Buďme odvážní!

„Můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník.‘ “ — HEBREJCŮM 13:6.

1. Jakou smělost projevovali ti, kdo se v prvním století n. l. dozvěděli Boží pravdu?

BYLO první století našeho letopočtu. Již přišel dlouho očekávaný Mesiáš. Dobře vyučil své učedníky a zahájil životně důležité kazatelské dílo. Byla to doba, kdy měli lidé slyšet dobrou zprávu o Božím Království. Muži a ženy, kteří se dozvěděli pravdu, proto směle oznamovali toto nádherné poselství. — Matouš 28:19, 20.

2. Proč dnes svědkové Jehovovi potřebují odvahu?

² Království v těch dnech nebylo zřízeno. Ale ustanovený Král, Ježíš Kristus, prorokoval o své budoucí neviditelné přítomnosti v moci Království. Jeho přítomnost se bude mimo jiné vyznačovat nebývalými válkami, hladem, mory, zemětřeseními a celosvětovým kázáním dobré zprávy. (Matouš 24:3 až 14; Lukáš 21:10, 11) Jako svědkové Jehovovi potřebujeme odvahu, abychom se vyrovnávali s těmito poměry a s pronásledováním, které zakoušíme. Proto bude prospěšné, když budeme uvažovat o biblických zprávách pojednávajících o odvážných hlasatelích Království, kteří žili v prvním století n. l.

Odvaha napodobovat Krista

3. Kdo je nejlepším příkladem odvahy a co o něm bylo řečeno v Hebrejcům 12:1–3?

³ Nejlepším příkladem odvahy je Ježíš Kristus. Apoštol Pavel se nejprve zmínil o ‚velkém oblaku‘ odvážných předkřesťanských Jehovových svědků, a pak zaměřil pozornost na Ježíše Krista: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu. Uvažujte vskutku bedlivě o tom, kdo snášel takové odporující řeči od hříšníků proti jejich vlastním zájmům, abyste se neunavili a neochabli ve svých duších.“ — Hebrejcům 12:1–3.

4. Jak Ježíš projevil odvahu, když ho Satan pokoušel?

⁴ Po křtu byl Ježíš čtyřicet dnů v pustině a věnoval se rozjímání, modlitbám a půstu a statečně vzdoroval Satanovi. Ďábel Ježíše pokoušel, aby z kamenů udělal chleby. Ale Ježíš odmítl, protože nebylo správné, aby provedl zázrak k uspokojení osobní žádosti. „Je napsáno,“ řekl Ježíš, „člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ Když Satan Ježíše vyzval, aby se vrhl dolů z chrámového cimbuří, Ježíš odmítl, protože by bylo hříchem pokoušet Boha, aby ho zachránil z možné sebevraždy. „Opět je napsáno,“ řekl Ježíš, „nebudeš zkoušet Jehovu, svého Boha.“ Satan Ježíšovi nabídl všechna království světa za jediný „akt uctívání“, ale Ježíš se nechtěl stát odpadlíkem a nechtěl podpořit Ďáblovo vyzývavé tvrzení, že lidé ve zkoušce nezůstanou Bohu věrní. Proto Ježíš prohlásil: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘ “ Nato od něho Pokušitel „odstoupil . . . až do jiné příhodné doby“. — Matouš 4:1–11; Lukáš 4:13.

5. Co nám může pomoci, abychom při pokušení obstáli?

⁵ Ježíš se podřizoval Jehovovi a stavěl se proti Satanovi. Pokud se i my podobně ‚podřizujeme Bohu a stavíme se proti Ďáblu, uprchne od nás‘. (Jakub 4:7) Jako Ježíš můžeme i my odvážně obstát při pokušení, jestliže uplatníme Písma — můžeme je dokonce citovat v té chvíli, kdy jsme v pokušení udělat něco hříšného. Je snad pravděpodobné, že se poddáme pokušení dopustit se krádeže, jestliže si v téže chvíli opakujeme Boží zákon „Nebudeš krást“? Je snad pravděpodobné, že se dva křesťané oddají sexuální nemravnosti, pokud alespoň jeden z nich odvážně cituje slova „Nezcizoložíš“? — Římanům 13:8–10; 2. Mojžíšova 20:14, 15.

6. Jak byl Ježíš odvážným vítězem nad světem?

⁶ Jako křesťané nenávidění tímto světem se můžeme vyhnout jeho duchu a hříšnému chování. Ježíš řekl svým následovníkům: „Ve světě máte soužení, ale vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33) Zvítězil nad světem tím, že se mu nepřizpůsobil. Jeho příklad jakožto vítěze a výsledek jeho způsobu života, kdy zachovával ryzost, nás mohou naplnit odvahou. Pak můžeme Ježíše napodobovat tím, že zůstaneme odděleni od tohoto světa a že se nenecháme světem poskvrnit. — Jan 17:16.

Odvaha vytrvávat v kázání

7, 8. Co nám pomůže, abychom i navzdory pronásledování nadále kázali?

⁷ Ježíš a jeho učedníci se spoléhali na to, že Bůh jim dá odvahu, aby vytrvávali v kázání i navzdory pronásledování. Kristus směle vykonal svou službu, a to navzdory pronásledování. A po letnicích roku 33 n. l. jeho pronásledovaní následovníci nadále hlásali dobrou zprávu, i když se je židovští náboženští vůdci pokoušeli zastavit. (Skutky 4:18–20; 5:29) Učedníci se modlili: „Jehovo, věnuj pozornost jejich pohrůžkám a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ A co se stalo? „Když úpěnlivě poprosili, zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni,“ uvádí zpráva, „a všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem a mluvili Boží slovo se smělostí.“ — Skutky 4:24–31.

⁸ Většina lidí dnes není vnímavá, pokud jde o dobrou zprávu, a proto je často potřebná smělost, má-li se jim nadále kázat. A Jehovovi služebníci potřebují odvahu od Boha zvláště během pronásledování, aby mohli vydávat důkladné svědectví. (Skutky 2:40; 20:24) Proto Pavel, odvážný hlasatel Království, řekl jednomu mladému, méně zkušenému spolupracovníkovi: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli. Proto se nestyď za svědectví o našem Pánu, ani za mne, vězně kvůli němu, ale účastni se snášení zla pro dobrou zprávu podle Boží moci.“ (2. Timoteovi 1:7, 8) Jestliže se modlíme o odvahu, budeme schopni vytrvávat v kázání a ani pronásledování nás nepřipraví o naši radost, kterou máme jako hlasatelé Království. — Matouš 5:10–12.

Odvaha postavit se na stranu Jehovy Boha

9, 10. a) Co v prvním století dělali Židé i pohané, aby se stali pokřtěnými následovníky Krista? b) Proč bylo třeba odvahy, aby se člověk stal křesťanem?

⁹ V prvním století mnozí Židé i pohané odvážně opustili nebiblické tradice, aby se stali pokřtěnými následovníky Krista. Krátce po letnicích roku 33 našeho letopočtu se „v Jeruzalémě . . . velmi množil počet učedníků; a velký zástup kněží poslouchal víru“. (Skutky 6:7) Tito Židé měli odvahu přerušit své náboženské svazky a přijmout Ježíše jako Mesiáše.

¹⁰ Od roku 36 n. l. se mnozí pohané stávali věřícími. Když Kornélius, členové jeho rodiny a další pohané slyšeli dobrou zprávu, pohotově ji přijali, obdrželi svatého ducha a byli „pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“. (Skutky 10:1–48) Ve Filipech jeden pohanský žalářník se svou domácností rychle přijal křesťanství a „on i jeho domácí byli bez prodlení pokřtěni“. (Skutky 16:25–34) K takovým krokům byla potřebná odvaha, protože křesťané byli pronásledovanou, neoblíbenou menšinou. A je to tak stále. Ale pokud jste se neoddal Bohu a nebyl jste pokřtěn jako Jehovův svědek, není načase tyto odvážné kroky udělat?

Odvaha v rozdělené domácnosti

11. Jakým znamenitým příkladem odvahy jsou Euniké a Timoteus?

¹¹ Znamenitým příkladem odvážné víry v nábožensky rozdělené domácnosti jsou Euniké a její syn Timoteus. Ačkoli Euniké měla manžela, který byl pohan, učila svého syna ‚svatým spisům‘ od jeho útlého dětství. (2. Timoteovi 3:14–17) Když se stala křesťankou, projevovala ‚víru bez pokrytectví‘. (2. Timoteovi 1:5) Také měla odvahu vštěpovat křesťanské učení Timoteovi a zároveň prokazovat úctu svému nevěřícímu manželovi jakožto své hlavě. Její víra a odvaha byly jistě odměněny, když byl její dobře vedený syn vybrán, aby doprovázel Pavla na jeho misionářských cestách. To může skutečně povzbuzovat křesťanské rodiče, kteří jsou v podobné situaci!

12. Jakým člověkem se stal Timoteus a kdo se mu nyní podobá?

¹² Timoteus sice žil v nábožensky rozdělené domácnosti, ale odvážně přijal křesťanství a stal se duchovním člověkem, o němž Pavel mohl říci: „Doufám v Pánu Ježíši, že k vám [Filipanům] záhy pošlu Timotea, abych byl radostnou duší, až se dozvím o tom, co se vás týká. Vždyť nemám nikoho jiného s takovou povahou jako on, který se bude opravdově starat o to, co se vás týká . . . Vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy.“ (Filipanům 2:19–22) Dnes mnozí chlapci a dívky žijící v nábožensky rozdělených domácnostech statečně přijímají pravé křesťanství. Podobně jako Timoteus o sobě podávají důkaz. A my se opravdu radujeme, že jsou součástí Jehovovy organizace!

Odvaha ‚nasadit své hrdlo‘

13. Jak projevili odvahu Aquila a Priscilla?

¹³ Příklad odvahy ‚nasadit své hrdlo‘ pro spoluvěřícího dali Aquila a jeho manželka Priscilla (Priska). Do svého domova přijali Pavla, pracovali s ním na výrobě stanů a pomáhali mu vytvořit v Korintu nový sbor. (Skutky 18:1–4) Během patnáctiletého přátelství dokonce kvůli Pavlovi nějakým neznámým způsobem riskovali život. Žili v Římě, když Pavel tamějším křesťanům řekl: „Vyřiďte mé pozdravy Prisce a Aquilovi, mým spolupracovníkům v Kristu Ježíši, kteří nasadili své vlastní hrdlo pro mou duši, jimž vzdávám díky nejen já, ale také všechny sbory z národů.“ — Římanům 16:3, 4.

14. V souladu s jakým „přikázáním“ jednali Aquila a Priska, když pro Pavla nasadili své hrdlo?

¹⁴ Když Aquila a Priska nasadili pro Pavla své vlastní hrdlo, jednali v souladu s Ježíšovými slovy: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.“ (Jan 13:34) Toto přikázání bylo „nové“ v tom, že převyšovalo požadavky mojžíšského Zákona, totiž požadavek, že člověk má milovat svého bližního jako sám sebe. (3. Mojžíšova 19:18) Nové přikázání požadovalo obětavou lásku, která by šla až tak daleko, že by člověk dal za druhé svůj život, jako to udělal Ježíš Kristus. Tertullian, spisovatel ze druhého a třetího století našeho letopočtu, citoval, co řekli světští lidé o křesťanech, když napsal: „ ‚Podívejte se,‘ říkají, ‚jak se mají rádi . . . a jak jsou ochotni jeden za druhého zemřít.‘ “ (Apologeticum, kap. XXXIX, 7) Především během pronásledování je naší povinností projevovat bratrskou lásku tím, že odvážně nasadíme život, abychom své spoluvěřící nevystavili brutálnímu zacházení nebo smrti z rukou nepřátel. — 1. Jana 3:16.

Odvaha přináší radost

15, 16. Jakou spojitost je možné nalézt mezi odvahou a radostí, jak je to ukázáno v 16. kapitole Skutků?

¹⁵ Zkušenosti Pavla a Sily jsou dokladem toho, že projevování odvahy ve zkouškách může přinést radost. Na příkaz správních úředníků města Filip byli Pavel a Silas veřejně zbiti pruty a uvězněni. A přece se sklesle nekrčili strachem. Navzdory obtížným okolnostem stále měli odvahu danou od Boha a prožívali radost, kterou věrným křesťanům odvaha přináší.

¹⁶ Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a chválili Boha písní. Náhle vězením otřáslo zemětřesení, takže se uvolnila jejich pouta a otevřely se dveře. Vystrašenému žalářníkovi a jeho rodině bylo vydáno smělé svědectví, které vedlo k tomu, že se dali pokřtít jako Jehovovi služebníci. Žalářník sám „se s celou svou domácností radoval, že nyní uvěřil Bohu“. (Skutky 16:16–34) Pavlovi a Silovi to muselo přinést opravdu velikou radost! Uvažovali jsme o těchto i o jiných biblických příkladech odvahy. Jak tedy můžeme jakožto Jehovovi služebníci zůstat odvážní?

Buď i nadále odvážný

17. Jak doufání v Jehovu souvisí s odvahou, což ukazuje Žalm 27?

¹⁷ K tomu, abychom zůstali odvážní, nám pomůže, když budeme doufat v Jehovu. David zpíval: „Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné, ano, doufej v Jehovu.“ (Žalm 27:14) Žalm 27 ukazuje, že David se na Jehovu spoléhal jako na „pevnost“ svého života. (Verš 1) Davidovi dodávalo odvahu to, že viděl, jak Bůh v minulosti jednal s jeho protivníky. (Verše 2, 3) Dalším činitelem bylo ocenění pro ústřední místo Jehovova uctívání. (Verš 4) Davidova odvaha se budovala i důvěrou v to, že Jehova Davidovi pomůže, že ho ochrání a osvobodí. (Verše 5–10) Pomocí bylo i pokračující poučování o zásadách Jehovovy spravedlivé cesty. (Verš 11) Kromě víry a naděje pomáhala Davidovi k odvaze také modlitba, v níž vyjadřoval důvěru, že bude osvobozen od protivníků. (Verše 12–14) Podobně můžeme i my budovat svou odvahu, a tak můžeme dávat najevo, že skutečně ‚doufáme v Jehovu‘.

18. a) Co ukazuje, že pravidelné společenství se spoluctiteli Jehovy nám může pomáhat, abychom zůstali odvážní? b) Jakou úlohu v budování odvahy mají křesťanská shromáždění?

¹⁸ K tomu, abychom zůstali odvážní, nám může pomoci, když budeme pravidelně udržovat společenství se spoluctiteli Jehovy. Když se Pavel odvolal k césarovi a cestoval do Říma, spoluvěřící se s ním setkali na Appiově tržišti a u Tří krčem. „Jakmile je Pavel zahlédl,“ uvádí zpráva, „poděkoval Bohu a vzchopil se.“ (Skutky 28:15) Pokud se pravidelně účastníme křesťanských shromáždění, řídíme se tak Pavlovou radou: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Co znamená povzbuzovat jeden druhého? Povzbudit znamená „naplnit odvahou, duchem nebo nadějí“. (Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary) Je mnoho způsobů, jak naplnit druhé křesťany odvahou. A když je jim dodána odvaha, může to stejnou vlastnost podobně budovat i v nás.

19. Jak se Písma a křesťanské publikace vztahují k tomu, že máme zůstat odvážní?

¹⁹ K tomu, abychom zůstali odvážní, musíme pravidelně studovat Boží slovo a uplatňovat jeho rady ve svém životě. (5. Mojžíšova 31:9–12; Jozue 1:8) K našemu pravidelnému studiu by mělo patřit studium křesťanských publikací založených na Písmech, protože takto poskytnuté zdravé rady nám pomohou zvládat zkoušky víry s odvahou danou od Boha. Z biblických zpráv jsme viděli, jak Jehovovi služebníci byli v různých situacích odvážní. Možná právě v tuto chvíli nevíme, jak nám takové informace mohou pomoci, ale Boží slovo má moc, a to, co se z něj naučíme, nám může být vždy prospěšné. (Hebrejcům 4:12) Pokud by naši službu například začal ovlivňovat strach z člověka, můžeme si vzpomenout na Enocha, který měl odvahu nést Boží poselství bezbožným lidem. — Juda 14, 15.

20. Proč je možné říci, že pokud máme jakožto Jehovovi služebníci zůstat odvážní, je nezbytně nutná modlitba?

²⁰ Máme-li jako Jehovovi služebníci zůstat odvážní, musíme vytrvávat v modlitbě. (Římanům 12:12) Ježíš odvážně snášel své zkoušky, protože „předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. (Hebrejcům 5:7) Když zůstaneme Bohu blízko v modlitbě, nebudeme jako světští zbabělci, jejichž údělem bude „druhá smrt“, ze které není vzkříšení. (Zjevení 21:8) Božská ochrana a život v Božím novém světě jsou vyhrazeny odvážným Božím služebníkům.

21. Proč věrní a oddaní svědkové Jehovovi mohou být odvážní?

²¹ Jako věrní a oddaní svědkové Jehovovi se nemusíme bát démonských ani lidských nepřátel, protože máme Boží podporu a odvážný příklad Ježíše, který zvítězil nad světem. K odvaze nám pomáhá i duchovně budující společenství s Jehovovým lidem. Naše odvaha se také buduje prostřednictvím vedení a rad z Písem a z křesťanských publikací. A biblické zprávy o Božích služebnících z minulosti nám pomáhají, abychom chodili po Božích cestách odvážně. Postupujme tedy v těchto posledních kritických dnech v posvátné službě směle vpřed. Ano, kéž jsou všichni členové Jehovova lidu odvážní!

Jak bys odpověděl?

◻ Jak nás může Ježíšův příklad naplňovat odvahou?

◻ Co dávalo Ježíšovi a jeho učedníkům odvahu vytrvávat v kázání?

◻ Proč Židé i pohané potřebovali odvahu, aby se postavili na stranu Jehovy?

◻ Jaké příklady odvahy poskytli Euniké a Timoteus?

◻ Jaké jsou doklady, že odvaha přináší radost dokonce i při pronásledování?

[Obrázek na straně 18]

Stejně jako Ježíš můžeme i my obstát při pokušení, jestliže uplatňujeme a citujeme Písma