Jestliže jim nebude naslouchat, mluv ke sboru. Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ — Matouš 18:15–17.

Pokud nebylo možné záležitost vyřešit, měla být přednesena sboru. Zprvu to znamenalo, že měla být přednesena židovským starším, později však starším křesťanského sboru. Možná, že nekajícný provinilec bude muset být ze sboru vyloučen. To je smysl slov „ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní“, tedy jako člověk, od kterého si Židé udržovali odstup. Takové závažné rozhodnutí nemohl učinit žádný jednotlivý křesťan. Jediní, kdo byli oprávněni udělat takové opatření, byli jmenovaní starší, kteří byli představiteli sboru. — Srovnej 1. Korinťanům 5:13.

Z toho, že nekajícnému provinilci mohla být odňata pospolitost, plyne, že Matouš 18:15–17 se nevztahuje na drobné neshody. Ježíš zde mluvil o závažných přestupcích — nicméně se jednalo o přestupky, které mohou být urovnány pouze mezi dvěma jednotlivci. Takovým přestupkem mohla být například pomluva, která vážně poškozuje něčí pověst. Mohlo také jít o finanční záležitosti, protože v následujících verších je uvedeno Ježíšovo podobenství o nemilosrdném otroku, kterému byl prominut velký dluh. (Matouš 18:23–35) Včas nezaplacená půjčka může být jen dočasným problémem, který je možné snadno vyřešit mezi čtyřma očima. Kdyby však dlužník tvrdošíjně odmítal půjčku splatit, mohl by se z toho stát závažný hřích — totiž krádež.

Existují hříchy, které není možné řešit pouze mezi dvěma křesťany. Mojžíšský Zákon říkal, že závažný hřích se má oznámit. (3. Mojžíšova 5:1; Přísloví 29:24) Podobné je to v případě závažných hříchů, které se týkají čistoty sboru — měly by být oznámeny křesťanským starším.

Avšak většina případů neshod mezi křesťany nespadá do oblasti těch přestupků, které by se měly řešit tímto postupem.