Duchovenstvo křesťanstva v našem dvacátém století bylo na základě svého postavení a odpovědností těmi „prvními“, kdo byli najati k práci na Boží symbolické vinici. Oddané kazatele spojené s Biblickou a traktátní společností Strážná věž považovali za „poslední“, kteří by mohli mít nějaký platný úkol v Boží službě.

Teprve na podzim roku 29 n. l. poslal „hospodář“ Ježíše Krista, aby je shromáždil jako své učedníky. Tak se stali „posledními“ dělníky na vinici, těmi z jedenácté hodiny.

Protože „třetí hodina“ je devátá hodina dopoledne, pracovali ti, kteří byli pozváni ve třetí hodině, pouze devět hodin, ti ze šesté hodiny pouze šest hodin, ti z deváté hodiny pouze tři hodiny a ti, kteří byli povoláni v jedenácté hodině, pracovali pouze jednu hodinu.