měli by ho o tom informovat a jasně mu sdělit, jaké jsou pro to biblické důvody. Také mu řeknou, že pokud podle jeho názoru udělali při posuzování jeho případu závažnou chybu, může se proti rozhodnutí odvolat formou dopisu, ve kterém jasně uvede, z jakých důvodů se odvolává. Odvolání může podat do sedmi dnů od doby, kdy mu právní výbor oznámil své rozhodnutí. Jestliže rada starších takové odvolání dostane, měla by se spojit s krajským dozorcem. Ten určí způsobilé starší, kteří budou sloužit v odvolacím výboru a případ znovu projednají. Ti vynaloží veškeré úsilí, aby se odvolací jednání konalo do týdne po obdržení dopisu. Pokud se dotyčný odvolal, je nutné s oznámením o vyloučení počkat. Během té doby nebude obviněnému umožněno podávat na shromážděních komentáře a zastupovat sbor v modlitbě a nebude mít ani žádné odpovědné úkoly.

²⁷ Odvolací jednání je vůči obviněnému projevem laskavosti, protože se jeho případem bude zabývat ještě někdo jiný. Proto pokud se obviněný k odvolacímu jednání záměrně nedostaví, mělo by se sice vyvinout rozumné úsilí zkontaktovat ho, ale když se to nepodaří, jeho vyloučení bude oznámeno.

²⁸ Jestliže se provinilec odvolat nechce, právní výbor mu vysvětlí, proč je nutné činit pokání a jaké kroky může podniknout, aby mohl být za určitou dobu znovu přijat. Takovou laskavou pomoc by starší měli provinilci poskytnout s nadějí, že své jednání změní a že za čas bude splňovat potřebné požadavky, aby se mohl do Jehovovy organizace vrátit. (2. Kor. 2:6, 7)

²⁹ Když je nutné nekajícného provinilce vyloučit, sboru se přednese krátké oznámení v tomto znění: „[Jméno dotyčného člověka] již není svědkem Jehovovým.“ Věrní křesťané ve sboru tím budou upozorněni na to, aby se s touto osobou přestali stýkat. (1. Kor. 5:11)

³⁰ Výraz „oddělit se od sboru“ se vztahuje na krok, který udělá člověk, jenž je sice pokřtěným svědkem, ale úmyslně se vzdá svého postavení křesťana. Možná napíše prohlášení, že si již nepřeje být znám jako svědek Jehovův. Nebo se zřekne svého místa ve sboru určitými činy – například se stane součástí takové světské organizace, jejíž cíle jsou v rozporu s Biblí, a Bůh ji proto odsuzuje. (Iz. 2:4; Zjev. 19:17–21)

³¹ O křesťanech, kteří se zřekli své víry, apoštol Jan v prvním století napsal: „Vyšli z nás, ale nebyli takoví jako my. Kdyby totiž byli jako my, zůstali by s námi.“ (1. Jana 2:19)

³² Ten, kdo se oddělil od sboru, je před Jehovou ve zcela jiném postavení než nečinný křesťan – tedy ten, kdo se již neúčastní kazatelské služby. Nečinným se křesťan může stát v důsledku toho, že přestal pravidelně studovat Boží Slovo. Nebo ho zavalily osobní problémy, případně se nechal zastrašit pronásledováním, a tak ztratil sílu sloužit Jehovovi. Starší i další bratři a sestry ze sboru se budou nečinnému křesťanovi dále snažit duchovně pomáhat. (Řím. 15:1; 1. Tes. 5:14; Hebr. 12:12)

³³ Ale pokud se někdo oddělí od sboru, sbor o tom bude informován krátkým oznámením: „[Jméno dotyčného člověka] již není svědkem Jehovovým.“ K takovému člověku se budou bratři a sestry chovat stejně jako k vyloučenému.

³⁴ Pokud vyloučený člověk nebo člověk, který se oddělil od sboru, jasně dává najevo pokání a pokud po rozumně dlouhou dobu dokazuje, že zanechal hříšného jednání a že touží po dobrém vztahu k Jehovovi, může být do sboru opět přijatý. Starší by se měli ujistit, že uplynula dostatečně dlouhá doba (což může v závislosti na okolnostech znamenat mnoho měsíců, rok nebo ještě déle), aby takový člověk mohl dokázat, že jeho pokání je opravdové. Jestliže rada starších obdrží dopis s žádostí o znovupřijetí, promluví si s dotyčným výbor pro znovupřijetí. Výbor posoudí, zda vyloučený prokazatelně „své pokání [dává] najevo skutky“, a rozhodne, zda už může být přijat zpět, nebo ještě ne. (Sk. 26:20)

³⁵ Pokud byl člověk, který žádá o znovupřijetí, vyloučen v jiném sboru, měl by se s ním sejít místní výbor pro znovupřijetí a posoudit jeho žádost. Pokud tento výbor dojde k závěru, že by měl být přijatý zpět, předá své stanovisko radě starších ve sboru, který záležitost původně řešil. Oba zúčastněné výbory budou spolupracovat s cílem shromáždit všechna fakta a dospět ke správnému rozhodnutí. Nicméně o znovupřijetí rozhodne výbor pro znovupřijetí v tom sboru, kde se záležitostí původně zabývali.

³⁶ V případě, že je výbor pro znovupřijetí přesvědčený, že člověk, který byl vyloučený nebo se oddělil od sboru, činí skutečné pokání a měl by být přijat zpět, zazní v jeho původním sboru oznámení, že byl znovu přijat do křesťanského sboru. Pokud dotyčný člověk nyní patří do jiného sboru, zazní stejné oznámení i tam. V oznámení by mělo zaznít: „[Jméno dotyčného člověka] je opět svědkem Jehovovým.“

³⁷ Vážná provinění, jichž se dopustí nezletilé pokřtěné děti, by se měla oznámit starším. Když starší projednávají případy vážných hříchů, jichž se dopustil někdo nezletilý, je lepší, když jsou u takového jednání přítomni jeho pokřtění rodiče. Měli by s právním výborem spolupracovat a nesnažit se své chybující dítě chránit před nezbytným ukázněním. Právní výbor se snaží provinilce pokárat a přivést ho zpět na správnou cestu, stejně jako se o to snaží v případě dospělých. Jestliže však mladý člověk nečiní pokání, bude vyloučen.

³⁸ Jak postupovat v případě, že se vážného provinění dopustí nepokřtěný zvěstovatel? Takový člověk není pokřtěným svědkem, a proto ho nelze vyloučit. Možná že plně nechápe biblická měřítka, a laskavé ukáznění ho může přimět k tomu, aby se vrátil na správnou cestu. (Hebr. 12:13)

³⁹ Jestliže nepokřtěný provinilec přesto nečiní pokání, ačkoli se s ním sešli dva starší a pokusili se mu pomoct, pak bude nutné o tom informovat sbor. Stručně se oznámí: „[Jméno dotyčného člověka] již není považován(a) za nepokřtěného zvěstovatele / nepokřtěnou zvěstovatelku.“ Sbor se pak bude na provinilce dívat stejně jako na člověka ze světa. Ačkoli přestupník není vyloučený, bratři a sestry dobře zváží, do jaké míry s ním budou vyhledávat společenský kontakt. (1. Kor. 15:33) Od takového člověka se nebude přijímat zpráva z kazatelské služby.

⁴⁰ Nepokřtěný člověk, který byl zbaven možnosti sloužit jako zvěstovatel, se časem může chtít zvěstovatelem znovu stát. V takovém případě by se s ním měli sejít dva starší a zjistit, jaký duchovní pokrok udělal. A pokud opět splňuje požadavky pro nepokřtěného zvěstovatele, může se krátce oznámit: „[Jméno dotyčného člověka] je opět nepokřtěným zvěstovatelem / nepokřtěnou zvěstovatelkou.“

⁴¹ Všichni, kdo jsou dnes spojeni s Božím sborem, se můžou radovat z toho, jaké duchovní bohatství Jehova dal svému lidu. Naše duchovní pastviny jsou opravdu svěže zelené a protéká jimi hojnost občerstvujících vod pravdy. Uprostřed křesťanského sboru, pod Kristovým vedením, máme Jehovovu ochranu a péči. (Žalm 23; Iz. 32:1, 2) Duchovní ráj, v němž žijeme, nám v těchto neklidných posledních dnech dává pocit bezpečí.

⁴² Díky tomu, že ve sboru udržujeme pokoj a snažíme se, aby zůstal čistý, můžeme dál nechat zářit světlo pravdy. (Mat. 5:16; Jak. 3:18) A budeme dál zažívat radost z toho, že Jehovu poznává mnoho dalších lidí a začínají mu společně s námi sloužit.