Ježíš Kristus

Definice: Jediný zplozený Boží Syn, jediný, jehož vytvořil Jehova sám. Tento Syn je prvorozený z celého stvoření. Jeho prostřednictvím bylo stvořeno všechno ostatní na nebi a na zemi. Je druhou největší osobností ve vesmíru. Právě tohoto Syna poslal Jehova na zem, aby dal svůj život jako výkupné za lidstvo, a tak otevřel cestu k věčnému životu pro ty z Adamova potomstva, kteří budou projevovat víru. Právě tento Syn, jemuž byla navrácena nebeská sláva, nyní vládne jako Král s pravomocí zničit všechny ničemné a provést původní předsevzetí svého Otce, pokud jde o zemi. Hebrejský tvar jména Ježíš znamená „Jehova je záchrana“. Slovo Kristus je totožné s hebrejským slovem Mašiach (Mesiáš) a znamená „Pomazaný“.

Byl Ježíš skutečnou historickou postavou?

Sama Bible je základním svědectvím, že Ježíš Kristus je historická postava. Zpráva evangelií není mlhavé líčení událostí v nějakém neurčitém čase a na nejmenovaném místě. Jasně a velmi podrobně uvádí čas a místo. Například viz Lukáše 3:1, 2, 21–23.

Židovský historik prvního století Josephus se zmínil o kamenování „Jakuba, bratra Ježíše, který se nazýval Kristus“. (Židovské starožitnosti, Josephus, Kniha XX, oddíl 200) Přímá a velmi příznivá zmínka o Ježíšovi v knize XVIII, v oddílech 63, 64, byla zpochybněna těmi, kdo tvrdí, že musela být buď vsunuta později, nebo přikrášlená křesťany; uznává se však, že slovník a styl jsou v podstatě Josephovy a že se tato pasáž vyskytuje ve všech dostupných rukopisech.

Římský historik Tacitus, který žil v druhé polovině 1. století n. l., napsal: „Christus [latinsky „Kristus“], od něhož má původ jméno [křesťan], vytrpěl nejvyšší trest za vlády Tiberiovy z rukou jednoho z našich prokurátorů, Piláta Pontského.“ — The Complete Works of Tacitus (Sebrané spisy Tacitovy), New York, 1942; Letopisy, kniha 15, odst. 44.

O raných nekřesťanských historických zmínkách o Ježíšovi píše The New Encyclopaedia Britannica: „Tyto nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali o Ježíšově historičnosti, která byla zpochybněna poprvé, a na nedostatečném základě, několika autory na konci osmnáctého, během devatenáctého a na počátku 20. století.“ — 1976, Macropaedia, Sv. 10, s. 145.

Byl Ježíš Kristus prostě jen dobrý člověk?

Je zajímavé, že Ježíš přísně napomenul muže, který ho oslovil titulem „Dobrý Učiteli“, protože Ježíš neuznával jako míru dobroty sebe, ale svého Otce. (Mar. 10:17, 18) Nicméně aby Ježíš odpovídal tomu, co lidé běžně myslí pod pojmem „dobrý“, pak jistě musel být pravdomluvný. A dokonce i jeho nepřátelé to o něm uznávali. (Mar. 12:14) Sám řekl, že měl předlidskou existenci, že je jedinečným Božím Synem, že je Mesiášem, tím, jehož příchod předpovídala celá Hebrejská písma. Buď byl tím, za něhož se prohlašoval, nebo to byl nestoudný podvodník, ale ani jedna ani druhá možnost nepřipouští názor, že by to byl jen dobrý člověk. — Jan 3:13; 10:36; 4:25, 26; Luk. 24:44–48.

Byl Ježíš pouze prorok, jehož autorita byla podobná autoritě Mojžíše, Buddhy, Muhammada a jiných náboženských vůdců?

Sám Ježíš učil, že je jedinečný Boží Syn (Jan 10:36; Mat. 16:15–17), předpověděný Mesiáš (Mar. 14:61, 62), že měl předlidskou existenci v nebi (Jan 6:38; 8:23, 58), že bude usmrcen, pak třetího dne vzbuzen k životu a poté se vrátí do nebes. (Mat. 16:21; Jan 14:2, 3) Byla tato tvrzení pravdivá, a skutečně se tedy lišil ode všech ostatních pravých Božích proroků a příkře se rozcházel se všemi samozvanými náboženskými vůdci? To, co je pravda, mělo být zjevné třetí den po jeho smrti. Vzkřísil ho tehdy Bůh z mrtvých a potvrdil tak, že Ježíš Kristus mluvil pravdu a skutečně je jedinečným Božím Synem? (Řím. 1:3, 4) Přes 500 svědků opravdu vidělo Ježíše živého po jeho vzkříšení a jeho věrní apoštolové byli očitými svědky, když započal svůj výstup zpátky do nebe a když jim pak v oblaku zmizel z očí. (1. Kor. 15:3–8; Sk. 1:2, 3, 9) Tak důkladně byli přesvědčeni o jeho vzkříšení z mrtvých, že mnozí z nich nasadili život, aby o tom vyprávěli druhým. — Sk. 4:18–33.

Proč většina Židů nepřijala Ježíše jako Mesiáše?

Encyclopaedia Judaica říká: „Židé z římské doby věřili, že [Mesiáš] bude vzbuzen Bohem, aby zlomil pohanské jho a panoval nad obnoveným izraelským královstvím.“ (Jeruzalém, 1971, Sv. 11, sl. 1407) Chtěli osvobození od římského jha. Židovské dějiny dosvědčují, že na základě mesiášského proroctví zaznamenaného u Daniela 9:24–27 existovali Židé, kteří během prvního století n. l. očekávali Mesiáše. (Luk. 3:15) Toto proroctví také spojovalo jeho příchod se ‚skoncováním s hříchem‘ a 53. kapitola Izajáše naznačila, že sám Mesiáš zemře, aby to umožnil. Židé však všeobecně necítili potřebu, aby někdo zemřel za jejich hříchy. Věřili, že mají spravedlivé postavení u Boha na základě svého původu od Abrahama. A Rabbinic Anthology (Rabínská antologie) říká: „Tak velká je [zásluha] Abrahamova, že může usmířit všechny marnosti, které Izrael spáchal, a všechny lži, které pronesl v tomto světě.“ (C. Montefiore a H. Loewe, Londýn, 1938, s. 676.) Zavržením Ježíše jako Mesiáše naplnili Židé proroctví, které o něm předpovědělo: „Byl opovrhován a nevážili jsme si ho.“ — Izajáš 53:3, JP.

Před svou smrtí předpověděl Mojžíš, že národ odbočí od pravého uctívání a že jej proto postihne neštěstí. (Přečti si 5. Mojžíšovu 31:27–29.) Kniha Soudci dosvědčuje, že se to dělo opakovaně. Za dnů proroka Jeremjáše vedla nevěrnost národa k tomu, že byl národ odveden do vyhnanství v Babylóně. Proč Bůh dovolil také Římanům, aby v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém a jeho chrám? Jakou nevěrností se národ provinil, že jej Bůh nechránil jako v dobách, kdy v něho vkládali důvěru? Krátce předtím totiž zavrhli Ježíše jako Mesiáše.

Je Ježíš Kristus opravdu Bůh?

Jan 17:3, EP: „[Ježíš se modlil k svému Otci:] Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, [„samého pravého Boha“, KB] a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Všimněme si, že Ježíš nemluvil o sobě, ale o svém Otci v nebi jako o „jediném pravém Bohu“.)

Jan 20:17, EP: „Ježíš [Marii Magdaleně] řekl: ‚Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.‘“ (Pro vzkříšeného Ježíše byl tedy Otec Bohem, stejně jako byl Otec Bohem pro Marii Magdalenu. Je zajímavé, že v Písmu nenajdeme ani jeden případ, kdy by Otec oslovil Syna „můj Bože“.)

Viz také strany 340, 341, 349, 350 pod nadpisem „Trojice“.

Dokazuje Jan 1:1, že Ježíš je Bůh?

Jan 1:1, EP: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ „To Slovo byl Bůh“ má KB a Pe; „Bůh bylo Slovo“, Sý; „Bůh bylo to Slovo“ překládá Ži. NE zní: „Co byl Bůh, to bylo to Slovo.“ Mo říká: „Logos byl božský“. AT a Sd mají „Slovo bylo božské“. Meziřádkový překlad ED zní: „bůh bylo to Slovo“. NS má „to Slovo bylo bohem“.

Co tito překladatelé vidí v řeckém textu, takže to některým z nich brání říci „to Slovo bylo Bůh“? Před prvním výskytem slova theos (Bůh) je určitý člen, ale před druhým není. Vazba podstatného jména se členem poukazuje na totožnost nebo osobnost, zatímco podstatné jméno jednotného čísla, jež je bez členu a které se nachází v roli přísudku stojícího před slovesem (a tak je ta věta stavěna v řečtině), poukazuje na vlastnost, kterou někdo má. Text tedy neříká, že Slovo (Ježíš) bylo totožné s Bohem, u něhož Ježíš byl, ale spíše, že to Slovo je podobné Bohu, božské, je bohem. (Viz Rbi8, 1984, s. 1579)

Co měl na mysli apoštol Jan, když napsal Jana 1:1? Chtěl říci, že Ježíš je sám Bůh, nebo snad že Ježíš je jeden Bůh s Otcem? V téže kapitole v 18. verši Jan napsal: „Boha nikdy nikdo [„žádný“, KB] neviděl; jednorozený Syn [„jednorozený Bůh“, pozn. pod čarou EP; „jediný zplozený bůh“, NS], který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (EP) Viděl někdy nějaký člověk Ježíše Krista, Syna? Samozřejmě! Říkal tedy Jan, že Ježíš je Bůh? Očividně ne. Ke konci svého evangelia Jan vše shrnul slovy: „Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, [ne Bůh, ale] Syn Boží.“ — Jan 20:31, EP.

Dokazuje Tomášovo zvolání u Jana 20:28, že Ježíš je opravdu Bůh?

Jan 20:28, EP zní: „Tomáš mu odpověděl: ‚Můj Pán a můj Bůh.‘“

Není námitek, aby mluvil o Ježíši jako o „Bohu“, jestliže to měl Tomáš na mysli. Bylo by to v souladu s Ježíšovým vlastním citátem ze Žalmů, v němž byli mocní lidé, soudci, osloveni jako „bohové“. (Jan 10:34, 35, EP; Žalm 82:1–6) Ježíš ovšem zaujímá daleko vyšší postavení než takoví muži. Pro jedinečnost svého postavení ve vztahu k Jehovovi se u Jana 1:18 (NS) o Ježíši mluví jako o ‚jediném zplozeném bohu‘. (EP má v poznámce pod čarou „jednorozený Bůh“.) Izajáš 9:6 (KB) také prorocky popisuje Ježíše jako ‚Boha silného‘, ale ne jako Boha všemohoucího. To vše je v souladu s tím, že Ježíš je u Jana 1:1 popsán jako „bůh“ nebo „božský“. (NS, AT)

Kontext nám pomáhá dojít ke správnému závěru. Krátce před Ježíšovou smrtí slyšel Tomáš Ježíšovu modlitbu, v níž Ježíš oslovoval svého Otce jako „jediného pravého Boha“. (Jan 17:3, EP) Po svém vzkříšení poslal Ježíš svým apoštolům včetně Tomáše vzkaz, v němž řekl: „Vystupuji. . . k Bohu svému i Bohu vašemu.“ (Jan 20:17, EP) Jan nejprve zaznamenal, co řekl Tomáš, když skutečně viděl vzkříšeného Ježíše a dotkl se ho, a pak dále napsal: „Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (Jan 20:31, EP) Jestliže tedy někdo z Tomášova zvolání vyvodil závěr, že Ježíš sám je „jediný pravý Bůh“, nebo že Ježíš je „Bůh Syn“ trojice, stačí, aby se podíval znovu na to, co řekl sám Ježíš (v. 17) a co je v závěru řečeno apoštolem Janem (v. 31).

Naznačuje Matouš 1:23, že Ježíš byl Bůh, když byl na zemi?

Mat. 1:23, EP: „‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘ („s námi Bůh“, Pe).“

Když Jehovův anděl ohlašoval Ježíšovo nadcházející narození, říkal snad, že to dítě bude sám Bůh? Ne, ohlášení znělo: „Bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího.“ (Luk. 1:32, 35, EP; kurzíva od nás.) A sám Ježíš nikdy netvrdil, že je Bůh, ale že je „Boží Syn“. (Jan 10:36, EP; kurzíva od nás.) Ježíš byl poslán na svět Bohem, a tak byl Bůh s lidstvem prostřednictvím tohoto jediného zplozeného Syna. — Jan 3:17; 17:8.

U hebrejských jmen nebylo neobvyklé, aby v sobě obsahovala slovo označující Boha, nebo dokonce zkratku Božího osobního jména. Například Elijata znamená „Bůh přišel“, Jehu znamená „Jehova je on“, Elijáš znamená „Můj Bůh je Jehova“. Ale žádné z těchto jmen nenaznačovalo, že jeho nositel je Bohem.

Co znamená Jan 5:18?

Jan 5:18, EP: „To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.“

Byli to nevěřící Židé, kteří usuzovali, že se Ježíš snaží činit se rovným Bohu, když tvrdí, že Bůh je jeho Otcem. Ježíš však právem mluvil o Bohu jako o svém Otci a nikdy netvrdil, že je Bohu roven. Přímočaře odpověděl Židům: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce.“ (Jan 5:19, EP; viz také Jana 14:28; Jana 10:36.) Byli to rovněž tito nevěřící Židé, kteří tvrdili, že Ježíš porušil sabat, ale i v tom se mýlili. Ježíš dokonale dodržoval Zákon a prohlásil: „Je dovoleno v sobotu činit dobře.“ — Mat. 12:10–12, EP.

Je skutečnost, že je Ježíšovi vzdávána pocta, důkazem, že je Bůh?

V Hebrejcům 1:6 podle EP jsou andělé vybízeni, aby se ‚poklonili‘ Ježíšovi, podle KB, Ži, a Pe ‚ať se klanějí‘. NS říká ‚vzdají mu poctu‘. U Matouše 14:33 se podle EP, KB, Ži, Pe říká, že Ježíšovi se jeho učedníci „klaněli“, některé anglické překlady říkají „složili mu poklonu“ (NAB), „klaněli se před ním“ (JB), „padli mu k nohám“ (NE), „vzdali [mu] poctu“ (NS).

Řecké slovo překládané „klanět se“ je proskyneó. A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature (Řecko–anglický slovník Nového zákona a jiné rané křesťanské literatury) o něm říká, že bylo také „používáno k označení zvyku vrhat se před někým na tvář a líbat mu nohy, lem jeho roucha, půdu“. (Bauer, Arndt, Gingrich, Danker, Chicago, 1979, 2. angl. vyd., s. 716) Tento výraz je užit u Matouše 14:33 k vyjádření toho, co učedníci dělali vzhledem k Ježíšovi, a v Hebrejcům 1:6, aby se ukázalo, co budou vzhledem k Ježíšovi dělat andělé; v 1. Mojžíšově 22:5 řecká Septuaginta popisuje, co dělal Abraham vzhledem k Jehovovi, a v 1. Mojžíšově 23:7 popisuje, co dělal Abraham podle dobového zvyku vzhledem k lidem, s nimiž obchodoval; v 1. Královské 1:23 popisuje Septuaginta jednání proroka Natana, když přistupoval ke králi Davidovi.

U Matouše 4:10 (EP) Ježíš řekl: „Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět [z proskyneó] a jeho jediného uctívat.“ (V 5. Mojžíšově 6:13, kterou zde Ježíš zjevně cituje, se vyskytuje Boží osobní jméno, tetragrammaton.) V souladu s tím tomu musíme rozumět tak, že se zde jedná o proskyneó se zvláštním postojem srdce a mysli, jež by mělo být určeno jedině Bohu.

Dokazují zázraky, které Ježíš konal, že je Bohem?

Sk. 10:34, 38, EP: „Petr se ujal slova: ‚. . . Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.‘“ (Petr tedy ze zázraků, které viděl, neusoudil, že Ježíš je Bůh, ale spíše, že Bůh je s Ježíšem. Srovnej Matouše 16:16, 17.)

Jan 20:30, 31, EP: „Ještě mnoho jiných znamení [„zázraků“, Pe; „divů“, Sý, KB] učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (Ze zázraků bychom tedy správně měli vyvodit závěr, že Ježíš je „Kristus“, Mesiáš, „Syn Boží“. Výraz „Syn Boží“ znamená něco jiného než „Bůh Syn“.)

Předkřesťanští proroci jako Elijáš a Eliša konali podobné zázraky jako Ježíš. Přesto to jistě není důkaz, že by byli Bohem.

Je Ježíš totožný s Jehovou ve „Starém zákoně“?

Viz strany 108, 109 pod nadpisem „Jehova“.

Stačí k záchraně víra v Ježíše Krista?

Sk. 16:30–32, EP: „‚Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?‘ Oni [Pavel a Silas] mu řekli: ‚Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.‘ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží [„slovo Páně“, KB, Sý, EP pod čarou].“ (Když ten muž ‚uvěřil v Pána Ježíše‘, šlo jen o to, aby upřímně řekl, že věří? Pavel ukázal, že je zapotřebí víc — totiž poznat a přijmout Boží slovo, které nyní Pavel a Silas žalářníkovi začali kázat. Byla by něčí víra v Ježíše opravdová, kdyby neuctíval Boha, kterého uctíval Ježíš, neuplatňoval, co Ježíš vyučoval o tom, jací mají být jeho učedníci, nebo kdyby nekonal dílo, které Ježíš přikázal svým následovníkům? Záchranu si nemůžeme vysloužit, je možná jedině na základě víry v hodnotu oběti Ježíšova lidského života. Ale náš život musí být v souladu s vírou, kterou vyznáváme, i když to může znamenat těžkosti. U Matouše 10:22 [EP] Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“)

Existoval Ježíš v nebi, než se stal člověkem?

Kol. 1:15–17, EP: „On [Ježíš] je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření. . . a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno.“

Jan 17:5, EP: „[V modlitbě Ježíš řekl:] Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.“ (Také Jan 8:23)

Má Ježíš své hmotné tělo v nebi?

1. Kor. 15:42–50, EP: „Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. . . Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. . . Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ — poslední Adam [Ježíš Kristus, který byl dokonalým člověkem, jakým byl na začátku Adam] je však Duchem oživujícím. . . Chci říci to, bratří, že člověk, jak je [pod čarou: „ř. tělo a krev“], nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.“ (Kurzíva od nás.)

1. Petra 3:18, EP: „Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy. . . Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem [stejně KB, Ži; „po stránce ducha“, Pe; „podle ducha“, Sý].“ (Viz stranu 399.)

Znázornění: Jestliže člověk zaplatí dluh za přítele, ale vzápětí peníze vezme zpátky, dluh očividně zůstává. Podobně kdyby Ježíš při vzkříšení vzal zpátky své lidské tělo z masa a krve, jež bylo dáno jako oběť na zaplacení výkupného, jaký účinek by to mělo na opatření, které činil, aby zprostil věrné lidi dluhu neboli hříchu?

Je pravda, že se Ježíš po svém vzkříšení zjevoval v tělesné podobě svým učedníkům. Ale proč ho při jistých příležitostech zprvu nepoznali? (Luk. 24:15–32; Jan 20:14–16) Při jedné příležitosti se kvůli Tomášovi objevil s tělesnými doklady stop po hřebech v rukou a se zraněním od kopí v boku. Ale jak tehdy bylo možné, že se najednou objevil uprostřed nich, i když byly dveře zamčené? (Jan 20:26, 27) Ježíš zřejmě při těchto příležitostech zhmotňoval své tělo, jako to dělali v minulosti andělé, když se zjevovali lidem. Odstranit Ježíšovo hmotné tělo při vzkříšení nebylo pro Boha problémem. Zajímavé je, že hmotné tělo sice Bůh v hrobce nenechal (zřejmě aby posílil přesvědčení učedníků, že Ježíš byl opravdu vzkříšen), ale plátna, v nichž bylo zabaleno, tam zůstala; přesto se vzkříšený Ježíš vždy objevoval zcela oblečen. — Jan 20:6, 7.

Je Ježíš stejná osoba jako archanděl Michael?

Jméno tohoto Michaela se objevuje v Bibli jen pětkrát. O skvělé duchovní osobě, která má toto jméno, se mluví jako o jednom „z předních ochránců“, ‚velkém ochránci, který bude stát při synech [Danielova] lidu‘, a o ‚archandělovi‘. (Dan. 10:13; 12:1; Juda 9, EP) Michael znamená „Kdo je jako Bůh?“ Jméno zjevně označuje Michaela jako toho, kdo se ujímá vedení v podpoře Jehovovy svrchovanosti a v ničení Božích nepřátel.

V 1. Tesaloničanům 4:16 (EP) je příkaz Ježíše Krista, aby začalo vzkříšení, popsán jako „hlas archanděla“, a Juda 9 říká, že archanděl je Michael. Bylo by přiměřené srovnávat Ježíšovo velitelské volání s voláním někoho s menší autoritou? Rozumný závěr tedy je, že archanděl Michael je Ježíš Kristus. (Je zajímavé, že výraz „archanděl“ se v Písmech nikdy nevyskytuje v množném čísle, z čehož lze vyvodit, že existuje jen jeden.)

Zjevení 12:7–12 říká, že Michael a jeho andělé budou válčit se Satanem a svrhnou ho s jeho ničemnými anděly z nebe ve spojitosti s udělením královské autority Kristovi. Ježíš je později popsán, jak vede nebeská vojska do boje proti národům světa. (Zjev. 19:11–16) Není to pak rozumný závěr, že Ježíš bude také tím, kdo zasáhne proti osobě, kterou popsal jako ‚panovníka tohoto světa‘, totiž proti Satanu Ďáblovi? (Jan 12:31) Skutečnost, že „povstane Míkael“, aby s autoritou jednal, spojuje Daniel 12:1 (EP) s ‚dobou soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby‘. To jistě bude odpovídat tomu, co potká národy, až proti nim zakročí Kristus jako nebeský vykonavatel soudu. Doklady tedy svědčí pro to, že Boží Syn byl znám jako Michael předtím, než přišel na zem, a je tím jménem znám i od svého návratu do nebe, kde přebývá jako oslavený duchovní Boží Syn.

Jestliže někdo řekne:

‚Vy nevěříte v Ježíše‘

Mohl bys odpovědět: ‚Vy zřejmě v Ježíše věříte. Já také, jinak bych dnes za vámi nepřišel.‘ Potom můžeš dodat: ‚Důležitost víry v Ježíše je stavěna v našich publikacích do popředí.‘ (Najdi příslušnou kapitolu v kterékoli knize, kterou nabízíš, a použij ji jako základ pro rozhovor. Soustřeď se na Ježíšovu královskou úlohu.)

Nebo bys mohl říci: ‚Směl bych se vás zeptat, proč máte takový dojem?‘

Jiná možnost: ‚Zřejmě vám to někdo pověděl, ale dovolte, abych vám řekl, že to tak vůbec není, protože my máme velmi silnou víru v Ježíše Krista.‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Ale nevěříme všemu, co lidé o Ježíšovi říkají. Někteří například říkají, že to byl jen dobrý člověk, a ne Boží Syn. Tomu my nevěříme. Co vy?. . . Tak to Bible neučí.‘ 2. ‚A nevěříme učení skupin, které odporují tomu, co řekl sám Ježíš o svém vztahu k Otci. (Jan 14:28) Jeho Otec mu dal panovnickou autoritu, která dnes ovlivňuje život nás všech.‘ (Dan. 7:13, 14)

‚Přijímáte Ježíše jako svého osobního Spasitele?‘

Mohl bys odpovědět: ‚Bible jasně říká. . . (Cituj Skutky 4:12.) Tomu věřím. Ale poučil jsem se také, že jsou s tím spojeny vážné odpovědnosti. Jak to? Nuže, jestliže v Ježíše skutečně věřím, pak v něho nemohu věřit pouze potud, pokud je to pohodlné.‘ Potom můžeš dodat: ‚Jeho dokonalý život, který obětoval, nám umožňuje odpuštění hříchů. Ale vím, že je také životně nutné dbát na jeho pokyny, které se týkají našich křesťanských odpovědností.‘ (Sk. 1:8; Mat. 28:19, 20)

Nebo bys mohl říci: (Když nejprve potvrdíš, že skutečně věříš v Ježíše jako Spasitele, a nejen svého, ale všech, kteří v něho projevují víru. . .) ‚Je důležité, abychom s oceněním reagovali nejen na to, co vykonal v minulosti, ale také na to, co dělá nyní.‘ (Mat. 25:31–33)

‚Já jsem přijal Ježíše jako svého osobního Spasitele‘

Mohl bys odpovědět: ‚Rád slyším, že věříte v Ježíše, protože je tolik lidí, kteří dnes ani nepomyslí na to, co pro nás Ježíš vykonal. Určitě dobře znáte text u Jana 3:16. . . Ale kde budou takoví lidé věčně žít? Někteří budou s Kristem v nebi. Ale ukazuje opravdu Bible, že tam jdou všichni dobří lidé?‘ (Mat. 6:10; 5:5)